Fascinuje mě, kolik lidí tady souhlasí s tím, že pes je víc, než vlastní vnouče. Doufám, že se vám to vrátí, až budete potřebovat ve stáří alespoň pokec. Užijte si to se psem! Máme dva psy. Když jsou nemocní, lítáme kolem nich všichni. Máme je moc rádi a myslíme na ně, aby jim s námi bylo fajn. Ale nikdo z lidí v rodině není méně, než kterýkoliv pes. Myslím, že to paní opravdu přehání a tak je asi nápad s rozvodem zcela na místě.
janeten: no nevím, paní je osamělá a tak si pořídila pejska a teď kvůli němu k ní nemůžou ani vnoučata? Co tedy k té osamělosti napomáhá?
helza: Pěkně jsi to napsala, zvířátka dokáží utlumit i leckteré "rozhádané" situace a když jsou děti z domu, nahrazují ty děti. Taky mi přijde, že si ti dva lidé z článku dělají už naschvály, nebo pán to tak aspoň bere. Proto jsem napsala, že se nikdo nepozastavil nad tím, proč si paní psa pořídila. Nejspíše se cítila osamělá a s pisatel se chtěla věnovat sobě, tak ona si pořídila koníčka, nebo spíše pejska.
Eviicka: Naprostý souhlas, mám dva pejsky, můžou na gauč, spí v ložnici a přesto ví, kdo je u nás vůdce smečky.
Fakt je, že pokud pán subjektivní pohled pána odpovídá realitě, jsou s pejskem opravdu problémy. Ty se ale budou prohlubovat, pokud je nebudou řešit společně, v tomto případě i s pomocí odborníka. Dobrého veterináře, nebo někoho, koho jim doporučí. I psí psychika je někdy potřeba léčit.
Můj muž je normální chlap. Prvního pejska chtěla dcera, muž nikoliv, pejsek byl voříšek a muž se dokonce styděl s námi a s ním jít ven. Ale jelikož každý pejsek dokonale umí svého člověka přesvědčit o tom, že je tím nejkouzelnějším tvorem na světě, brzy si jej zamiloval a dýchal by za něj, kdyby to šlo. Teď už jsou děti dávno z domu a my máme dalšího pejska, kterého muž neskonale miluje. A myslím, že pejsek náš vztah, krášlí, obohacuje a drží pohromadě. Naše děti a vnoučata chrání před tím, abychom se jim příliš vměšovali do životů. Někdy náš dům okoření ostrým kořením, protože jej milujeme oba a umíme se pohádat do krve, když se neshodneme v tom, co je pro něj nejlepší. Ale to láskyplné fluidum, které do našeho soužití přináší dokáže z krásného vztahu dvou starých lidí vykouzlit vztah přímo pohádkový.__________________________________________________________________Z čehož usuzuji že autor je buďto až chorobný odpůrce zvířat všeho druhu, nebo by na svou ženu zanevřel i bez pejska, nebo jen potřebuje negovat všechna ženina rozhodnutí. A možná ona naopak potřebuje prudit jeho a proto kupuje psí hadříky a podobné hlouposti, což je skutečně blbost. Prostě, že válčí a nevinný pejsek se chudáček stal jejich municí.
Victor: Evičce tleskám. Skvěle napsáno, pod to se můžu podepsat. Podle psích psychologů je pes členem smečky a jeho pimární potřebou je se smečkou sdílet i to místo ke spaní. S tím, že musí respektovat (i v té posteli) hierarchii.
Victor: já bych takovéhle psí kouče vážně nebrala... pokud tohle tvrdí, tak opakují jen všeobecná až pochybná schémata.Tím nechci říkat, že pes do postele patří. Záleží na majiteli jaké nastaví mantinely (viz, canisterapie, tam jsou psi v posteli přímo žádoucí), pokud je člověk důsledný a správně nastaví mantinely, může se pes pohybovat kdekoliv, kde má povoleno a majitele/pána bude respektovat. Pokud toho majitel schopen není, bude to průšvih, i když zůstane jen na té zemi.
Petruna: Samozřejmě a tvrdě bouchnout do stolu.Ovšem,pes v posteli nebo na gauči nemá co dělat,to by byl už u mě mrtvý pes.Podle psích koučů se musí pes pohybovat výhradně po zemi.
Kolikrát se stalo, že pes dostal teplou večeři a já jen chleba s paštikou…======================================================Tak to je moc,to už by pes nebyl a manželka také ne.Třeba jí líže,nebo dokonce více,oni jsou toho schopné.No v každém případě,bud se manželka musí vspamatovat,nebo pes musí pryč a nebo oba.
