Jarmila (59): Zeť je dceři nevěrný, ale vím to jen já. Mám jí to říct?

"Babo raď!" Nebo spíš baby raďte? :) Je s podivem, že jako muž to mám vevnitř nastavené opačně, než převážná většina z vás. Vždy jsem i požadoval, pokud by se měla podobná "událost" přihodit mně osobně, abych byl informován jako první a nebyl za křena... Postupně jsem se však v životě dopracoval k několika poznáním. První: Lepší je nevědět. Co by za to asi dala paní z příběhu, aby teď nemusela mít žádné výčitky a řešit, která reakce je pro ni horší. Druhé: Máš-li na svém žebříčku hodnot čest a pravdu vysoko, neznamená, že musíš vylámat všechny šprušle pod nimi. Jimi rozuměj např. rodinu, domov, vztahy, přátele, zdraví... Třetí: Máš-li problém lhát, můžeš přece mlčet. Nemusíme svým ostrým jazykem pro svůj dobrý pocit ranit za každou cenu ostatní. A z toho vyplývá i pravidlo poslední, avšak hlavní: Neškoď druhým, nebo lépe kvůli negaci: Buď prospěšný. Závěr? Pokud bych vás milé dámy dřív hnal za pokrytectví, dnes v rozhodnutí nemíchat se a být zticha spatřuji spíš vaši moudrost.

Ona vlastně nebyla svědkem žádné nevěry. Byla svědkem toho, jak políbil nějakou ženu na zastávce busu. Předpokládám, že byli oba oblečení, když to bylo na ulici :-)

no tohle fakt není jednoduchý. Když si představím, že jsem v pozici dcery a nějak bych na manželovu nevěru přišla a pak zjistila že to máma věděla a neřekla mi to, tak by mi to nebylo moc příjemné. Já bych radši aby mi to někdo řekl než aby mne nechával v nevědomí. Na druhou stranu dcera nemusí být jako já.
Každopádně podle toho jak se zeťáček chová tak na něj jen to že to někdo ví neplatí, doma mu něco chybí tak si to obstarává jinde. Což samozřejmě nemusí být 100% jeho vivna ale vzhledem k tomu že mu stačí těhotenství nebo nemoc jako záminka pro to najít si milenku a ještě je mu vlastně jedno jestli ho někdo někde s ní uvidí tak to asi zrovna není někdo s kým bych já na místě dcery chtěla vůbec žít...
Ale chápu, že říct jí to je stejně pitomé jako jí to neříct, jeden předem nikdy neví co je pro toho druhého lepší...

Taky si myslím ,že by se do toho neměly montovat mladí si to musí vyřešit sami .
Je to sice hodně těžký vědět a nic neříkat ale a domluvy stejně nic nepomohou jak někdo začne se záletamy tak je to špatný většinou to špatně skončí .....

Každé mé rozhodnutí je špatné - ano, to má paní pravdu. Ono jí nestačí, že jedna dcera už je rozvedená, chce mít asi rozvedenou a v domku nastěhovanou i tu druhou dceru. Měla by přestat strkat nos do toho, po čem jí nic není, a starat se o svoje záležitosti. Původně jsem myslela, že článek je o paní ve věku 70 - 80 let, když tak dramaticky popisuje, jak mají události vliv na její zdravotní stav. Ale ona asi bude patřit k tomu typu lidí, co se chytají za srdce a omdlévají a hroutí kvůli každé prkotině. Hlavně když mají pocit, že tím dosáhnou svého a získají si pozornost... a její přítel už by se do toho neměl vůbec montovat. Ledaže ten domek je jeho a už mu leze na nervy, jak si tam všichni chodí vylévat srdce.

Promluvila bych si pouze se zetěm. Nelze se plést do vztahu druhých, ale nejsem si jistá, zda je správné mlčet ke zlu, kdo mlčí, ten souhlasí.

Určitě.Ale je to můj názor a za sebe mohu říci,že raději snesu pravdu,i když bude bolet,než milosrdnou lež,o které je známo že má stejně krátké nohy a daleko nedojde.Nevěru jsem neodpustila a neodpustím,protože pokud mám s někým sdílet svůj život,tak s láskou a důvěrou.Jinak to pro mne nemá smysl

Arlet: A z čeho usuzujete, že teď to ponese lépe? Z jejího mládí?

A já si zase myslím,že by to dcera vědět měla.Třeba už jen proto,aby si časem mohla najít muže,který si jí bude vážit.Protože to vypadá,že ji ten proutník bude podvádět pořád a ona bude mít později mnohem menší šanci na to,aby začala znovu,než teď,kdy je mladá.A jednou se to provalí a dcera to ponese hůře.Tihle záletníci se nemění.

