Jsem dost dobrá? Co dělat, když vás drtí pochyby o sobě samé

| Autor: Andrea Votrubová | Rubrika: Láska a vztahy

Dostala jste pochvalu od šéfa, v běhu překonala osobní rekord a partner se vás nemůže nabažit. Jenže uvnitř vás drtí pochyby a masku suverénní a sebevědomé ženy hlodá strach, že okolí pozná vaši pravou tvář. Buďte v klidu. Občas se tak cítí každý. Rozdíl je jen v tom, zda se tím necháme vláčet.

Jsem dost dobrá? Co dělat, když vás drtí pochyby o sobě samé

Po světě chodí řada inteligentních lidí, kteří si sotva vydělají na chleba a marně čekají, až si jejich talentu někdo všimne. A ještě více těch, kteří podle objektivních měřítek v ničem nevynikají, a přesto se vyšvihli na skvěle honorovaná místa. Připomíná vám to situaci na pracovišti? Nebo rovnou tuzemskou politickou scénu? Ve výsledku je to jedno.

Zdánlivá nespravedlnost má totiž společného jmenovatele, a tím je pocit sebejistoty. Je přitom jedno, toužíte-li se vypracovat v novém oboru, mít šťastné partnerství, uspět v maratonu nebo dobře vychovat děti. Jedno je jisté. Pocity nedostatečnosti a paralyzující strach ze selhání vás dostanou do bodu, odkud díru do světa neuděláte.

A přitom si nemusíte být ani vědomi, v čem chybujete a proč zrovna vy takřka nikdy nemáte šanci v něčem získat punc výjimečnosti. Zapomeňte na líbivé příběhy Lidé totiž „říkají“,že něco velmi chtějí, touží po změně a teoreticky by udělali cokoli, aby jí dosáhli. Když pak dojde na lámání chleba, dopadne to obvykle jinak: ochota udělat nezbytné a zpočátku bolestné kroky je tatam a místo sebezpytování přichází ke slovu výmluvy.

„Toje pochopitelné. Lidé rádi věří líbivým příběhům. Třeba že na ně čeká princ na bílém koni nebo že si do života přitáhnou to, na co myslí. Tak to ale nefunguje a podobné nesmysly se většinou podsouvají neschopným, a hlavně nešťastným lidem,“ říká školitel a podnikatel Ivo Toman, který tvrdě vystupuje proti motivačním knihám typu Tajemství, mimochodem bestselleru po celém světě. „Možná se díky nim cítí chvilkově lépe, ale kvalitu svého života nezlepší,“ dodává.

Občas o sobě pochybuje každý, včetně Billa Gatese nebo Miloše Zemana. Důležitější je, kam nás to zavede a co s tím uděláme. Ivo Toman to ostatně dokládá i osobním příběhem. Od dětství trpí Touretteovým syndromem, který se projevuje nekontrolovatelnými tiky a který ho v dospívání vyřadil z kolektivu. Toman měl komplexy, ale zároveň cítil hněv, vzdor, a hlavně nespokojenost. A právě ta je podle něj tím pravým motorem ke změně.

Kouskovaná chvála

Vnitřního démona pochybností přitom nemusí přivolat jen handicap nebo těžké dětství. To, co snižuje naši sebejistotu, je často výsledkem našich vlastních myšlenkových vzorců, které stále omíláme. Třeba v momentě, kdy se srovnáváme s ostatními.

Jedním z takových mechanismů je selektivní pozornost, kdy si všímáme pouze situací nebo zpětné vazby, které potvrzují naši nedostatečnou hodnotu. A zároveň zlehčujeme naše silné stránky a zásluhy. Typická reakce na pochvalu pak zní: „To by přece zvládl každý…“ To může být dokonce pravda. Ne každý se ale dobrovolně připraví o zaslouženou chvilku slávy. Pokud ovšem nemáte v úmyslu manipulovat okolí svou mimořádnou skromností.

Spolehlivým zabijákem sebejistoty je také selektivní paměť, kdy zapomínáme na evidentní důkazy našeho úspěchu či vlastní hodnoty. Zkuste se zeptat silně nejistého člověka, co skvělého kdy udělal. Odpověď z něj budete páčit marně. Pokud máte stejný problém, podívejte se do kalendáře a den po dni si zkuste zpětně vybavit, kdy vás ostatní pochválili nebo vám dali najevo přízeň. Mohou to být maličkosti. Třeba SMS s dotazem, jak se vám daří.

