Karolínu (41) znám přes dva roky. A když se mi svěřila, čím vším si se svojí dospívající dcerou musela projít, nestačila jsem se divit...
Karolína: Pestrý život
Společně nás seznámila další kamarádka, která si od Karolíny kupuje drůbež a mléčné výrobky. I já začala. A z objednávky jednoho farmářského kuřete se najednou staly pravidelné objednávky mléka, sýrů, domácích koláčků… A s Karolínou jsme si padly do oka.
Na to, jak fyzicky náročnou práci má, byste Karolínu rozhodně netipovali. Drobnější, s živýma očima, vzhledem pasující spíš do kanceláře a do ruky byste jí dali spíš počítačovou myš, než vidle. A vidíte, přesto vše zvládá s přehledem. Manžel má časově náročnou práci, a tak jí přes týden pomáhá spíš morální podporou. Ruku k dílu může přiložit nanejvýš ve svém volnu, což je sice fajn, ale těžiště prací stejně leží na Karolíně.
Kája se v životě opravdu nenudila, je vdaná potřetí. První manželství sama komentuje s úsměvem jako mladickou nerozvážnost, která naštěstí skončila dříve, než začala a bez dětí. Z druhého manželství už se dvě děti narodily: Kristýna (17) a Marek (15). Z posledního manželství má dva kluky, Martínka (4) a Pavlíka (3).
Malé děti – malé starosti, velké děti…..
Zatímco malé děti se ještě dlouho budou plést pod nohy, Kristýna už randila ostošest. Ve čtrnácti se zbláznila do kápa jedné místní party. Karolínu obcházely mrákoty, neboť dotyčný byl rozvedený, jeho věk začínal trojkou a opravdu ani symbolicky nepředstavoval to, co by si každý rodič pro své dítě přál. „Velel“ místní partě, která se bavila krádežemi v samoobsluze. Nikdy nikde nepracoval a celé dny se poflakoval po návsi, cigareta věčně přilepená v koutku úst a nezbytný „lahváč“ v ruce… Rukávy nosil zásadně dlouhé, aby nebyly vidět stopy po vpichu nejedné jehly. No zkrátka noční můra všech rodičů. V tu chvíli ale stačilo zvolit učiliště v jiné obci, a problém byl vyřešen. Tedy – prozatím.
Blýskalo se na časy
Káje se znatelně ulevilo, když si Týna našla kluka, který byl „do kšeftu“ – uměl vyrábět báječné domácí špekáčky a jiné uzeniny. Už si chtěla mnout ruce, jak dobře si holka vybrala, a oddychnout si, že se nesnaží naprázdno, protože bude mít komu farmu předat. Jenomže…. Máma míní, holka mění.
Problémy jsou zpět
Po více než ročním vztahu dala Kristýna Zdendovi kopačky. Proč? Už ji nudil. To samo o sobě by nebylo nic divného a sedmnáctileté holce to i je podobné. Jenže Týna, proti všemu zdravému rozumu, nezapomněla na svou starou lásku a vrátila se k němu. Ale bohužel, přestože se pečlivě snažila vše ututlat, jednu věc se jí ututlat nemohlo povést. Po pár utajených schůzkách, na které by nepřišlo ani FBI s CIA dohromady, zůstal trvalý následek. Těhotenství.
Co teď?
Karolína se ukázala jako matka – formát. Samozřejmě že dceři vysvětlila, že si zkazí život, když bude v tomto věku mít dítě, ale když ta si postavila hlavu, že na přerušení prostě nepůjde, pokrčila rameny a zkonstatovala „jak chceš. Ať je to tedy zdravé,“ a ve svých 41 letech se smířila s tím, že z ní bude babička.
Výhled do budoucna
Kristýna bude rodit, až jí bude čerstvých 18. Termín jí lékař vypočítal přesně na osmnáctiny. „Jiní slaví pořádným mejdanem a kocovinou trvající tři dny, ale má co chtěla. Když má pocit, že vyhrála, nebudu jí ho brát. Z téhle ´opilosti´se probere hned po porodu, ale kocovina přijde, jakmile zjistí, že péče o dítě není taková sranda, jak si myslela, když viděla mou péči o mladší sourozence. Ale to už bude pozdě – nicméně kdo chce kam….,“ svěřila se mi Karolína. Jen z jedné věci má radost, i když trochu hořkou: „Otec naštěstí v momentě, kdy holka otěhotněla, ztratil zájem. Doufám, že už napořád, a nebudu muset řešit přítomnost takového člověka v rodině. To radši Týně s mimčem pomůžu, než abych musela řešit jeho,“ říká s jistou úlevou v hlase.
Těhotenství je teprve zhruba v polovině, takže jak bude vypadat realita, se teprve ukáže. Kvůli nim všem ale doufám, že vše dopadne nejlépe, jak může. „Já taky byla mladá máma, a zvládla jsem to. Pravda, byla jsem vdaná, ale na manžela jsem se stejně nemohla kdovíjak spolehnout, takže jsem na ně byla stejně sama. Takže se na ni vlastně nemůžu ani nějak zvlášť zlobit, když víceméně jen jde v mých stopách….,“ uzavírá Karolína své vyprávění s nadějí v hlase.