Mezi neúnavné tvůrce lze bezpochyby zařadit psychiatra a spisovatele MUDr. Miroslava Plzáka (77). Právě v těchto dnech se na pultech knihkupectví objeví jeho čtyřiadvacátá kniha Srdce má zmámené láskou. Tak jako v předešlých publikacích, s elegancí sobě vlastní radí Plzák zamilovaným párům.
"Tahle poslední kniha má zvláštní postavení. Není totiž tak provokativní jako ty dřívější. Je to takové upřímné doporučení, jak to dělat, aby se láska prožila a nebolela. Aby odpadly ty, s odpuštěním, blbé milenecké dialogy, jak moc či málo se máme rádi. Zamilovaní lidé se přece mohou bavit o zajímavějších věcech. Třeba o tom, jakou má jejich láska barvu, jiskru a vůni. Psal jsem to velmi promyšleně. Neustále jsem knihu otesával a z původních tří set stránek nakonec zůstalo sto dvacet," prozradil tiskové agentuře Korzo Miroslav Plzák.
Mnozí učenci se marně potýkali s nejpříhodnějším vysvětlením slova láska. Doktoru Plzákovi se to však prý podařilo. "Láska je nádherné slovo. Někdo tvrdí, že se nedá dost dobře vysvětlit, co se vlastně za ním skrývá. Já si ale myslím, že mileneckou lásku lze definovat. Je to vlastně interference dvou lásek. Vy máte rád slečnu a ta má ráda vás. Jaký lepší termín lze použít? Lidská mysl je určena prožitkovostí. Nemá souřadnice a nelze určit, v jakém je prostoru. Proto můžeme v této souvislosti používat i slovo duše, samozřejmě v nenáboženském slova smyslu," řekl Plzák.
Bolest z neopětované lásky prý alespoň jednou za život pocítí každý člověk. Samotného psychiatra prý inspirovala ke zkoumání mileneckých vztahů. "V tom neexistuje žádná výjimka. Každý člověk prožije velkou a vážnou lásku. To bývá ale ta nevydařená. Na vydařené se bohužel nevzpomíná a to je velká chyba. V sedmadvaceti letech jsem i já dostal velkou mileneckou facku. Strašně tehdy jsem žárlil a choval jsem se jako hlupák. Nikdy ovšem té ženě nezapomenu, že právě kvůli ní jsem se začal dynamikou mileneckých vztahů zabývat," usmál se lékař.
Každý spisovatel potřebuje mít ke své tvorbě pohodu a klid. Mnohdy tvoří v přírodě, v kavárnách či restauracích. Miroslav Plzák píše zásadně ve svém pražském bytě. "Nejraději píšu doma na starém psacím stroji. Zkoušel jsem i počítač, ale není to ono. Ještě dřív, když jsem pracoval, psával jsem většinou v noci. Teď už tvořím pouze ve dne. Nejplodnější jsem mezi jedenáctou a druhou hodinou. Přiznám se, že jsem papírový šetřil. Průpis píšu na zadní stranu už použitého textu. Jak jsem ale zjistil, dělá to tak spousta jiných," pousmál se.
Miroslav Plzák patří k racionálně uvažujícím lidem. Nijak se ale netají se svým přesvědčením o existenci Všemohoucího. "Jsem deista, to znamená, že uznávám existenci Boha. Ovšem nikoliv tu církevní. Překáží mi na ní všechen ten balast kolem. Jsem ale věřící člověk," zamyslel se doktor Plzák závěrem.
zdroj: Korzo