Každý, kdo Kamilu potká, s ní rád tráví čas. Je milá, chytrá, veselá, dobrá společnice. Fajn kamarádka i prima kolegyně, která umí vzít za práci a nezkazí zábavu. Jako každá maminka, i ona se ráda chlubí svými dětmi, které jí dělají radost. Zkrátka pohodová žena, s níž je radost být. Jenže ne vše je tak růžové, jak se na první pohled může zdát...
In vino veritas
Naše firma pořádá teambuildingy. Odehrává se to vždy podle stejného scénáře: Ráno „nalejvárna,“ odpoledne nějaké ty tmelící aktivity a večer raut, kde je jídla i pití, co kdo ráčí. Po jednom takovém, kdy jsme obě měly upito, ale nebyly jsme opilé, jsme se začaly bavit o tom, co nás čeká v pondělí. Já měla strach z relativně složité prezentace. Kamila mne uklidnila, že se nemám čeho bát. A když jsem se jí zeptala, co její pondělí, šokovala mě informací, že musí k psychiatrovi, protože už jí docházejí antidepresiva…
Patrně jsem na ni zůstala civět dost nechápavě, protože pokrčila rameny: „No co chceš, přece taková nula jako já….“ A tak jsem se postupně dověděla celý příběh. Příběh, kterak krásná holka potká krásného kluka, kterému se přestane dařit, a aby to nebylo tak nápadné, tak začne deptat svou ženu. Jak prosté, že?
Jak to celé začalo
Když se Kamila s Markem poznali, byl aktivním sportovcem se slibně rozjetou profi kariérou. Jednal s několika kluby, kam by šel do angažmá. Všechno vypadalo super, navíc jako sportovec měl naprosto krásnou postavu, takže mi ho všechny kamarádky záviděly a já si to náležitě užívala. Svatba byla jako z pohádky a vše se ze začátku odvíjelo také pohádkově. „Dokud Marek byl v klubu a všechno bylo v pořádku, náš život se odvíjel normálně, řekla bych.
Dnes už s odstupem vidím, že byl trochu samožer a všechno se muselo točit kolem něj, ale to víte, byla jsem po uši zamilovaná a poskytovat mu takový fullservis mi nedělalo problém. Byla jsem šťastná, že takový krásný chlap je můj,“ usmála se vzpomínce posmutněle.
Neštěstí nechodí po horách….
Známe to všichni. Stačí špatně šlápnout a naší společnicí se na dlouhé týdny stane sádra. Nevyhla se ani Markovi. „Byl leden, a všichni známe, jak to vypadá na chodnících. Jedno velké zrcadlo. No, a zlomenina na sebe nenechala dlouho čekat. Bohužel, zlomenina se neléčila dobře – ve finále se rozplynul sen o angažmá v zahraničí. Zůstali jsme „jen“ tady, a s jeho profi hraním to šlo taky od deseti k pěti. Začal se měnit k horšímu, a ze všeho začal obviňovat mě. Kdybych tehdy nebyla líná, a dojela pro něj autem, nemuselo se mu to stát – takže jsem za to ve finále mohla já. Co na tom, že bych musela budit malé děti, nebo je nechat bez dozoru, abych pro něj mohla někam jet,“ vrtí hlavou.
„Doufala jsem, že mu dojde, že mi strašně křivdí, ale spíš se to zhoršovalo. Najednou mu všechno na mně začalo vadit, dokonce i to, jak vařím kafe – že nejdřív dám vařit vodu, a až když je uvařená, tak sypu do hrnečku kafe, prostě věci, které by každý další přešel mávnutím ruky, nebo by se zasmál.“
Útoky před dětmi
„Marek není hloupý, ví, že kdyby na mě vztáhl ruku, hned odcházím, a tak se vybíjí jinak. Dobírá si mě i před dětmi, no jo, maminka zase byla šikovná, to by normálního člověka nenapadlo, ale naši mamku jo, že, děti?, a říká to takovým tónem, že to všichni považují za přátelské rýpance, které si spousta dvojic vyměňuje a královsky se tím baví. Jenže v jejich případě se asi pak za zavřenými dveřmi nehádají a neházejí po sobě nadávky typu jsi nula, buď šťastná, že jsem s tebou, když mám i dneska na výběr.
Děti už začínají tušit, že na tom špičkování není něco v pořádku, starší se mě jednou zeptala, proč to taťkovi neoplatím, že vždycky rýpe jen on do mě. Nepřála bych vám vidět, jakým pohledem po holce střelil. To vůbec nebyl pohled milujícího tatínka. Ani náhodou. Rádoby v žertu jí řekl, že něco lítá ve vzduchu a že by jí nepomohla ani svěcená voda, natož pak jen máma, a mně zatrnulo. Doufám, že zůstane jen u rádoby vtipů…“
Úzkostlivé tajení
Když jsem se Kamily zeptala, proč s tím tedy něco neudělá – nezajde do poradny, nesvěří se kamarádkám, zkrátka cokoliv, tak se jen smutně usmála: Na dotaz, jestli by se mnou nešel do poradny, že tohle opravdu není zdravý vztah, se Marek rozesmál a zkonstatoval, že pokud se chci ztrapnit a udělat ze sebe hysterku před cvokařem, že mi strašně rád poslouží, a bude se královsky bavit. A kamarádky? Ty mi závidí krásného chlapa, šikovné děti a zajištěnou existenci. Ani náhodou je nenapadne, že by něco mohlo být nějak jinak. Už mě i napadlo si někoho najít, ale kdo by mě chtěl, vždyť navenek bych byla zajištěná, rozmazlená panička, která hledá povyražení. Neměla bych sílu komukoliv vysvětlovat, jak se vlastně věci mají,“ vrtí hlavou odmítavě vypravěčka.
Naděje na zlepšení?
Kamila krčí rameny nad jejich budoucností: „Kdyby mi dřív někdo řekl, že budu v takovém vztahu setrvávat kvůli dětem, s chutí bych se mu vysmála a poučila ho, že takový vztah nemá pro děti význam, oháněla se psychology a tím vším. Ale teď v té situaci jsem, a vidím, jak malý na tátovi visí, jak se ho nemůže dočkat, tak prostě nemám to srdce mu rozbít ten jeho krásný svět,“ uzavírá smutně.