Je to těžké,sama bych se v případě nevěry šíleně bála nějaké nákazy různým pohlavním svinstvem, ne-li něčím horším,sama jsem kdysi pod tlakem určitých okolností, kamarádce o nevěře jejího muže pověděla,ale to byla situace,kdy jsem to říct musela,protože opravdu nešlo dělat,že o tom nevím a kamarádka to tehdy ocenila,že jsem jediná k ní upřímná a svým rodičům i okolí do dodnes zazlívá,že jí to neřekli,ale takových případů je málo.Takže se přikláním k ostatním,neříkat nic.Přeju hodně sil a rozvahy.

Neříkejte to a držte se, moc, musí to být pro Vás neuvěřitelně těžké :-(.

Zebruška: Ano, i to je možné, že to ví a možná se tak i domluvili. Možná je dceři jasné, že by její muž byl bez pravidelného sexu nevrlý a nervózní, i když ji miluje. A ví, že takto je báječný manžel. A ona možná pro své onemocnění k sexu chuť vůbec nemá a takto má klid. Možné je i toto, ale tchánovcům do toho opravdu nic není. Je to jenom problém mladá´ých manželů. A i kdyby dcera nic netušila, zase musí mlčet a nic neříkat. Ono takové zasahování do manželských problémů vdaných dcer možná ohrožuje jejich vztah více, než vlastní partnerská krize, v tomto případě nevěra.

Také jsem jednoznačně pro nic neříkat - je to jejich věc. Co paní ví, třeba dcera o nevěře manžela ví a z nějakého důvodu jí i tak vyhovuje s ním být, ale nepotřebuje to rozhlašovat všem kolem, že jí manžel zahýbá. Nebo to neví a i pak je lepší to nechat "osudu", jistě se to nějak vyřeší i bez matčina zásahu. A pokud do toho matka začne kecat, bude nakonec ta špatná ona a slízne si to (takové to "kdyby ses do toho nepletla, tak jsme mohli být spolu" atd.). To tak bývá.

Komu tím asi tak prospěje, když to dceři řekne? Samozřejmě nic neříkat a do ničeho se neplést. Je to jen a jen věc dcery a zetě.

Nu, pokud chcete být poslem špatných zpráv.... A také se říká - každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Mám stejný názor - nic neříkat, Jinak zde už k tomu řečeno (snad) vše.

Taky souhlasím s tím, co bylo napsáno. Nedávno se tady přebírala mužem přiznaná nevěra a závěr byl téměř jednomyslný. Když už parntner "zahne", ať alespoň mlčí a zatlouká. Přiznáním nic jiného, než že podvedenému partnerovi velice ublíží, případně manželství i rozbije, nezíská. Jako matka a tchyně byste si to měla uvědomit dvojnásob. A už vůbec byste se mezi mladé neměla míchat.

Někdy je to nejlepší, co můžete udělat, nedělat vůbec nic. To se Vám nepodařilo, do manželství své dcery jste vstoupila už tím, že jste prozradila zeti, že o jeho nevěře víte. Říct o tom ještě své dceři, je podle mých zkušeností medvědí služba.
Jestli se má její vztah kvůli oné dámě rozpadnout, rozpadne se. Nakonec se všechno obrátí proti Vám a dozvíte se, že nebýt Vašeho "dozoru", zeť by neodešel, protože žít pod nátlakem tchyně prostě nemohl.

Taky jsem pro to,nic neříct a čekat.Možná jde jen o sex,když dcera je už dlouho vyřízená,není to ale pro něj nic extra polehčujícího,ale dejme tomu...Ovšem až to přeci jen praskne,neříkejte,že to dávno víte,zapírejte,jak jen to půjde,protože byste tu dceru ranila ještě více.Jsou chlapi,co si nedají pokoj,kdyby měli sebelepší ženu,tak po nějaké době je začne pálit dobré bydlo,a začnou hledat něco nového...Snad se najde nějaká,co si ho zkrotí,ale teď asi ještě není dobrým manželem a kdovíjakým otcem,asi to nedopadne dobře pro vaši dceru.

Souhlasím - bonznutím dceři co zeťáček vyvádí a nebo jeho nuceným přiznáním ničemu nepomůžou. Jen dosáhnou toho, čeho se obávají - že bude dcera nešťastná. Tohle si fakt musí řešit ti dva mezi sebou. Můžou oba (matka i její přítel) mu říci co si o tom myslí, ale fakt do toho nezasahovat.

Jediná rada je nemontovat se do toho, ať si to vyřídí ti dva. Jak se do manželství začnou plést rodiče (i když v dobré víře a ze svého pohledu "oprávněně") je to špatně. Jsou oba dospělí lidé, tak je nechte žít jejich život (i se všemi chybami a kopanci). Seřvat zeťáka mezi čtyřma očima (řeč chlapa s chlapem by mohla spíš zabrat než kecy tchýně) pochopitelně můžete, ale dávat ultimáta, že budete žalovat, pokud... je blbost. Navíc teď nevíte nic určitého, možná fakt jede na služebku.