Komentáře ke článku

Jarmila (54): Ovdověla jsem, děti chtějí dědictví.…

12. 9. 2017 | Když zemře jeden z rodičů, ve většině rodin děti neočekávají, že…

Přidat příspěvek
Mata69 Reagovat 19. 9. 2017 13:54

Armana: záleží na notáři a jak stíhá. Dědictví po babičce vloni se řešilo minimálně půl roku a přitom moje máma byla jediný dědic a nebylo tam nic složitého. Dědictví po tchánovi už teď je v řešení, předvolání na předběžné šetření přišlo tchyni asi tři týdny po jeho smrti.

Armana Reagovat 18. 9. 2017 16:45

Děti sice mají nárok na dědictví, ale na úkor vlastní mámy? Na každé prase se voda vaří, zrovna tak na ty parchanty. Syn si za dědictví koupí nové auto, nepřeji mu nic špatného, ale aby se v něm vozil dlouho a ve zdraví.... Dcera je ještě asi dost nezodpovědná, bude utrácet za kde co a jednou nebude z čeho brát. A pak budou čekat na máminu smrt aby zas dědili. Jarmilo, vykašli se na ně a užívej si život na plný kule ať po tobě nezbyde ani koruna.

Armana Reagovat 18. 9. 2017 16:32

Mata69: Budeš se divit, ale my dostali předvolání k notářce ani ne do měsíce, tam se sepaslo co můj zesnulý patrner měl, za další měsíc již měla notářka vše potřebné a bylo vyřízeno. Pak se jen čekalo na vklad na katastru nemovitostí. Vše vyřízeno cca do 3 měsíců od smrti. Pak jsem se teprve já vypořádávala s jeho dětmi o odkoupení jejich podílů. Pokud se nic nedohledává, nejsou žádní další dědici, jen dům, auto, společný účet, nikdo nic nenamítá, je vše vyřízeno opravdu do několika měsíců.

j66 Reagovat 18. 9. 2017 10:33

Skoro všechny tady odsuzujete děti, že chtějí podíl z dědictví, že neberou na matku ohled. Já se spíš ptám, jak je ta matka vychovávala , že se k ní tak chovají? .......................................... Jinak nechápu , co všechny máte s tím, že starat se o dům je pro samotnou ženu složité. Tady se píše o domě který paní s manželem vybudovala, tj, jedná se o cca 30 let starý barák bez hypotéky a dluhů. Na tom jsou běžné náklady nižší než nájem nebo povinný příspěvek do fondu oprav. Fakt nevím, proč by si měla paní polepšit tím , že ho prodá? Sama bydlím v domě a přehled o nákladech mám celkem dobrý, takže vím , že bydlením v nájmu si paní určitě finančně nepolepší.

Mata69 Reagovat 17. 9. 2017 20:55

helza: vím, můj příspěvek na Lebahu byl myšlen ironicky. Ztotožňuji se s tím, co jsi naposledy napsala. Kdyby nepodporovali děti na studiích i po nich, zřejmě by jejich úspory vypadaly jinak. A máš pravdu, dědické řízení zpravidla těžko bude vyřešeno za 4 měsíce, notabene když je tam dům a další majetek.

helza Reagovat 17. 9. 2017 19:39

Mata69: Podporuje - dostává 4 000 Kč měsíčně, syn dostal před rokem 20 000 Kč.

helza Reagovat 17. 9. 2017 19:37

lebahu: myslím si, že špatné zkušenosti, ať vlastní, či vypozorované, nelze generalizovat. Vlastně jakékoliv vlastní zkušenosti bychom neměly přenášet do svých komentářů k článkům. Situace jejich autorů se mnohdy velmi liší. Jarmila například píše: "Pavel dodělal školu teprve před rokem a ještě jsme mu dávali 20 000 Kč na sedačku do bytu. Kačka je ještě na škole, měsíčně dostává od nás, tedy teď ode mě 4000 Kč" vlastně doposud děti podporuje, jak může. Kdyby to nedělali, možná by měli da účtech dost peněz, aby dnes děti vyplatila. Časem by možná sama dům prodala a našla si něco menšího. Možná si dokonce najde přítele, to všechno se může stát. Ale to všechno jsou pouhé spekulace .. ................................................................................................................................... .. Mně pouze nesedí ta rychlost - tedy za 4 měsíce je už dědické řízení vyřízené? Nám zemřel táta v dubnu a přes mnohé bráchovy urgence (musíme platit a udržovat jeho byt atd), se k dědickému vyrovnání zatím ani neschyluje. Totéž synův tchán, taky čekají už téměř rok na vyrovnání. A pokud vím, je to v případech dědictví běžný problém.