Chlape nepiš o rozvodu ale staň se také milovníkem psa. Stačí k tomu sůl,kmín a více česneku.
janeten: psa si pořídila manželka. bylo to její rozhodnutí. proto se asi manžel cvičáku nezůčastňoval.beru to podle mého muže. s pořízením psa by musel souhlasit i on ( žijeme spolu a tak prostě ta shoda musí být ), ale je mi jasný, že by mi jasně řekl, že péče o psa je na mě, protože já sem ho chtěla. tudíž i výcvik. ale vím, že v situacích, kdy bych já sama nemohla, tak by mě zastal.k článku. takovéhle páníčky mám tendenci fackovat. nesnáším takové chování. pes je pes a tak ho musím brát byt ho mám seberadši, ale je určitá hierarchie a pes nemůže být pánem rodinné smečky. a už vůbec si nedovedu představit dát psovi přednost před vnoučetem. paní by se měla jít léčit a pes s ní.
Dámy a nikdo se nepozastavil nad tím, proč si ta paní psa pořídila? Pán nejspíš nebude vůdčí typ, když si se psem nedokáže poradit a vychovat ho, píše, že na cvičák chodila jen manželka, proč se toho taky neúčastnil??? A teď si stěžuje. A s těmi večeřemi souhlasím s Hely, má snad taky ruce. Evidentně byl zvyklý na servis a toho se mu nedostává.
Hely: ony ne všechny dámy 50+ jsou tak razantních názorů, aby považovaly muže za batoh. Ostatně jsem nepsala, že si má najít takovou, která si ho hned nastěhuje domů a bude mu vařit teplé večeře dnes a denně - člověka to potěší i jednou za čas, třeba za měsíc, když dojde na návštěvu a dostane večeři. To zvládám i já, která vařit neumí, vaří krajně nerada, a to už teda musí bejt, abych se odhodlala. Přesto pro muže, který mi za to stojí, jsem ochotna tu večeři udělat, aniž bych mu omlátila o hlavu, že jsem vlastně samostatná amazonka a chlapy k ničemu nepotřebuju, a jemu tím dělám milost, že jsem se teda unavovala vařit :-) Ono je vždycky něco za něco, i za tu večeři obvykle bývá nějaká protihodnota, i když to nemusí být na první pohled zjevné. Osobně dávám přednost přátelství s benefity, než trvalému soužití ve společné domácnosti, protože si velmi cením své svobody. Ale nemám potřebu se vymezovat vůči mužům způsobem, jakým to činíte vy.
Elynor: Nevychovaný pes je opravdu hrůza. Pro své okolí a vlastně je neštastný. Ovšem jako osamělá 50+ jsem se docela pobavila. Rozhodně my osamělé / často velice příjemně žijící / si nevezmeme jen tak domů batoh na svá záda. Což je dotyčný zcela jistě. Když ve své stížnosti píše, jak on chudák večeří chleba s paštikou. To pán nemá ruce? Nebo ve svém předdůchodovém věku ještě neumí vařit? A vy tu dokonce píšete, že si má najít milenku, která by mu ty večeře uvařila:-) To mně fakt dostalo, jako bych četla časopis pro dámy z minulého století. Jinak samozřejmě s ostatním co pán uvádí souhlasím. Mám psa, je miláček ale vycepovaný a do postele by si nedovolil ani kouknout:-)
lebahu: bohužel paní si vůbec neuvědomuje, že ani ten pes v té její přehnané péči šťastný není.
farah.farah: Přesně tak, ženský se o něho budou rvát. A když ne teď, tak za 10 let určitě. Chlapi (použitelný, chodící, mluvící, do plínek nečůrající) v důchodovém věku prostě nejsou. Buď jsou zadaní nebo po smrti. Ovšem co bude dělat paní, až jí chcípne pes, to nevím. Asi si koupí druhýho.Jako bic proti, paní má koníčka, chlap může žárlit (a to chlapi dělaj, žárlí na kamarádky, koníčky...) a přehánět (máme výpověď jenom z jeho strany), ale to, že k nim kvůli psovi nesmí vnouče je fakt divný. Pokud by byl pes třeba agresivní na děti (stát se fakt může, zvlášť u útulkáče, který má bůhví co za sebou), není přece problém psa zavřít po dobu návštěvy do jiné místnosti, do klece, na zahradu... Jack russel je sám o sobě výchovný oříšek, je to strašně hyperaktivní a akční pes a pokud se mu nedá potřebná dávka práce, výcviku a pohybu, je z něho neurotický, uječený a agresivní šéf domácnosti. Tenhle to má chudák ještě tím útulkem v hlavě pomotaný. A bohužel se dostal do ruky sice milující, ale totálně nezvládající paničce. Takže chudák pes, chudák manžel a vůbec celá rodina, která skáče jak pes píská.
