"Ukliď si v pokoji!", "Posbírej hračky!", "Necourej s jídlem po bytě!"... Nechcete-li, aby váš domov vypadal jako bojiště, musíte asi podobné věty omílat stále dokola. Přesto vaše snahy o udržení pořádku nejsou vždycky korunovány úspěchem...
Jak snadno naučit vaše děti pořádku
"Ukliď si v pokoji!", "Posbírej hračky!",
"Necourej s jídlem po bytě!"... Nechcete-li, aby váš domov
vypadal jako bojiště, musíte asi podobné věty omílat stále dokola. Přesto
vaše snahy o udržení pořádku nejsou vždycky korunovány úspěchem... Přimět
dítě, aby po sobě uklízelo a mělo ve svých věcech pořádek, a přitom ho
nezahltit spoustou povelů není jednoduché. Příkazy se mohou míjet účinkem
a navíc narušují domácí pohodu.
Není dobré zablokovat dítě tím, že uklízení povýšíte do prestižní
roviny "tady rozhoduji já". Lepší je jasně vyložit důvody, popřípadě
uplatnit metodu vyjednávání a odměňování. Také to však vyžaduje
fantazii a nabídnutí pomoci.
Praktické argumenty
Ve věku 3 až 4 let si dítě jen zřídka uvědomuje, co v sociálním životě
může být těm druhým na obtíž. Reaguje jen na to, co je konkrétní a
praktické. Dokáže tedy pochopit, že uklízet se musí, protože ten či onen
předmět znemožňuje průchod místností, mohl by se rozbít nebo by ho mohla
spolknout sestřička apod.
Navrhněte dítěti, aby překážející věc dalo na jiné místo. Vysvětlete
mu, že snáze najde své oblíbené hračky, když je má pohromadě v jedné
krabici, a že se nebude při jejich hledání zbytečně zlobit, když ví, kam
si je uklidilo.
Vyjednávání
Při uklízení je vhodnější určité postupy navrhovat než k nim dítě
nutit. Sledovaný cíl je sice bezprostřední (uklidit pokoj), výchovný záměr
je však dlouhodobější. Jedná se o to, aby dítě získalo určité reflexy,
jak si věci uspořádat, což mu později pomůže snáze se adaptovat v sociálním
životě, například ve škole.
Proto je vhodné se s dítětem na určitých věcech dohodnout: "Půjdeme
ven (na hřiště...), jakmile posbíráš Lego." Nebo také: "Za
deset minut začíná v televizi tvůj oblíbený kreslený film, to máš právě
čas na to, abys uložil do krabice všechny svoje plyšáky"... Takový způsob
prezentace požadavku nebrání v tom, abychom netrvali na splnění úkolu, ale
dává naší žádosti jiný nádech, díky němuž se tato práce stane pro
malé dítě přijatelnější.
Odměny
S odměnami musíme šetřit, nechceme-li, aby se staly předmětem ustavičného
"handlování", protože dítě pak nemusí chtít uklízet, pokud za
to něco nedostane.
Uklízení nebývá pro dítě o nic zábavnější činností než pro dospělého,
a proto projevy zvýšeného úsilí a důslednosti u dítěte vás mohou oprávnit
k mimořádným projevům uznání (svolení vyběhnout ven za kamarády,
povolení ke sledování televize apod). S podobnými praktikami se to však ve
vztazích s dítětem nesmí přehánět.
Využívání fantazie
Povyšte úklid na hru, vymyslete spolu s dítětem nějaký vtipný scénář
úklidu, do něhož se zapojí; tuto činnost mu tím velmi zpříjemníte.
Navrhněte například uložit ke spánku všechna malá autíčka do modré
plastikové krabice, která bude jejich pokojíčkem; oddělte hodná zvířátka
od neposlušných (jedna například do zelené krabice, druhá do bedny na hračky...);
vsaďte se, kdo rychleji naplní část bedny na hračky - maminka, nebo ty? Možností
je nepřeberně, hlavně se neostýchejte postupovat kreativně. To však předpokládá,
že rodič není ve stresu, unavený a že při úklidu nespěchá. Splnění všech
těchto podmínek najednou ovšem není vůbec snadné...
Vzájemná pomoc
Dítě ve věku 3 až 4 let si jen zřídka uklízí samo. Obvykle je nutné,
aby rodič s úkonem začal sám, a i pak je vhodné, aby v úklidu pokračoval
spolu s dítětem, anebo ho alespoň stimuloval tím, že mu co chvíli pomáhá.
Starší sourozenci, kteří si mnohdy stěžují na nepořádek, který malý
bratr nebo malá sestřička "nadělali", se mohou stát spojenci rodičů
a uplatnit se v roli toho "velkého", který ví a může mladšímu
vysvětlit, jak na to.
Nesmíme nikdy ztrácet ze zřetele, že uklízení úzce souvisí s rodičovskou
autoritou a s domácími pravidly. Je považováno za "věc" dospělých,
o jejichž potřebách mívají malé děti jen mlhavou představu. Jedno je však
dětem jasné - uklidit znamená udělat rodičům radost a zároveň přispět
k naplnění obrazu, jemuž se podle rodičů mají podobat. Tento prostor se
proto logicky stane častým místem vzájemných střetů po přechodu do
stadia odmítání a vzdoru...
Když už naše očekávání musí být vyřčena, bývá vhodnější nelpět
křečovitě na svém. Někdy je lepší své požadavky na úklid odložit na
později než s dítětem bojovat.
ukázka je z knihy Nepořádek,
vydalo nakladatelství Portál, 2002.