„Vždycky jsem si myslela, že jde jen o výplod fantazie, smyšlené příběhy, že něco takového není v normálním životě možné. Ovšem jen do chvíle, než jsem na vlastní kůži poznala, jak spletité a zašmodrchané mohou lidské osudy někdy být. Prožívám nejkrásnější období svého života a zároveň se prodírám peklem. Láska a nenávist jdou totiž v mém životě ruku v ruce… “ začíná své vyprávění Lucie.
1. Mé mládí nebyla žádná procházky růžovým sadem
„Už jako malá holka jsem cítila, že má cesta nepovede růžovou zahradou a já si své místo na slunci budu muset pořádně vybojovat. Rodiče mne v mém přesvědčení ještě utvrzovali a podporovali pocit, že štěstí a lásku si člověk musí zasloužit.
Vyrůstala jsem jako jedináček, první a poslední dítě středoškolské profesorky a zapáleného chemika. V naší rodině panovalo ticho a až nepřirozený pořádek, vše fungovalo dle předem naplánovaného schématu. Výjimky byly nepřípustné, překvapení silně nežádoucí. Pod vánočním stromečkem jsem pokaždé nalezla jen „praktické“ dárky a potají záviděla své kamarádce ze sousedství její kudrnatou mrkací panenku. Dokonce jsem jako malá občas litovala, že moje maminka není jako ta Adélčina, stále usměvavá a vonící po vanilce, co má pokaždé v kapse nějaký ten bonbón nebo lízátko.
Proto není divu, že jsem podlehla prvnímu klukovi, co o mě projevil zájem, a zcela nepoučena o sexuálním životě a jeho nástrahách, krátce po osmnáctých narozeninách, otěhotněla. Ve zlém jsem se rozešla s rodiči, především pak s maminkou, když jsem odmítla podstoupit interrupci. Nastěhovala jsem se k Martinovi a jeho rodičům, a přečkala u nich své poměrně komplikované těhotenství a první rok života naší dcery. Nikdy jsem svého činu nelitovala, i když podmínky soužití s lidmi, kteří byli naprostým opakem mých rodičů a všeho, co jsem dosud v životě poznala, byly mnohdy poměrně vyhrocené.
S Martinem nám to moc neklapalo. Sice jsme se oba docela snažili vycházet si vstříc a vzájemně si „nevadit“, ale nestačilo to. Ani samostatné bydlení, na které jsem hodně sázela, nepomohlo a tak jsme se po čtyřletém manželství nakonec rozvedli. S Natálkou jsme zůstaly úplně samy. Martin si po čase založil novou rodinu a o kontakt s dcerou postupně ztratil zájem.
- Jak se vyvíjel Luciin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Z mé malé dcery vyrostla hezká žena
Roky ubíhaly jako voda v potoce a z Natálky se vyklubala hezká mladá slečna. Dobře se učila a já na ni byla patřičně pyšná. Pro samou péči o dcerku a naši domácnost jsem i v době, kdy se Naty začala pomalu osamostatňovat, zůstávala stále sama, bez partnera. Kamarádky mne častokrát pobízely k tomu, abych si někoho našla. Dokonce mi tajně podaly seznamovací inzerát a napsaly za mne i první dopis. Já se ale nikdy s nikým sejít nechtěla.
Po základní škole, kterou Natálka ukončila s vyznamenáním a samými jedničkami, nastoupila na střední a následně vysokou školu. Čím dál více času trávila mimo domov a já začala pociťovat tíhu samoty. Bylo mi jasné, že dcera má svůj život, do kterého sice stále patřím, ale místo v něm mají i mnozí jiní.
Jednoho dne mi oznámila, že by mi ráda představila svého přítele. S několika takovými už jsem měla tu čest, a tak jsem automaticky předpokládala, že opět nepůjde o nic vážného. Natálka totiž byla docela přelétavá a její známosti nikdy dlouho nevydržely. Neměla jsem jí to za zlé, těšila jsem se z jejího mládí, ačkoli já sama jsem, v porovnání s ostatními matkami podobně starých dětí, nebyla ještě vůbec stará a na čtyřicet let jsem ani nevypadala.
Pokračování 3 / 4
3. Natálčin nový přítel mě fascinoval od prvního okamžiku
Muž, se kterým následující den stanula Natálka u našeho prahu, mi vyrazil dech. Čekala jsem, jako obvykle, nějakého spolužáka, mladíka v roztrhaných džínách a sluchátky na uších. Dcera si však domů přivedla skvěle vypadajícího chlápka, evidentně o dost staršího, než byla ona sama. Rozpačitě jsem je pozvala dál a nenápadně cizince sledovala.
David byl velmi milý a pozorný. Za sebou měl jedno nevydařené bezdětné manželství, na kontě slušnou sumu peněz díky vlastní, skvěle prosperující firmě. S Natálkou se vídali poměrně často a já poprvé u své dcery zaznamenala změnu. Zdálo se, že potkala muže svých snů, ačkoli věkový rozdíl byl, dle mého názoru, docela veliký. Její štěstí mě těšilo, zároveň ale i jistým zvláštním způsobem znepokojovalo.