Mata69 Reagovat 17. 9. 2017 19:01

lebahu: z toho plyne poučení pro děti z článku, že by měly barák prodat, mámu vystěhovat a svůj podíl shrábnout, co nejdříve, aby je o to mamča náhodou nepřipravila. Vůbec nic na tom, že dcera ještě studuje a tudíž ji máma pravděpodobně ještě finančně podporuje.

lebahu Reagovat 17. 9. 2017 15:31

Na bývalýho tchána byly děti hodný, nechtěly ho stresovat v těžké době. Když tchýně umřela, bez závěti, takže byla naprosto stejná situace. Po vypořádání SJM se zbytek dělil mezi vdovce a děti. Byt, nějaká menší hotovost, starožitnosti... No a domluvili se, že se vzdají dědictví ve prospěch tatínka... vždyť to přece jednou po něm zdědí všechno, utěšoval je otec... Ovšem tatínek nelenil, vše včetně bytu prodal, koupil domek, který nechal napsat na svou dlouholetou milenku, se kterou se následně oženil. Takže po něm jeho děti nepodědí naprosto nic.

mamina43 Reagovat 17. 9. 2017 13:58

Já se divím všem co tady zastávají dětí.Co vlastně v životě dokázali.Oni to budovali celý život,dětičky do baráku nevrazili ani korunu a potom natahují ruce.Trochu úcty k mrtvému by neškodilo,až by opadli trochu emoce tak by si měli v klidu promluvit.Vše se dá vyřešit,když se chce.

dendrobie2 Reagovat 17. 9. 2017 12:36

mě to připadá jako hnusný hyenismus, Místo aby matce pomohly v těžké době, tak jí chtějí načisto změnit život, fuj

