1. Můj krásný vztah s manželovou maminkou, vydržel i rozvod s jejím synem.
Nikdy jsem o Marušce nemluvila jako o tchyni, protože to slovo, které má v češtině samo o sobě poněkud negativní nádech, nemám ráda. Maruška byla prostě Maruška, nebo manželova maminka – když jsem o ní mluvila s někým cizím. Maruška mi nahrazovala mámu, se kterou jsem měla celý život prazvláštní vztah. Můj krásný vztah s manželovou maminkou, přesněji s exmanželovou, vydržel i rozvod s jejím synem.
A nakonec jsem to byla já a moje dcery, kdo se o ni do poslední chvíle staral.
Maruška tu už rok není a mně neuvěřitelně chybí. Nejvíc mi ji paradoxně připomíná a hlavně vyčítá moje matka. Ta mi často předhazuje, že jsem se k ní nezdravě upnula a pečovala o ni, i když to byl vlastně úplně cizí člověk. Podobně těžce nese i to, že Maruška schvalovala můj rozvod, místo aby dala svého syna „do latě“, jak s oblibou říkává moje matka. Výčitky neustaly ani tehdy, když se provalilo, že můj bývalý bil nejen mě, ale i svou druhou ženu, která od něho nakonec také odešla.
- Jak se vyvíjel Klářin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Když jsem přišla s modřinou poprvé, bez rozmyšlení mi řekla: „Holčičko, utíkej!“
S Maruškou jsme si padly do oka naprosto okamžitě, můj manžel má dva bratry a jeho maminka vždy toužila po dceři. Navíc se kluci nějak nevyvedli; nejstarší měl léta problémy s alkoholem (stejně jako tchán), prostřední byl rok zavřený a můj muž je ukázkovým mužským šovinistou. Maruška měla těžké dětství, vyrůstala bez maminky, ale měla hodného tatínka a mladší sestru, o kterou se starala. Vdávala se mladá a vzala si bohužel nepravého, tchán se k ní nechoval hezky a navíc pil. Maruška mi vždy vyprávěla, jak strašně lituje, že se s ním nerozvedla mladá, že s ním ztratila nejhezčí roky života. Tchán zemřel těsně po padesátce a Marušce se, říkala to vždy nerada, hodně ulevilo. „Holčičko moje, můj život začal v padesáti, teď jsem opravdu šťastná, navíc mám tebe a Martina.“ říkávala Maruška. Martin byl její přítel, nikdy se nevzali, ale měli krásný přátelský vztah.
Díky tomu, jak se Maruška protloukala životem, měla pochopení pro těžkosti druhých. Byla až naivně laskavá, optimistická, ráda se smála a měla nádherný ženský smysl pro humor. Když jsem přišla poprvé s modřinou, vůbec nezjišťovala, proč to můj muž udělal, jestli jsem ho náhodou nevyprovokovala, jak často naznačovala má matka, ale bez rozmyšlení mi řekla: „ Holčičko, utíkej! Okamžitě se rozveď, můžeš bydlet nějaký čas u nás, s Mirkem si to vyřídím já!“.
Tehdy jsem ji ještě neposlechla, nechala jsem se ovlivnit mou matkou, která mi lakonicky oznámila, že si rozhodně dovede představit situaci, kdy si zasloužím pár facek! „Mirek je holt prudší, tak si dávej bacha na zobák. Jednou se to musíš naučit. A o rozvodu mi nemluv! Máš zdravý děti, barák, auto, chlap ti nepije, vydělává, co by za to jiná dala! A kdo ví, jak to vůbec bylo!“ řekla mi má „maminka“.
Pokračování 3 / 4
3. Vždy když k nám matka přišla o svátcích na oběd, panovala u nás šíleně stísněná atmosféra.
A podobně jako se vyjadřovala matka o mně, tak se vyjadřovala i o mých dcerách a pak se strašně divila, že je dám radši pohlídat sousedce, než jí. Jednou byly holky tlusté, pak zase hloupé, chorobně bázlivé, neuvěřitelně natvrdlé, pak přišla s teorií, že mají nějakou psychickou poruchu atd. Nejhorší bylo, že tak mluvila před i holkami – ty k ní nemají vůbec žádný vztah. Ale matka v tom má jasno! Prý jsem je očkovala proti ní, i proti jejich tátovi, ke kterému také nechtějí. Aby chtěly, když viděly, jak mě zmlátil! Jenže to jí nemá cenu vysvětlovat.
Holky Marušku milovaly, když mluvily o babičce, bylo jasné, o kom je řeč. O mé mámě se doma nemluvilo. Když k nám přišla třeba o svátcích na oběd, panovala u nás šíleně stísněná atmosféra, ani já ani holky jsme nechtěly starší dámu nějak urazit, a tak jsme raději celé odpoledne snášely její výčitky, snahy o manipulaci a jakoby nechtěné rýpání do citlivých míst.
„Koukám, že Klárce v poslední době opravdu chutná! Doufám, že to nenecháte zajít příliš daleko. Víš jaké boky a břicho měla naše bába! Mít silnou nadváhu a ještě ty strašné problémy spletí … Měla bys zakročit!“ byla schopná říct má drahá matinka před mojí dvanáctiletou dcerou, která omdlévala z jednoho maličkého pupínku na čele a vůbec nebyla tlustá.
Pokračování 4 / 4
4. „Dnes v noci vám zemřela maminka,“ volala ošetřující sestra. A mně došlo, že to byla pravda.
Naproti tomu návštěvy u Marušky byly jak sluneční lázně pro duši. Všechny 3 jsme jí volaly, když jsme měly radost nebo splín. Maruška nám neustále něco vyráběla, pekla, kupovala – rozmazlovaly jsme se navzájem. Před rokem a půl Maruška vážně onemocněla, měsíc byla v nemocnici, kde se jí trochu ulevilo, pak bydlela dva měsíce u nás, ale potom už to z mnoha důvodů nešlo. Navíc si to Maruška ani nepřála, nechtěla nás zatěžovat!
Poslední 3 měsíce života strávila v hospici, všichni tam byli moc hodní a já ji navštěvovala, co to šlo. Když zemřela, volala mi sestra, co měla službu a řekla: „Dnes v noci vám zemřela maminka,“ a mně došlo, že to byla pravda. Maruška byla jako moje maminka. Sestra mi pak řekla, že věděla, že Marie nebyla má skutečná matka, ale tchyně – ale prostě si nemohla pomoci. Bylo to strašně dojemné.
Po Marušce se mi stýská, ale věřím, že je na krásném místě a je mi upřímně líto, že prostě nejde, abych měla stejný vztah i se svoji pokrevní matkou. Vím, že je to zlé, ale někdy si říkám, že by bylo lepší, kdyby raději místo Marušky zemřela moje biologická matka.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!