Kamarádka si má brát mého bývalého, šíleně mi to vadí

| Autor: KK | Rubrika: Láska a vztahy

Čím víc se ten den blíží, tím víc se užírám. Moje nejlepší kamarádka se bude vdávat. A jejím nastávajícím je můj bývalý přítel. Kdysi jsem jí ho velkoryse přenechala, tehdy mi vůbec nevadilo, že jsou spolu. Až s postupem času jsem si uvědomila, jak jsem byla hloupá, že jsem se sama připravila o zřejmě nejlepšího chlapa svého života. Nikomu jsem to neřekla, ale denně se tím trápím. A do toho mě teď kamarádka požádala, abych jí šla za svědka!

Kamarádka si má brát mého bývalého, šíleně mi to vadí

Maminka a šéf mají vždycky pravdu. Nevím, jak u šéfa, ale u mé matky to platí stoprocentně. Když během let sledovala mé vztahové pokusy, říkávala: „Holka, ty budeš tak dlouho vybírat, až přebereš. Nikdo ti není dost dobrej.“ Měla pravdu! Bohužel mi to dochází až se zpožděním, kdy už je pozdě něco napravovat.

O kluky jsem nikdy nouzi neměla. Při vší skromnosti vím, že jsem byla (a pořád jsem) typ holky, která se chlapům líbí: dlouhé blonďaté vlasy, velká prsa, bezprostřední veselá povaha, nikdy jsem nezkazila žádnou legraci. Ale to, co je na jednu stranu dar, může být zároveň i problém.

Pokud můžete mít v podstatě každého, na kterého ukážete, neumíte si toho vážit a neoceníte, co jste získala. S každým klukem jsem vydržela chvilku a už si začala říkat „a co když tamten bude ještě lepší?“ Trochu přeháním, samozřejmě, ale v zásadě jsem se nedokázala zamilovat naplno s pocitem, že dotyčný je ten poslední, kterého v životě poznám.

Moje nejlepší kamarádka Veronika je můj pravý opak. Jak fyzicky, tak povahou. Stydlivka, jaká už se dneska nevidí. Na základce nedokázala kluka ani pozdravit, ani by nezrudla snad i na patách. Ani na střední škole to nebylo o moc lepší.

My dvě jsme si ale vždycky dokonale rozuměly. Možná i díky tomu, jak jsme byly rozdílné, skvěle jsme se doplňovaly. A já jsem Verče pomáhala v seznamování s chlapy, protože sama by se k tomu snad nikdy neodhodlala.

Odkopla jsem ho, protože jsem se nechtěla vázat

Po maturitě jsme obě nastoupily rovnou do práce. Já ve své firmě poznala Vaška. Uháněl mě od prvního dne, ale mně se nijak zvlášť nelíbil, a tak jsem poměrně dlouho odolávala. Nedal se však odbýt, a po první večeři a kině jsem zjistila, že je to docela fajn chlap. Byli jsme spolu skoro rok, což byl můj rekord, a nikdy jsem se s ním nenudila. Taky se mi líbilo, že byl opravdu hodný, ale přitom nijak uťáplý, když chtěl, uměl si prosadit svoje.

Přesto jsem mu nakonec dala kopačky. Nebyl k tomu žádný vážný důvod - kromě mé vlastní blbosti. Zkrátka jsem měla pocit, že jsem ještě mladá a on to začíná brát nějak moc vážně. A mě představa toho, že se ve dvaceti usadím a budu už řešit věci jako hypotéka a děti, dost děsila.

S Veronikou jsme se v tu dobu moc nevídaly, protože pracovala v jiném městě. Vaška ale znala a měla ho ráda. Když jsme se rozešly, říkala mi, jak jsem pitomá, že takoví chlapi se pro nic za nic neopouštějí. Já se jen smála.

Shodou okolností se ti dva asi za půl roku náhodou potkali na autobusové zastávce a dali do řeči. Zapovídali se tam na dvě hodiny a Vašek Veroniku pozval na rande. Ještě ten večer se za mnou stavila, celá vystresovaná, co na to řeknu. „Opravdu by ti to nevadilo? Není to blbý? Beztak z toho nic nebude...“ drmolila, ale oči jí svítily - jí se Vašek opravdu líbil. Byla jsem velkorysá a jen mávla rukou. „Prosím tě, vždyť o nic nejde. Vůbec to neřeš a užívej si.“ Opravdu mi to tenkrát nevadilo! Navíc jsem si myslela, že z Vaškovy strany jde o „trucrande“, abych viděla, o co jsem přišla.