SandraN Reagovat 15. 9. 2017 21:35

Aniž bych chtěla podněcovat spory či rozdmychávat vášně, je potřeba uznat, že každý má právo vyjádřit svůj názor a to i tehdy, když se nám ostatním nelíbí jeho směr či formulace. Na jednu stranu prachy lidi rozdělují, na stranu druhou podle zákona má dítě právo dědit. Ať chcete nebo ne. Jak děti, tak matka vědí, že jednou, pokud běh života půjde tak jak má, budou dědit ony po své matce a ne ona po nich. Děti prostě dědí po rodičích. A je soudné si představit, že pokud odešel natrvalo chlap z velkého baráku, může se to rovnat velkému problému. Ty děti asi předpokládají, že bude potřeba například zapnout kotel, opravit bojler, utáhnout kliku u zadního vchodu, utěsnit tašky na střeše, vyměnit baterii, poštelovat anténu či televizi, posekat zahradu, zazimovat studnu, vymýšlím si, co já vím, a asi tuší, že ta máma to nebude zvládat. Není to žádná ostuda, spousta nás ženských si s takovými věcmi neví rady. Ač se blížím sama do kritického věku důchodkyně /nedávno mně ještě bylo ... cet a ono ejhle/, fakt musím uznat, že ti staří a přestárlí se zuby nehty drží svého domova, toho baráku, odkud vyvedli děti a kde i ovdověli, děti jsou z toho na nervy, protože mají svých starostí dost a třeba bydlí daleko a nemají možnost na zavolání naklusat. Ono je potřeba fakt být soudný a sebekritický. Sil bude jen ubývat, ten důchod na opravy baráku taky nic moc, barák bude chátrat a ten jeden důchodce s nachystaným pohrabáčem pod postelí a baterkou pod polštářem ruku v ruce s ním. Tělesně i duševně. Ono je sice působivé hledat sympatizanty z řad známých stylem chtějí mě vystěhovat z domova, kde já vezmu na vyplacení vlastních dětí, místo aby člověk rozumně řekl, co já si tady počnu, bylo nás tu vždycky čtyři, pět, a teď co. Znala jsem lidi, co si už nebyli schopni ani sami zatopit, ale baráku se drželi jako klíště, až tam nakonec dožili a smutně dožili. Jinak se bydlí, když je v přízemí babička nebo i děda, pod střechou mladí nebo děti študáci či pracující a vedle mě partner. A jinak se bydlí, když nade mnou a pode mnou je prázdno.Třeba ty děti nejsou až tak špatné. Třeba to paní pochopila hůř, než to bylo řečeno. Třeba si jen ty děti řekly, teď je důvod a možná příležitost rozetnout ten problém. Protože my máme svého dost a nebudeme stíhat za tou mámou jezdit tak často, jak bude potřebovat, abychom vyzbrojeni opravářským náčiním makali na baráku a ještě poslouchali, já tu jsem na všechno sama.....Ony budou mít svůj život, svoje představy o volném čase, svoje zájmy a třeba ani nejsou manuálně zručné. Mezi námi, je mi kapku víc než paní Jarmile, ale já bych ve velkém baráku sama nezůstala, i kdybych tam byla doma nevím jak dlouho. Je to jak smutné, tak i nebezpečné. Nikdy nevíte, kdo Vám tam vleze. Sklepem, oknem, zahradou....Oč klidnější a spokojenější by možná byl život v bytě uprostřed lidí, jasně že ve stejném městě, kde slyšíte smích, hovor, potkáte sousedku na chodbě, vidíte z okna park nebo i market. Než v domě, kde vám všechno připomíná staré časy, které se už nevrátí. Teď, kdy je Vám čtyřiapadesát, se Vám lépe bude přizpůsobovat okolnostem, než třeba v sedmdesáti. Jednou Vám třeba skutečně nezbyde, než ten dům prodat. Bylo by dobré se s dětmi dohodnout bez emocí a s rozumem. Pochybuju, že Vám ochotně přiběhnou na každé zavolání. Pokud jste se nepohodli, třeba Vás v tom nechají vyplácat, abyste se tedy předvedla, jak si sama poradíte. Pokud tam chcete bydlet, ukažte jim tedy, že jste silná a že si umíte poradit úplně se vším. Budete to asi potřebovat. Je prostě potřeba se na to podívat soudně a ze všech úhlů. Zda vůbec budete schopná ten provoz utáhnout. Zda jste dostatečně silná trvat na svém, že tam zůstanete. Zda si své postoje obhájíte před dětmi i sama před sebou. Neříkám jim ustupovat. Ale zákonní dědici jsou stejně jako Vy. Co s tím naděláte. Aniž bych měnila názory jako korouhvička, Elynor to prostě řekla svým způsobem a natvrdo. Pokud jsou děti skutečně takoví sobci a bylo to, jak popisuje, pokud se na ní domluvily a hodlají z toho vytěžit maximum, musí k tomu stejně Jarmila nějaké stanovisko zaujmout. Nemůže s nimi nadosmrti nemluvit. Jsou to její potomci. Měli by to být nejbližší lidi. Znám paní, co měla dlouholetý moc hezký vztah. Nebyli oddáni. No, pán měl taky vlastní potomky. Manželka je na tom přece jen podstatně lépe. Její jistoty jí nikdo nevezme. I když v tomto případě by asi bylo pro obě strany nejlíp, aby nebylo co dědit.

farah.farah Reagovat 15. 9. 2017 13:26

Elynor: tak tohle už vážně přeháníte, dost nechutný cinizmus říkat tohle někomu kdo má akorát úmrtí v rodině.

