Já tomu vlastně moc nerozumím. Jasně děti jsou proti rozvodu ale to není jejich věc. Pokud už předem s dětmi situaci takto otevřeně řešila, tak by si s nimi o tom měla asi znovu promluvit, proboha ve 46 letech je to ještě mladá ženská a nemusí se zakopat jako pečovatelka o někoho koho už léta nesnáší.Myslím že když získá podporu dětí bude jí líp ale nemůže se na ni spoléhat. Není mi jasné kolik dětem je let ale asi už budou docela velké když se s nimi o tomhle bavila.Další a to je podle mne zásadní je že oni dva se spolu asi nikdy nenaučili mluvit. A tak paní řeší vše ale varianta si s ním na rovinu promluvit tam vůbec nepadla, jako by ji snad ani nenapadla....to je snad proboha úplný základ mluvit spolu...
Sonya60: Myslím, že jí to nevadí, pouze to uvedla jako příklad, či důkaz toho "jaký je". Myslím, že jejich vztah je už tak narušený, že ji vadí všechno a nemůže za to.Nemoc v partnerství je veliká zkouška. A ne každý ji překoná. Jsou manželé, kteří "utečou" od postiženého dítěte. Myslím si, že ani takový útěk nemůže nikdo nikomu vyčítat.-------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Žít vedle postiženého, či nemocného člověka je nesmírně těžké a i pro toho nemocného je lepší, když partner odejde, než kdyby zůstal a nezvládl svého nemocného, či postiženého milovat. Mohou spolu žít dva zdraví lidé bez lásky, pokud je jeden nemocný, tak to bez lásky nejde. Proto, pokud nemoc jejich vztah neposílí, pokud jejich vztah už dávno nestál za nic a nemoc jej neoživí, radím odejít. Bude to vysvobozením pro oba. Vlastně pro všechny. I pro děti.
lebahu: souhlasím, práce na PC fakt není žádná brnkačka. Vlastně mě to také zarazilo, že jí vadí, že si manžel zařizuje invalidku. Domnívala jsem se pak, že to vidí jako přitěžující věc z pohledu okolí na její odchod, pokud chce vůbec fakt odejít ..
Já z ní mám pocit, že hledá důvody proč to nejde odejít (jako výmluvu proč ještě neodešla). Napřed nemocná babička, děti, hypotéka, teď nemoc manžela... kdyby umřel, 100% se nepustí do nového vztahu, protože přesvědčí sama sebe že třeba musí být věrná jeho památce (co by tomu řekli lidi). Někdo je holt naprogramovanej "trpět" aby nemusel vzít život do vlastních rukou a hledá výmluvy.Co nechápu, že jí vadí, že si manžel vyřizuje invalidní důchod... proč by neměl, pokud na něho vzhledem k diagnóze má nárok? S ID bude mít aspoň část příjmu jistou a pokud se nebude cítit dobře nebude se muset uštvat aby nepochcípali hlady. Ono to totiž z pohledu toho kdo to nikdy nedělal vypadá, že práce na počítači je děsná brnkačka a vlastně se vůbec nenadře. Opak je pravdou.
Sonya60: Trochu mi to připomíná mne. Ale já se také postavila na vlastní nohy.
to je zase blábol! ráda bych si poslechla, jak to vidí on. zase jedna, co potkala prince na bílém koni. maminku do hospicu, děcka z baráku a manžela k ledu a hurá za novou láskou. no jo, jenže CO TOMU ŘEKNOU LIDI? jak může být někdo taková trubka. žiju podle sebe, ne podle lidí. s chlapem jsem, protože s ním chci být a ne proto, že platí půlku hypotéky. děti mi do života nemají co kecat, za chvíli budou mít svoje rodiny a vzpomenou si na rodiče tak maximálně jednou za týden (a to jsem velký optimista). jenže ona se neumí rozhodnout celý život, takže co od ní čekat teď, že jo.
