1. Na Valentýna jsem nikdy nebyla sama! Ani během bouřlivých let na vysoké
Jako teenager jsem strávila tři roky ve Státech a svátek svatého Valentýna jsem si tam velmi oblíbila. Jako puberťačka jsem všechno to růžovoučké a srdíčkové běsnění zbožňovala a strašně prožívala, což mi vydrželo dodnes – bohužel! Ale o tom až později. Na Valentýna jsem se poprvé líbala se svojí první zaoceánskou láskou, s hispánským klukem, do kterého jsem byla blázen. Nikdy na ten krásný večer nezapomenu!
Možná i proto měl i po návratu naší rodiny do Čech tento romantický svátek pro mě obrovský význam. S mým prvním českým přítelem, se kterým jsem chodila na gymnáziu, jsem svátek zamilovaných slavila třikrát. I když se naše cesty po třech letech chození rozešly, ráda na ty romantické večery vzpomínám. Na vysoké jsem pak měla nějaký čas hodně bouřlivé období, ale na Valentýna jsem nikdy nebyla sama! Představa, že jsem o valentýnském večeru sama doma, nebo jsem s kamarádkou na víně, a vzájemně se ujišťujeme, že je vše „ok“, je šílená! Bohužel jsem netušila, že moje nová láska, od které jsem si tolik slibovala, skončí fiaskem právě kvůli Valentýnu.
- Jak se vyvíjel Karolínin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Ignoroval nejen Valentýna, ale také Vánoce
V předposledním ročníku vysoké jsem se šíleně zamilovala do jednoho asistenta, nejdřív jen platonicky – můj „pan Božský“ měl totiž přítelkyni. Jenže ta odjela na rok na stáž a já prostě využila situace. „Božský“ nakonec po několika týdnech neodolal, rok je prostě dlouhá doba, a na jaře minulého roku jsme spolu začali chodit. Byla jsem šíleně zamilovaná a přiznávám se, že i hrdá na to, že mám tak zajímavého chlapa. Bývalý přítel je těžko přehlédnutelný; je nápadně pohledný, velmi vysoký, právem značně sebevědomý, chytrý, šarmantní, vtipný a ve svém oboru nesmírně talentovaný. O to víc mě mrzí, jak to s námi dopadlo, ale mám svou hrdost!
I když pokud bych dnes mohla vzít některé věci zpět, možná bych to udělala, kdybych tušila, co způsobí. Nicméně i tak si stále myslím, že muž by měl ženě dávat všemi způsoby najevo, že ji miluje. A pokud přítel věděl – a to rozhodně věděl! – jak mi na valentýnském svátku záleží, neměl ho zkrátka z lásky ke mně, i přes své pohrdání, ignorovat. On totiž ignoruje nejen Valentýna, ale také Vánoce. I když u těch připustil, že pokud bychom měli děti, tak by kvůli nim svátky slavil. Když by se mohl překonat kvůli dětem, proč ne kvůli mně? To jsem pro něj znamenala méně, než případní potomci!?
Pokračování 3 / 4
3. Na Vánoce jsme „utekli“ na Bali. A mně vůbec mi nevadilo, že jsme je neoslavili
Bývalý přítel svou nechuť k svátkům řešil svérázně, vždy někam odcestoval, každé Vánoce i Silvestra strávil někde na cestách, obvykle v nějaké exotické destinaci. Naše první i poslední Vánoce jsme strávili na Bali, kde se devadesát procent populace hlásí k hinduismu. Sice se na plážích pohybovalo mnoho „Santů“ odpalujících rachejtle, ale žádné vánoční běsnění jsme tam rozhodně nezažili. Bali je úžasná země a těch několik dní jsem si připadala jako v nebi – a navíc s „panem Božským“!
Z Bali jsme si vezla nejen úžasné zážitky, ale i překrásnou řezbu masky z vzácného dřeva, tu jsem přítelovi chtěla věnovat k Valentýnu. Přítel miluje exotické suvenýry z cest a do masek z Bali se doslova zamiloval, bohužel už mu na žádnou nezbyly peníze. Masku jsem poslední den prostřednictvím personálu hotelu potají koupila a těšila se, jak přítele dojmu. Bohužel jsem mu ji nikdy neměla příležitost dát. Maska visí u mě v pokoji na stěně a každý den mi připomíná, jak málo příteli záleželo na mých pocitech!
Pokračování 4 / 4
4. Místo aby se omluvil, tak vztah ukončil
V minulém roce připadl Valentýn na sobotu, to bylo ideální! Těšila jsem se nejen na romantický večer, ale celý zamilovaný den. „Kiki, o víkendu pojedu s partou z basketu do Alp na lyže, je to rychlá akce, snad se nezlobíš. Tak se uvidíme až v pondělí. Udělej si prima víkend.“ volal mi ve středu před Valentýnem přítel. „Prima víkend! To si snad dělá srandu!“ myslela jsem si. Každý snad ví, že je Valentýn! Strašně mě to zasáhlo. On si bude lyžovat a večer popíjet a já budu na Valentýna sedět sama doma, to jsem pro něj vzduch? Ani ho nenapadlo, že by mi třeba řekl, že mi to vynahradí.
Beze slova jsem mu rázně položila telefon. Druhý den za mnou přišel do práce (měla jsem brigádu v jedné firmě), chtěl vědět, co se děje. Tehdy jsem asi udělala chybu, vybuchla jsem. Kolem bylo několik kolegů a já před nimi na přítele křičela, to samozřejmě nebylo úplně ideální, ale alespoň mohl cítit, jak moc mě zasáhl a zklamal. Přítel se beze slova otočil a odešel, nestála jsem mu ani za vysvětlení.
Asi týden jsem mu nevolala a on mně také ne, po týdnu mi několikrát napsal – že by mě rád viděl a promluvil si, ale ani slovo omluvy! A tak jsem mu na zprávy neodpovídala a vydržela to měsíc. Chtěla jsem, aby pochopil, jak moc mě zranil! Jenže místo aby se mi přítel omluvil, tak vztah ukončil. V létě jsme se pak pokusili dát opět dohromady, ale celá událost mezi námi stále ležela, už nám spolu nebylo dobře. Na podzim jsme se definitivně rozešli, a tak jsem tento rok po mnoha letech na Valentýna sama. Co to s těmi muži je? Všimla jsem si, že nejsem jediná, kdo na Valentýna čeká alespoň kytičku či romantické posezení v restauraci, to těm mužům nestojíme za trochu sebezapření?
(Karolína, 27 let)
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!