helza Reagovat 15. 9. 2017 09:03

Ono je to podle mne ještě v něčem jiném. Mimochodem - ty "dospělé děti" zas až tak dospělé nejsou, vždyť dceru matka dodnes živí. Zakopaný pes je v tom, že v normální rodině, což předpokládám je i tato, rodiče pomáhají i dospělejším dětem, natož těm, co jsou sice více jak 18.letí, ale ještě studenti, či sotva dostudovaní. A rodiče to cítí tak, že dům je náš - tedy nás rodičů stejně jako dětí, a vše co máme je nás všech, tedy i těch dětí. A i později, co mohou, co děti potřebují jim rodiče rádi dávají a jsou šťastni, když dávat mohou. Takže požadavek - "hele mami, teď to rozděl a vyplať nás" tento model rodiny, který byl pro matku po smrti muže to jediné, co jí zůstalo, naprosto rozcupoval a připravil čerstvě ovdovělou matku rázem o všechno. Ztratila muže i děti i možnost projevovat jim lásku tím, že jsou s ní u ní doma a že je může i sem tam obdarovat. Chápu, jak to asi Elynor a lebahu cítí a myslí, přesto vím, že vztah, který mezi matkou a dětmi doposud byl, je tímto zničený a myslím si, že toje to, co ji bolí nejvíc. Ztráta peněz a domu ji v této situaci nejspíš bolí ze všeho nejméně, možná vůbec. Ale to je to jediné, co může napsat, o citové ztrátě se píše těžko, myslím, že to ani nedokáže.

Mata69 Reagovat 15. 9. 2017 06:57

Elynor: to už je trochu zbytečné ne? Takový komentář.....

Elynor Reagovat 15. 9. 2017 00:40

Mata69: no však to je v pořádku, ne? Hlavně jestli u toho máte dostatek toho zde požadovaného sentimentu, a jestli správně truchlíte, aby nechyběla ta citová rovina ;-)

Mata69 Reagovat 14. 9. 2017 21:34

Elynor: hele, situaci, kdy odešel tak blízký příbuzný řešíme momentálně v rodině. Tak trochu vidím a vím jak to vypadá. Zemřel tchán a třebaže myslím, že by tchyně vše zvládla zařídit sama, pohřební službu a hrobníka a faráře jsme s ní objeli taky...u notáře na první schůzce byla sama, ale pak jde i manžel i jeho sestra. A jsou domluveni co a jak. Ale vidím jak je pro tchyni dobré, že ty věci někdo zařizuje s ní.

Elynor Reagovat 14. 9. 2017 21:04

To mě baví, jak všechny víte, že děti jsou sobečtí hajzlíci. Přitom tady máme jen jednostranný pohled té paní, který je zaujatý až hanba. Jak to, že děti "nijak extra neprožívají" otcovu smrt - jak tohle může říct někdo, kdo je vůbec nezná? Jak by asi tak měly správně prožívat? Rok chodit v černém, slzet a lomit rukama? Taková komedie by byla to ono? Normální člověk je sice smutný, ale nedělá nikomu divadlo, aby dával na odiv, jak strááášně trpí. A bohužel se věci praktické po úmrtí každého člověka řešit musí. Takže někdo se toho prostě musel chopit, když si v tomto výše popsaném případě paní ani nedokázala převést plyn a elektřinu. Protože ona holt neměla ty myšlenky. Tak je musel mít někdo jinej. A kdo byl první po ruce? Dospělé děti. A teď jsou ty nejhorší, ačkoli vlastně nechtějí nic než na co mají právo, a zatím si jenom dovolily navrhnout jedno z možných řešení. Výsledek byla hysterická scéna. Ale tady máte všechny hned jasno :-))

helza Reagovat 14. 9. 2017 18:46

Rambíša: Přesně. To "něco" z jejich vztahu už nikdy nikdo a nic nesmaže. A za to žádný majetek nestojí. V okamžiku, kdy děti začaly "řeštit", jak s dědictvím naložit, šel vztah do kytek. A vůbec nic by nespravilo, kdyby je máma poslechla, dům prodala a vyplatila je. A možná by jí to jednou dokonce i vyčetly.

Rambíša Reagovat 14. 9. 2017 11:48

Hambářské děti omámila skutečnost,že barák má hodnotu např. 4 milióny,a ony by měly teoretický nárok na nějakých 650 tisíc....To,že jim zemřel otec,nijak extra neprožívají-bůhví jaký s ním měly vztah.Je to těžké vcítit se do pocitů někoho,a ony vidí jen ten majetkový prospěch teď a hned.Kdysi bývala lhůta po smrti blízkých až rok smutku,dnes se dělá,že vlastně o nic nejde! Barák jim nic neříká,zřejmě je dál od města,kde studují,a že je to něčí (i jejich) domov,tak na to nedbají.Ať už to dopadne,jak chce,už napořád bude mezi matkou a dětmi něco ošklivého přítomno,a jestli za to stojí ten majetek,no nevím.

Pro vkládání komentářů se musíte nejdříve přihlásit