Milá Lucie, klidně odejděte bez výčitek svědomí.Pokud jste chtěla odejít již dříve měla jste k tomu důvod.Stejně,když zůstanete on to neocení. A na lidi se vykašlete. Je to Váš život.
Myslím že není podstatné z jakých peněz se platila hypotéka, zda to bylo z příjmu manžela a nebo z jejího. Příjmy mužů byly vždycky vyšší, přestože pracovali i ve stejné profesi a zastávali stejnou práci jako ženy. Proto také mají ještě i dnes muži převážně o dost vyšší důchody než ženy. Když se žena v letech rozhodne rozvést, finančně si tak spíše o dost pohorší i když bude splacená hypotéka. Podle zkušeností rodičů je více práce a starostí s dětmi v pubertě (mezi 14. a 20. rokem), než když jsou děti ještě na základní škole. To platí i o výdajích, takže si určitě nikdo nepřilepší z alimentů starších dětí. Naše maminky byly ještě ze staré školy a hodně jich bylo ještě toho názoru, že ženy mají širokou sukni proto, aby se tam vešly všechny problémy v manželství a tak hlavně nebyly vidět. My to vidíme už jinak a naše děti také. Navíc si myslím, že pokud zůstane, tak by si ji děti v budoucnu mohly přestat vážit. Já Lucii radím, aby konečně myslela trochu na sebe a klidně od manžela odešla. Ano, přestože ji nemlátí by měla odejít, dokud má ještě sílu odejít . . . Když byly moje děti ještě malé, požádala jsem moji mámu, jestli by si mě na chvíli nevzala s dětmi k sobě. Máma mě řekla, že můj manžel nepije a nemlátí mě, takže nemám dělat ostudu rozvodem. Manžel mě sice nemlátil, ale ze žárlivosti mě dokonce i dvakrát škrtil. Byl neuvěřitelně lakomý, sladkosti ujídal dětem a jedl je v noci potají, aby se nemusel s dětmi dělit. Dlouhodobě mě vůbec nepřispíval peníze na stravu a domácnost, ale vyžadoval dvakrát denně teplou stravu. Chodila jsem do práce, obstarávala děti a dálkově studovala. Abych finančně vyšla, tak jsem po nocích ještě pekla různé zákusky, dorty a šila i pro známé různé oblečení na trochu peněz. Malování, tapetování, fládrování a natírání v domku byla také součástí mé práce, ale to jsem dělala ráda. Ale měla jsem v plánu od manžela odejít. Říkala jsem si, že až starší syn bude na vojně a mladší syn na internátě, že požádám o rozvod a půjdu pracovat někam na hory a děti to určitě pochopí. Ale onemocněla jsem nakonec já a pak jsem už i rezignovala. Pár let později jsem pak lezla po čtyřech na toaletu, protože jsem se kvůli bolestem nepostavila na nohy. Manžel mě překročil a ani se nezeptal, jestli něco nepotřebuji. Na to jsem se vzpamatovala a přísahala si, že po operaci od něj odejdu. To jsem také udělala. Přestože jsem mu přenechala skoro celou vybavenou domácnost a také i jeho malou firmu, tak mě bylo řečeno, že jsem vyč*raná .. Lucie, odejdi dokud je čas, tvoje děti tě možná jednou budou potřebovat a pokud by jsi zůstala, nemusela by jsi mít sílu dětem pomoci. Jednou tě děti určitě pochopí, věř mi. Můj syn mě nedávno řekl, že nechápe, proč jsem neodešla již dávno předtím ...
Bylo by dobré znát i názor druhé strany a potom se k tomu vyjádřovat ...
Já bych asi šla, život strašně rychle uteče a vždycky se najde někdo, kdo vás za něco odsoudí - to lidi umí. Já vás neodsuzuji, je mi vás líto, je to strašně těžká situace. Brrrr.
Rambíša: Máte pravdu v tom, že nemoc všechno změní, Na druhou stranu je otázka, ak moc ten nemocný je schopný ovládat svoje negativní reakce. Někdo to zvládá dobře nekdo jak kdy a někdo vůbec. Bohužel o těch změnách k horšímu se dokumenty většinou netočí ono to záleží i na medikaci, životním nastavení atd. A řešení je dost individuální, každý svůj život žije sám a jen jednou!
