Slečna Jana má velmi nestandardního koníčka – dá-li se tomu tak říkat. Občas vezme peníze za sex. Bohužel se jí tato záliba v poslední době začala vymykat z rukou...
1. Vzrušuje mě pocit, že za sex se mnou kdosi zaplatil a má svým způsobem navrch
V posledních dnech si říkám, jestli se mi vše trochu nevymklo z rukou. A také bych byla samozřejmě velmi nerada, kdyby se o tom, čím si čas od času okořením život, dozvěděli moji blízcí. Spočítala bych sice na prstech obou rukou, kolikrát jsem to udělala, jenže česká společnost je stále neuvěřitelně puritánská, nesvobodná, pokrytecká a plná závisti, i když se tváří děsně tolerantně.
„Občas si zahraju na prostitutku,“ co vámi tato slova udělala? Také jste mě odsoudili, že mi jde určitě jen o peníze? Jenže já se tím především bavím. Možná jsem dokonce několik let před třicítkou zjistila cosi zásadního o své sexualitě. Samozřejmě mě hodně baví sex a také mě neuvěřitelně vzrušuje pocit, že za sex se mnou kdosi zaplatil a má svým způsobem navrch – jestli mi rozumíte…
Jak se vyvíjel Janin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou třetí kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Pro kamarádku to byla práce, pro mne zábava
Aby bylo jasno; mé vzdělání neskončilo absolvováním základní školy či učiliště a neskončilo ani po maturitě. Před jménem mám titul a slušně si vydělávám. Titul má i má dobrá kamarádka z vysoké, která jej však pověsila dočasně na hřebík a živí se jako luxusní společnice, chcete-li, prostitutka. A právě tato kamarádka mě do celé věci „namočila“. Před rokem jsme se sešly na večeři, kam však dorazil i jeden její stálý klient. Společně jsme spolu vypili hodně skleniček sektu a já kývla na společnou noc ve třech. Hned na začátku bylo jasné, že půjde o sex za peníze, což pro mě bylo k mému překvapení strašně vzrušující. Pro kamarádku to byla práce, pro mne zábava, za kterou jsem však dostala štědře zaplaceno.
Onen muž mě pak kontaktoval ještě třikrát, při té příležitosti se mě zeptal, zda by mohl dát mé číslo svému kamarádovi. Ten mě viděl na fotce a prý je do mne blázen. „Asi máš špatné informace, mě tohle neživí, mě to prostě baví.“ řekla jsem mu. Jen se usmál a začal cosi hledat v mobilu, který mi pak strčil pod nos. Na displeji se na mne z fotky zubil prošedivělý sympaťák připomínající Pierce Brosnana. „Děláš chybu, kotě!“ zamrkal na mě. „Znám holky, který by s ním šly i zadarmo, a ještě by mu uklidily kancelář a uvařily večeři!“ dodal. Nakonec mě samozřejmě přesvědčil (moc práce mu to ani nedalo).
Pokračování 3 / 4
3. Nejsem přeci žádná „k….“, jak mi napsal, mám jen nestandardní zálibu!
Po „Piercovi“, jak jsem mu soukromě říkala, jsem se podobným způsobem, prostřednictvím kamarádky, setkala ještě s jedním mužem – také se mi na první pohled líbil. „Pierce“ mě kontaktoval ještě několikrát. Ale pak se stalo něco, co na mě zapůsobilo tak, že jsem svou zábavu dočasně pozastavila. Kamarádka dala bez mého souhlasu kontakt jakémusi (prý) mocnému muži, který si vše vyložil nějak jinak, než jsem si představovala. Jednoho dne jsem prostě dostala SMS, že na mě dostal kontakt od mé známé, že mě viděl na fotce a měl by velký zájem se se mnou sejít. Ověřila jsem si kontakt u kamarádky (které jsem vynadala), ale byla jsem zvědavá…
„Pošlete mi svou fotku a uvidíme ;-), co bych pro vás mohla udělat,“ odepsala jsem mu. „Od kdy si k… vybírá zákazníky?“ odepsal mi. Milého mocného muže jsem ihned odpálkovala. Ale to, co mi napsal, bylo horší než facka a já si řekla, že se vším končím. Nejsem žádná laciná „k….“, mám normální práci, no a k ní prostě jen nestandardního koníčka! Kolik zdánlivě slušných lidí, má podobně neobvyklé záliby? V čem je lepší muž, který si kupuje mé tělo, než já?
Pokračování 4 / 4
4. Co kdybys mi nakonec nezaplatil?“ zeptala jsem
„Abstinence“ mi však vydržela jen dva měsíce. Ne že bych tuto dobu byla bez sexu, ale nebylo to ono. Po dvou měsících se mi ozval „Pierce“, prý se vrátil ze stáže a hrozně se mu stýská po mých blonďatých vlasech. „Co kdybys mi nakonec nezaplatil?“ zeptala jsem se ho, když jsme se setkali. „NE! Tohle je obchod. Já něco kupuji, ty to prodáváš. Nebudeme do toho míchat žádné city, nebo cokoliv jiného!“ vysvětlil si vše asi trochu jinak můj starý známý. Myslím, že se lekl, že si ho nějak nárokuji, že ho třeba miluji. Položil peníze na stůl a vše bylo perfektní, jako dřív. Myslím, že kdyby tam peníze neležely, sex bych si neužila.
Jenže doma mi bylo divně. Snad poprvé v životě jsem se sama doma strašně opila, mám v sobě zmatek! Prostituce mě v této svobodné a nezávislé poloze baví. Je to takový můj nestandardní koníček. Jenže se mi do duše vkradl strach, že to praskne, že se něco stane. Nevím, jak se rozhodnout, mám pocit, že bez toho nebudu umět žít. Mluvit o svých pocitech nemám s kým, kamarádka mi řekla, ať kašlu na lidi, jenže ona už je jinde, než „normální lidi“. K psychologovi se mi s tímto problémem jít nechce. A tak hledám rady, názory a zkušenosti, jak se dá.