Konečná, vystupovat! Kdy je správný čas na rozchod?

Konečná, vystupovat! Kdy je správný čas na rozchod?

S partnerem vám to už delší dobu neklape, a tak váháte, jestli ještě stojí za to ve vztahu pokračovat... Rozchod vždycky bolí, ale někdy to může být ta nejlepší věc, kterou pro sebe můžete udělat.

Většina z nás bohužel nezná moc dobře ani sebe sama, takže není divu, že tápeme i ve vztazích s druhými. Je-li původní vztah opravdu vyčpělý, nebo si s ním jen nevíte rady, se vám může vyjevit teprve v okamžiku, kdy podniknete kroky k rozchodu. S posunem situace se ve vás totiž rozkryje nová vrstva pocitů, o jejichž existenci jste dosud neměli tušení, a najednou třeba zjistíte, že o partnera vlastně nechcete přijít.

„Proto se vyplatí nejednat zbrkle a v afektu, ale dopřát si dostatek času. Tak důležité rozhodnutí bychom měli učinit ve stavu maximální možné psychické a fyzické pohody,“ říká terapeutka a poradkyně v partnerských vztazích Lucie Horníková. „Každý víme, co nám dělá dobře, jestli výšlap na kopec, nebo se na chvíli natáhnout na trávu. I když se to nezdá, snáze se nám pak dívá i na to nepříjemné a jsme přístupnější hledat řešení, byť by jím měl být rozchod.“

Může partnerství vydržet do konce života? Podívejte se na video:

Správné měřítko

Řekněme si na rovinu: žádný jednoduchý a obecně platný postup, jak zjistit, jestli ve vztahu zůstat, nebo odejít, neexistuje. Zkuste se nejprve na svůj vztah podívat očima zralého dospělého. Žít s někým jen proto, abyste měli doprovod do kina, je trochu málo. Ale zároveň neberte jako měřítko momentálních kvalit vašeho vztahu dobu počátečního zamilovaného „vrkání“.

Po několika společně strávených letech je normální, že vám na partnerovi vadí (a jemu zase na vás) nějaká drobnost a že nemáte na všechno stejný názor. Rozhodující je, jestli partner funguje jako váš kamarád, kterému můžete všechno říci a on to ustojí. Pakliže se bojíte mluvit otevřeně, abyste druhého nezranila, nemá to smysl. A následuje-li hádka po každém komplikovanějším tématu, vztah zřejmě skomírá.

Takže: pokud to cítíte tak, že ve vztahu převažují problémy nad tím dobrým, neustále se s partnerem hádáte a už si vlastně ani nedokážete vybavit, kdy jste se s ním cítila šťastná, asi již nejde jen o běžné problémy. Červeně blikající kontrolka naznačuje hlubší potíže.

Což takhle dát si pauzu

„Jo, on ti řekl, že si dáte pauzu? Tak to je konec, holka,“ směje se potměšilý známý. Ano, pauzu ve vztahu většina z nás chápe jako synonymum rozchodu, nejspíš proto, že se do něj prostě tak nějak přirozeně překlopí právě tím odloučením. Zásluhu na tom mají nejspíš hlavně ti, kteří neumí nebo nedokážou jednat otevřeně a raději nechávají problémy „vyhnít“. Nemůže však někdy krátkodobé odloučení vztahu pomoci?

„Někdo se ještě více ponoří do svého trápení opuštěného, jinému taková odluka umožní vidět vše i z jiného úhlu pohledu. A je pravda, že pauza nám může pomoci uvědomit si, že bez sebe nemůžeme být,“ vysvětluje Lucie Horníková. Aby mělo odloučení smysl, musí mít pravidla: stanovenou dobu trvání, dohodu, že se partneři po tuto dobu nebudou pouštět do jiných vztahů, a podobně.

