Dlouho jsem si myslela, že manželův kamarád se mi vyhýbá, protože mě nesnáší. Jenže pak se něco změnilo a najednou je to přesně naopak. Už několikrát mi vyznal lásku a snaží se mě přesvědčit, abych manžela opustila. Nic takového nemám v úmyslu, svého muže miluji. Právě proto ho nechci připravit o nejlepšího kamaráda, a tak mlčím.
Od začátku jsem manželovu kamarádovi vadila
Můj muž Michal a jeho nejlepší kamarád Petr jsou dlouholetí "bratři z mokré čtvrti". Znají se od první třídy, vyrůstali ve vedlejších panelákových vchodech, chodili spolu na základní i střední školu. Jenom na vysokou šli každý jinam, ale jejich cesty se nikdy nerozdělily a i dnes, už pěkných pár letech po studiích, jsou spolu jedna ruka.
Petr byl první člověk, kterého mi Michal ze svého okolí představil - dřív než svoje rodiče i sestru. Petr mi byl sympatický, ale připadalo mi, že já mu z nějakého důvodu vadím. Kdykoli jsme se setkali, spíš se na mě mračil, moc na mě nemluvil a vypadalo to, že se mi dokonce vyhýbá.
Jednou jsem se s tím Michalovi i svěřila. Mávl rukou, ať z toho nedělám vědu, že má za sebou Petr ošklivý rozchod, je už delší dobu sám a na ženské jen nadává. "Ta poslední ho dost zasáhla, takže je teď naštvaný na všechny obecně a na tebe možná víc, protože patříš ke mně a on se bojí, že se na něj vykašlu," tvrdil.
Jak se vyvíjel Lucky příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Až na svatbě se zdálo, že mě vzal na milost
Na jednu stranu mi bylo Petra líto, na druhou jsem si říkala, že dospělý chlap - tehdy nám bylo sedmadvacet - by se nemusel chovat takhle dětinsky. Ale zvykla jsem si, že Petr je nedílnou součástí Michalova života, pořád spolu chodili na pivo a za sportem, čas od času si naplánovali i celovíkendovou akci - kolo, ryby, v zimě lyžování. Mě nikdy nepřizvali a já jsem o to vlastně ani nestála.
Podnikala jsem s kamarádkami zase svoje akce, a když jsem si občas do Petra spíš ze zvyku rýpla, Michal mě odbyl, že je to jen přechodné období, než si i jeho kamarád konečně najde stálou partnerku. Pak prý o něm ani neuslyšíme.
Petr šel Michalovi samozřejmě za svědka, když jsme se před dvěma lety brali. Na svatbě to bylo snad poprvé, co jsem spolu trochu víc mluvili, nic jiného mu to ani nezbylo. Ale od té doby se náš vztah konečně začal měnit k lepšímu. Petr se mi přestal vyhýbat a naopak jsme se vídali častěji. S Michalem jsme si pořídili starší dům, který jsme postupně opravovali, a Petr byl jedním z přátel, kteří nám nejčastěji jezdili pomáhat.
Pokračování 3 / 4
Alkohol mu dodal kuráž a vyznal mi lásku
Když jsme slavili první výročí svatby, uspořádali jsme na zahradě velkou grilovací party a propojili to rovnou s oslavou mých narozenin. Hodně se tenkrát pilo, vím, že i já jsem měla celkem naváto, ale Petr, ten byl vyloženě opilý. Nikdy jsem ho tak ještě nezažila. Když už se většina lidí rozcházela, zůstala jsem chvíli na zahradě sama, Michal šel někoho vyprovodit. Petr se najednou ke mně posadil, chvíli na mě tak divně zíral a pak mi zničehonic začal vyznávat lásku.
Byla jsem opravdu docela opilá, protože jsem prvních pár vět nechápala, co mi říká. Teprve když poněkolikáté zopakoval, že mě už pár let miluje, vyděsila jsem se a začala ho okřikovat, ať neblbne, že trochu přebral. Jenže on se ke mně vzápětí nahnul a pokusil se mě políbit. Vlivem alkoholu jsem byla v reakci trochu pomalejší, takže se mu to pár vteřin dařilo, než jsem ho odstrčila - a z toho si asi bohužel vyvodil, že není bez šance.
Protože u nás nocoval, druhý den u snídaně jsme se všichni tři potkali. Michal jako sluníčko, Petr opět zamračený a já zmatená, jestli se mi to jen nezdálo. Nakonec se mi podařilo odchytit Petra o samotě a zeptat se ho, co to mělo znamenat. Doufala jsem, že řekne, že byl opilý a ať na to zapomenu, že to vůbec není pravda, jenže on se místo toho na mě zas tak podíval a řekl, že platí přesně to, co mi řekl včera.
Pokračování 4 / 4
Zatím mlčím, mám k tomu víc důvodů
Od té chvíle už nemám pěkných pár měsíců klid. Petr se tímhle vyznáním odhodlal po dlouhém mlčení k činům a neustále se mě snaží přesvědčit, abych od Michala odešla k němu. Zatímco mně posílá květiny do práce nebo mi píše zamilované smsky, které hned mažu, před Michalem o mně mluví co nejhůř, aby nás rozeštval. To vím přímo od manžela, který už je z jeho chování úplně nesvůj a neví pochopitelně, co si o něm má myslet. Pořád se mě ptá, jestli jsem Petrovi něco neprovedla, že mě pořád tak haní.
A já nevím, co mu odpovědět. Petrovi jsem několikrát rázně řekla, že svého muže miluju, nemám v úmyslu ho opustit a že by to měl respektovat a nechat mě na pokoji. Jeho reakcí je obvykle to, že když vydržel čekat tolik let, tak vydrží i dál, a že mi jednou dojde, že s ním by mi bylo líp. Zkusila jsem na něj argument, že přece tohle nemůže dělat nejlepšímu kamarádovi. Na to mi řekl, že ví, že se chová jako svině, ale nemůže si pomoct.
Pere se to ve mně. Občas mám chuť manželovi všechno říct, jenže jednak vím, jak má Petra rád, je to jeho nejlepší, ale vlastně i jediný kamarád. Kdybych ho o něj připravila, nebude už mít nikoho tak blízkého. Zároveň se taky bojím, že by Petr mohl v tu chvíli všechno popřít, Michal by mi neuvěřil a nakonec by se všechno obrátilo proti mně.
Pořád doufám, že to Petra nakonec přejde, že třeba potká nějakou ženu, která ho zaujme, a na mě zapomene. Výhrůžka, že to Michalovi řeknu, je k ničemu, protože přesně to si on přeje...