Kamarádka mi zničehonic vyznala lásku

| Autor: KK | Rubrika: Láska a vztahy

Takový šok jsem snad ještě nikdy nezažila. Představte si, že máte kamarádku, kterou znáte řadu let, považujete ji za jednoho z nejbližších lidí, myslíte si, že o ní víte všechno. A pak najednou po jediné větě zjistíte, že nevíte vůbec nic. Přesně to se stalo mně. Moje kamarádka se mi totiž přiznala, že mě už několik let miluje.

Kamarádka mi zničehonic vyznala lásku

V první chvíli to byl naprostý šok – a s nadsázkou řečeno to bylo jako ty okamžiky ve filmu, kdy vám před očima proběhne celý život. Mně se začaly vybavovat různé scény ze všech těch let, kdy se známe, a které najednou dávaly úplně jiný smysl.

Alici znám už víc než dvanáct let. Chodily jsme spolu nejprve na střední školu. Byly jsme ve třídě v užším kroužku holek, co se spolu přátelily, ale vyloženě nejlepší kamarádky jsme nebyly. Přesto jsme se znaly docela dobře a trávily s naší partou dost času.

Kluky jsme samozřejmě řešily nejvíc ze všeho, mám pocit, že kromě oblečení a pomlouvání momentálně nepopulárních spolužaček to bylo naše hlavní téma. Alice se těchto debat vždycky účastnila spíš jako posluchačka, když už něco podotkla, obvykle to bylo směrem k opačnému pohlaví něco uštěpačného.

Zatímco my řešily, který spolužák je nejhezčí, a vymýšlely plány, jak sbalit toho a onoho, Alice se nám smála. A v době, kdy my už dávno randily, ona vytrvale žila jen sportem, závodně plavala a běhala. Co ji znám, nikdy jsem ji neviděla namalovanou, tvrdila, že při sportu na to nemá ani čas, ani chuť.

Nakonec si ale v posledním ročníku na gymnáziu taky našla kluka. Dlouho to tajila, až jsme ji s ním jednou potkaly ve městě. Pak už nezapírala, ale moc podrobností jsme z ní stejně nedostaly. Trvalo to půl roku a pak byl najednou ze dne na den konec, aniž bychom se dozvěděly, proč.

Na vysoké se z nás staly nejlepší kamarádky

Přišla maturita a po ní jsem šla na vysokou. Alice taky – a shodou okolností na stejnou univerzitu. Zatímco já se přihlásila na přírodní vědy, ona šla na peďák studovat tělocvik a dějepis. Domluvily jsme se, že na koleji budeme bydlet spolu. Mojí spolubydlící byla celkem tři roky a za tu dobu jsme se opravdu spřátelily. Já jsem Alici tahala po klasických studentských zábavách, jako diskotéky a hospody, ona mě naučila víc sportovat, takže jsme spolu chodily běhat i do bazénu.

Po večerech před usnutím jsme si často povídaly o všem možném, ale z Alice člověk nikdy nedostal kloudné slovo. Zvykla jsem si, že ji mám jako mlčenlivou vrbu. Vyprávěla jsem jí všechno o svých milostných akcích, nadávala, rozplývala se, zatímco ona jen mlčela. Občas něco podotkla a vždycky to vyznělo v neprospěch dotyčného.

Říkala jsem si, že snad na mě žárlí nebo mi zkrátka kluka nepřeje, protože ona sama za celou tu dobu žádného neměla – aspoň jsem o nikom nevěděla. Když jsem se ptala, vždycky mě nějak neurčitě odbyla s tím, že naráží jen na samé pitomce a chodit s někým jen proto, aby nebyla sama, nebude.

Když jsem na svém oboru dostudovala bakaláře, udělala jsem zkoušky i na magisterský program a přesunula se do Prahy. S Alicí jsme se dál zhruba rok pravidelně vídaly – každý měsíc přijela buď ona za mnou, nebo já za ní.

Nad lahví vína mi řekla, že mě miluje

A když tady byla naposled – tedy před dvěma měsíci – přišel šok. Už když u mě zazvonila, byla jsem v šoku. Poprvé za dobu, co ji znám, byla namalovaná, a vůbec jí to strašně slušelo. Když jsem jí to řekla, úplně celá zčervenala. Celý odpoledne se chovala zvláštně, rozpačitě, až jsem z ní začala tahat, co se děje. Nechtěla nic říct. Když jsem jí navrhla, ať si jdeme večer zatancovat, poprosila, abychom si šly někam jen v klidu posedět. Anebo ještě lépe zůstat doma a otevřít si dobrou láhev vína.

