Bití dítěte je přiznání rodiče, že si neví rady s výchovou.
Elynor: O těch neurologických potížích jsme psaly s Pájou1 níže. A Pája1 taky přesně pochopila význam onoho "bordel v bytě, šťastné dítě".
Elynor: To mlácení nebylo na Vás, to myslím jsem Vám nepsala, ale Helze, to je má zkušenost, jak to doma mají jiný. Z vašeho přispěvku jsem to pochopila, že ty vaše rady, nebo poznatky, směřujete na všechny děti. Cituji JEN kousek Vašeho příspěvku - Naopak dítě, které žije v trvalém nepořádku, je nesoustředěné......
Nepokouším se nikomu radit, ani vám ne. Nemám křišťálovou kouli, abych z ní vyčetla, že vaše děti jsou nemocné a potřebují péči neurologa. To vám ani nepřeju, ani nezávidím, a vy jistě víte nejlépe, jakou péči vaše konkrétní děti potřebují. Psala jsem o dětech obecně, nikoli o dětech s dysfunkcemi nebo nějakým postižením. A už vůbec jsem slovem nezmínila, že by se snad jakékoli děti měly "mlátit", to je nějaká vaše záhadná přesmyčka v uvažování.
Dovětek: A vůbec neví o co jde. Viděli to jen jen z rychlíku a už dokáží vyvodí závěr co na ty děti platí a co ne.
Elynor: Kolik dětí jste měla s nějakou mozkovou dysfunkcí, nebo nevyzrálou nervovou soustavou, že dokážete tak přesně určit, co malé děti dokáží pochopit a co ne a z čeho vlastně pochází ta jejich nesoustředěnost? Asi koukám jste i víc študovaná i než můj neurolog za jeho x let praxe. Se mi fakt líbí, když se někdo pokouší radit, samozřejmě včetně mojí mámy, která už začíná POMALU tedy chápat o co jde.
helza: Děkuji moc za odpovědi. To jsem tedy zvědavá, co nás čeká. To zrcadlové vidění jsem ani neznala. Je ještě maličký. No uvidíme. Neznám zatím nikoho, kdo si tím prošel a už má děti dospělí a má tedy zkušenosti. (Asi se přidám někam do diskuze :) :) ) Co se týče toho rčení Bordel v bytě - šťastné dítě znám :), řídím se podle toho :). Vím jak to myslíte ;). Používám to také. Ale tady asi lidi ne, jak na to koukám. Je to myšleno obrazně, že přednější je se věnovat dítěti, než ho nechat řvát a jít umýt to nádobí....Nebo jiný a jiný situace. Byt jako před narozením dítěte nemám a jak jsem pochopila mít nebudu, až možná za 15 let :).Mlátit ho nebudu, jak to dělají jiný, támhle nesmíš, to nesmíš apod., když neposlechne tak na zadek, nebo přes ruce...Z toho se mi dělá šoufl, že bych ho měla za takové věci uhodit. Já to nechávám, chce vytahat věci z linky, tak ať je vytahá, aspoň se na chvíli zabaví. Kord tyhle ADHD děti, jsou nesoustředěný jiného důvodu, ne kvůli bordel, který samy vytvořili :).
helza: to je nesmysl, sice se to tak nadsazeně říká, ale ono i dětem jedině prospěje, když nejsou obklopené chaosem, ale jsou vedeny k dodržování nějakého řádu a pořádku. Že když si chtějí s něčím hrát a pak přestanou, tak to mají uklidit dřív, než si vezmou a roztahají něco dalšího. Že když se najedí, je potřeba umýt nádobí, aby bylo na co dát další jídlo. Že umazané věci je třeba umýt nebo vyprat, ne někam hodit na hromadu a nechat tak, a že napřed je povinnost a potom zábava. To dokáže pochopit už velmi malé dítě. Naopak dítě, které žije v trvalém nepořádku, je nesoustředěné, neustále něco začíná a zas zahazuje, přebíhá od jedné činnosti nebo hračky k jiné, u ničeho nevydrží, a ani se nenaučí trpělivosti (viz zde zmíněné postřehy o tom, jak dítě nedokáže minutu v klidu posedět - bodejť, když ho to nikdo nenaučil).
helza: jednou děti vyrostou a vy přijdete na to, že je plno důležitějších a zábavnějších věcí, než naleštěný nábytek a komínky ve skříních. takže uklízecí mánie mě přešla někdy po 40 (už si ani přesně nepamatuji). se zájmem sleduji, jak snacha po příchodu z práce jezdí po bytě jako motorová myš, přesně, jak jsem to dělávala v jejím věku já. :-)
j66: Možná jsi to tak nějak obráceně pochopila. To úsloví totiž neříká, že dítěti bordel nevatí, ale konstatuje, že v bytě, kde žijí děti a přitom je tam vzorně uklizeno, není něco v pořádku a děti rozhodně šťastné nejsou. S tím se musí oba rodiče nějak smířit, vždyť to není na celý život. Jednou děti vyrostou a maminka si může byteček čančat od rána do večera.
