Víte, že fungují už i e-shopy, kde prodávají hřbitovní dekorace a třeba i rakve a urny?
Já to také nevěděl, zato má žena má vše perfektně zmapované!
Při představě seniorky, které se dříve na vsi říkalo „hřbitovní bába“ si určitě nevybavíte štíhlou a pěkně oblečenou dámu na prahu šedesátky, o které mnozí její vrstevníci říkají, že vypadá o deset let mladší. Bohužel řeč není o imaginární osobě, ale o mé ženě! Možná si budete klepat na čelo, že mám být rád, že je žena z baráku, má nějakého „koníčka“, nepeskuje mě a já se mohou v klidu a bez omezení věnovat svým zálibám. Jenže já bych docela rád se svou paní vyrazil do divadla, na koncert nebo klidně jen na procházku – ne však na hřbitov!
Žena je na hřbitově obvykle dvakrát denně, ráno jde zkontrolovat, zda je vše po noci v pořádku, odpoledne se tam zastavuje po práci, nebo tam zaskočí po večeři. Záleží i na počasí a ročním období. Ve svátky je schopná jít „na hrob“ i třikrát denně a bohužel není limitovaná zavírací dobou! U správce hřbitova si vyprosila klíče, což při jejím povolání není zas až tak těžké. Žena je šikovná kadeřnice a každý jí rád vyjde vstříc. Ona levně ostříhá a „službičky“ na oplátku se jen hrnou.
Nejdříve se starala jen o hrob rodičů…
Když byly děti doma, žena taková nebývala, stále se motala kolem dětí, někdy až moc. Vše za ně obstarávala a vyřizovala. Servis, který měly, jim mohl leckdo závidět. Dcera se ale osamostatnila velmi brzy, myslím, že díky tomu, že po maturitě odjela do ciziny a nakonec tam zůstala dva roky. Pak se postavila na vlastní nohy a od té doby maminčinu podbízení nepodléhá. Synovi to trvalo déle. Manželka mu dělala svačiny i na vysoké škole, strkala mu potají peníze, uklízela skříně, luxovala pokoj, později docházela i k němu domů – jednoduše mu dělala hospodyni. Co dlouho vyhovovalo synovi, ale nevyhovovalo jeho přítelkyni, současné manželce, a tak si žena musela najít další oběť. A protože už nikdo nebyl po ruce, začala se starat o hroby. Nejdříve jen o hrob rodičů, pak o pomníčky celého rozvětveného příbuzenstva.
Náš městský hřbitov se mění v „miss krchov“!
Ještě než žena otevře kadeřnictví, běží na hřbitov, prý musí zkontrolovat, jestli tam někdo neřádil, zalije kytky a posbírá suché lístky, na podzim listí, větvičky ze stromů apod. Pak běží do práce, kam jí někteří spokojení zákazníci nosí květiny ze svých zahrádek, občas někdo přinese jako pozornost umělou květinu, svíčku, věnec. Má žena už je po městě známá nejen jako šikovná kadeřnice, ale i jako místní „hřbitovní bába“! Na jaře a v létě pak letí na hřbitov po večeři a je schopná tam strávit hodinu. Myslím, že správce hřbitova bere peníze zásluhou mé ženy takřka za nic a náš městský hřbitov se mění v „miss krchov“, pokud by tedy taková soutěž existovala. Na podzim a v zimě míří za svým koníčkem kvůli světlu hned po práci. Pokud je venku větší vítr, nebo sněží a prší, je schopná zavřít na hodinu salón a jít svůj rajón zkontrolovat. A k tomu všemu si přibrala ještě další šílenou zálibu…
Víte, že fungují už i e-shopy, kde prodávají hřbitovní dekorace a třeba i rakve a urny?
Má žena nám koupila hrob! Ostatně víte, že fungují už i e-shopy, kde prodávají hřbitovní dekorace a třeba i rakve a urny? Také bych to nebýt mé ženy nevěděl! A tak se nám doma hromadí různé hřbitovní dekorace – holubičky, vázičky, schránka na světlo, křížek na hrob. Tak jako si dřív střádala děvčata výbavu do manželství, tak si má žena střádá výbavu do hrobu, lépe řečeno na hrob.
A nejenže se stará o hroby příbuzenstva, ale zaopatřuje si, snad po vzoru faraónů, vlastní „místečko“. Mnohokrát mě napadlo, zda není nějak nemocná, ale myslím, že ne. Například ve své práci je manželka oblíbená! Nejenže je šikovná, ale lidé si s ní i rádi popovídají a svěřují se jí. Dokonce vím i o několika pánech, kteří by jí klidně na hřbitov doprovázeli. Jenže netuší, že by místo muchlování jen cídili náhrobky.
Nemyslete si, že jsem zpočátku svou paní občas nedoprovodil! Možná mé starosti vypadají banálně, ale ještě se necítím tak starý, abych žil obklopený hřbitovní atmosférou, věnci a smutečními vázami. Mám svou ženu stále rád, chtěl bych si víc užívat života, který hrozně rychle utíká, ale jak to mám udělat, když se má žena stará radši o mrtvé než o mě?
(Jaromír, 60 let)
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!
