Očekávání jsou jednou z největších brzd spokojeného lidského života. Ačkoli je ze života úplně nevymažeme, můžeme se s nimi naučit pracovat, aby nám neubližovala.
1. Neplánujte? Žijte!
Nemít očekávání lze jen těžko. Jsou spojena s našimi plány do budoucna a bohužel jsou také naší největší překážkou. Jak to zařídit, aby nebyla? Zkuste méně plánovat a více žít. „Zlaté pravidlo dnes už nejen východních filozofií říká: Je jen tady a teď. V podstatě tak znemožňuje očekávat a učí, jak prožívat současnost. Není to jednoduché, ale zkuste to, uleví se vám,“ doporučuje koučka Eva Marková. I když je třeba přítomný okamžik příšerný, je důležitý proto, že žít teď a tady je jediný způsob, jak ho změnit. Nenechat se jím vláčet a nebýt jeho pasivní oběť - jen to vede ke změně.
2. Nespoléhejte na zázraky
Jedním z největších problémů lidského života je podle současných filozofů fakt, že nechceme nic zařizovat, ale chceme, aby se nám věci prostě děly. Většina lidí podvědomě touží po tom, aby nebyli odpovědní za svůj život oni sami, ale někdo jiný - například náhody, hvězdy, osud, vesmír. Pak logicky žijeme už jen v očekávání, ať už věcí pozitivních, nebo nějaké blížící se katastrofy. Jenže ani jedno z toho není život. Naučte se přijmout fakt, že zodpovědnost za svůj život máte hlavně vy a že opravdu platí: Jaký si ho uděláte, takový ho budete mít. Abraham Lincoln říkal: „Nejlepší cesta, jak předvídat budoucnost, je ji tvořit.“
3. Učte se sebereflexi
Lidská očekávání souvisejí podle Evy Markové s přesvědčením, že „máme na něco právo“, nebo s pocitem, že jedině naše představa o tom, jak by věci měly být, je správná. „Když jsou pak jinak, jsme ublížení,“ říká koučka. Na falešné očekávání funguje jenom životní realismus a schopnost dokonale poznat sebe sama a skutečnost kolem nás. Sebereflexe se nedá naučit za týden, je to proces, který s vámi půjde vlastně celý život.
Její podstatou je schopnost pozorovat, my však většinou děláme opak: spekulujeme, moralizujeme...
4. Nevěřte pohádkám
Očekávání je dvojí: buď se připravujeme na katastrofu, nebo naopak žijeme v neustálých nadějích. První má často podobu sebenaplňujících se proroctví (říkal jsem přece, že se mi to nepovede), druhé až pohádkového snění, které blokuje realistické myšlení. „Pokud něco chceme či nechceme, je dobré investovat všechnu energii do toho, abychom toho dosáhli,“ říká Eva Marková. Jestli chcete být v životě spokojení, zapomeňte na to, čím se zabývají druzí. Zabývejte se jen tím, co souvisí s vámi. Budete velice překvapení, jak se vám uleví. A navíc dosáhnete toho, že vaše očekávání, pozitivní i negativní, budou rázem automaticky menší.
Článek vyšel v časopise Moje Psychologie