Z jednoho rande se vyklubal vážný vztah

Jenže od té doby uplynulo neuvěřitelných sedm let. Po prvním rande těch dvou přišlo další a začali spolu chodit. Když spolu byli asi půl roku, měla jsem zrovna taky přítele, a tak jsme si zašli na večeři ve čtyřech. Pořád jsem čekala, že je to nějaká Vaškova hra, kdy mi chce ukázat, jak jsem byla hloupá. Ale on se ke mně choval hezky, mile a neutrálně. A ještě krásněji se choval k Veronice, bylo vidět, že ji skutečně miluje a ona jeho. U stolu byli jako dvě hrdličky. Zatímco já seděla vedle chlapa, který nejvíc řešil, kdo bude platit a jestli pivo není moc teplé.

Cestou domů jsem se na něj utrhovala a nedokázala si porovnat svoje pocity. Až když jsem ležela v posteli, došlo mi to. Já kamarádce záviděla, žárlila jsem na ni! Poprvé v životě. A poprvé mi také hlavou blesklo, že jsem tenkrát asi udělala chybu.

A o tom jsem se od té doby přesvědčila bezpočtukrát. Stárnu, a už taky toužím po pevném stabilním vztahu, zázemí. Jenže čím víc to chcete, tím hůř to hledáte, protože to z vás příliš vyzařuje. Dokud jsem se nechtěla vázat, chlapi rodinného typu se na mě lepili. Od chvíle, kdy po nich toužím já, narážím jen na děvkaře a hajzlíky, kterým jde jen o to jedno.

V kontrastu s Verčiným štěstím se cítím o to hůř. S Vaškem jsou pořád šťastní a zamilovaní jako na začátku. Koupili si spolu starší domek, který opravují. A do toho chystají svatbu. Když mi to Veronika se zářícíma očima před půl rokem oznamovala, úplně ve mně hrklo. Dokázala jsem se přimět, abych se aspoň navenek radovala s ní a ona nic nepoznala. Hrozně mě ale zaskočilo, jak moc mě ta zpráva ranila.

Bojím se, že jejich svatbu nezvládnu

Nevím, co se to se mnou děje. Asi začínám panikařit, bát se, že si nikoho takového už nenajdu. Určitě si Vaška idealizuji, ale v mých očích se postupně stal jakýmsi ideálem dokonalého muže, jakého bych sama chtěla. A trápí mě, že jsem byla tak blbá a nechala ho jít, když to, co prožívá dneska kamarádka, jsem mohla mít já.

Několikrát mě už napadla zákeřná úvaha, jestli bych ho dokázala kamarádce přebrat. Vždycky se ale proberu, taková mrcha nejsem a navíc si nejsem zdaleka jistá úspěchem - sebekriticky vidím, že s ní je mnohem šťastnější, než byl kdy se mnou. Přesto mě to pořád trápí.

A do toho mě před několika týdny Veronika požádala, abych jí na svatbě svědčila! Jsou spolu tak dlouho, že už úplně vytěsnila, jak se vlastně dali dohromady, že to byl dřív můj přítel. A tak jí na tom nepřijde nic divného. Samozřejmě jsem jí kývla, ale zároveň se bojím. Co když udělám nějakou ostudu, nezvládnu to a na obřadu se rozbrečím nebo plácnu něco, co nepůjde vzít zpátky?

Ač je to moje nejlepší kamarádka a přeju jí všechno nejlepší, na svatbu bych jí nejradši nešla. Ještě radši bych byla, kdyby se vůbec nekonala. Ke všemu jsem už asi rok sama a nemám nikoho, kdo by mě tam doprovodil! Budu si připadat jako páté kolo u vozu. Jenže si za to můžu sama, a tak mi nezbyde nic jiného než se přemoct...

Vendula, 28 let

Další články z rubriky

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Včera | Byli jste už na několika schůzkách a vše spěje k tomu, že brzy dojde k prvnímu sexu. Jste nervózní,…

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

29. 11. | 29 | Pohledný soused Hany se jí už několik týdnů dvoří. Oběma je jasné, že by nešlo o vztah, ale…

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

28. 11. | 29 | Máji přítel má velmi problematického syna. Společně strávené víkendy jsou pro ni očistec a k Májině…

JOVANKA (31): Přítel je rasista. Nesnáším to!

JOVANKA (31): Přítel je rasista. Nesnáším to!

27. 11. | 46 | Přítel Jovanky má dvě tváře. Navenek působí jako uhlazený elegán s galantním chováním vůči rodině i…