1. Tátova smrt přišla nečekaně
Když jsme se dozvěděly, že má táta rakovinu, byl to samozřejmě obrovský šok. Kdo nezažil, nepochopí... Ze dne na den se vám změní život a najednou zjistíte, jaké nepodstatné věci jste doposud řešili. Já dokonce chtěla přerušit školu, abych tátovi byla v tomto těžkém období co nejvíce nablízku.
Mamka mi to tenkrát jasně rozmluvila. S mámou jsme dělaly, co jsme mohly. Přes známé doktory jsme se snažily hledat tu nejlepší péči. Jenže i tak to bylo beznadějné. Nádor byl bohužel příliš agresivní a doktoři nám dali jasně najevo, ať se připravíme na nejhorší. Je opravdu šílené koukat, jak se vám během několika týdnů váš nejbližší mění před očima, trpí a vy mu nemůžete nijak pomoci. A tak jsme se u něj s mámou střídaly každý den a držely za ruku do poslední chvíle, do posledního vydechnutí. Víc jsme bohužel nezmohly. Ta bolest z jeho odchodu se nedá popsat…
- Jak se vyvíjel Katčin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Hrozné bylo vše, nejhorší ale chování mé mámy
Pohřeb tak hrozný nebyl, to zkrátka fungujete jako stroj, snažíte se vše zvládnout a podržet toho druhého. Nejhorší je to prázdno, které se dostaví poté. Vše na vás padne. Obrovská ztráta milovaného člověka vám pořádně dojde. Uplyne několik dlouhých týdnů, soucitné pohledy okolí najednou zmizí a všichni očekávají, že se zas vrátíte do starých kolejí a vše bude jako dřív. Jenže ono to někdy nejde. Tedy já to nedokázala. Pořád jsem chodila jako tělo bez duše a bylo mi jedno, co kdo si o mně myslí.
Největším šokem pro mne ale bylo chování mé vlastní mámy. Po pětadvaceti letech společného soužití bych čekala, že se zhroutí, uzavře do sebe a nebude mít zájem o nic a o nikoho. To se ale nestalo. Vím, že na truchlení neexistuje žádný manuál, ani nemá jasná pravidla. Každý jsme jiný a každý také potřebujeme jiný čas. Ale to, jak se chovala máma, mě šokovalo. Jako kdyby ho nikdy pořádně nemilovala, jako kdyby jí jen záleželo na tom, jak vypadá.
Asi po měsíci mi máma zavolala, že se pustila do vyhazování tátových věcí, prý jestli něco chci, mám co nejdříve přijít. Vše jinak poletí do popelnice. Rozhodla se i přestavět byt, aby nic nebylo jako dřív, aby jí to co nejméně připomínalo společné soužití. Zatímco mě se nad krabicemi spustil vodopád slz, ona s tím udělala rychlý proces. Prý jsou to už jen zbytečné krámy. Důležité jsou vzpomínky, které nám zůstaly... To je sice pravda, ale já se s jejím chováním nedokázala nijak ztotožnit. Moc jsem si přála, aby mě objala a společně bychom truchlily někde v koutě. Jenže nic takového se nestalo. Místo toho přišlo ještě něco horšího...
Pokračování 3 / 4
3. Tátovi ještě ani neuvadly kytky na hrobě a máma už si našla chlapa…
Jednou po práci mi bylo strašně smutno a nechtělo se mi strávit večer o samotě ve své garsonce. Rozhodla jsme se, že navštívím mámu. Měla jsme chuť si o všem promluvit a udělat si pokud možno hezký večer. Koupila jsem cestou velkou pizzu, láhev vína a kytku pro radost. Jenže tenhle spontánní nápad se sbližováním jaksi nevydařil. Máma totiž překvapivě nebyla doma. Přitom mi o žádných plánech na daný večer nic neříkala! Napadlo mě tedy, že se zdržela v práci, a tak jsem se rozhodla počkat. Jenže ani po dvou hodinách nedorazila a telefon měla vypnutý.
Celá vystresovaná jsem se tedy pustila do pizzy, vypila půlku lahve vína a nakonec vyčerpaná usnula na pohovce v obýváku. Probudil mě až hlasitý smích. Myslela jsem, že je to ještě stále sen, ale bohužel nebyl. Máma tam stála opilá v objetí neznámého muže. Když mě zahlédla, byla v šoku. Pak už jen koktala něco jako: „Tohle je můj dlouholetý kamarád Jarda...“ Nevěřícně jsem kroutila hlavou a udělalo se mi zle. Ten chlap, kterého jsem viděla poprvé v životě, naštěstí pochopil vážnost situace a velice rychle zmizel. Hlavou mi proběhly myšlenky, co on byl opravdu zač a jak by asi ten jejich mejdan dopadl, kdyby na mě doma nenarazili.
Pokračování 4 / 4
4. Zatím vše ukončila strašná hádka…
Neudržela jsem se a mámě hned vpálila, co si o ní myslím. Přišlo mi naprosto nepochopitelné, jak může tak rychle zapomenout a jak může jen tři měsíce po tátově smrti klidně jít na rande. Ona mi na to řekla, že tátova smrt ji tak zasáhla, že se rozhodla si život užívat a netrápit se pro to, co už nelze vrátit. Prý bych se měla zachovat stejně.
Při těchto slovech jsem to už nevydržela, práskla dveřmi a uprostřed noci jela do své garsonky. Měla jsem takový vztek, že jsem si dokonce v duchu říkala, že místo táty měla umřít máma. To on by se takhle nikdy nezachoval, to on by mi byl oporou.
Od naší hádky uplynulo už několik týdnů. Máma se mě snažila několikrát kontaktovat, ale já nemám stále sílu s ní mluvit. Strašně moc mě zklamala. Kamarádka mi dala kontakt na svoji dobrou psycholožku, tak doufám, že mi aspoň trochu pomůže najít znovu chuť do života. A třeba mi poradí, jak přijmout chování své mámy. I když cítím pořád hroznou zradu, uvědomuji si, že je to pořád moje máma a máme už jen jedna druhou.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!
