Co je vlastně za domácí násilí považováno? Na rozdíl od jiných druhů kriminální činnosti je obvykle skryté před veřejností, probíhá dlouhodobě a jeho obětí je jeden z partnerů, ovšem může být směřováno i vůči dětem nebo seniorům, s nimiž násilník žije ve společné domácnosti. Intenzita a frekvence násilných incidentů se postupně zvyšuje, oběť není schopná útoky zastavit, vyřešit a ukončit narušený partnerský vztah. Stydí se svěřit, ztrácí sebevědomí, bojí se…
Klíčové znaky domácího násilí
Je bohužel poměrně časté, což dokazuje skutečnost, že na DONA linku zavolalo v prvním pololetí roku 2008 2034 postižených.
- Je dlouhodobé, neustále se opakující.
- Zhoršuje se. Útoky začínají urážkami, psychickým týráním, snižováním sebevědomí oběti až k fyzickému týrání (bití, ohrožování na životě).
- Jasné je i rozdělení rolí na oběť a násilníka. Rozhodně se role navzájem nezaměňují. Pozor: Nepleťte si domácí násilí s hádkami a rvačkami, kde se oběť a násilník střídají.
- Probíhá neveřejně, za zavřenými dveřmi, doma, beze svědků.
Aby byl skutek domácím násilím, musí být splněny všechny vyjmenované podmínky.
Jak se projevuje
Možná se vám zdá, že horší je fyzické napadání, ale psychické týrání může být někdy i větším problémem a oběť proti němu nemá obrany. Může jít o zastrašování: výhružná gesta, zlé pohledy, ničení věcí oběti nebo interiéru bytu, ubližování jiným v přítomnosti ohrožené osoby.
Násilník neustále kontroluje a sleduje, co jeho oběť dělá, kam jde, s kým mluví, co říká, když se vrátí. Nadává oběti, zesměšňuje ji, zpochybňuje její duševní zdraví, zlehčuje všechny její obavy, přehlíží přání a potřeby, vyhrožuje, vydírá, nutí k poslušnosti, vyhrožuje bitím, sebevraždou, přerušením kontaktů, vydírá přes děti, vnoučata.
Fyzické násilí je jasné: bití, rány pěstí, tlučení hlavou (o zeď, o topení), rdoušení, tahání za vlasy, bití nejrůznějšími předměty. Sociální násilí je nucená izolace oběti od příbuzných, přátel, zákaz přijímat doma návštěvy, zákaz telefonovat, dívat se na televizi. Násilník neustále provází svou oběť, aby nad ní neztratil kontrolu, aby se s nikým nebavila. Ekonomické zneužívání znamená, že oběť nemá peníze, násilník ji nepustí k samostatným penězům, nesmí si nic kupovat. Pak patří k domácímu násilí i sexuální násilí nebo kombinace některých výše uvedených (v nejhorším případě všech). A cesta ze začarovaného kruhu je velmi obtížná.
Násilí mezi blízkými není normální
To je první krok, který když si oběť uvědomí, vede k nápravě této nenormální situace. Není to vůbec jednoduché. Většina obětí domácího násilí se stydí, má už naprosto nulové sebevědomí, bojí se, že tím, že vyhledá pomoc, ohrozí nejen sebe, ale i děti. Vždyť léta ponižování způsobí nenapravitelné škody.
Oběť má pocit, že si všechno vlastně způsobila sama, svým špatným chováním, vinu vztahuje téměř vždycky na sebe. Pocity tají, nesvěřuje se. Naštěstí existují přátelé, rodina, blízcí lidé, kteří si všimnou změny chování nebo k nimž má dotyčná osoba důvěru a stud či strach překoná.
