Naši mi nedali nikdy nic...
Pocházím z poměrně skromných poměrů. Rodiče, oba pracující v dělnické profesi, mi pořídili ještě další čtyři sourozence, a tak se pořád mají co ohánět. Protože jsem nejstarší, často mne nastrčili namísto sebe a dávali mi na starost mladší děti. Hlavně ten poslední, Pepík, byl od počátku neklidné a problematické dítě, které se dalo jen těžko zvládnout. A když si mé spolužačky hrály venku na hřišti, já vařila Sunar a přebalovala počůraného bráchu.
Ze základní školy jsem nastoupila na učební obor „kuchař – číšník“ a opravdu se těšila, až se osamostatním. Učila jsem se celkem dobře a škola ani praxe mi nevadily. A právě při jedné větší akci, kde jsme pomáhali jako obsluha, si mě všiml a oslovil jeden dobře vypadající chlapík. Vzal si mě stranou a zeptal se, jestli bych nechtěla něco nafotit. Že jsem pěkná holka s výraznými rysy a ladnými křivkami a pokud mám zájem, ať mu zavolám. Na vizitce měl, pod svým jménem, uveden i název reklamní a modelingové agentury.
- Jak se vyvíjel Luciin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou pátou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Proč bych to nezkusila, vždyť každá top modelka nějak začínala
Když jsem doma vyprávěla, co se mi přihodilo, rodiče se mi vysmáli. Prý jsem naivní holka, co nalítne každému pobudovi. A pak mi vysvětlili, že je potřeba živit se poctivou prací, nikoli pózováním před objektivem fotoaparátu, v lepším případě oblečená. A ať jsem realistka a sestoupím z růžového obláčku.
Což o to, realistka jsem byla vždycky, protože mi moje rodina nic moc jiného nikdy nenabídla. Proto jsem se rozhodla zavolat tomu chlápkovi z agentury a zjistit, jak to doopravdy myslel. Nakonec jsme se sešli a domluvili se, že mě příště zkusí nafotit přímo ve svém ateliéru.
O týden později jsem, celá nervózní, čekala na předem domluveném místě. S mírným zpožděním mě Kryštof vyzvedl a já, poprvé v životě, seděla v tak velkém a luxusním autě. Cítila jsem se trochu nesvá a lehce jsem znejistěla, když na mě Kryštof šibalsky mrknul a zeptal se, zda rodiče vědí, kde jsem. Zřejmě zafungoval nějaký automatický ochranný mechanismus, a já váhavě přikývla. Zalhala jsem, že o všem vědí a také, že se do osmi musím vrátit domů.
Pokračování 3 / 4
3. Poprvé jsem se s ním vyspala...
Zkrátím to. Kryštof nejprve předstíral, že mě bude seriózně fotit. Zkoušel nejlepší osvětlení, šteloval foťák. Já se měla postavit na vytažené bílé plátno a jen čekat. Po chvíli přihodil k mým nohám pár barevných polštářků a prý, ať se posadím. A pak položím. Diktoval mi nejrůznější pozice a stále nebyl spokojený. Pak se zamyslel a prohlásil, že mu vadí ta barevná nerovnováha. Prý mám pro focení nevhodné oblečení, a že bychom třeba mohli zkusit něco trochu jiného. Zdráhala jsem se, ale on ke mně přišel a tiše řekl: „Nemusíš, o nic nejde. Mám ještě další modelky, ale ty ses mi zdála nejlepší“.
Protože jsem na „konkurenci“ už od dětství poněkud háklivá, podlehla jsem a odložila si. Následně to šlo ještě o mnoho lépe, když mi Kryštof namíchal nějaký sladký koktejl s „kapkou“ alkoholu, jak se vyjádřil.
Skončila jsem nahá v polštářích a Kryštof se mnou. Dopadlo to zřejmě tak, jak plánoval. A také tak, jak mě rodiče varovali. I na ty nahaté fotografe nakonec došlo…
Doma se mi podařilo vše utajit. Byla jsem na sebe docela naštvaná, ovšem moje rozčarování zmírnilo pár stovek v kapse. Kryštof mi, když bylo po všem, vtiskl do dlaně několik bankovek a beze slova mě vysadil pár bloků dál od našeho domu. Doufala jsem, že je konec, ale byla jsem přeci jen ještě trochu naivní.
Za pár dní si na mě ale počkal u školy, aby si se mnou domluvil další „focení“. Nejprve jsem nechtěla, ale když mi slíbil, že tentokrát budeme zkoušet fotky pro jednu reklamu a nebudeme v ateliéru sami, souhlasila jsem.
Sami jsme opravdu nebyli. Krom Kryštofa se focení účastnily ještě další tři holky a dva kluci. Bylo pro nás nachystáno i občerstvení a nějaké drinky. Dopadlo to podobně, jako poprvé, jenom nás na to bylo trochu víc. Chtěla jsem zmizet a v nestřežené chvíli se nenápadně vypařila do předsíně. Tam mě ale nakonec zastavil Kryštof s tím, že pokud chci, uděláme si soukromí.
Pokračování 4 / 4
4. Je to začarovaný kruh, ze kterého nevím, jak ven.
Několikrát jsem se snažila s Kryštofem skoncovat. Pokaždé mě ale znovu přesvědčil, a když už přestaly zabírat peníze, začal mi vyhrožovat. Ukázal mi pár hodně ostrých fotografií a oznámil mi, že když nebudu hodná holka, pošle je nejenom mým rodičům, ale zveřejní je i jinde.
S Kryštofem se musím vídat dál. Je mi čím dál odpornější a poslední dobou po mě vyžaduje i divné, a mně často hodně nepříjemné, praktiky. Jenomže nemám na vybranou. Jeho fotoaparát je zbraň, které se jen tak nepostavím. A pár tisíc navíc se taky docela hodí, i když je to (někdy doslova) bolestné vykoupení.
Je to jako rozjetý vlak. Vezu se, a i když jsem nastoupila dobrovolně, vystoupit nedokážu. Směr a ani rychlost neudávám já a často si připadám jako vězeň ve svém soukromém kupé. Kryštof je nechutný strojvůdce a jen on rozhoduje, kdy a kam se zase společně vydáme.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!