Jaké místo má v rodině otec

| Autor: Portál | Rubrika: Láska a vztahy

Může se nám zdát, že není na místě začínat kapitolu tímto názvem. Ale knížka, kterou máte před sebou, se od první do poslední stránky obrací stejně tak na tatínky jako na maminky. Věříme totiž, že díky současnému modernímu stylu života a proměnám myšlení se jejich role dají vzájemně nahrazovat. Tedy že je nyní více či méně možné, aby tatínkové dítě krmili, chodili s ním na procházky, mazlili se s ním a koupali ho stejně jako maminky. A maminky se zase s ulehčením podělí o otcovské úkoly a domácí práce se svým mužem.

Není na tom nic divného. Ženy jsou celý den v práci stejně jako muži. Ale kdo si nakonec bere dovolenou, když dítě onemocní? Kdo s ním jde k lékaři? Kdo jde s dítětem k zápisu do školky nebo do školy? Kdo k němu v noci vstává? Kdo pere a žehlí? Kdo je denně zodpovědný za péči o dítě a jeho výchovu? Máma a zase jen máma. Pouhé 1 % párů se vymyká tomuto pravidlu a ženské časopisy se marně snaží podpořit v takovém přístupu mnohem větší počet lidí.
Ne že by tátové měli své dítě méně rádi nebo se o něj nezajímali, ale důvod je ten, že takzvaně „nemají čas“. Stěží se někdy s dítětem potkají ráno a večer, sotva se stihnou s ním rozloučit. Dlouhá cesta z práce domů navrch k celému pracovnímu dni udělá také své. Zbytek pak dokoná ztráta chuti, vůle nebo zájmu o velmi malé dítě.

To je ovšem jen velmi hrubá charakteristika. Ve skutečnosti se dnes situace v jednotlivých rodinách velmi liší. Někteří tatínkové se postarají o hraní, někteří o procházky a někteří i o koupání, ať už příležitostně, nebo pravidelně. A konečně někteří nedělají nic, snad jen v neděli spraví nějaké pochroumané hračky. Budují kariéru, vydělávají na denní chléb, což je samozřejmě v pořádku, ale nestačí to k tomu, aby se mezi nimi a jejich dítětem vytvořil vztah založený na důvěře a přátelství.
Není možné všechno omlouvat prací, vždyť maminky také pracují, a vždycky je možné dítěti alespoň zatelefonovat nebo si vyhradit chvíli na společnou procházku. Zní to banálně, řekneme-li, že ztracená léta nelze dohonit, ale platí to zvlášť v případě výchovy dítěte. Základy kvalitních vztahů mezi otcem a dítětem se vytvářejí právě v raném dětství.

* Nemáme zde místo na to, abychom tuto otázku rozebírali hlouběji. Ale je důležité zdůraznit, že otec není jen tím, kdo dítě zplodí, nebo jeho společníkem či druhou maminkou. V době, kdy se rodina s dítětem sžívá, je ho více třeba u dítěte než u manželky. Jeho pozice vzhledem k dítěti je stejně důležitá jako pozice matky a bylo by dobré, kdyby mu všichni (celá společnost, ale také matka dítěte a on sám) umožnili využívat ty prostředky, které mu dovolí se takového úkolu ujmout. I když jsou důsledky, které má pro dítě nepřítomnost jednoho z rodičů v rodině, spojeny s mnoha faktory, je vždycky ohrožena budoucí vyrovnanost dítěte.

Dnes se setkáváme s mnoha rodiči, kteří o všedním dni dítěte nevědí nic. Svou roli táty nebo mámy můžeme plnit plnohodnotně jen tehdy, pokud chceme být svým dětem co nejblíž, sledovat jejich rozvoj a být skutečnou součástí jejich života.

ä Již tradičně byl otec vždycky tím, kdo sloužil jako prostředník mezi dítětem a společností, do které ho postupně uváděl. Z hlediska dalších rysů utvářejících psychiku dítěte plní otec tyto úkoly:

* pomáhá dítěti otevřít se okolnímu světu tím, že mu umožní vystoupit z dvoustranného vztahu s matkou a pomáhá mu se osamostatňovat;
* poskytuje mu nové, různorodé a vzrušující podněty a umožňuje mu vnímat svět plastičtěji;
* zprostředkovává dítěti modelový obraz společnosti, jakýsi ideál a podporu, díky nimž se dítě učí rozhodovat a vymezuje se vůči okolí;
* působením své autority vytváří v dítěti pocit jistoty, upevňuje jeho náklonnost a umožňuje mu vymezit se vůči okolí bez negativních důsledků;
* učí dítě chápat rozdíly mezi pohlavími a poznávat své vlastní pohlaví – chlapec nalezne v otci identifikační vzor, dívka zase svého prvního prince.



Čas na pohádku

Čtení nebo vyprávění pohádek a příběhů bývá obvyklou součástí večerního rituálu před spaním. Pokud je dítě neklidné, pohádka mu pomůže uklidnit se a jemně ho přenese do říše snů. Je vhodná i tehdy, je-li dítě unavené, protože od něj nevyžaduje aktivní účast.

Samozřejmě existují i další příležitosti, při kterých můžeme dítěti s úspěchem vyprávět příběh nebo si s ním prohlížet knížku. Brzký kontakt dítěte s psanými texty je nejlepším (a pravděpodobně jediným) prostředkem, jak mu vštípit lásku ke knihám a potěšení z četby.