Její původní řešení tj, bude splacená hypotéka (zřejmě ji platil manžel) až maminka zemře (asi toho manžela neviděla jako takového hajzla) až vyrostou děti (nebude s nimi tolik práce a alimenty budou vyšší) ,mě přijde pěkně vychc*ný. a ted nechce vypadat jako mrcha? Už jen jak se lituje, "čekají mne desítky let přežívání" , "manžel může pracovat ale zařizuje si invalidní důchod (no asi mu není tak dobře) Co to je za defetistické řeči, vždyt má práci, děti známé, manžel ji nebije. Ano každý je někde jinde a nebudou už partnery v tom základním slova smyslu, ale to neznamená přece konec života .A jestli to tak vidí ona tak at odejde Paní to má dost divně nastavený, aspon tak to vidím já.
Mata69: Taky znám paní,co odešla od muže s RS.On byl neuvěřitelný hulvát,všechno zakazoval,nechtěla jsem ani uvěřit vyprávění,co vše ve "svém" baráku nedovolil:pořádnou koupelnu (stačí plech.vana ve chlívku),hlavně hodně domácích zvířat,děti jsou povinny jen makat,žena musí poslouchat apod. Jen jeho plány byly bezchyby...takový malý domácí despota.Nemoc to asi jen zhoršila,takže nakonec byl opuštěn a zřejmě by byl opuštěn,i kdyby byl zdráv,to se asi nedalo s ním po dobrém vyjít.Myslím si,že nemoc není důvodem,aby se někdo trápil ve vztahu a navíc ještě pečoval o někoho,koho už nemá rád,ba naopak ho nemůže ani cítit.Oběti člověk přináší z lásky a ne z odporu.
jarýsek: Známá bude nepochybně velká svi*ně.
No má paní dobré dilema...jak tu zaznělo pode mnou, tohle měla řešit dávno. Majetek jde dělit i s hypotékou...děti mohou rovněž dostudovat...je to jen odsouvání řešení, nic jiného. A teď to má. Už nikomu nevysvětlí, že chtěla odejít dávno, pro všechny bude ta mrcha, co utekla od nemocného manžela. Jak to doopravdy je, ví jen ona sama a snad i děti. To si musí srovnat sama v sobě. A dokázat čelit okolí.
jarýsek: tedy na rovinu - zrovna váš příběh, co jste uvedla, je příšerný. Opustit manžela, protože dostal RS a ona se "s ním dusila", to je fakt síla. Kdyby to udělal ten muž vaší známé, kdyby byla situace obráceně, asi by to byl "pěkný hajzl" že?
Nezáviděníhodné dilema, co už teď, když neodešla včas... to je ono odkládání řešení neuspokojivého vztahu - kvůli dětem, kvůli rodičům, kvůli hypotéce, kvůli... - a pak se stane něco takového a jak z toho ven, vždyť opouštět těžce nemocného není fér, ale co s vlastním životem? Může odejít a neobracet se, jen musí být připravená na nesouhlas dětí, okolí a možná i vlastního podvědomí. Hlavní je srovnat si to v hlavě a ať bude rozhodnutí jaké chce stát si za ním.
Mila pani, pamatujte, ze nikdo nikdy za nikoho nezodpovidame. Jen sami za sebe. A dokonce nezodpovidate za svoje deti, ponevadz kazdy z nas ma svoji vuli, svuj rozum. A je tim jasne, ze jake si to udelame, takovy to mame. Zijeme sami za sebe, ne za druhe. Odejdete co nejdrive! Je to vas cas! Vas zivot! Pokud tak neucinite, na smrtelne posteli budete velmi litovat, jakou jste udelala obrovskou chybu. Jak nekdo psal, detem to vysvetlete, ony to pochopi. A o muze se postaraji ti, co jsou za to placeni, takze by to stejne delali, jen nekomu jinemu. Udelejte to hned a neoddalujte to! Znama to udelala svemu muzi a utekla od nej, ponevadz dostal roztrousenou sklerozu. Dusila se s nim. Nasla si jineho, je stastna a on se s tim vyrovnal. Musel to prijmout a mozna je to pro nej lepsi. Nikomu neni na obtiz a co si udela to ma. Hodne stesti.
