Je normální upřednostňovat jedno dítě před druhým?

Petruna: je jednodušší vysvětlit u holky a kluka proč je na každého jiný metr? My tedy máme jeden metr na všechny...tudíž nemusíme nic vysvětlovat.

Já tedy klidně přiznám, že někdy mám dětí fakt plný zuby. Ale taky přiznám, že mám všechny své tři kluky ráda a přinejmenším stejně, jen každého přeci jen jinak. Nemyslím si rozhodně, že by některý z nich byl upřednostňovaný nebo naopak, každý je velká individualita, každý má jiné schopnosti, jiné zájmy...

Nikdy nemůže nikdo mít rád dva lidi stejně, to prostě nejde. Už proto, že každý jsme jiný. Co se týká dětí, je výhoda když máte kluka a holku. Protože tam je jednodušší vysvětlit proč, je na každého jiný metr. Je jen málo rodičů, kteří opravdu upřednostňují jen jedno dítě, spíš je to o tom, že si to to dítě vsugeruje a není nikdo kdo by mu vysvětlil, že to je blbost.

Upřednostňovat jedno dítě před druhým považuji za nešťastné. Ale člověk to někdy nezvládne. Syn i dcera byly vytouženými dětmi. Na oba jsme se těšili a nikdy jsme neuvažovali o tom, jestli chceme děvče nebo chlapce. Máme tedy syna /41/ a dceru /36/. Máme je s manželem oba stejně rádi, ale každý si lépe rozumíme s někým jiným. Já si víc rozumím se synem, máme hodně společných zájmů, máme rádi podobné knihy apod. To ale neznamená, že bych dceru nějak opomíjela. Myslím, že by mi to syn ani nedovolil, protože ona byla a stále je jeho vytoužená sestřička. Je u nás běžné, že syn se svými problémy chodí za mnou, dcera za manželem. Pokud mám pocit, že synův problém snadněji vyřeší manžel, pošlu syna za ním, stejně tak on pošle za mnou dceru. Dnes jsou už dospělí, ale tohle platí stále.