Linda se vdala do bohaté rodiny, do které podle její tchyně nepatří. Ačkoliv se s ní snaží vycházet dobře, matka jejího manžela se rozhodla, že udělá Lindě ze života peklo.
Já vím, já vím… Nevraživost mezi snachou a tchyní, jaké klišé! V mojí rodině jde ale o extrém, do kterého je zatažené celé okolí včetně našich dětí. Můj manžel Robert pochází z velmi bohaté rodiny a to tak bohaté, že měl dokonce rodiči naplánovaný sňatek s dívkou, která je ze stejných kruhů.
Asi si říkáte, že se tyhle příběhy dějí jen ve filmech, ale já jsem důkaz toho, že to není pravda. Robert se každopádně plánům svých rodičů vzepřel a rozhodl se pro mě, čímž ale proti mně poštval svoji matku. Tchán si mě kupodivu oblíbil, což by pro mě mohla být výhoda, ale samozřejmě není, tchyně mě tak nesnáší ještě víc.
Bohužel je velmi chytrá a už proti mně poštvala některé mé kamarádky a snaží se o to i u našich dětí. I Robert už si je vědom toho, že není všechno v pořádku, bohužel se situací není schopen nic moc dělat.
S Robertem jsme spolu začali chodit před osmi lety, poznali jsme se přes naše společné kamarády. Zpočátku jsem netušila, jak moc je bohatý, a když jsem to zjistila, stejně mi to bylo jedno. V té době jsem totiž rozjížděla svoji vlastní firmu a kupodivu jsem měla od začátku štěstí a obchod fungoval skvěle.
Daří se mi výborně dodnes, takže opravdu nepotřebuji muže k tomu, abych si žila na vysoké noze. Právě to na mně Roberta zaujalo, protože ačkoliv je z bohaté rodiny, jeho otec mu nedal jen tak něco zadarmo a on musel od mládí tvrdě pracovat.
Robert tak ke mně mohl mít důvěru a nemusel se bát, že jsem zlatokopka, které jde jen o jeho majetek. Stejným způsobem jsem si získala i jeho otce, kterému bylo sympatické, že jsem sama od nuly dokázala vybudovat svoji formu.
Když jsme spolu s Robertem začali chodit, byla tchyně úplně zlatá. Zřejmě si myslela, že náš vztah nebude mít dlouhého trvání, leč to se spletla. Robert mě po dvou letech požádal o ruku a do roka jsme se brali. A tehdy začaly problémy. Tchyně škodila, kde mohla, začalo to už při přípravách na svatbu.
Nabídla mi svoji pomoc a protože jsem jí tehdy ještě věřila, nechala jsem ji dělat objednávky květin a podobně. Na svatbě jsem se pak nestačila divit, když jsem tu hrůzu viděla. Naštěstí nejsem ten typ ženy, která musí mít dokonalou svatbu, takže jsem se nehroutila, že není podle mých představ, jak asi tchyně doufala.
Po svatbě peklo pokračovalo. Svatební cesta naštěstí proběhla v pořádku, protože ji zařizoval Robert, ovšem po návratu už tchyně svoji nenávist ke mně dávala dost jasně najevo. Robertovi se několikrát snažila namluvit, že jsem mu nevěrná, dokonce na mě nasadila soukromého detektiva.
Když nic nevypátral, snažila se nastrčit cizí holku, která mi zezadu byla podobná, aby zahrála románek s jiným mužem. Pokračovalo to i po narození našich dětí, dceři je teď šest let a synovi pět a ona je bez ustání poštvává proti mně.
Stejně tak se to stalo i s několika mými kamarádkami, kterým navykládala, že je pomlouvám, kde můžu a dvěma z nich dokonce tvrdila, že jim svádím manžely! Bohužel tomu uvěřily.
Snažila jsem se s ní vycházet po dobrém, nešlo to, udělala jsem scénu, také to nefungovalo. Když jsem si s ní chtěla promluvit, abych zjistila, co jí na mně vlastně tak moc vadí, řekla mi, že jsem jen ubohá nicka z chudých poměrů, která není jejího syna hodna. Přitom ona nikdy v životě nepracovala!
Vždy byla jen ženou v domácnosti a nezdálo se, že by jí to nějak vadilo. Syn se s ní několikrát snažil promluvit, ale marně. Problém je, že je tchyně vážně nemocná, a tak jí rodina leccos toleruje. I tchán mi říká, že jsem mladá a měla bych něco vydržet, ať si to tolik neberu. Jenže já už na to nemám nervy.
Proč bych měla žít v teroru kvůli rozmarům postarší ženské? Chápu, že je nemocná, ale já její nemoc nezavinila. Nejradši bych k ní nepouštěla ani děti, ale bohužel moji rodiče už jsou po smrti a já nechci, aby přišli i o další prarodiče.
Setkání s tchyní se ale bohužel nevyhnu, jelikož společenská úroveň manželovy rodiny si žádá, abychom se s ní čas od času setkávali. A ona mi stejně dělá zlo, i když se nevidíme. Dá se proti tomu nějak bojovat?
