„Naše domácí pohoda se díky novým kamarádkám mé ženy pravděpodobně nenávratně rozplynula,“ vypráví rezignovaně Jiří.
Měli jsme vyrovnané a spokojené manželství. Má žena byla úžasná a obětavá maminka a po všech stránkách naprosto perfektní partnerka. Domácnost i výchovu dětí zvládala „levou zadní“ a ještě si našla čas na to, aby se ve volných chvílích částečně věnovala své profesi. Potom, co jsme se přestěhovali, je všechno jinak! Domácí pohoda se díky novým kamarádkám mé ženy pravděpodobně nenávratně rozplynula. Obávám se, že na dny, kdy v naší rodině vládla vyrovnaná spokojenost a harmonie, jsou ty tam. Je mi z toho velmi smutno.
Žena si našla jakousi „partu“ kamarádek a pomalu se z ní začal stávat jiný člověk
Před rokem jsme se přestěhovali z menšího města do okrajové části Prahy, kam jsem několik let dojížděl za prací. Zdědili jsme nějaké peníze a pořídili si krásný nový byt. Měl jsem blízko do práce, měli jsme vlastní bydlení, doma mě každý večer u teplé večeře čekaly dvě zdravé a šikovné děti a takřka ideální žena. Jenže v novém bydlišti si má žena našla jakousi „partu“ kamarádek a pomalu se z ní začal stávat jiný člověk – ženština, kterou bych si pravděpodobně za manželku nevybral. Zatímco mou prioritou je spokojená rodina, kterou samozřejmě umím slušně zabezpečit, ona dává stále více přednost pouze sobě, svým novým zájmům a pochybným zhýčkaným kamarádkám, které zaměnily mateřskou dovolenou za pohodlnou rekreaci.
I přestože je má žena i po dvou dětech štíhlá jako proutek a naprosto nepotřebuje cvičit, aby si udržela postavu, začala chodit s novými kamarádkami jednou až dvakrát týdně k večeru do fitka. Děti jí v té době hlídá její matka, která je čerstvě v důchodu a dokonce v tyto dny místo manželky i vaří! A tak mě v době, kdy přijdu často značně vyčerpaný domů, vítá manželka v propoceném triku, protože zrovna dorazila z cvičení. Na stole je večeře od tchýně (její kuchyně není příliš vhodná pro malé děti), kolem pobíhají neuvěřitelně rozdováděné děti a hračky jsou poházené ve snad v celém bytě. Někdy manželka dokonce přijde ještě později než já, protože si po cvičení skočí s „holkami“ na víno a mě doma po náročném pracovním dni uvítá tchýně! Ale nejde jen o cvičení, ale o různé přednášky, akce a návštěvy, kdy manželka a její souputnice pořádají dýchánky nebo společně odjedou na chatu. To by mi přirozeně nevadilo, kdyby se děti pravidelně nevracely nastydlé a samá modřina. Myslím, že na těchto „výjezdech“ nejde až tak o děti, ale o kávičky a vínečka – i děti mi to potvrdily!
Takhle se přeci milující matka nechová!
Manželka dokonce nedávno přišla s tím, že děti budou jednou týdně dopoledne v jakési soukromé školce a ona bude mít celé dopoledne „pro sebe“. To by se mi také líbilo! Ale bohužel, někdo v rodině musí skutečně vydělávat. Když jsem se jí vše snažil vysvětlit, řekla, že potřebuje čas na učení a že jsou děti už dost velké na to, aby se začala starat i o sebe. Prý jim kolektiv jen prospěje a já si mám zvykat na to, že se budu muset naučit respektovat také její potřeby a právo na osobní život (myslím, že to není z její hlavy…). Jenže dětem jsou dva a půl a tři a půl roku. Starší holčička nenastoupila do státní školky, protože je předčasně narozená a má špatnou imunitu. Takhle se přeci milující matka nechová!
Žena se totiž přihlásila do jakéhosi kurzu, který jí údajně pomůže v rámci její profese zlepšit komunikaci s klientem. (Manželka učí děti i dospělé angličtinu a také překládá.) Naprosto nesouhlasím s pochybným kurzem, žena umí angličtinu perfektně a „psychokurz“ z ní chce dle mého jen vytáhnout peníze!
Přiznávám, že ženě příliš nepomáhám, ale vzhledem k náročné práci to není možné
Nebýt „přeemancipovaných“ kamarádek, z nichž polovina jsou rozvedené ženy, které ždímají své muže, jak to jen jde, žili bychom jako rodina harmonickým životem. Děti by neustále někde necestovaly a nebyly odkládány k babičce. Také naše partnerské soužití by mělo mnohem méně šrámů; méně bychom se hádali a více času trávili spolu. Přiznávám, že ženě příliš nepomáhám, ale vzhledem k náročné práci to není možné. Nicméně si myslím, že jí určitý dyskomfort bohatě kompenzuji tím, jak rodinu naprosto nadstandardně finančně zajišťuji. Ostatně nebýt mých peněz a peněz po mém otci, těžko bychom žili v krásném novém bytě v klidné a zelené části Prahy.
Kupříkladu má starší sestra i matka měly každá víc než dvě děti a mnohem nižší životní standart a neslyšel jsem je, aby si nějak stěžovaly, hledaly nějaké rozptýlení a „trajdaly“ po večerech. Vždyť i dříve měly ženy mnohem více dětí a nevzdychaly, jaká je to práce, naopak ještě obstaraly hospodářství apod. Znám mnoho žen, které by byly šťastné, kdyby mohly být s dětmi libovolně dlouho doma, jak jsem ženě nabídl, a zároveň neměly omezený přísun financí do rodinného rozpočtu. Své ženě samozřejmě přeji kamarádky a seberealizaci v rámci možností rodiny, ale čeho je moc, toho je příliš!
(Jiří, 37 let)
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!