Pája1: rozhodně nemám čas na to, psát si v diskusích celý den a zanedbávat kvůli tomu jiné věci. jak vidíte, čas si na to také najdu a napíšu třeba sem, ale raději dělám věci, které mají nějaký smysl :-) takže ´věřit nemusíte, klidně suďte podle sebe, jsou to jen pindy v diskusi a pro mě to víc neznamená :-D
Šťastnému dítěti bordel nevadí, ale já se v zabordeleném bytě necítím dobře. Tedy se ani nedivím těm nespokojeným mužům, kteří přijdou domů urvaní z práce a tam je čurbes a žena říká, že to nestíhá. Někdy je nutké úklid odložit, když musím odevzdat zakázku, má to přednost, o tom žádná. Ale když je nepořádek pořád, tak se tam člověk nechce ani vracet.
Pája1: LDM se vyznačuje takovým - teď nevím, jak přesně to nazvat podivným vývojem. V něčem předběhne jiné děti, v jiném je po zadu. Moje děti mluvily velice brzy, nejsterší syn už v roce a to vůbec nešišlal a říkal i r a ř. Honza mluvil stejně krásně, ale pak nás poslali ze školky do poradny kvůli nástupu do školy a napsali, že nemluví vůbec. Byli jsme v šoku, byl od mala ukecanej a mluvil s každým, koho potkal. Problémy nastaly ve škole - dysgrafie, dysortografie, dcera měla zrcadlové vidění pravolevé i shora nahoru. Hrála na klavír a občas začala hrát levou rukou tu pravou a naopak. :) Po pubertě se to zlomí, ale doopravdy se to srovná až po té třicítce.Jinak mi kdysi jedna sociálka řekla, že mezi nimi platí pravidlo : "šťastné dítě = bordel v bytě".
Pája1: Moje neteř začala mluvit až ve 4-letech, měla pěkný popek a tahala pořád flašku s dudlíkem mezi zubama. To přitom byla prostřední dítě a její sourozenci to ani jeden nedělali :-) Dnes je z ní krásná štíhlá holka s vš.
helza: Mě spí okolo 7 hodin v noci. Já díky tomu spím ještě míň. Většinou mi chvíli trvá, než se do té postele také dostanu. Ale dávám ještě spát přes den, dle neurologa to potřebuje. A já taky :), to je jediná chvíle, kdy můžu něco udělat. Nebo si jít taky lehnout. Četla jsem, že většině případech to vymizí už v pubertě. Co se týče třeba v té čekárně, tak myslím, že už se tam ty děti moc neberou, ani právě mi to nedoporučoval neurolog, nebrat do obcho´dáků a jiná takhle veřejná místa. Já taky nemám hlídání, takže když něco potřebuji vyřídit, tak ho uspím v kočárku a pak jdu. Jinak je to masakr, ty děti v klidu nesedí :), jako jiný, já to vždycky obdivuji, jak sedí a trpělivě čekají, rozhlíží se :) :). Jinak odbočím trochu k tématu článku, tento příspěvek píšu na 3x :). Nesedím tu, a právě tak mám pocit, že to bude i paní v článku. Ale bordel tu celkem je, to je fakt, uklidím pořádně až usne. Už se z toho nehroutím. Chlap ze začátku ano. Asi si nevybavujete, kdy Vám děti začali mluvit? Ono je to asi jiný, když měli sourozence. Ale prý se to vyznačuj i pozdějším nástupem řeči.
