Komentáře ke článku

JANA (35): Jsem jedináček, a proto se nemůžu sžít s…

13. 6. 2017 | Jana vyrůstala jako jedináček. I když jí okolí často závidělo,…

Přidat příspěvek
Petruna Reagovat 14. 6. 2017 13:58

dragondra: musím souhlasit, tyhle rychlé soudy nemám ráda. Asi je dost nevyrovnaná sama se sebou. Ale bohužel tihle lidi si to nepřiznají a budou radši hledat chyby v jiných.

Petruna Reagovat 14. 6. 2017 13:55

Ježiši to jsou rychlé soudy. Každý má svoji čáru nedotknutelnosti jinde. Nejsem jedináček, jsem vdaná, vychovala jsem děti, žili jsme ve stísněných prostorech a přesto jsem si vybudovala demarkační čáru, kterou nesměli překročit ani děti. A i dnes mám svoje území, kde bez dovolení ani blecha. Jde jen o to umět se respektovat. Pokud si to slečna uvědomuje, tak by to měla partnerovi říct a prostě budovat společné bydlení tak aby měla svoji trucovnu. Pokud jsem pochopila, společné soužití s někým i neznámým jí nevadí, jen musí mít svoji noru. I to jde ve vztahu dvou lidí a je jedno jak se tomu říká dámský, pánský pokoj, pracovna a podobně. a nevím proč by si neměla pořizovat dítě. Jenom proto, že vládne jejich kult. Prostě holt dítě se bude muset naučit respektovat mámino právo na soukromí a nebude to rozmáchlej uknouranej spratek, který si myslí že svět se bude řídit kolem něj.

SandraN Reagovat 13. 6. 2017 18:33

Jano, v první řadě Vám chci říct - neobviňujte se zbytečně. Nemůžete za to, že jste měla mnohem starší rodiče, než Vaši vrstevníci. byla jste vpodstatě okolnostmi ovlivněna a přinucena být v té roli, jakou Vám připravilo okolí a podmínky v něm. Byla jste jedináček a logické je, že jste pokojík měla pro sebe. Nebo snad někdo z těch, co mají jedináčka, a že jich není málo, nastěhuje do bytu trojčata od sousedů? Myslím, že nad sebou přemýšlíte víc, než vám je zdrávo. je sice chvályhodné, že zvažujete pro a proti u vážných životních kroků, ale na druhou stranu i to, že vztah nevyjde a Vy se spálíte, Vás přece někam posouvá. A to buď k jistotě, že Vám je lépe samotné a nebo k tomu, že volba společného života padne konečně jednou na toho pravého. Jeto pořád zodpovědnější, než když žena, které to nevyjde s prvním partnerem, si pořídí druhé dítě velice brzy s tím dalším a posléze, když se situace opakuje, si řekne, to by bylo, aby to nevyšlo do třetice! A má tři děti, co se rozdílně jmenují a co myslíte, že takovou neúplnou rodinku čeká? Asi většinou jen starosti a problémy. To můžeme být optimisty jakkoli, ale těch radostí spíš bude míň. Tak proč Vy byste se měla cítit špatně za to, že máte ráda svoji pohodu, soukromí a pohodlí? Některé ženy doma za každou cenu prostě musejí mít někoho, kdo nosí kalhoty, aby se necítily méněcenné. A některé se nebojí světu i sobě samé přiznat, že se na spolužití necítí. No a co? Fakt nám tolik záleží na tom, co si o nás špitá na schodech sousedka s poštovní doručovatelkou? Ať se každý stará o sebe! Vy jste ještě nezaložila trvalou společnou domácnost, a na druhou stranu zase znám ženy o generaci starší, které se rozvedly, ovdověly, a z vlastní vůle taky žijí samy. A vědí, že čím jsou starší, tím hůře se najde nějaký ten adept, který by měl zájem. Jenomže ony konečně mají čas na koníčky, užít si pohodlí, že nemusím dělat to, co dělám, ale že dělám to, co dělat chci. Víte, kam poslala svoje známé moje kamarádka, když se jí zeptali, kolik si myslí, že v jejím věku zaklepe na dveře bohatých partnerů s firmou, fárem a barákem? To ani nechtějte vědět. Velmi, velmi daleko. Doporučila jim, aby nesoudili, když nevědí, o čem je řeč a že je její volba, zda se chce jen vídat, nebo ustupovat cizímu člověku v jeho požadavcích na ní. Ona děti vychovala, o muže přišla, a to se má zpovídat, kde se cestou z práce zakecala a proč jde s kamarádkou na muzikál? Má denně vařit teplé večeře a dívat se na TV program, který si nevybrala? Nebo se natáhnout ke knížce a relaxovat, či si jít rekreačně zasportovat? Je to jen její volba a má ji každá z nás. Která nemáme na starosti malé děti a povinnosti k nim. Kamarádka tu možnost volby využila, Vy ji využíváte také. Nemyslím, že byste proto měly být špatné....Takže asi tak.

dragondra Reagovat 13. 6. 2017 17:51

Rambíšo nechoď moc na sluníčko ono se to projevuje v Tvých příspěvcích. Už jsem jednou napsal za co Tě považuji.