Zásluhy pohádek a příběhů

Pohádky a příběhy rozvíjejí slovní zásobu dítěte a živí jeho představivost. Rozvíjejí u dítěte schopnost sledovat logický vývoj událostí, které někdy končí tak, jak se očekávalo, jindy naopak překvapivě. Pohádky a příběhy umějí ovšem ještě něco. Zároveň s rozvojem inteligence a představivosti také pomáhají dítěti, aby lépe porozumělo samo sobě.
Díky tomu, že se dítě v pohádkách setkává s hrdiny, se kterými se může identifikovat, pomáhají mu vyřešit jeho nevědomé obavy a vnitřní konflikty. Dítě se tak zbavuje pocitu viny, protože vidí, že podobné věci prožívají i jiní, a získává větší sebedůvěru.
V takových pohádkách, kde hodní hrdinové jsou opravdu hodní a zlí zase opravdu zlí, se dítě snadno najde. Má radost, když kladní hrdinové vítězí, protože takové pohádky posilují jeho představu spravedlivého světa.

Co dětem vyprávět

V dnešní době je k dispozici mnoho pohádkových knížek a příběhů pro malé děti. Knihovníci nebo knihkupci vám poradí, které knížky jsou vhodné pro konkrétní věkové skupiny dětí.

* Tradiční pohádky (lidové pohádky, knížky Boženy Němcové, K. J. Erbena aj., ze kterých můžete při vyprávění vycházet) vyprávějí o konfliktech a obtížných situacích, které se ozývají stejně v nevědomí dětí všech národností a dob.
Téměř vždycky v těchto pohádkách zvítězí slabší, hodný nebo maličký hrdina nad silnějším a zlým protivníkem, často pomocí lsti, chytrosti nebo svého elánu.
* Stejně tak mají děti rády i současné příběhy. Malé děti mají zvlášť v oblibě příběhy o zvířátkách a jejich mláďatech, se kterými se identifikují. Podobně je tomu i u příběhů s malým hrdinou, který se dítěti podobá. Dítě se pak necítí tolik osamocené, protože vidí, že i jiné děti mají stejné problémy, provádějí stejné lumpárny a mají pocit, že je nikdo nechápe.
* Dnes už existuje řada časopisů pro děti, ve kterých dítě najde často velmi kvalitní příběhy a pohádky, jež jsou přizpůsobeny jeho věku.
* Pokud patříte mezi ty rodiče, kteří mají dostatek představivosti, aby si mohli vymýšlet vlastní příběhy, má vaše dítě opravdu štěstí. Zatímco knížky mají „padnout“ všem dětem bez rozdílu, vy svému dítěti vymyslíte příběhy přímo „na míru“.

I když se vaše příběhy budou držet více méně schématu klasických pohádek, můžete je obohatit o tisíce drobností, které se týkají právě jen vašeho dítěte. Dítě tak bude mít dojem, že je jejich přímou součástí.

Ve vašem vyprávění se objeví takové věty, které budou typické právě jen pro vaše vlastní vyprávění a pro vaše vlastní nevědomé pocity, a to dítě velmi dobře přijímá. Pomůže vám to usnadnit vzájemnou komunikaci, což oceníte později v jiných situacích.

Jak dítěti předčítat knížky

Děti mají rády, když ten, kdo jim přečítá, zároveň příběh jakoby i hraje. Přitom je důležité měnit tón hlasu, podobně jako na jevišti, aby se dítě do příběhu vžilo, chvělo se, s napětím očekávalo, co bude dál, mělo strach, bylo dojaté, pociťovalo neklid nebo se bavilo, nechalo se překvapit vývojem událostí a nakonec se s ulehčením dočkalo rozuzlení.

* Nemusíte se bát při čtení knížky nahradit slovo nebo spojení slov, které je pro dítě příliš složité, jiným, bližším výrazem. Máte při předčítání naprostou svobodu – můžete uplatnit vlastní kreativitu a přizpůsobit text k obrazu svému a hlavně přizpůsobit ho svému dítěti (zjednodušit ho, pozměnit některá slova apod.).
* Děti mají velmi rády, když se jim čtou často stejné příběhy tak dlouho, dokud neznají celé pasáže zpaměti. A přečtete-li je vždycky se stejným nadšením, okouzlí děti takový příběh znovu, jako by to bylo poprvé.

Příběhy poslouchané s oblibou opakovaně mají u dětí hlubokou odezvu a děti v nich nacházejí odpovědi na otázky spjaté s úrovní svého vývoje. Je proto naprosto přirozené, když dítěti vyhovíte v jeho přání a budete příběh mnohokrát opakovat. Ale pozor – děti vyžadují stejný tón hlasu, stejná slova, stejné tajemství!




Ukázka je z knihy: Vaše dítě ve věku od 1 do 3 let.
autor: Bacus

Kompendium všeho, co potřebují vědět rodiče při péči o dítě ve věku do 1 do 3 let a při jeho výchově. Praktický, podrobný rádce sleduje vývoj dítěte po tříměsíčních etapách, tedy ve 12 až 14 měsících, 15 až 17 měsících 18 až 20 měsících atd. V každé z těchto kapitol (etap) se autorka věnuje vývoji osobnosti, fyzickému, jazykovému vývoji, sociabilitě, hrám a hračkám, jídlu, psychologickým a výchovným otázkám a dalším praktickým radám.

Vydalo nakladatelství Portál.cz

Další články z rubriky

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

Dnes | 7 | Magda má o 15 let staršího přítele s dospívajícím synem ve střídavé péči. Chlapec je jen o 10 let…

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

Dnes | Vánoce mají být svátky pohody a klidu, ale ne vždy to funguje. Je to také období, kdy lidé…

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

4. 12. | 39 | „Díky slečně Simoně jsme oba spokojenější!“ tvrdí Miluška o mileneckém vztahu svého muže a jeho…

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

3. 12. | Byli jste už na několika schůzkách a vše spěje k tomu, že brzy dojde k prvnímu sexu. Jste nervózní,…