Dasa52: Já u lékařů nepotkávám děti, kterým by se maminky musely pilně věnovat. Možná proto, že ty divoké s sebou neberou. No já musela, taky nebyly babičky. :)))
Pája1: Už u prvního mi doktorka řekla, že je lépe spát vcelku v noci, než přes den a v noci nespat. Stejně během dne nespali. Kluci tedy spávali tak od 20:00 do 6:00 ráno, přes den tak do 6. týdnů. Holka usínala až tak ve 22:00 - 23:00, budila se okolo 7:00 ráno a přes den nespala vůbec taky tak od konce šestinedělí. Teď už je klukům 40 a 41 let, dceří 34. Jestli máš na mysli ten problém s LMD, tak z toho vyrostli. Zcela se to stabilizuje okolo 30 let. Ale jinak byli báječní , úžasní a ty nej nej nej děti všichni tři. No jako všechny děti v očích matek.
Dasa52: Nevěřím, že by jste neseděla u internetu být v současné době. Ale věřím, že si to myslíte :), já bych taky tomu nevěřila před mateřskou nevěřila, že si tu budu psát v diskuzi. Nebyla jsem na to. Ale byl to prostě jiný život. A věřím, že až pujdu do práce, tak tu sedět a psát si s Vámi už zase nebudu. Taky na té mateřské se výhodně nakupuje přes net, ještě v těhotenství jsem tu neseděla a to byla chyba, když vidím, za jaký pakatel se dají nakoupit věci na miminko, těhu věci a pod. A pak člověk snadno sklouzne do diskuze. Díky internetu jsem se dozvěděla o super látkových plenkách, nebýt netu, tak to neznám. Například. A jiné novinky, rady apod. Mě odstřihnout internet, jak tu někdo radil, tak se stěhuji :), naštěstí je napsaný na mne. Už by mne nasralo jen to, že jako muž bude rozhodovat, jestli ho mít doma budeme, nebo ne. A že mne bude chtít mít pod palcem, budeš dělat, co řeknu a hotovo. To ne.
helza: Můžu se zeptat, jak jsou na tom teď, jak Vám spali v noci děkuji. Je to mimo článek tak snad nevadí :).
Můžu se zeptat, jak jsou na tom teď, jak Vám spali v noci děkuji. Je to mimo článek tak snad nevadí :).
helza: Když jdu dnes k lékaři a tam sedí maminka s dětmi a ty dětí sedí jen tak------to je ale spíš výjimka, takové pecky má málo kdo :-) ale je fakt, že jsem měla výhodu zahrady a lesa za barákem - nemusela jsem ty dětské činnosti vymýšlet pořád, protože venku se děti zabaví samy a nenadělají binec v bytě, který je pak nutné zase uklízet :-D takže jsem si mohla sednout na pařez a třeba si číst nebo "háčkovat". ale zase jsem neměla babičky, protože bydlely 200 km daleko. :-)
Pája1: víte, ono je to právě o tom, že já bych u toho internetu neseděla ani dneska, kdybych měla malé dítě. sedím u něj právě proto, že už na to mám čas. a ještě u toho pracuji, protože mi na druhém monitoru běží program, u kterého nemusím mít oči přilepené stále, není to jen samoúčelné vysedávání zády k rodině. a to je myslím to, na co si ten chlap stěžuje. že nerozvíjí schopnosti toho dítěte, že s ní nemůže nic společně dělat, nemůže s ní ani mluvit, když jde spát, tak ona sedí u PC a přijde si lehnout až když on spí. a to je prostě moc, v tom s ním souhlasím. když jsem na mateřské seděla u PC, tak to mělo nějaký smysl. něco jsem se učila, co jsem později využila k podnikání. plno lidí si stěžuje, že mají nízké platy, ale svůj čas, který by měli věnovat vzdělávání, proflákají nesmyslným čučením na TV nebo do PC. každý je jiný, já musím pořád něco dělat, jinak mám depku z proflákaného času, proto jsem toho hodně stihla (na mateřské, i v životě).
Pája1: už vidím jak v Kauflandu se nějaké maminky seznámí a jdou na pískoviště. To jo. Se tam rozhlídněte------------no, za mé mateřské nebyly ani Kauflandy :-) ani dneska tam nechodím, nerada nakupuji ve velkých obchodech, a v obchodech, kam občas zajdu, se seznámit dá a tlachání s ostatními nakupujícími je tam normální - inu vesnice/malá města (i když většinu věcí nakupuji přes internet).
