Moje kamarádka byla vždycky trochu "do větru", ale dokud jsme byly svobodné, zas tak jsem to neřešila. Jenže v manželství už vidím některé věci jinak a navíc jejího muže mám opravdu ráda. Krýt její věčné zálety je proto pro mě čím dál těžší, ale nedokážu ji odmítnout.
Byla to dračice odjakživa
Magda a já jsme víceméně nerozlučná dvojka už od střední školy. Seděly jsme spolu celou dobu v jedné lavici a naše nejčastější téma bylo jasně dané – kluci a všechno, co s nimi souviselo. Byla to hlavně Magdina zásluha, já byla vždycky spíš nesmělá. Magda je můj pravý opak.
Ostychem nikdy netrpěla, naopak – sebevědomí z ní jen čišelo. I když nepatřila mezi prvoplánové krásky, na první pohled vypadala vlastně docela „obyčejně“, bylo v ní něco, co kluky přitahovalo. Měla dar výřečnosti, kouzlo, charisma, a uměla se podívat takovým tím pohledem, který slibuje leccos.
Přiznám se, že jsem na ni v období puberty a vlastně ještě i dalších pár let v dospělosti občas žárlila. Kdykoli jsme šly někam spolu, pozornost se nakonec točila hlavně kolem ní. Jeden z našich kamarádů mi dokonce jednou v záchvatu upřímnosti na rovinu řekl: „Ty jsi sice na první pohled rozhodně hezčí, ale jsi moc uťáplá. Magda není žádná modelína, ale je to dračice, z ní ten sex úplně čiší.“
Jak se vyvíjel Julie příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Kluky vždycky střídala jako ponožky
No a tak je tomu dodneška. Magda zkrátka věděla, jak na opačné pohlaví působí – těžko říct, co bylo příčina a co následek, faktem je, že po stránce postelových zkušeností byla odjakživa výrazně napřed a navazování známostí se vším všudy jí nedělalo problém ani v šestnácti, natož později. Tajně jsem jí záviděla, já takovou odvahu nikdy neměla.
Když mi líčila, co všechno zažívá s kluky o pár let staršími, měla jsem oči navrch hlavy. Já se na střední dostala víceméně jen k líbání a párkrát k nějaké té „osahávačce“ v přítmí kina. O panenství jsem přišla až v devatenácti na vysoké škole. A zatímco jsem s tím dotyčným randila další dva roky, Magda za sebou měla už tolik známostí, že bych je nespočítala na prstech obou rukou.
„Mě sex zkrátka strašně baví,“ svěřovala se mi zcela otevřeně na koleji, kde jsme spolu bydlely. Často jsem se v jejích partnerech vůbec neorientovala, klidně totiž měla několik mužů najednou, střídala známosti jako ponožky a co platilo jeden týden, další už bylo minulostí. Občas jsem jí to jemně vytkla, že by na sebe měla být opatrnější, ale faktem je, že se o sebe uměla postarat a nikdy se jí žádný průšvih nestal.
Pokračování 3 / 4
Chvíli to vypadalo, že se konečně zklidnila
Jako kamarádku mě spíš víc mrzelo, že Magda všechno kosila přes postel a nikdy se vlastně pořádně nezamilovala. Když už to vypadalo trochu vážněji, vztah najednou skončil. Většina mužů se zkrátka zalekla její přímočarosti a toho, že se chovala tak trochu jako chlap, netajila se tím, že věrnost není její nejsilnější stránka. Ale dlouho nevypadala, že by ji absence vážného vztahu nějak trápila.
Měnit se to začalo až před pár lety, když jsem se já vdala a záhy se mi narodila dcera. Magda se – neříkám, že kvůli tomu – začala také zklidňovat, chvíli byla dokonce úplně single a pak se dala dohromady s Honzou. Seznámil je můj muž, byl to jeho kolega z práce. Ani jsem nečekala, že by z toho něco bylo, ale neuplynul ani rok a ti dva se vzali. Měla jsem takovou radost!
Honzu jsem předtím zas tolik neznala, ale teď jsme se vídali docela často a já si ho opravdu oblíbila. Je to fajn chlap, hodný, ale žádný ňouma. Pro Magdu mi přišel jako ideální partner. Asi rok to vypadalo, že je opravdu šťastná a našla, co hledala, aspoň mi to sama tvrdila. Prý nemohla potkat nikoho lepšího, s kým by si tak rozuměla. Dokonce prý už uvažuje o miminku.
O to větší šok pro mě byl, když mi loni zjara večer zavolala, že by potřebovala drobnou službičku. Prý že to vůbec nebude potřeba, ale kdyby někdy něco, ať si pamatuju, že ve středu večer byla na návštěvě u nás doma. Nechápala jsem, co to znamená, dokud jsem v telefonu neslyšela ten potutelný smích, který už jsem skoro zapomněla. Znamenal, že Magda jde na nějakou schůzku.
Co to má znamenat, nechápala jsem, kam jako jdeš, proč si mám vymýšlet?! Vylezlo z ní jen to, že se chce sejít s jedním „zajímavým chlapíkem“. Slíbila jsem jí po krátkém přemlouvání, že ji v případě nutnosti podržím, ale byla jsem pěkně naštvaná a doufala, že to bude jen nějaká jednorázová záležitost a Magdě rychle dojde, co to provádí.
Pokračování 4 / 4
Je to sice kamarádka, ale všechno má své meze
Jenže on to byl jen začátek. Magda se velmi rychle rozvzpomněla na staré časy a začala zase „zlobit“. Prvních pár měsíců mě o podobnou službu požádala jen asi dvakrát, ale pak to najednou začalo být čím dál častěji. A poslední dobou se z toho stalo víceméně pravidlo. Pokaždé, když mi volá, už dopředu se děsím a jsem naštvaná, že zas půjde o totéž – krýt její zálety.
Když jsem s ní o tom mluvila, řekla mi, že Honzu sice miluje, ale nedokáže si pomoct. „Chvíli jsem myslela, že to půjde, ale já zkrátka nevydržím být jednom s jedním chlapem. Potřebuju ten adrenalin, sex s někým jiným. To přece neznamená, že bych jeho neměla ráda. Ani mu nechci nijak ublížit – a vím, že kdyby to věděl, tak by ho to ranilo. Proto mám tebe, aby to nikdy nezjistil, jinak si dávám fakt pozor. A doma se pak k němu chovám o to líp. Kdybych byla pořád jen s ním, za chvíli bych byla protivná, tohle je pro nás oba lepší,“ tvrdí mi.
Snažím se být kamarádka a nesoudit ji, ale vadí mi to čím dál víc. Dokud jsme byly svobodné, bylo to něco jiného, ale ona je vdaná, proboha! Navíc za muže, který je skvělý chlap, je to jeden z nejbližších přátel mého muže a i můj kamarád. Kdykoli ho vidím, obzvlášť společně s Magdou, a pozoruji, jak se k ní krásně chová, je mi z toho úzko při představě, že by se to dozvěděl. Natož kdyby věděl, že já Magdu kryju!
Mám na kamarádku čím dál větší vztek. Ona to ví, a tak mě poslední dobou žádá o pomoc méně, a já jen trnu, jak tedy svoje zálety řeší. Na jednu stranu nechci, aby v tom pokračovala, ale na druhou se děsím i toho, že by na to Honza přišel, bylo by mi ho tak líto! Rozhodně nejsem ten, kdo by mu otevíral oči – nebo bych měla? Nemyslím si to. A bohužel se nemám ani komu svěřit. Kdybych to řekla manželovi, šel by snad Magdě nafackovat a pak by hned všechno řekl Honzovi, to vím.