JOHANKA (30): Jsem závislá na sexu se svým bývalým

tak ta je na pěst :-D

Ta je jasná - bude pořád hledat a hledat a hledat... svého vysněného prince na bílém koni a uspokojovat se se svým "trvalým milencem". Než jí dojde, že jí pomalu táhne na čtyřicítku a nikoho lepšího stejně nenajde. Ach jo, čím to je, že se puberta u tolika jedinců dnes protahuje až do "pokročilého" věku?

Taky nechápu jak to že ví přesně že to není Ta láska, dle všeho právě dík tomu že dokázali přejít do přítelství překonali to, co je dřív rozdělovalo, navíc 5 let je dlouhá doba na to aby člověk přeci jen trochu změnil přístup, možná že to že ví že sm´polu nemají být zakládá právě a jen na té vzpomínkce na to co nevyšlo minule, a co takhle se z toho poučit a zkusit to znova? Zjevně ve výsledku našly dost dobrý kompromis, dokonce na něj ani zjevně nežárlí i když má on své stálé partnerky, tak že docela dobré startovací podmínky.kromě toho že on vidí svět černobílý jsem tam nečetla nic co by ho jako partnera vlastně vylučovalo. Jako ano sex není všechno ale na druhou stranu vztah bez sexu není vztah. Je taky dost dobře možné, že takového milence jako je on už nikdy mít nebude.....to pak bude milovanému manželovi pořád zahýbat s ním? Být jí tak zkusím nahodit udičku jestli by on neměl taky zájem to na zkoušku dít dohromady a pak by se prostě vidělo.

Můžu se jen přidat k již napsaným slovům. Dotyčná pisatelka pro zahleděnost do sebe nevidí co je zřejmé. Vždyť partnerství je o kompromisech. A upřímně bez těch občasných hádek by to snad ani nebylo ono.

lebahu: jestli ty články berou někde nějaký reálný základ, tak mě docela děsí životní postoje těchto lidí - protože jak píšeš, jsou zahledění sami do sebe, sobci, když není podle nich a jejich představ, je to špatně a hledají tu správnou dokonalost. A diví se, že jsou nešťastní, sami, nespokojení s životem. Kde berou to přesvědčení, že vše musí být jak si nalajnovali a když to tak není - jdu od toho? Kde je nějaká pokora, snaha dělat kompromis, vyhovět druhému?

Mám jen já pocit, že jsou v těch článcích ti lidé až věkem dospělí - stále poblázněný puberťáci, co nevědí co se sebou? Co kdyby oba trochu sklopili uši, nemleli si jen svou a netrvali jen na svém, naučili se dělat kompromisy a vyhovět druhému? Neví ve třiceti, že život není jen o DOKONALÉ souhře, že na vztahu je právě důležité to, jak se dva dokáží doplnit, jak jsou ochotni slevit ze svých jediných a správných nároků a ustoupit tomu druhému? Roste nějaká generace šovinistů a sobců, kteří si myslí, že když to není podle nich, je to špatně?
Za pět let vystřídá 3-4 chlapy a do toho stále spí s tím prvním bývalým...a je jí třicet. Fakt magořina.

Další trubka, která čeká, že vše bude stále pouze růžový, všude budou poletovat srdíčka a andělíčci, země se bude chvět, vše bude dokonalý... protože jinak to není TA láska.
Když spolu byli poprvé, hádali se kvůli kravinám, chtěli jeden druhýho předělávat, vnucovat mu svoje jediný a správný názory na cokoliv... Tak snad od té doby dospěli a zjistili, že i když ona má ráda červenou barvu a on modrou a ona kečup, kdežto on radši tatarku, můžou se mít i přes tyto názorové rozdíly rádi a žít spolu. Bez rozumných kompromisů to totiž v partnerském životě nejde.

Nějak nechápu proč je dotyčná přesvědčená že to není TA láska. Podle mě ano. Jak sama říká jsou propojení, skvěle jim to dohromady funguje, už se nehádají a jsou i dobří přátelé, takže to není jen o sexu. Co by si ve vztahu přála víc?... Možná jsou pro sebe ti praví, jen si oba nedokážou přiznat, netuším proč.