Ťnor je měsíc, kdy se v mnoha rodinách rozhoduje o budoucnosti jejích ratolestí. Vyplnění přihlášky na střední školu se stává tvrdým oříškem a noční můrou zároveň. Jen málokteré dítě má jasnou představu, kam by chtělo jít studovat.
Kam na školu?
Ťnor je měsíc, kdy se v mnoha rodinách rozhoduje o budoucnosti jejích ratolestí. Vyplnění přihlášky na střední školu se stává tvrdým oříškem a noční můrou zároveň. Jen málokteré dítě má jasnou představu, kam by chtělo jít studovat. Většinou jsou to ti, kteří se delší dobu věnují nějaké zálibě, aň už je to sport, hudba, počítače či cokoliv jiného. Pokud existuje škola s takovým zaměřením, je vyhráno. Nejčastější odpovědí na otázku "Kam by chtěli jít?" je však ono příznačné "Já nevim!" Další případ je když děti nevědí, ale rodiče ano. Vybírají nejčastěji školy nebo zaměření stejná jakými prošli sami. Je dobré zamyslet se nad tím, že i když děti nevědí kam by chtěly jít, jestli je ta vaše volba tím nejlepším řešením. I když nevědí kam, budou nejspíš vědět kam určitě nechtějí. Nenutňe je byň s dobrým úmyslem a zkuste zjistit co by mohlo být to pravé.
Pro ty, kteří chtějí opustit základní školu už na konci I.stupně, je výběr jednoznačný - osmileté gymnázium. Kromě všeobecného můžeme vybírat i z dalších zaměření: sportovního, z rozšířenou výukou jazyků, přírodovědného, hudebního a výtvarného, informatiky a výpočetní techniky apod. Stejně tak je tomu u těch, kteří chtějí zkusit štěstí v 7.třídě, vybírat mohou z šestiletých gymnázií. Jejich počet je ovšem podstatně nižší než je tomu u osmi a čtyřletých gymnázií. Největší výběr pak mají samozřejmě ti, kteří končí školní docházku v 9.třídě. Podstatné je, aby tento výběr byl co nejbližší budoucímu studentovi.
V některých školách jsou žáci 9.tříd podrobeni testu v pedagogicko-psychologické poradně, kde se jim snaží pomoci najít tu správnou školu. Jedná se, ale o jednorázovou záležitost, a tak lze jen těžko říci, nakolik je možné z jednoho projevu dítěte určit o co bude mít stabilnější zájem.
Jak tedy vybírat? Nejlepší je postupná vyřazovací metoda. Nejdříve si ujasníme, co dítě určitě bavit nebude. Pak pomocí speciálních publikací s informacemi o gymnáziích, středních školách a střed. odbor. učilištích vybereme ty školy, které připadají v úvahu dopravní dostupností a náplní studia (To samozřejmě neplatí a speciálních školách, kterých je v republice málo např. konzervatoř nebo pokud v okolí vašeho bydliště žádná vhodná škola není.). Zda dát dítě na státní školu nebo na soukromou, v tom případě byste měli mít jistotu, že po celou dobu studia budete mít dostatek finančních prostředků na školné (rozmezí bývá mezi 12 OOO-3O OOO ročně). Dalším krokem je získání bližších informací o školách, které připadají v úvahu. Něco mohou prozradit internetové stránky, někdy se dozvíte něco od těch co školu navštěvují (Tady ale pozor na subjektivní názory!), nejlepší je navštívit tzv. "Dny otevřených dveří" na jednotlivých školách. Třebaže se vám budou chtít nejspíš vlichotit, obrázek si jistě uděláte. Pokud jste tyto "dny" propásli, není nic ztraceno. Zatelefonujte na kontaktní číslo školy (mail) a nechte si zodpovědět své dotazy, ještě lepší je domluvit si soukromou schůzku, na které vám vše zodpoví a provedou vás po budově. Jen málokterá škola vám schůzku neumožní. Po těchto návštěvách se vám výběr určitě zúžil. Teď jde do tuhého. Nezapomeňte si ujasnit i možné zdravotní obtíže, které by se mohly během studia objevit např. alergie apod.
Rozeberte s dítětem všechna pro a proti - blízkost školy, zaměření a obtížnost studia, jaký počet dětí se loni hlásil na tu kterou školu a kolik dětí vzali a s jakým prospěchem, jak na dítě působilo prostředí a profesorský sbor, možnost využití volného času studentů apod. A je tu konečná volba. Přihláška je vyplněna, nezbývá než čekat, jak dopadne přijímací zkouška.
Ještě jednu věc můžete udělat, přihlašte dítko na "zkoušky nanečisto", které některé školy pořádají. Je to jakási generálka, kde si dítě projde celou "proceduru" předem a na samotných zkouškách už ví jak to chodí.
Autor:ZO