Je mi padesát a přitahují mě dvacetiletí. Jsem úchylná?

| Autor: TN | Rubrika: Láska a vztahy

Ještě před pár lety by mě rozhodně nenapadlo, že se jednou budu na ulici ohlížet po mužích, kteří by mohli být mými syny. A nezůstalo jen u ohlížení.

Je mi padesát a přitahují mě dvacetiletí. Jsem úchylná?

Za svého muže jsem byla vdaná šestadvacet let. Znali jsme se od dětství, oba jsme pocházeli z malého městečka, kde znal každý každého. Dohromady jsme se dali, když mi bylo třiadvacet. Oba jsme se přestěhovali za prací do Brna a tam na sebe jednoho dne narazili. Neviděli jsme se několik let a najednou přeskočila jiskra a bylo to.

Řadu let nám to hezky klapalo, máme spolu krásnou zdravou dceru, které je dnes skoro pětadvacet. Ale stejně jako jiným, i nám se do vztahu po čase vloudil stereotyp. Ne že bychom si vyloženě vadili, ale v druhé polovině manželství, když dcera začala dospívat a potřebovala nás stále méně, už jsme si toho neměli moc co říct.

Měla jsem snahu to nějak zlepšit, dodat manželství zase nějakou šťávu, ale manžel už o to nestál a mě po čase přestalo bavit bojovat. Setrvačností jsme spolu ještě několik let byli, ale manžel pak konec urychlil tím, že chytil „druhou mízu“ a začal prohánět ženské. Což o to, byl to pořád pěkný chlap a neměl o ně nouzi.

Kdyby to byl jen nějaký úlet a pak nic, asi bych i to ještě překousla, jenže jich bylo víc - a některé byly jen o málo starší než naše dcera. Nakonec jsme se rozvedli a mně se i přes veškerý smutek a pocit selhání docela ulevilo. Říkala jsem si, lepší strávit ještě pěkná léta života sama a podle svého, než se trápit ve vztahu, který už dávno nefunguje.

Schůzky s vrstevníky byly samé fiasko

Asi rok jsem se jen dávala do kupy, a když jsem to konečně byla zase já, řekla jsem si jednoho dne - dokonce mě postrčila i dcera - že ještě nejsem ani tak stará ani tak ošklivá, abych nemohla poznat někoho jiného. A tak jsem se zase začala zajímat o muže. Samozřejmě o své vrstevníky - přestavovala jsem si někoho ve věku mého bývalého muže.

Jenže jak jsem to postupně s některými zkoušela, byla jsem čím dál zklamanější. Ať byl můj muž, jaký byl, měl úroveň! Uměl se chovat a taky se o sebe staral - sportoval, žil zdravě, takže měl také skvělou kondici a byla s ním zábava. Jenže já narážela na muže, kterým bylo věkem přes padesát, ovšem duší to byli staří dědci!

Jeden by řekl, že dnešní doba má opačný trend, padesátka není skoro žádný věk, možnosti jsou úplně jiné než dřív a chlapi podle toho vypadají. Možná ano, ale já takové nepotkala. Místo toho jsem seděla v restauraci s tragédy, kteří si stěžovali, co všechno je bolí a jaké nemoci mají, nadávali na práci nebo na politiku, případně na bývalé partnerky.

A gentlemani mezi nimi taky nebyli. Jako by mi chtěli dát najevo - je ti tolik, kolik ti je, můžeš být ráda, že o tebe někdo zavadil, kvůli tobě se rozhodně snažit nemusím. Když se mi dvakrát za sebou stalo, že dotyčný chtěl v restauraci dělit účet napůl, protože žena v mém věku má přece peněz dost a netřeba na ni dělat dojem, měla jsem toho tak akorát.

Mladíci se umějí chovat jako gentlemani

Pak jsem byla dceři na promoci - a nestačila se divit. Její vrstevníci byli úplně jiná liga. Nejdřív jsem si je prohlížela jen tak ze zvědavosti, ale pak mi to vrtalo hlavou čím dál víc. Prostě se chovali úplně jinak a já se v dalších dnech přistihla, že se najednou dívám po mladých mužích v tomhle věku. A co bylo zvláštní, občas mi některý pohled s úsměvem oplatil!

Samozřejmě jsem nezačala programově lovit zajíčky. Jen jsem tomu nechala volný průběh a nestačila se divit. Zkrátka jsou mezi mladými muži takoví, kterým se starší ženy líbí, a osud tomu chtěl, že se mi podařilo takové potkat. S jedním to byl jen krátký flirt a k ničemu většímu nedošlo, ale i pouhé líbání s ním byl zážitek, ze kterého jsem žila další měsíce.

Druhého jsem poznala díky práci a nakonec jsme se scházeli několik měsíců. Celou dobu mi bylo jasné, že to nemá žádnou perspektivu, o to víc jsem si to užívala - i přes četné pochyby, jestli je to normální, bylo mu totiž teprve 24 let. Ale choval se ke mně líp než všichni ti padesátníci!

Když pak odjel studovat do zahraničí, rozešli jsme se jako kamarádi s tím, že se třeba někdy zas potkáme. A tak jsem teď sama - ale nechci, aby to tak zůstalo. Ráda bych s někým opravdu žila, jenže jsem si uvědomila, že už se mi nelíbí jiní chlapi než ti mladí po dvacítce. Ale s takovým těžko budu zakládat domácnost... Nikdo o mém „problému“ neví, jsou dny, kdy si připadám jako úchyl, když se na ulici dívám na takové mladíky, jindy zas mám vztek, proč bych si kvůli tomu měla připadat provinile.

Pak si to zas vyčítám a snažím sama sebe přesvědčit, abych se „přeprogramovala“ na někoho v rozumném věku, jenže se mi to nedaří. Pokud to tak půjde dál, skončím nakonec stejně sama, protože si nedělám iluze, že by se mnou někdo mladý chtěl žít v jednom bytě. Ani já bych to asi nechtěla, zas tak odvážná, abych skousla reakce okolí, bohužel nejsem...

Jarmila, 51 let

Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!

Další články z rubriky

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

Včera | 7 | Magda má o 15 let staršího přítele s dospívajícím synem ve střídavé péči. Chlapec je jen o 10 let…

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

Včera | Vánoce mají být svátky pohody a klidu, ale ne vždy to funguje. Je to také období, kdy lidé…

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

4. 12. | 39 | „Díky slečně Simoně jsme oba spokojenější!“ tvrdí Miluška o mileneckém vztahu svého muže a jeho…

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

3. 12. | Byli jste už na několika schůzkách a vše spěje k tomu, že brzy dojde k prvnímu sexu. Jste nervózní,…