Odstřihnout internet. Nějakou dobu paní bude mít absťák, ale to přejde. Je to závislost jako každá jiná, a jak to začne zasahovat do běžného života, je čas k radikálnímu řešení. A jestli je špinavé nádobí, v bytě není uklizeno, a dítě se válí po zemi ve špíně mezi botami, matka si ho nevšímá a surfuje na netu, tak to je fakt nejvyšší čas, a já bych asi nebyla tak tolerantní jako ten pán.
Pája1: Já měla hyperaktivní děti 3. Tehdy se diagnostikovali jako LMD (lehká mozková disfunkce). Dva kluky rok od sebe a když jim bylo 1 a 2 roky, tak ještě na hlídání osmiměsíčního. Celodenní hlídání, často i přes noc. Ten hlídací byl tedy klidný. Dcera byla mladší, ale ani jeden nespal během dne ani minutu. Takže chápu a znám to, všechno jsem dělala v noci a přes den se plně věnovala dětem. Když jdu dnes k lékaři a tam sedí maminka s dětmi a ty dětí sedí jen tak, jsem v úžasu; s těmi mými jsem si musela neustále hrát, nebo je nějak zabavit.
Dasa52: znova jsem si přečetla váš příspěvek a opět se musím usmát. To jste toho opravdu stihla hodně, ale znova opakuji, záleží, záleží na dítěti. Jsou děti, s kterýma si ani neuprdnete, natož se učit x jazyků a pod. Se mi líbí, když mi někdo vypráví, co všechno stihnul a dítě jim sedí samo hodinu u stolu a třeba maluje. A ještě si stěžují že to vydrželo jen hodinu:) . Mě tam dítě nesedí vůbec. Mám kamarádku co háčkuje na zakázku, ale ta když pustí dítěti pohádku tak o něm celou dobu neví a má dost hlídání.
Dasa52: Můj příspěvek myslím nebyl konkrétně na vás. A v 86 jste neměli internet, ne :) ? U pc bez internetu bych si asi sedla opravdu vyjímečně, za nějakým účelem a to určitě když by mi dítko spalo. Pak samozřejmě záleží na dítěti, jak se na mateřské zabavíte. Já si s tím svým neumím představit, že bych šla do knihovny a četla si, je lehce hyper :), ani na háčkování to není. Ale to už záleží na dítěti. Já jen chtěla napsat k článku, jak to třeba vidím já, páč jsem zrovna taky na mateřské. A taky ze své zkušenosti, bohužel, vím, jak ty chlapy přehání. Jen bych ještě dodala, nevím už, kdo to psal, že seznámit se je jednoduché, třeba v obchodě :), no už vidím jak v Kauflandu se nějaké maminky seznámí a jdou na pískoviště. To jo. Se tam rozhlídněte. Opravdu už je trochu jiná doba ;).
Pája1: nikdo neříká, že nemůžete na mateřské dělat NIC jiného, než vařit, prát, uklízet a starat se o dítě. Ale musí to mít nějaké meze. Já jsem třeba počítač už měla, když jsem byla v 1987 na mateřské, ale byla jsem u něj jen když malý spal. Jinak jsme byli v lese, na zahradě nebo s kamarádkami v parku. Chodila jsem do knihovny, pletla. šila a háčkovala (tehdy to byl dobrý způsob, jak si vytvořit něco na sebe, dnes bych to samozřejmě nedělala). Na kšeft jsem mandlovala a žehlila prádlo zaměstnaným ženským (samozřejmě na černo, bylo to ještě před revolucí). A k tomu jsem se za 4 roky na mateřské naučila německy a italsky. Po revoluci jsem ještě doháněla angličtinu, to mě tenkrát nenapadlo, že jí budu potřebovat i k práci... A na zmíněném počítači jsem se naučila programovat a přečetla o počítačích vše, co jsem byla schopná sehnat a to mě po revoluci dostalo tam, kde jsem dnes, protože jsem se tím začala živit. Takže asi k tomu směřovaly moje příspěvky, rozhodně ne k tomu, abych odsuzovala používání internetu :-D
Přečetla jsem si ještě pár příspěvků a musím se usmát. Tady píšete, jak na mateřské jste neměly internet, téměř ani televizi a zabavily jste se. No však taky jo, co jiného zbývalo že jo. Ovšem být na mateřské teď, tak u toho pc sedíte taky a píšete jako píšete teď, i když už na mateřské nejste, páč ten internet už doma je. Samozřejmě ne neustále, však pochybuji, že paní v článku sedí taky pořád. Pánovi by vadilo i kdyby tu kamarádku měla doma, páč by zase seděla u stolu s kamarádkou a zase by se dítěti nevěnovala. Samozřejmě ty virtualní kamarádky nejsou kamarádky, až pujdou do práce, tak na sebe zapomenou. Takhle co se týče diskuzí na netu je to jednodušší. Sedne si přečte si to téma, jako já u kafe ráno toto, přispěla jsem, odeběhla k dítětí, pak zase se na 2 minut vrátila a odpověděla. Pak až teď večer, byla jsem zvědavá na příspěvky. Napíšu. vypnu a zas jdu pryč. Nemůžu říct, že bych zanedbávala dítě. Takhle bych to viděla i u té paní z článku. řiznám se, že bych třeba asi nezvládla denně doma kamarádku, jí se opravdu musí člvěk tu dobu věnovat, na úkor dítěte. Ve virtualní diskuzi ne. Přijdete, napíšete, odejdete.
