Nebudu příliš přehánět, když řeknu, že všechny kamarádky mi mého přítele závidí. Málokdy se stane, aby byl chlap chytrý, hezký, zábavný, k tomu i při penězích – a přitom opravdu hodný. Já takového našla. Jen v té posteli nám to prostě moc neklape. Z toho, co jsem kdysi moc neřešila, se pro mě postupně stal obrovský problém.
Známost ze seznamky
Dominika jsem poznala na internetové seznamce. Měla jsem za sebou poslední dlouhodobý vztah a nějak se mi nedařilo „v reálu“ potkat nikoho pořádného, ono hlavně nebylo kde. V práci už jsme se všichni znali, a když už jsem večer někam zašla s přáteli, opravdu jsem netoužila navazovat vážnou známost u baru.
A tak jsem si spíš z nudy založila profil a s pár kluky si začala dopisovat, s pár se i sešla, ale nikdy z toho nic nebylo. Až s Dominikem přišla trefa. Narazili jsme na sebe asi po třech měsících, co jsem na seznamce byla, a poměrně dlouho si jen psali. V tu dobu už jsem byla k tomuto způsobu seznámení skeptická a ani nečekala, že bychom se sešli, ale psaní s ním mě ohromně bavilo.
Byl vtipný, psal hodně neotřele a zajímavě, na každou zprávu od něj jsem se těšila, a podle fotky taky nevypadal špatně – jenže takhle už jsem se nechala oklamat několikrát. Nakonec to byl on, kdo po čase navrhl, ať se sejdeme, že na výměnu dopisů už jsme trochu staří. A tak jsem vyrazila na schůzku a zakazovala si jakékoli těšení s tím, že můžu být jen příjemně překvapená.
A to jsem tedy byla! Poprvé se mi stalo, že dotyčný působil v reálu nejen stejně jako v mailech, ale ještě stokrát lépe. Měli jsme si pořád co povídat, ohromně se spolu nasmáli a nacházeli čím dál víc společných věcí. Byla jsem tak nadšená, až jsem si říkala, že tady musí být něco špatně, že to není jen tak, aby byl takový kluk sám.
Jak se vyvíjel Judity příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
První milování mě zklamalo
Ale ani na druhém, třetím, pátém rande jsem neobjevila, kde je zakopaný pes, až jsem postupně uvěřila, že jsem prostě měla neuvěřitelné štěstí a možná opravdu kápla na někoho, kdo je takový, jak vypadá, a s kým si já navíc skvěle rozumím. Dominik se navíc nijak nehrnul ani do toho, abychom se spolu co nejdřív vyspali, a já to docela oceňovala. Líbali jsme se při našich výletech jako o život, ohmatávali se v kině jako puberťáci, ale na první společnou noc došlo až asi po dvou měsících.
Ano, ten první sex mě docela zklamal. Nějak jsem byla přesvědčená, že když bylo dosud všechno tak úžasné, tak v posteli to bude stejně tak. Byla jsem celá natěšená, ale ve výsledku to byla vlastně taková obyčejná nuda. Sice žádné fiasko, ale ani zážitek, ze kterého bych se nemohla vzpamatovat a po kterém bych nemohla myslet na nic jiného. Dominik to měl však zřejmě jinak, ten mi dával najevo, že se vznáší na obláčku.
Nakonec jsem nad tím mávla rukou a řekla si, že jsem měla přehnaná očekávání, koneckonců když to spolu dva lidi dělají poprvé, ještě nemůžou vědět, co se druhému líbí, musí si na sebe teprve zvyknout a sladit se. Problémem bylo, že se mi to nikdy dřív nestalo – měla jsem před Dominikem celkem šest sexuálních partnerů a kupodivu se všemi mi to v posteli klapalo od začátku. Že to pak zas nefungovalo jinak, je věc druhá.
Postupně během následujících týdnů se naše milování opravdu trochu zlepšilo. Dominikovi se snaha nedala upřít, byl pozorný a rozhodně v posteli nemyslel víc na sebe, prakticky vždycky jsem nějak k orgasmu došla. Pořád to nebyl nějaký superbožský prožitek, spíš bych to přirovnala k manželskému sexu po dvaceti letech, ale už jsem nad tím nebádala. Ve všem ostatním mi s ním bylo tak skvěle, že jsem to zkrátka nějak přestala řešit.
