Půjčit peníze tzv. na dobré slovo, byť nejlepší kamarádce, se nemusí vyplatit. Své o tom ví i Jana, která takto pomohla přítelkyni v nouzi. Ta se jí ale odvděčila tím, že si nemalou částku nechala a tvrdí, že si nikdy nic nepůjčila.
"Dnes už bohužel vím, že jsem byla naivní, ale prostě jsem jen chtěla pomoci kamarádce v těžké životní situaci. Kamarádce, kterou jsem znala léta, a tak by mě ani ve snu nenapadlo, že se nakonec takto zachová...," začíná vyprávět paní Jana.
Když se Eva po velkých problémech s manželem konečně rozvedla, bylo mi jí líto. Ex manžel totiž zmizel neznámo kam a vyhýbal se placení alimentů. Měla co dělat, aby vyšla. A tak jsem jí jako správná kamarádka nabídla pomoc. Přinesla jsem jí například hromadu oblečení po svých dětech, aby jí odpadly aspoň takové výdaje. To byla ještě hrozně vděčná, pořád se omlouvala a říkala, jak moc jí to je trapné. Ale já ji uklidňovala, že je to v pořádku, že do takové situace se může dostat kdokoli.
Dva měsíce poté mi ale s brekem volala, že je na dně. Ztratila prý peněženku a přišla o všechny peníze na nájem, školku a pod. Bez váhání jsem jí řekla, že jí tedy pomůžu a nezbytné platby zaplatím. Opět byla hrozně vděčná a slibovala, že mi to brzy postupně vrátí. Neměla jsem důvod jí nevěřit. Jenže to jsem ještě netušila, že už tehdy do toho zasáhl nejspíš její nový přítel, kterého si brzy k sobě nastěhovala. Podle mě to byl on, kdo za vše ve finále může. Měla z něho strach, a tak se nechala donutit k téhle hnusné zradě vůči mně.
První půjčené peníze mi nakonec Eva do tří měsíců vrátila, a tak jsem jí samozřejmě nabídla, že kdyby zas potřebovala, pomůžu. Dostala jsem nějaké prémie, které jsem si šetřila na letní dovolenou s rodinou. Ale kdyby bylo nejhůř, byla jsem připravená na úspory sáhnout. A tak, když za mnou Eva opět přišla, jestli bych jí opět nepůjčila, řekla jsem, že ano. A ona mi hned začala vysvětlovat důvody. Prý, že kvůli velkým sporům musela odejít z práce. Ale že si určitě brzy najde nové, lépe placené místo. Jen prostě potřebuje nějakou rezervu. Takže by si ode mne chtěla půjčit čtyřicet tisíc. Chápe prý, že je to hodně peněz, ale určitě to hned, jak bude moct, vrátí. Musím přiznat, že tentokrát mě to už zaskočilo. Nějak jsem ji nepoznávala. Měla jsem prostě silný pocit, že ke mně není upřímná, a divila jsem se, že v téhle situaci se odváží dát výpověď. Bylo mi ale trapné se v tom rýpat. Stejně tak po ní chtít sepsání nějaké smlouvy o půjčce. Prostě jsem jí i přes menší pochyby stále důvěřovala. A sáhla dokonce na všechny úspory, které měly padnout na letní dovolenou u moře. Ale jelikož byl teprve leden, říkala jsem si, že to budu mít včas zpátky.
Vše zapřela a já si kvůli ní musela půjčit
Jenže od té doby uplynuly čtyři měsíce. A manžel přišel s tím, že je nejvyšší čas vybrat letní dovolenou. Naše holky měly jet poprvé k moři a hrozně se těšily. A tak jsem se po delší době ozvala Evě a velmi slušně jí připomněla, že ty půjčené peníze potřebuji zpátky, jak slíbila. Ona ale začala fňukat, že nemůže, že stále nemá novou práci, že je s dcerou musí živit její nový přítel. To už jsem přitvrdila a řekla jí, že ať si tedy půjčí od něho, protože jinak mi neodjedeme na slíbenou dovolenou. Místo, aby to pochopila a slíbila, že to nějak zařídí, začala být hrozně zlá. Prý, že ona si taky nemůže dovolit někam odjet a že můj manžel má jistě dost, aby to zaplatil. Z jejího chování jsem byla pořádně v šoku.
Ten největší šok mě ale ještě čekal. Rozhodla jsem se za Evou zajít domů a vše si v klidu vyříkat. Otevřel mi její přítel. Už od prvního pohledu mi bylo jasné, že tenhle týpek ji ze dna opravdu nedostane. Spíše naopak. S otráveným ksichtem mi Evu zavolal. Bylo vidět, že je překvapená, ale pak zahrála neuvěřitelné divadlo. Znova jsem jí zopakovala, že ty peníze potřebuji zpět, že mi to slíbila. Přeci teď nemohu holkám říct, že žádné moře nebude. Jenže ona se mi normálně vysmála do obličeje a řekla: "Počkej, ale já ti přeci nic nedlužím! O žádných čtyřiceti tisících nevím. Máš nějaký důkaz, že si mi je opravdu půjčila?!" Nevěřila jsem vlastním uším. V životě by mě nenapadlo, že se od ní něčeho takového dočkám. Vykoktala jsem ze sebe, jen: "Cože, to si děláš srandu?" A zároveň mi docházelo, že ty peníze už nikdy neuvidím.
Celá rozklepaná a ubrečená jsem přišla domů. Snažila jsem se to zamaskovat, ale manžel se nenechal odbýt. Všechno jsem mu tedy vyklopila. Byl v šoku stejně jako já. Nejdřív strašně zuřil, jaká jsem naivka, že Eva mu nikdy nebyla sympatická, že by do ní takový podvod klidně řekl. A že nechce vidět, jak holky budou strašně zklamané, až jim řeknu, že moře letos zase neuvidí. Bylo mi strašně a nejraději bych vzteky něco rozkopala. Jen proto, že jsem důvěřovala své velké kamarádce a pomohla jí v nouzi. Nakonec jsem se rozhodla, že k tomu moři pojedeme, ať se děje, co se děje, že tohle holkám udělat nemůžu. A tak jsem si peníze nakonec půjčila v bance. Manželovi jsem řekla, že mi je Eva nakonec vrátila. Vím, že by zas vyváděl. Ale ona ve skutečnosti dělá mrtvého brouka, telefon mi nebere a na výhružnou SMS mi jen napsala. "Klidně mě udej na policii, ale žádný důkaz nemáš!"
Bohužel v tom má pravdu. Opravdu bych na policii neuspěla. Jelikož jsme vše řešily jen po telefonu a samy, nemám zaznamenanou žádnou komunikaci ani žádné svědky. Vždyť, kdo by něco takového tušil? Bohužel peníze jsem jí předala v hotovosti, takže nemám ani důkaz o převodu peněz. Jsem z toho hrozně špatná a pořád se s tím nedokážu smířit. Ani ne s tím, že jsme přišla o tolik peněz, ale že jsem takovým způsobem přišla o kamarádku, které jsem tak důvěřovala. Proto radím, nebuďte tak naivní jako já. A i když jde o půjčku v rámci rodiny či přátel, vždycky je dobré mít oboustrannou jistotu.
Jana, 41 let
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!