Zebruška Reagovat 13. 6. 2017 11:43

Taky si myslím, že problém není v tom, že je jedináček - naopak znám několik jedináčků, kterým v dětství tak chyběl ten parťák, že si sami pořídili velké rodiny a jsou naprosto šťastní, jak so to kolem nich hemží. A například zase jeden můj bratr až do svých 45 let nechtěl s nikým žít ve společné domácnosti a s partnerkami bydleli vždy odděleně, ačkoliv jsme ze 3 dětí (a ještě jsme bydleli s babičkou, takže lidí doma pořád kupa) - a on zase dlouho říkal, že si už užil dost a dost té tlačenice doma a chce si užívat svůj klídek (až poté změnil názor). Takže myslím, že to není v počtu sourozenců, ale prostě jen v nějakém vnitřním nastavení toho konkrétního člověka. A koneckonců na tom není nic špatného - proč by někdo nemohl žít sám, když mu to tak vyhovuje, a s partnerem se jen navštěvovat a randit, pokud to tak vyhovuje i jemu? Možná že pro Janu by toto bylo nejlepší řešení, do ničeho se netlačit. Potíž je jen v tom, jak moc chce mít dítě. Jestli to pro ni je zásadní věc a cítí, že dítě chce za každou cenu, i za cenu toho, že se bude muset naučit přizpůsobovat se doma jiným, pak je asi na místě nějaká ta terapie, jinak hrozí, že budou nešťastní všichni - Jana, její partner i její dítě. A pokud si dítětem moc jistá není, rozhodne se, že by jí vlastně v životě až tak nechybělo a spíš má jen pocit, že by to tak mělo být, tak bych radila se na to vykašlat, dítě si nepořizovat a dál si spokojeně žít sama pro sebe. Každý zkrátka není typ pro partnerské soužití a pro rodičovství, na tom není nic špatného.

farah.farah Reagovat 13. 6. 2017 09:59

Ani tak si nemyslím, že za to může samo o sobě to, že je jedináček, jako spíše to že jako dítě byla zjevně velice osamělá a je to pro ní norma, je zvyká žít osaměle a když to tak není znejišťuje jí to. Ono se Rambíšo strašně snadno soudí že je to egfo a pod, ale je také dobré si uvědomit, že tenhle přístup někde vzniknul že je to nastavení, za které může pravděpodobně poděkovat rodičům. Navíc slečna zjevně neháže vinu na paretnery (což by psychjopat dělal) a je si zcela jasně vědoma toho, že problém má ona sama jen si neví rady jak tohle nastavení změnit. To totiž nejse vůlí a myslí ovládnout. Dle mého názoru by jí pomohla terapie protože si je vědoma toho že problém, je u ní je velká šance že se to podaří změnit, jen je potřeba proniknout do toho, proč to tak má a odblokovat to.

Rambíša Reagovat 13. 6. 2017 09:02

Nemyslím si,že problém Jany je v tom,že byla jedináček! U ní je zkrátka v popředí její ego a to jí brání se vcítit do druhé osoby a porovnat si pocity.Já říkám:takové osoby,s psychopatickými rysy,ať si nepořizují druhy,děti,ani zvířata!!! Rozhodně si užije života lépe sama se sebou,než aby zkazila život někomu jinému!

Mata69 Reagovat 13. 6. 2017 07:28

To dítě si taky nepořizujte, protože i s ním byste musela bydlet ve společné domácnosti a to je ztráta soukromí jako hrom. A na spoustu let. A dítě z bytu jen tak nevypakujete, až vám půjde na nervy. Myslím, že to byla pravda, že jste byla (a jste) rozmazlený jedináček. Nejspíše bylo doma vše podle vás, řídili se podle vás i rodiče. Přeci jste žila v domácnosti s nimi a tak i s nimi jste musela nějak vycházet. Ale jestli vám šli z cesty, dělali jak vy jste chtěla, pak je to jasné. A asi ten model neumíte opustit do dneška, partner vám "jde na nervy" po nějakém čase soužití. S takovýmhle přístupem k soužití, kdy nejste ochotna slevit ze svého "soukromí" a fakt sobecky trváte na svém pohodlí, tak s tím si dítě fakt nepořizujte.

Pro vkládání komentářů se musíte nejdříve přihlásit