Jednoho pátečního večera zazvonil David u našich dveří. Překvapeně jsem otevřela a zmateně vykoktala, že Natálka není doma.
„Já vím,“ zamrkal spiklenecky a drze se protáhl mezi dveřmi. „Jdu za tebou,“ oznámil. „a počkám na Naty, než se vrátí, zase šla s kamarádkami někam na nákupy,“ usmál se mile a bez vyzvání se posadil v kuchyni na židli. Nastalo rozpačité ticho. David si mě měřil od hlavy k patě a já si uvědomila, že jsem oblečená jen tak napůl. Nečekala jsem návštěvu a chystala se strávit poklidný večer začínající voňavou koupelí.
Během následujících týdnů se u nás David čím dál častěji „jen tak“ stavoval. Pokaždé v době, kdy Natálka nebyla doma. Stali se z nás přátelé a naše rozhovory se tu a tam stáčely i na poměrně intimní témata. Zajímalo ho, jak je možné, že jsem stále sama. Nevěřil mi moje tvrzení, že od rozvodu s Martinem jsem nenavázala žádný dlouhodobější vztah. Vyzvídal, jak je na tom mé tělo, resp. jeho fyzické potřeby. S Natálkou se vídal spíše ze setrvačnosti a občas bylo jasné, že ho její ztřeštěné nápady lehce unavují.
Natálka se začala měnit. Často Davidovi volala, někdy i v době, kdy jsme byli spolu. Zajímala se o to, kam jde a s kým, čím dál víc se dožadovala pozornosti, kterou jí on už nechtěl věnovat. Cítila jsem se pod velkým tlakem, litovala dceru, zároveň ale nechtěla přijít o hezké okamžiky s mužem, který ve mně pozvolna probouzel dávno zapomenuté pocity.
Stalo se to jednoho teplého letního podvečera. David se znenadání objevil před naším domem, v ruce dlouhou rudou růži, v podpaží lahev. Pozval se dál, ale zůstal váhavě stát v úzké předsíni. Překvapeně jsem ho sledovala, neschopna slova. Měřili jsme se navzájem a napětí stoupalo.
Pokračování 4 / 4
4. Stali se z nás tajní milenci
„Jsi sama?“ zeptal se chraplavě. Kývla jsem a tázavě sledovala jeho ruku. „Pro tebe,“ zašeptal a podal mi květinu. „Chceš…, totiž… Přišel jsi požádat o ruku mé dcery?“ vykoktala jsem. „Ne,“ odpověděl.
Už ani nevím, jak jsem se ocitla v jeho náruči. Vášnivě mě líbal a ještě v předsíni ze mě netrpělivě strhával šaty. Ten večer jsem zažila svůj první orgasmus s mužem, který měl patřit mé dceři. Měl, ale nepatřil. Už dlouho byla Natálka jen záminkou k tomu, aby se David mohl vídat se mnou.
Pár týdnů jsme se scházeli potají. Cítila jsem se šíleně, když se mi dcera svěřovala s obavou, že s Davidem něco není v pořádku, protože se jí začíná stranit a v okamžiku, kdy má dojít na sex, chová se prapodivně.
„Myslím, že někoho má,“ prohlásila jednoho sobotního rána. „Ale já jí zničím,“ zašeptala temně a zamyšleně upíjela voňavou kávu. Udělalo se mi špatně od žaludku a s výmluvou jsem odešla na toaletu.
Tahle komedie nemohla dlouho vydržet. Chystala jsem se s dcerou promluvit, přiznat se jí, vysvětlit, co se stalo a proč. Doufala jsem, že mě pochopí, uzná, že David je pro ni příliš starý. Situace ale nabrala nečekané obrátky.
Přistihla nás přímo „při činu“
V době, kdy měla být Naty s kamarádkami v kině a já se (už po tolikáté) vášnivě milovala s Davidem u nás doma, se dcera náhle vrátila. Tehdy jsem zapomněla pojistit dveře a nenechala klíč v zámku. Natálka se zčistajasna zjevila ve dveřích mé ložnice a s hysterickým jekotem: „Jak jsi mi to mohla udělat?! Nenávidím tě!“ vyběhla z pokoje ven.
Do dvou dnů se odstěhovala a nenechala mi pražádnou zprávu, kam jde a s kým. Hledala jsem ji ve škole, snažila se jí tisíckrát dovolat. Marně. Na displeji mého mobilního telefonu jsem od ní našla jen krátký vzkaz: nesnáším tě.
Miluji Davida a on miluje mě. Má láska je ovšem vykoupena nenávistí mé dcery. Je to přesně tak, jak hlásila kdysi moje matka. Lásku si, totiž, musí člověk řádně zasloužit a vybojovat. Nic není zadarmo!“
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!