Prvním krokem může být i zavolání na některou z linek důvěry, na DONA linku, která se věnuje přímo obětem domácího násilí: 251 511 313. Dalším záchytným bodem se mohou stát intervenční centra, což jsou specializovaná pracoviště s psychology, sociálními pracovníky, poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy (fungují v každém větším městě), poradny Bílého kruhu bezpečí, azylové domy, krizová centra psychosociální pomoci. V případě akutního ohrožení vás nebo někoho z blízkých neváhejte a volejte Policii ČR 158. Vždyť skutečně může jít o život, a leckdy jde.
Násilník, který se dostal do fáze, kdy už úplně ztratil zábrany, se přestává ovládat a pak už není čas na hrdinství a čekání, že se napraví. Rychle pryč a situaci řešit. Když máte pocit, že ne kvůli vám, myslete alespoň na děti. Ty trpí stejně a nesou si velice trýznivou a traumatizující zkušenost do dalšího života. U takových dětí mohou vznikat různé vývojové poruchy, šokové reakce a snaha o únik, někdy až pokusy o sebevraždu.
Pro dítě je velmi obtížné se v takové situaci zorientovat, zvlášť když je malé a nechápe, co se kolem něj vlastně děje. Cítí bezradnost, je opuštěné a stejně jako týraný dospělý má tendenci a potřebu přebírat vinu za nastalou situaci na sebe, snaží se hledat řešení. Před potomky mluvte otevřeně o tom, co se děje, samozřejmě přiměřeně jejich chápání, ale nepředstírejte, že je všechno v pořádku. Děti jsou na nebezpečí a nespravedlnost velmi citlivé, mohly by mít pocit, že lžete, že je podceňujete.
Bezpečnostní plán
- U někoho, komu věříte, si uložte náhradní klíče od bytu, oblečení, dokumenty, lékařské zprávy a předpisy, peníze.
- Uschovejte jakékoli důkazy (roztrhané oblečení, fotografie zranění). Budou se vám hodit jako důkazní materiál.
- Noste s sebou neustále telefon a čísla přátel, příbuzných, azylových domů, uložte si tísňové linky (158, 156, 112).
- Pokud jste zraněn/a, jděte na pohotovost a oznamte, co se stalo. Žádejte zdokumentování rozsahu zranění.
- Poučte děti a určete bezpečné místo v bytě (uzamykatelný pokoj) nebo v okolí (sousedi…), kam se schovají. Měly by vědět, že vás nemohou chránit, ale že musí rychle do bezpečí, aby chránily samy sebe.
- Domluvte si signál se sousedy pro případ nebezpečí (blikající světlo – volejte policii).
- Po útoku neuklízejte, důkazy (chomáče vlasů, rozbité předměty) předejte policii nebo vyčkejte jejího příjezdu, ať si je zdokumentuje sama.
- Škody vyfotografujte i s datem.
Rizikové faktory vzniku násilí
Vynucená sociální izolace například ve vyšším věku, při zdravotním omezení a postižení, dále při finanční závislosti na partnerovi, když žena pečuje o děti v rámci mateřské dovolené, nezvládnuté rodičovství a výchova dětí, závislost násilné osoby na alkoholu či jiných omamných látkách
Závěry reprezentativního sociologického výzkumu v ČR v roce 2006
Výzkum potvrdil, že většina veřejnosti (84 %) považuje domácí násilí za vážný problém, jehož řešení přesahuje možnosti soukromé sféry rodin a vyžaduje zásah státu. Nějakou zkušenost s domácím násilím má čtvrtina dotázaných, nejčastěji jako svědci, ale nijak výjimečně i jako oběti. Každý druhý člověk starší 15 let ví o nějakém případu partnerského násilí z doslechu.
Hladina výskytu byla opakovaným výzkumem potvrzena ve výši asi 16 % populace starší 15 let. Výzkum potvrdil, že ve velké části rodin, v nichž dochází k násilí mezi partnery, žijí děti (80 %) a v téměř třech pětinách těchto rodin se násilí odehrává před nimi. Za užitečné řešení na ochranu dotázaní považují zavedení institutu vykázání násilníka z bytu a zřízení intervenčních center.