1. Proboha, neuklízejte!
Chtěl bych varovat všechny ženy, aby se nechovaly jako majitelky a zároveň zaměstnankyně úklidové agentury! Můžete být pěkné, hodné, dokonce i šikovné v posteli, můžete i skvěle vařit, ale když nám budete neustále stát za zády s hadrem a leštěnkou, budeme vám každý den utíkat na fotbal, na ryby, do hospody a nakonec i za jinou. U které si v obýváku dáme nohy na stůl a ta vzácná osoba nám dovolí popíjet víno na sedačce a drobit brambůrky na koberec. Prostě u ní nebudeme hledat lepší sex, ale klid a pohodu.
Manželka vždy milovala pořádek, když byla dcera malá, dalo se to nějak snést. Manželka se dceři hodně věnovala, učila se s ní, jezdila s ní po závodech a na úklid nebyl tolik čas. Jenže dcera nám doslova utekla ve svých osmnácti z domu a nyní jsme sami. Když odcházela, řekla mi: „Tati, jak to s ní můžeš vydržet? V tomhle vydesinfikovaném bytě se nedá normálně dýchat, je to tu sterilní jak na operačním sále! Když neodejdu, tak se zblázním!“. Dcera měla pravdu, někdy mám pocit, že se zblázním.
- Jak se vyvíjel Jardův příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Sobotní úklidové peklo
V mládí, rok nebo dva po svatbě, jsem byl na svou pořádkumilovnou ženu hrdý! Moji rodiče byli nadšení, jak je novomanželka pořádná, jak je u nás vše vyžehlené, naleštěné, uklizené, zarovnané do pravých úhlů, všechno má na milimetr své místo. Časem mě ale začala ta její posedlost pořádkem děsit.
Pokud byste si u nás v sobotu ráno stoupli za dveře, zcela jistě uslyšíte lux a šplouchání vody v kýblu. Sobota u nás patří již řadu let výhradně luxování, praní záclon, vytírání, utírání, přerovnávání, zkrátka úklidu všeho druhu. Což ovšem neznamená, že by se u nás přes týden důkladně neuklízelo. Uklízelo se a uklízí víc a víc. Když je žena doma, tak vlastně neustále. Uklízí se nejen byt, ale i balkón a auto, kam se musím přezouvat! Ano, nechal jsem ze sebe v zájmu klidu udělat exota, který má přezůvky do auta!
V sobotu ráno pravidelně odjíždím k benzínce. Vypadám jak kašpar, žena trvá na tom, abych měl pracovní oděv – nažehlené montérky. S autem jedu do myčky, pak ho luxuji a myji interiér. Vlastně je to pro mě vysvobození, koupím si dvě koblihy a kafe, zapnu rádio, poklábosím se sympatickou prodavačkou, se kterou se už za ta léta známe, a pěkně pomalinku luxuji a pulíruji auto. Pak si dám ještě jedno kafe, zakázané cigárko a s pokleslou náladou mířím domů. Vím, co mě čeká. Doma se odehrává úklidové peklo. Když přijedu, nesmím doma skoro ani dýchat.
Pokračování 3 / 4
3. Už k nám nikdo nechodí…
Dřív, když byla dcera ještě doma, jsme neděle často trávili spolu. Rádi jsme jezdili na výlety, nebo dokonce všichni na ryby. Já rybařil, holky se šly projít. Nyní chodím na ryby sám, tedy ne že by mě to vadilo…, ale ten pocit, že na mě doma čeká žena, jejímž jediným koníčkem je uklízení, čisticí prostředky, nové druhy mopů a luxů je děsivý. Poslední roky života se topím v saponátu – to není život! Vlastně k nám už nechodí nikdo ani návštěvy. Kamarádi, se kterými jsme léta jezdívali na dovolenou a na hory, mi narovinu řekli, že k nám už chodit nebudou.
Klidně prý s námi půjdou do restaurace, ale na návštěvu už nikdy. Manželky dvou mých kamarádů mi nezávisle na sobě říkaly, že je hrozně vytáčí, jak jim moje žena neustále přendává skleničky a hrnečky na stole na tácky a talířky, jak i v průběhu návštěvy zametá drobečky a utírá stůl. A dokonce prý po tom, co návštěva navštíví toaletu, odchází toaletu umýt a znova spláchnout. Toho jsem si nikdy nevšiml, ale docela tomu věřím.
Pokračování 4 / 4
4. Nejraději bych ji vyměnil...
Manželka je stále pěkná žena, skvělá hospodyně, excelentní kuchařka a dobře si vede i v zaměstnání, přesto ze srdce závidím chlapům, kteří mají doma normální „babu“! Bože, co bych za to dal, kdybych si občas mohl dát pivo a guláš na gauči u televize, nemusel se do auta přezouvat a na záchodě mohl močit ve stoje bez toho, aby na mě někdo za dveřmi vřískal, že rozšiřuji bakterie.
Co bych dal za to, kdybych v sobotu namísto luxu slyšel manželku v posteli oddechovat až do oběda a místo leštěnky by u nás kolem oběda voněla dovezená pizza v krabici, kterou pak holt necháme povalovat na stole, protože pospícháme na výlet.¨
Ženský, dámy, slečny, holky nešilte s tím úklidem! Život vám uteče pod rukama. A možná nejen život, ale i chlap, kterého máte doma!
(Jarda, 56 let)