Durga: Chlap si najde práci na zahradě nebo se jde motat kolem svého čtyřkolového miláčka a co má dělat žena, která se nedávno přistěhovala a nikoho široko-daleko nezná. - - - No tak pokud se ptáte mě, tak by si taková nevyzrálá pipina vůbec neměla pořizovat dítě, když si neví rady sama se sebou. Já mám syna dospělého, rozhodně v době, kdy se narodil, nebyly takové možnosti jako dnes. Také jsem se přistěhovala z Prahy na malé město a kamarádky jsem si musela najít. Nechápu, jak se ženská s dítětem a domácností plus samozřejmě se svými koníčky může nudit. A už vůbec nechápu, jak může zanedbávat dítě kvůli nějakým virtuálním kamarádkám, když by s děckem mohla být venku a kecat u toho se skutečnou kamarádkou. Je třeba jen zvednout pozadí a vyrazit. A jinak snad vás něco bavilo i před těhotenstvím: knížky, ruční práce, jazyky, sport, různé kroužky pro dospělé, je toho hafo i na vesnici (aspoň u nás). Nebo očekáváte, že vám manžel kromě peněz opatří i kamarádku? Abyste se pak nedivila, až jí přivede :-D
Sama jsem si zažila mateřskou v novém bydlišti, na malé vesnici, kde nikdo jiný s malým dítětem (na mateřské) nebyl, nikoho jsem neznala a manžel od rána do večera v práci. Obcházet dokola ves vás nebaví rok, natož tři nebo sedm. Lidi uzavření, cizí si k sobě pouštějí jen velmi pozvolna a jak jsem psala - nebyl tu nikdo v mém věku s malým dítětem a jedním školním. Nebylo to lehké, to fakt ne. Možná jsem měla kliku, že tehdá nebyl internet tak rozšířený a my jsme ho neměli :-) Musela jsem se holt zabavit jinak. No, po třech letech se nám narodilo třetí dítě, přistěhovali se sem noví lidé, paní byla taky na mateřské, sousedka taky měla třetí dítě a konečně jsme se pořádně seznámily a na nějaké vysedávání doma nebyl čas. Kávička každý den u jedné z nás...děti spolu na písku...Jo, to už bylo lepší. Skuteční lidé jsou vždy lepší než ti virtuální.
Jinak k článku - vypadá to na slušnou závislost. I když chápu, že se do ní spadne lehce - sama doma s dítětem, které je v pohodě, v prostředí kde moc známých a nebo kamarádek na mateřské není. On to asi sotva pochopí, musel by na rok zůstat doma, aby pochopil ten pocit izolace. Neříkám, že je to v pořádku, ale zcela rozumím tomu, jak do toho lze lehce spadnout. Jestliže to už tak ovlivňuje rodinný život, je to špatně. Bohužel obávám se, že dokud paní nepochopí, že má problém, těžko on s ní něco udělá. Budou na tom muset máknout, oba - on třeba jí přesvědčit, že dojdou do poradny, aby někdo jiný paní řekl, že je to přes příliš. Jsem trochu alergická na to, když on hodnotí, že "doma nic neudělala" nebo "neví co vlastně celej den dělá" - to bych ho fakt s tím dítětem doma na pár měsíců nechala aby pochopil. Otázka je, jestli fakt je paní s tím dítětem doma celý den zavřená a nevytáhne paty, jen zabezpečí nejnutnější a debatí na internetu.