Došlo mi, že mi chce něco říct, jen neví, jak na to. Neměla jsem tušení, oč jde, tak jsem dala chladit láhev a napjatě čekala. To, co přišlo, by mě nenapadlo ani ve snu! Alice si vedle mě sedla na gauč, zhluboka se nadechla a pak mi oznámila, že mě miluje.

V první chvíli jsem myslela, že jsem se přeslechla. „Cože?“ zasmála jsem se, ale tvářila se naprosto vážně, takže mi pomalu začalo docházet, co jsem právě slyšela. A ona pokračovala. „Miluju tě už čtyři roky. Prakticky od chvíle, co jsme spolu na koleji. Jen jsem si to dlouho nechtěla přiznat. Nechtěla jsem si přiznat ani to, jaká jsem, že jsem na holky. Jenže už dlouho to vím naprosto jistě – a nechci se tomu už dál bránit.“

Nadechla jsem se, ale zarazila mě a mluvila dál. „Je mi jasné, co chceš říct. Vím, že ty nejsi lesbička, ačkoli bych si to moc přála. Nečekám, že bychom spolu něco měly. Ale já ti to prostě musela říct. Už to jinak nešlo. Pořád na tebe myslím, když se máme setkat, na jednu stranu jsem šťastná jak blecha, že tě uvidím, na druhou se o to víc trápím. Tím, že ti to řeknu, se mi uleví. Máš právo to vědět.“

Nevím, jak bych se k ní měla chovat

Před očima mi běžely různé výjevy z předchozích let a najednou jsem je viděla úplně jinak: Aliciny zkoumavé pohledy na koleji, když jsem se převlékala, v bazénu, ve sprše. Její naštvanost pokaždé, když jsem mluvila o chlapech. Dlouhá objetí a vřelá pusa na přivítanou i při loučení. Všechno mi to najednou dávalo jiný význam.

„Víš, já vůbec nevím, co ti na to říct… tohle je docela silné kafe. Hlavně že to přede mnou celou dobu tajíš, myslela jsem, že před sebou žádné tajemství nemáme,“ řekla jsem nakonec. „Ale já si sama nebyla jistá. Vždyť i víš, že jsem na střední měla kluka. Na vysoké jsem pak sbírala zkušenosti s holkama ze seznamek, tím jsem si to ujasnila. Jenže ráda mám jen tebe – a copak bych ti to mohla tenkrát říct? Nechtěla bys se mnou bydlet a já o tebe nechtěl a přijít…“

Nakonec jsem řekla, že se na to musím vyspat a vystřízlivět. A poprosila jsem Alici, aby tentokrát spala v obýváku a ne se mnou v ložnici jako obvykle. Asi ji to dost ranilo, ale v tu chvíli jsem si neuměla představit, že bychom usínaly v jedné posteli pár centimetrů od sebe.

Když jsem se druhý den probudila, Alice byla pryč. Odjela a nechala mi na stole vzkaz. Že prý pochopí, když už se s ní nebudu chtít vídat, ale doufá a přeje si, abychom se přátelily dál. A ať se jí určitě ozvu.

Jsem srab, ale zatím jsem to nedokázala. Vím, že bych jí měla zavolat a něco jí říct, ale já sama nevím, co dělat. Nechci přijít o kamarádku, mám ji pořád ráda, ale neumím s tou novou informací naložit. Nevím, jak bych se k ní měla chovat. Určitě by to najednou nebylo přirozené, přemýšlela bych nad každým slovem, pohybem, aby to nevyznělo jinak. Jak bych se zachovala, kdyby mi vyznal lásku muž a já ho nechtěla? Taky by to náš vztah změnilo. Alice nemůže čekat, že bude všechno tak jako dřív. To už zkrátka nejde…

Renata, 24 let

Další články z rubriky

KARIN (39): Opouštím ho, i když ho stále miluji

KARIN (39): Opouštím ho, i když ho stále miluji

Dnes | V rámci zachování zdravého rozumu a posledních zbytků sebeúcty ho opouští, i když ho stále miluje –…

Láska je nesmrtelná: Muž podporoval svoji ženu s rakovinou do posledního výdechu

Láska je nesmrtelná: Muž podporoval svoji ženu s rakovinou do posledního…

8. 12. | Jennifer Meredino (40) byla příliš mladá na to, aby zemřela. Osud s ní však měl jiné plány a když…

Na co je dobrý sex? Pomůže od migrény, stresu i škytavky

Na co je dobrý sex? Pomůže od migrény, stresu i škytavky

8. 12. | Jste čím dál tím pohodlnější a máte problém se přemluvit k sexu? Až zjistíte, k čemu všemu vám…

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

6. 12. | 12 | Magda má o 15 let staršího přítele s dospívajícím synem ve střídavé péči. Chlapec je jen o 10 let…