No pokud je to tak jak pán píše tak se zdá, že manželka se už vlastně rozhodla. Pán tedy nepíše jestli mimo diskuse o psovi jako partneři vůbec ještě fungují, jestli spolu třeba spí? Když je ten pes u nich v posteli....pokud nefunguje už ani tohle tak není na co čekat. Pes nepes, partneři by měli mít pořád jejich vztah na prvním místě.Být jím pokusím se naposled manželce říct v klidu co chci a co mi vadí - né obviň ovacím způsobem ale spíš hovořit o sobě jak on to vnímá jak on se přitom cítí když psovy vyváří a jemu dá paštiku a pod. A na rovinu bych se jí zeptala, jestli ona s ním jako partnerem vůbec ve svém životě ještě počítá.A pokud počítá tak jak si jeho roli v tom jejich trojúhelníku vlastně představuje.Zkrátka pokusit wse najít nějaký kompromis. A pokud ona kec kompromisu nebude ochotná, tak je fakt na pánovi aby zvážil, jestli mu stojí v tomto vztahu nevztahu vůbec setrvávat. Není mu ještě ani 60, tak že má ještě kus života před sebou a nějakou štramandu by si pravděpodobně našel celkem rychle, protože v tomhle věku zakopnout o svobodného chlapa je docela klika.
lebahu: vážně???! To ta kolegyně byla fakt poněkud mimo....ani se tvé facce nedivím.
Pán už se ozval vícekrát, nebyl vyslyšen, naopak ještě dostal vynadáno, tak už moc možností nezbývá. Bod jedna - na jeho místě bych to přestala financovat. Peníze jen na provoz domácnosti, na psa ani korunu. Zejména pak ne na psí tábory, to je zbytečnost a luxus. Ušetřené peníze by buď mohl spořit pro vnoučka a investovat do věcí pro něj, nebo si najít nějakého svého koníčka, kterému se bude věnovat. Bod dvě - už ani minutu neváhat a najít si milenku, která případně i uvaří teplou večeři a bude poskytovat něžnosti... to by neměl být problém, osamělých padesátnic je celkem dost na výběr, a ne všechny jsou takhle praštěné, aby dávaly přednost psům :-) pes má bejt v rodině pes, a ne cokoli jiného. Obvykle píšu, že lidi nemají rozum a rozvádí se kvůli prkotinám, protože se neumějí domluvit a problémy řešit, ale tady už k řešení nic není, tady se vůbec pánovi nedivím.
Jsem pejskař (a vůbec zvířomil), ale co je moc je moc. Kdysi jsem dala kolegyni v práci facku až se jí hlava zatřepala. Umřel jí pes a vypustila z huby, že kdyby to šlo vyměnit, chtěla by aby jí umřela dcera a pes zůstal... Ta ruka mi vylítla naprosto automaticky.
Nu což, můj kocour je moje třetí dítě. Taky na něj šišlám, taky mu dopřávám a manžel si taky klepe na čelo, ale na takový level jako manželka pána z článku asi nikdy nedosáhnu :-D každopádně bude mít Azík příští víkend 5. narozeniny a mělo by se to oslavit :-D
I já mívala takovou kolegyni. Ovšem na její obranu musím říct, že neměli děti a (s největší pravděpodobností) stejně postižený byl i manžel. Je to už mnoho let a tehdy nebylo normální, aby pes dostal k narozeninám dort, apod. Dnes je to trochu jiné, lidé si nějak kompenzují něco. Obávám se, že v tomto případě by asi bylo všem nejlíp, kdyby paní zůstala se svým psím bohem a pán se na ně vykašlal. Takto se trápí všichni.
Tak že paní preferuje psa i před prvním vnoučetem, to už je fakt na pováženou, tam už se to pohnulo špatným směrem. Manžel by to měl rázně ženě říci, že je překračuje už hranice a dcery by mu měly být oporou a matce to říci taky. To už fakt vypadá na práci pro psychiatra.
Taky jsem mívala takovou kolegyni. Psovi vařila a manželovi kupovala v bufetu sekanou. Ona to snad nebyla v jádru špatná ženská, ale.... už je rozvedená.
Můžu mít 1000x ráda zvíře, ale v hierarchii rodiny (smečky) MUSÍ být zvíře na posledním místě. Pokud to tak není a má dokonce přednost před manželem nebo vnoučaty, potřebovala by panička opravdu psychiatra.To "manželka/máma je fakt blázen" není jen takové nadnesené povdechnutí, ale smutný fakt.
U nás je to obráceně. Můj muž taky pejskovi vyvařuje, šišlá na něj, rozvaluje se v posteli (pes), takže odchazim spat do obýváku. Ale vnoučata jsou na prvnim místě, to je hranice, kterou bych nedovolila překročit. Tady by dotyčný měl bouchnout do stolu.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.