Mám pocit,že tak nějak podobný článek tu byl asi před rokem. S tím rozdílem, že se holčička pohybovala po zahradě a v blízkosti bazénu.Jinak se tomu chlapovi nedivím že vypěnil. Ono si stačí číst příspěvky, na články které jsou zde otištěny. Pořád ta samá jména přispěvatelek a jejich moudrých myšlenek jak by, co by, kdyby by.No a když dá příspěvek muž, tak je plamínek na střeše.Tak do toho milé dámy,jen do mě.
helza: No podle toho jak je to napsané mi spíš připadá že ji nudí dítě jako takové tak že an ivíc dětí by to nezměnilo...prostě paní se vyloženě nevyžívá v mateřství, dost možná si myslela že jí to přinese něco co jí to nedalo a internet je pro ni v podstatě únik od reality. Když už to zašlo tak daleko že ani s mužem nemluví a nechodí na výlety a pod tak to prostě není jen o tom že se nudí a tímhle "jen" vyplňuje volný čas.....ano možná to tak začlo ale dle všeho už to dávno přerostlo hranice "nudy" a stalo se to v podstatě jedinou věcí pro kterou žíje. Virtuální svět je pro ni důležitější než ten skutečný a to je alarmující......je to závislost jako každá jiná je jedno jestli ten únik z reality je k alkoholu gemblerství nebo k virtuálnímu světu....pokaždé je to unik od života. Ale podle mne dokud ona sama nezačne alespoň částečně vnímat, že jí to život ve skutečnosti ničí není šance to změnit z venčí...
helza: ti nevím, ale psát, že "děti do roka byly bez plen" bych si fakt netroufala. Ano, nutily maminky děti na nočník, brzo, klidně i v půl roce. Ale smyslu to nemělo. Dřívější děti stejně jako ty dnešní dozrávaly k tomu, aby byl úplně bez plen zhruba do dvou let věku. Potvrzuje to i moje babička, a ta je ročník 1921, vychovala tři kluky. Že po roce pěkně mluvily - to je pořád stejné - jak které dítě. Některé mluví brzo a některé ve třech skoro nevydá slovo.Zrovna tak ale nesouhlasím s trvzením, že dříve matky na mateřské hodně pily (protože se nudily a byly frustrované). Určitě se bylo více co otáčet - vyvářet a prát plíny, žehlit, nádobí - jak už zaznělo žádné myčky, pračky, sušičky, papírové pleny a další vychytávky. Práce bylo nad hlavu.
ivca001: Reaguji na článek. V něm se o "frustraci z toho že je zavřená doma s děckem" nepíše. Píše se o tom, že dítě je hodné a maminka se nudí. S více dětmi by se nenudila.
helza: Jakákoli závislost je na houby a ta počítačová obzvlášť, pokud je již ve stadiu závislosti pomůže už jen odborník a nebo léčba šokem, že si ta malá v době jejího surfování na netu ublíží, tedy samozřejmě jí nic zlého nepřeji.
helza: Takže frustraci z toho že je zavřená doma s děckem má vyřešit dalším děckem?? To nedává smysl...
K článku: myslím si, že nechat se vtáhnout do internetové závislosti je snadné, navíc určitě každá, která tady klapete znáte to, že se jdete kouknout na "jednu jedinou nesmírně důležitou věc" a strávíte na netu 1/2 dne. A připustit si sebemenší výmluvu typu "nudím se, dítě je hodné, nemohu za to, je to lepší než popíjet, nemám kamarádky atd" je 100% cesta do pekel. Zdůvodnit si jakýkoliv úlet znamená neřešit ho. A i když si to paní možná uvědomuje, těžko proti tomu bojovat - i to ví každá z nás. Nevím co poradit, možná další dítě. A prima by bylo na čas internet odpojit, jak níže psala ruzickaa. Není to kruté. Já to párkrát zažila při stěhování, jednou při změně operátora, nebo pobytu v nemocnici na oddělení bez signálu a vždy to bylo fajn. Protože určitě i ona vnitřně, možná nevědomě cítí, že je v internetové pasti.