Do třetice si vnitřní pochyby udržujeme selektivní interpretací. Jestli si moc nevěříte a příval komplimentů vnímáte např. jako snahu okolí vás zneužít, snadno pak sklouznete k tomu, stejně si interpretovat jakoukoli další situaci. Třeba že s vámi už partner nechce být, když se večer tváří tak hrozně unaveně. Nebo že s vámi šéfová není spokojená, protože váš report vrátila s připomínkami. To, že tato vysvětlení vypovídají spíš o vaší nejistotě, si už neuvědomíte.

Udělejte to, čeho se bojíte

A teď dobrá zpráva. Myšlenkové vzorce, kterými živíte své pochybnosti, lze nahradit jinými. Začít můžete třeba tím, že si budete všímat situací, kdy selektujete, ať už paměť, interpretaci, nebo pozornost. Do okamžité pohody vás tahle strategie asi nedostane, přinejmenším však uvolníte sevření, kterým vás tyran pochybností každodenně drtí.

Máte talent na vyprávění příběhů, ale napsat knihu jste se nikdy neodvážili? Máte skvělou myšlenku, jak něco zlepšit, ale do podnikání vám chybí peníze? Co když je hlavním důvodem strach? Z odmítnutí, ponížení, strach ze ztráty nebo z neznáma. Pravdou je, že občas se tak cítí i ti nejúspěšnější. Čím se liší od průměru, je jejich ochota jednat navzdory strachu. A nejlepší cestou, jak se ho zbavit, je udělat přesně to, čeho se bojíte. Stačí i malý krok, abyste zjistili, že strach má velké oči.

Podle Ivo Tomana ale nestačí „jen“překonat strach: nepřestávejte, i když při tom uděláte chybu. „Místo vnitřního peskování a strachu z dalšího pokusu berte chyby naopak jako prostředek k učení. Neznamená to, že jste ‚špatní‘. Znamená to jen, že máte novou zkušenost. Poznali jste další věc, která nefunguje. Nic víc,“ radí.

Pro úspěch je totiž důležitá i odolnost vůči zklamání. „Můj soused měl pár dluhů a problémy s manželkou a nakonec se oběsil. Já měl pět milionů dluhů, zažil jsem kvůli handicapu sociální smrt a nyní jsem úplně jinde,“ srovnává reakce na životní nezdary. „Každý, kdo to někam dotáhl, měl několik motivací. Především ale cítil nespokojenost s tím, co je teď. A jakmile toho dosáhl, okamžitě se vrhl na něco dalšího.“

Nemůžu, neumím, zkrátka nechci…

Mimochodem – nespokojený sám se sebou je někdy každý. Každý si občas připadá, že má své rezervy a že zkrátka není „dost dobrý“. Když vás tento pocit někdy ovládne, můžete se vymlouvat na křivdy z dětství, nebo to změnit. Ovšem možnou změnu pak lidé často brzdí pomocí výmluv, které nazývají „důvody“. A ty se hodí hlavně v momentě, když se objeví jejich vytoužená příležitost. Strategie k úniku pak zní třeba „nemám dost peněz“, „nemám na to dost času“, „nechci cestovat“… a seznam pokračuje.

V takovém případě radí podnikatelka a motivátorka Fabienne Fredrickson, abyste si představili situaci, v níž jde o život. Obstarali byste si peníze nebo čas, které potřebujete pro záchranu bližního? „Kdyby se ocitl uvězněný v budově, vzdali byste pokus o jeho záchranu jen proto, že jsou vstupní dveře zamčené? Samozřejmě že ne. Zkusili byste zadní dveře, pak okna a nakonec byste se dovnitř dostali třeba násilím.“

Totéž platí pro ty, kteří chtějí něčeho dosáhnout a překonat své vnitřní pochyby. Stačí zaujmout ten správný přístup. Takže, jak moc to chcete? Výmluvy, nebo výsledky? Vyberte si.

Článek vyšel v časopise Moje Psychologie

Další články z rubriky

Láska je nesmrtelná: Muž podporoval svoji ženu s rakovinou do posledního výdechu

Láska je nesmrtelná: Muž podporoval svoji ženu s rakovinou do posledního…

Včera | Jennifer Meredino (40) byla příliš mladá na to, aby zemřela. Osud s ní však měl jiné plány a když…

Na co je dobrý sex? Pomůže od migrény, stresu i škytavky

Na co je dobrý sex? Pomůže od migrény, stresu i škytavky

Včera | Jste čím dál tím pohodlnější a máte problém se přemluvit k sexu? Až zjistíte, k čemu všemu vám…

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

6. 12. | 12 | Magda má o 15 let staršího přítele s dospívajícím synem ve střídavé péči. Chlapec je jen o 10 let…

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

6. 12. | Vánoce mají být svátky pohody a klidu, ale ne vždy to funguje. Je to také období, kdy lidé…