Jana vcelku chápala, když si manžel pořídil milenku. Žilo se jim spolu dobře, byli vlastně nejlepší přátelé, léta ale jejich intimní život příliš nefungoval a Janě sex ani moc nechyběl. Když ale manželova milenka otěhotněla, všechno bylo jinak.
Kdyby mi někdo ve dvaceti řekl, že bude mít můj manžel milenku, žádnou jednorázovou bokovku, ale dlouhodobý vztah, okamžitě bych mu řekla, že bych to nikdy nepřekousla a hned se rozvedla. Když jsem se v takové situaci ocitla téměř v padesáti, vše jsem viděla jinak. S Milošem mi bylo dobře, žili jsme spolu skoro pětadvacet let, za tu dobu jsme si na sebe zvykli, vybudovali jsme si dokonalou symbiózu.
Posledních sedm let jsme se ale jeden druhému odcizili v posteli. Já začala být s přechodem podrážděná, věčně jsem se cítila mizerně, v noci jsem špatně spala a k tomu hormonová smršť způsobila, že jsem ztratila zájem o sex. Ne že úplně, ale najednou mi stačilo pomilovat se jednou za měsíc a o nějaké další intimnosti jsem moc nestála. Miloš mi nic nevyčítal, ale přece jenom bylo vidět, že mu sex chybí. Vždycky jsme měli v našem vztahu problém, že on chtěl víc než já. Když jsme byli mladší, dokázali jsme si ale vyjít vstříc, aby to bylo pro oba přijatelné. Tedy si to alespoň myslím, kdo ví, možná býval Miloš i dříve frustrovaný nebo měl milenku, to se teď ale nedozvím, protože s ním nemluvím.
Když si před dvěma roky nabrnkl Alenu, sestřičku od našeho obvoďáka z města, sebralo mě to. Bydlíme na vesnici, kde se nic neutají, takže jsem se to dozvěděla pěkně za čerstva. Strašně mě to zranilo, to ne že ne, pohádali jsme se, kdy jsem na Miloše křičela, jak mi to mohl udělat, a on mi to vrátil s tím, že s ním stejně nespím, tak co že jsem čekala, že je normální chlap a ne kněz v sutaně.
Pak se Miloš odstěhoval z ložnice a měsíc jsme měli tichou domácnost. Chodili jsme kolem sebe a naše původně nulová konverzace se jen pozvolna rozrůstala, jako že jestli bude Miloš večeřet, zda přijedou na víkend děti a podobně. Po měsíci jsem to nevydržela a uhodila na něj, jak že si to představuje. Nejprve nám to nešlo, až na potřetí se nám povedl docela normální rozhovor, kdy já jsem mu řekla, že mě to strašně zranilo, že se cítím pošpiněná, a přitom jsem se rozbrečela.
Znáte chlapy, jak milují ženský pláč. Miloš málem utekl, pak se ale sebral a řekl mi, že je pro něho fakt problém, že s ním nespím nebo jenom minimálně. „Takže jde jenom o sex?“ ptala jsem se. Horlivě začal přikyvovat a vysvětlovat, že mě má rád a nechce se rozvádět, ale že to prostě nevydrží, když spolu spíme jenom jednou za měsíc. S Alenou že to je jenom o sexu, že se svým manželem už taky roky žijí jenom vedle sebe a nechtějí se rozvádět. Jestli bych mu dokázala odpustit.
Už jsem chtěla říct, že ano, když se vzápětí zeptal, jestli bychom dokázali žít tak, že by se jednou týdně viděl s Alenou. Že se bude snažit, abych o tom nevěděla, že nechce mít dva paralelní vztahy, ale že u ní nachází to, co já mu odmítám dát. Přišlo mi to šílené, jak po mně může chtít, abych mu posvětila milenku. Protože jsme se ale naprosto slušně a věcně bavili, dokázala jsem začít nekřičet a vzít si čas na rozmyšlenou. Když jsem nad tím tak přemýšlela, přišlo mi to čím dál tím víc rozumnější. Konec konců, ani jeden se nechceme rozvádět a kdyby měl být Miloš celou dobu frustrovaný, tak by to asi nemělo smysl být spolu.
Nejtěžší pro mě bylo říct mu, že teda souhlasím, bylo to strašně ponižující, ale dokázala jsem to. Tak uběhly další dva roky a vlastně nám bylo hezky. Miloš jednou týdně chodil oficiálně na bowling a já věděla, že to je ve skutečnosti za Alenou. Nemluvili jsme o tom a vlastně to naše soužití nenarušovalo. Víkendy jsme trávili spolu, já byla jeho žena a rodina. Jenže po dvou letech jako kdyby Miloš začal trénovat na mistrovství světa v bowlingu. Najednou byl pryč skoro každý večer a já se vzápětí dozvěděla, že se Alena rozvedla. Okamžitě mi došlo, že se rozhodla rozvést i mého manžela.
Když jsem uhodila na Miloše, rozhodně mi tvrdil, že platí naše dohoda a že on se rozvádět nechce. Napětí mezi námi ale rostlo, protože já se cítila čím dál mizerněji, až přišla zpráva, že Alena je těhotná. Když mi to sousedka Květa říkala, úplně jsem cítila, jak si mě vychutnává. Zhroutila jsem se, to už bylo moc. Dokud byla ve hře jenom milenka, nějak jsem se s tím dokázala srovnat. Ale dítě, to už byla druhá rodina. V tu chvíli jsem se cítila ohrožená, měla jsem pocit, že už jsem jenom bezcenná stárnoucí onuce, kterou ani nezajímá sex, natož aby mohla mít ještě děti.
Uhodila jsem na Miloše, jak to teď je a že ať se rozhodne, že už ji nedokážu tolerovat. Miloš přiznal, že Alena je těhotná, že to nechtěl, ale že dítě je jeho, že se o něj postará, bude na něj platit, ale nadále trval na tom, že se rozvádět nebude, že chce být se mnou. V tu chvíli jsem mu dala nůž na krk: Buď já, nebo ona. Ale na dvě strany už ho hrát nenechám. To už beze mě. Vím, že riskuju, že o Miloše možná přijdu, ale já už o náš vztah stejně v podstatě přišla. Tak teď čekám, jak se rozhodne.