Pája1: Myslím si, že "za těch časů kdy internet nebyl" těch maminek, raději bych řekla žen, které pily určitě nebylo víc, než teď. Což potvrzují i statistiky. A on nebyl pouze internet, nebyla ani televize. Tedy byla, ale nevysílala celodenně, pouze večer zprávy a nějaký ten film, či seriál. A v neděli dopoledne studio kamarád. Taky neexistovaly mobily, jenom pevné linky a ty měl málokdo. Často slýchám, že snad starší ženy lžou, když vzpomínají co všechno s dětmi dělaly, co stihly při nich, že dnes to nestíhají. Ale já si naprosto nedovedu představit, že bych při dětech, pokud se jim člověk věnoval, mohla klapat do písí, telefonovat, či cokoliv jiného. Taky děti obvykle okolo roku chodily, do roka byly bez plen a po roce už pěkně mluvily. Všechno, praní, vyvařování (automatické pračky nebyly), žehlení, vaření a tak, se dělalo v noci, aby se mohla maminka dětem celý den plně věnovat. Na nějaký pokec s kamarádkami opravdu čas nebyl. Ale dětí jsme si tím pádem užívaly a byla to to nejkrásnější období mého života. Byla jsem s nimi přešťastná.
Však taky za těch časů kdy internet nebyl tak ty maminky doma dost pily, co jsem takhle čítala, že začaly doma skleničkou aby to zvládaly, byly samy, mužský v práci... I dřív co se týče seznamování to bych řekla bylo jednodušší. Tím, že nebyl internet, tak na hřišti bylo plno maminek, který si chtějí povídat. A některý maminky si nechtějí povídat, nemají zájem, jsou třeba i introverti. A ne každý bydlí v panelákovým bloku, kde kdykoliv jdete ven, tam někdo je. A i venku se musí extra hlídat ty děti, tam to kolikrát na pokec není. Dítě na průlezkách přidržovat, teď chce jít tam, teď tam...Často vidím maminky, jak sedí a kecají, zatímco dítě vyžaduje pozornost u jiných maminek, nebo dokonce jim pak to dítě hlídá, i s tím už jsem se na hřišti setkala. Myslím, že autor přehání. Určitě jeho žena taky chodí ven, i s další maminkou, jen to není denně, co se vídají. A VÍ kde dítě má, to se jen lekla, jak se jí zeptal, když na tebe někdo vybafne zhurta "kde máš dítě!", tak se lekne každá máma, i když ví, kde dítě je. To je psychologie.
Zajímavé názory, zajímavé omluvy partnerčina chování. Není to spíš o tom, že si vlastně ani ty "skutečné" kamarádky a známé nehledá, doma u počítače je těžko najde. Vždyť i ten kočárek s miminem je dobrým seznamovacím prostředkem s ostatními maminami. život je přece i potkávání se... v obchodě, na ulici, na dětském hřišti... zavřená doma, ale těžko někoho potká. Jinak, tenhle koloběh už takový je, manžel v práci, manželka doma s dětmi, my jsme svého času neměli nepočítaně televizních programů, počítače a o internetu ani nemluvě a přesto si na žádnou nudu a strádání nepamatuji.
Durga přesně tak. Do mateřské jsem televizi ani mít nemusela. Co jsem s dítětem doma, tak si pouštím pořady typu Prostřeno, jen abych slyšela hlasy lidí. Mám pak pocit, že jsem jakoby mezi nimi. Jak píše pisatel, že jeho žena knížky nečete, to asi nikdy dítě ani pořádně nehlídal :), to se nedá si číst, každých pár minut od knížky odbíhat je nesmysl. A to že není na ruční práce, který jsou te´d moderní, na to každý není a ať si pán nemyslí, že ty ženský na tom netu nesedí taky. Z toho by byl ještě víc hotovej, přes den šije, večer sedí u monitoru a kde je dítě? Myslím, že ti, co doma šijou na zakázky na mateřské mají asi dost hlídání, jinak si to neumím představit, jak to zvládají,ale já mám dost živé dítě. To že žužlalo špinavé boty, to by žužlalo i kdyby zrovna myla nádobí. Bohužel, děti cokoliv strčí do pusy. Od toho tam je ještě snad on, ne? Když už je doma, tak ať taky dítě pohlídá. A uklizeno s malým dítětem těžko bude, s tím už jsem se rozloučila. Mému chlapovy to teda taky dlouho trvalo, než pochopil, že jako když jsme byli sami už opravdu nebude.
Dasa52: I žena na mateřské dovolené zůstává společenským tvorem, který si potřebuje s někým občas pokecat. Chlap si najde práci na zahradě nebo se jde motat kolem svého čtyřkolového miláčka a co má dělat žena, která se nedávno přistěhovala a nikoho širokodaleko nezná.