Pokračování 3 / 4
V posteli se s ním prostě nudím
No a teď udělám střih do současnosti. Jsme spolu čtvrtým rokem a já se s Dominikem v posteli zoufale nudím. A co je horší, ať se snažím, jak chci, promítá se to do našeho vztahu. Ten první rok dva to ještě celkem šlo. Jednak jsme to dělali mnohem častěji, což samo o sobě sex zlepšuje, jednak tam zkrátka panovala ta obrovská zamilovanost a tolik jsme to neřešila.
Třetí rok byl ve znamení mé snahy něco změnit. Frekvence se samozřejmě trochu snížila, ale hlavně to začalo být takové nemastné neslané. Jinak nám bylo pořád skvěle, hodně jsme toho nacestovali, zažili spoustu věcí, ale jako by sex na jednou byl až na posledním místě, aspoň mi připadalo, že pro Dominika to není moc důležité. Ne že by se mnou nechtěl spát, jen to bylo zkrátka pořád stejné a takové bez jiskry.
Zkoušela jsem si s ním promluvit, nejdřív velmi opatrně, postupně jsem byla otevřenější, naznačila jsem mu, že by se mi líbilo, kdybychom byli trochu odvázanější a sex byl pro nás oba potěšení, které je na jednom z předních míst, ne až na posledním. Dominik přikyvoval, tvářil se, že rozumí, vždycky řekl, že to chápe, že mám pravdu, a při pár následujících milováních se opravdu snažil.
Ale za nějaký čas zase všechno sklouzlo do starých kolejí. Když milování, tak večer před usnutím, „na jistotu“ – tedy udělat v přesném sledu to, co přece vždycky funguje, dosáhnout orgasmu, pomazlit se, usnout. A nejen to, postupně z toho zkrátka vyprchalo veškeré jiskření, když jsem chtěla mít orgasmus, musela jsem si u toho představovat různé svoje fantazie. Což je zvláštní, protože když pak jsme třeba v kině nebo někde na výletě a líbáme se nebo dotkneme, tak tam ta chemie pořád je, a velká. Ale přímo při sexu jako by někam mizela. Dalo by se říct, že mě vlastně Dominik začal odpuzovat natolik, že na sex s ním nemám ani pomyšlení a dělám to jen proto, aby se neřeklo, a většinou orgasmus předstírám.
Pokračování 4 / 4
Nevím, jestli se přes to dokážu přenést
Postupně mě to začalo trápit čím dál víc a v poslední době už jsem z toho vyloženě nešťastná. Dominik mě na jaře požádal o ruku, svatbu jsme naplánovali na příští rok, ale já najednou začala váhat. Miluju ho, jenže cítím, že jak jsme jinak naladěni stejně, v posteli se zkrátka z nějakého důvodu míjíme. Ne že bychom se nepřitahovali, prostě to nějak nefunguje a já nevím proč. Kdyby mi bylo o dvacet let víc, asi to neřeším, ale mě je 27 a pořád si říkám, jestli to takhle má být.
Vím, že sex není a nemá být ve vztahu tím hlavním, na druhou stranu to také není něco, co by měl člověk přecházet a ignorovat problémy. Vždyť je to důkaz lásky mezi těmi dvěma a ve šťastném vztahu přece mají fungovat všechny jeho složky, tedy i tahle! Řekla jsem o svých pochybnostech několika kamarádkám, v podstatě všechny si ťukají na čelo, že jsem blázen, když vůbec uvažuju o tom, že bych snad Dominika opustila. Prý jaké si to udělám, takové to mám, tak ať se víc snažím!
Ale já už vážně nevím, co dělat víc, zkusila jsem víceméně všechno. Svádění, různé postelové hry, společné sledování porna, změnu prostředí, otevřené rozhovory – myslím, že to ani není správná cesta. Dominik má zkrátka svůj styl a já svůj a myslím, že lepší to nikdy nebude. Teď jen nevím, jestli, když na to přistoupím, mi to po čase nezačne vadit ještě víc, takový vztah by pak neměl šanci vydržet, i když ho jinak miluju a s nikým jsem si ještě tak nerozuměla.