Násilí proti komukoliv se mi protiví, násilí páchané na ženách a dětech dvojnásobně. Dokud se však osobně nesetkáte s někým, kdo to zažil na vlastní kůži, nevíte vlastně, jaká hrůza to může být a jaké dopady na psychiku ženy mají neřešené problémy domácího násilí.
Petra je moje kolegyně z práce. Je fajn, pracovitá, svědomitá, ale poměrně tichá. Přestože velké kamarádky nejsme, nakonec jsem to byla já, kdo se první dozvěděl, jaké „láskyplné doteky“ doma prožívá. Stačila jedna společná služební cesta a Petra se sesypala jako domeček z karet. Upřímně řečeno, byl to pro mě šok.
Petra se vdávala po vysoké a její budoucí manžel byl o 3 roky starší student téže školy. Chytrý vtipný, přitažlivý – ale, jak sama opatrně řekla - i trochu egoistický a panovačný.
Poprvé ji uhodil rok po svatbě, když se přiopil s kamarády a vrátil se v bujaré náladě domů. Podle něho nebyla manželka dostatečně vstřícná, když měl chuť na sex.
Tenkrát udělala Petra první a největší chybu. Místo toho, aby se mu důrazně postavila, tiše se podřídila a plná ponížení to všechno zkousla.
Jenže nakonec se dopracovali ve svém manželství k tomu, že muž bere pár facek jakou jakousi předehru. Pokud Petra nemá chuť nebo je unavená, prostě ji propleskne. Ona pak ví, že ho nesmí „zlobit“ a je mu raději po vůli…
Připadá vám to přitažené za vlasy? Mně také, dokud jsem se osobně nepotkala s obětí. Věřím jí, že nelže ani v jednom slově.
(příběh Mariky z Prahy)
A co vy? Máte také zkušenosti s domácím násilím?
ČTĚTE TAKÉ: MAMINKA.CZ - Web pro těhotné a maminky!