Vážený pane,zkuste si to třeba někdy v sobotu s manželkou vyměnit. Zůstat doma sám, těšit se, že půjdete na nákup a tam aspoň někoho potkáte.Přestěhovali jsme se /za manželovou prací, já jsem dojížděla/ a poměrně krátce poté jsem otěhotněla. Co je to PC jsem nevěděla nejen já, ale nikdo z mého okolí. Kamarádky jsem si nestačila najít, protože jsem až do mateřské dojížděla do zaměstnání. A potom bum. Manžel odešel ráno do zaměstnání, vracel se pozdě odpoledne. Celou dobu sama, jen s nemluvnětem. Zkuste to někdy - den po dni. Nikoho jsem neznala. Vezměte si v práci dovolenou, pošlete manželku k mamince a zůstaňte tak 3 - 4 dny sám doma. Až si začnete povídat sám se sebou, pouštět si televizi jen proto, abyste slyšel někoho mluvit, hledat něco na čtení - třeba i číst knihy, které znáte skoro slovo od slova odříkat, možná pochopíte, jaké to je.
Tak jsem taky zrovna na mateřeské a na pc jsme také :). ale nemyslím si, že pořád. Většinou ráno u kafe. Jinak ho mám ale puštěný furt, to jo. Je to víceméně jediný kontakt s lidmi. Chlap do večera v práci, Kamarádky taky u vás nemůžou sedět pořád, taky chodí do práce. Kamarádek na mateřské zase tolik není. Dřív ženský často kvůli tomu pili. Ale vidím to i z opačné strany, mám chlapa, který je podle mého na tom podle mne tlachání závislý. Příjde z práce a sedne si k pc, pak si jde zakouřit i s mobilem, tam sedí půl hodiny, pak na skoro hodinu do vany taky s mobilem. Pak ho různě vidím postávat s mobilem v ruce, jak něco čte, nebo píše, když mu něco řeknu, tak chvíli přemýšlí, co jsem mu říkala, no z toho jsem fakt hotová. Jestli to pisatel vidí podobně, jak věřím, že ho to štve. Ale u jeho ženy to skončí s koncem mateřský. Až pujde do práce, tak nebude kdysi psát s ženskejma na netu.
Ono je to celkem těžké je porád sama s miminem manžel pořád v práci ,skutečné kamarádky nemá tak jí vyhovují ty internetový kamarádky ale aby kůli tomu zanedbávala dítě a ani nevěděla co její dítě dělá to už dobrý není co s tím musí sama chtít měla by se více věnovat dítěti hrát si s ním chodit ven a tak a jestli je závislá na internetu tak to bude asi těžký bez pevné vůle se závislosti nezbaví .Nebo mě pak napadá ještě jedna radikální věc zrušit internet ale to by asi pro ni bylo krutý ale třeba by se vzpamatovala .
Teď už je to rozhodně závislost, ale je třeba se ohlédnout co k ní vedlo. Žena která má ráda svou práci, je ráda mezi lidmi, je najednou připoutaná doma s řvoucím mimčem, zřejmě nemá kolem sebe kamarádky, které by měli děti a mohli s ní trávit čas na hřišti, manžel (dle svých vlastních slov) až do večera v práci a tak se ta žena cítí čím dál tim víc opuštěná a frustrovaná, že hledá porozumění u internetových kamarádek (protože zde je tak snadné se zkamarádit) A teď už je pozdě, už je těžké se odpoutat. Zkusila bych začít podnikat různé akce ( výlety s dítětem i kamarády, grilování pro rodinu nebo kamarády, kino atd... a nechat ji ať se sama rozhodne jestli se postupně zapojí. Když budou v obýváku sedět známí a popíjet vínko, určitě nebude sedět u internetu.
Naprosto to chápu, znám to z obou stran, pocit, že mi internet přerůstá přes hlavu a snahu omezit ho, stejně jako partnera věčně sedícího u monitoru, zády ke zbytku rodiny, vnímajícího jen okrajově dění v rodině... Co s tím, nevím. Musí chtít člověk sám a mít pevnou vůli, protože jako kterákoliv závislost, bez vůle se její ovládání nedaří.
Tak jestli to nebaví toho chlapa, tak jí evidentně taky ne, když dává přednost počítači před společnými činnostmi :-) Jinak k tomu těžko co říct, když nevíme, jak se stará o dceru a o domácnost, ale je fakt, že když ženskou nebaví vlastní mimino nebo batole, tak je to divné.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.