Ale zpátky k blikající kontrolce. Tohle je vhodná chvíle položit si tu základní otázku: Stojí vám partner za to, abyste na vztahu zapracovala? S tím, že na stejnou otázku si samozřejmě musí odpovědět i partner. Pokud zazní dvojí „ano“, můžete začít pracovat na nápravě, ideálně ve spolupráci s odborníkem. V případě „nevím“ nebo „ne“, i kdyby jen jednohlasného, je lepší se dál netrápit a vztah ukončit. Přesvědčovat druhého, aby s vámi mluvil, když on odmítá, to je jistá cesta do pekel, tedy k vyčerpání a depresi. A nechat se takhle trápit od nejbližšího člověka si nezasloužíte, což?

Když snaha nestačí

Ochota partnerů komunikovat a hledat řešení je základ, ať už je důvod kolize vztahu jakýkoli, protože co u jednoho páru vede k rozchodu, u druhého lze řešit. Ale nějaké výjimky přece existují. Pomíjím teď „černé Petry“, jako jsou alkoholismus, drogová závislost, agresivita, manipulace, hysterie nebo žárlivost, protože mít kteréhokoli z těchto „běsů“ nablízku a udržovat vztah funkční si žádá držet démona v oboustranně přijatelných hranicích a na soužití tvrdě pracovat.

Ale jsou tu i méně „dramatické“ a přitom stejně zásadní důvody k rozchodu. Například sexuální přitažlivost, která buď je přítomna, anebo ne. Společná „chemie“ bývá ve vztahu často opomíjená, ačkoli je to jeden ze základních stavebních kamenů partnerské pohody a také věrnosti. Každý člověk touží po intimním kontaktu, a pokud se dotyků a sexu nenasytíte ve vztahu, budete je přirozeně hledat mimo něj.

Důvodem k rozchodu jsou také odlišné životní vize. Toužíte po dětech, zatímco partner je už má. Chcete cestovat, ale on potřebuje být doma kvůli byznysu. Žádný to nemá nastavené „špatně“, jen „jinak“. Jistě, jako se vyvíjíte vy i váš vztah, vyvíjejí se i vize. Zeptejte se tedy sami sebe, jaké životní vize pro následujících pět let máte a nakolik se shodují s vizemi partnera. Pokud zjistíte, že vaše cesty se neprotínají, nemá to smysl - jen byste se omezovali a nebyli byste šťastní.

Někteří odborníci považují za vysoce rizikovou rovněž neexistenci společných zájmů, hrozí totiž nuda a odcizení. (Když nevíte, jak společně trávit čas, jak si chcete užívat partnerského života? Nemáte-li společná témata, o čem se chcete bavit na dovolené?) Rizikem pro vztah jsou také finanční problémy. (Umíte si představit, jak společně zabezpečit rodinu? Co když partnerovy dluhy začnou zatěžovat i vás?)

A je to tady

Nejtěžší je přiznat si, že váš vztah už nefunguje, a odhodit falešnou představu, že „jednou se všechno změní“. Bolí to, protože si najednou uvědomujete, že ztrácíte něco důležitého. Ano, bezbolestný rozchod je protimluv. (Kdyby vás nezasáhl, naznačovalo by to, že vztah pro vás zřejmě moc neznamenal.) Otázka je, jak se rozejít, aby to alespoň bolelo co nejméně? „Rychle, bez zbytečných průtahů, afektu, výčitek a hysterie,“ vyjmenovává důležité aspekty terapeutka.

„Mějme po ruce věcné argumenty, aby nás přemlouvání ze strany opouštěného partnera nedostalo do úzkých, a neberme si na pomoc společné přátele. A nenechme se přemluvit k poslednímu sexu na rozloučenou ani nenabízejme přátelství místo lásky. Pokud mezi námi přetrvaly sympatie, jistě se časem objeví příležitost dát si přátelskou kávu na neutrální půdě.“

Leckoho v takové situaci napadne: tak hezky si povídáme, co to zkusit spolu podruhé? „Je pravda, že takový návrat je výhodný v tom, že druhého už známe a víme, co od něj můžeme očekávat,“ dodává Lucie Horníková. Jenže právě v tom také tkví zrada, totiž že partneři se dříve nebo později vrátí k předešlému chování.

Doporučujeme

Články odjinud