Jsem stejného názoru - odejít od manžela a konečně začít žít. Život máte jen jeden a nemusíte se trápit a užírat. Každý má totiž možnost volby, manžel za ta léta odmítal udělat nějakou změnu k lepšímu, tak teď se mu to vrací. Tohle je reakce na jeho pasivitu, následek toho, jak Vás a rodinu zanedbával. A nikdo jiný, než Váš manžel se vyléčit a dostat se z jeho (mizerné) situace nemůže, z toho, co tu uvádíte, si všechno zavinil sám. Vy za to pykat nemusíte. Přeji Vám hodně štěstí.
Milá Lucie. Odejděte bez výčitek svědomí. Manžel si zažádá o příspěvek na péči, zařídí se mu ošetřovatelka. Prostě si ten servis, který od Vás bezplatně požaduje, bude muset platit. Vy si ještě užijte svobodného a spokojeného života. On by se o Vás, pokud by byla situace obráceně, staral? O tom si dovolím pochybovat. O svém životě musíte rozhodovat VY SAMA!!!! A každému, KAŽDÉMU!!! je po tom prd. Není ve Vaší situaci.
No,určitě nadneseně natřela,ne-li pomluvila chlapíka pěkně,jsem skálopevně přesvědčen,že pomluvila když se chce rozejít.Tak at jde,ženské byly vždycky mrchy a byli s chlapem jen když z něho teklo,kapalo.Jedna jakoby "dobrá" to nezachrání.A ještě tady hraje,že by jako měla výčitky svědomí.Svědomí to nebude,nebot ho ženy v těchto směrech nemají.Tady se jedná výhradně o to co by řeklo okolí.A ještě to její:"Aby nedošlo k omylu, nechtěla jsem manžela „oškubat“, chtěla jsem rozumnou dohodu." a nebo:"Strašně se totiž trápím, neumím sedět na dvou židlích, neumím lhát, neumím být mému nemocnému muži nevěrná a navíc manžela lituji."Tak tedy,na vědeckofantastické filmy se nedívám.Ale jako sranda to nemá chybu.
Vykašlete se na něj,svědomí nechte spát.Buď se on vzpamatuje,nebo s ním šlehne a bude po něm.On využíval svou nemoc a sádlo ke svému životu,jak jemu to vyhovovalo,tak si nedělejte vrásky a zbalte si kufry! Děti brzy budou mít svůj život a když zůstanou s tatíkem a zjistí jeho sobeckost,myslím,že odejdou také.Vy máte ještě šanci na něco krásného,tak utíkejte,abyste jednou ,a samozřejmě pozdě! nelitovala.
V manželství v dobrém i zlém ve zdraví i nemoci. Tady ale manželka neopouští kvuli nemoci ale z jinych důvodů. Pokud tak byla rozhodnuta dříve at odejde. V zájmu svého zdraví. Detem bych to vysvětlila, a ostatní at si trhnou, at se starají o chudáka sami, hodně rychle by je to přešlo. Ano postaram se manzela se kterým jsem prožila skvělý ch pár let, i když občas byl na ránu. I s tim ze bude prudit (nemocný chlap je na vraždu). Ale o člověka který ma sice na mě papir, ale kromě příspěvku na domácnost z něj nevypadlo nic extra. Nevim, v podnájmu by se o něj bytna taky nestarala.
To je teda docela neblahé, čekat, až někdo dožije, a bát se, co by tomu řekli lidi, co by tomu řekli děti... Nakonec budete sama čekat, až to nějak doklepete - dobrá pointa.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.