j66: Zcela souhlasím. A může v tom hrát svou roli i pocit zodpovědnosti a strach. Když dnes vím, co moji dva kluci jako prťata vyváděli, tak si říkám, že je zázrak, že to přežili. Dcera nikdy nic takového neprováděla. Ano, vnučky piští, hádají se, je jich plný dům, když jsou všechny 4 spolu, ale jejich život v ohrožení není. A hlavně - stát se něco mně svěřenému dítěti dcery není takový průšvih, jako stát se něco dětem snachy.
Ještě bych dodala, že záleží i na době kdy se vnoučata narodí. Prostě ted je tchyně starší a do té babičkovské role prostě dozrála, kdežto v době kdy byli synové pisatelky malí, tak to babičkovství nijak neprožívala.
I vztah ke každému dítěti bývá jiný, natož k vnoučatům. I když ani jedno dítě nepreferujete děti si to můžou vykládat jinat a žárlit na sourozence.
Nechci nikomu nic podsouvat, pouze chci napsat, že Magda může celou situaci vnímat očima milující matky. Je proto těžko říct, nakolik jsou pocity paní Magdy subjektivní a nakolik objektivní. A myslím si navíc, že ani já, ani žádná jiná babička neví, zda si o ni některé z dětí nemyslí totéž. ♥ ♥ ♥ Ono je totiž jedna věc milovat všechna vnoučata stejně a jiná všem vnoučatům stejně dávat. To ani nejde a je to dokonce nereálné už i u vlastních dětí. Vždy se namanou nejrůznější okolnosti, vždy má každé dítě jiné potřeby. A poměřovat k tomu, kteří rodiče se starají, nebo pomáhají víc, či méně, je už úplný nesmysl, přeci každý má jiné možnosti časové, finanční i fyzické. To už nemluvím o tom, že někteří rodiče vychovali své děti se vším všudy, s láskou a bez prarodičů, své rodičovství si užívali a dodnes na ně vzpomínají jako na nejkrásnější dobu svých životů a teď v dobré víře nechtějí své děti o totéž připravit svým vměšováním se. .......................................................................................................................................Ještě k tomu, co tchyně prohlásila o mladším dítěti. My nevíme jak to řekla a proč to řekla. Magdu to možná sice ranilo, ale to mohl být i Magdin subjektivní problém. Ne všechny děti jsou stejné a není pro ně větší neštěstí, než když rodiče nevidí, nebo nechtějí vidět realitu. To, že o některém dítěti vím, že má nějaký hendikep neznamená, že je miluji méně, bývá to spíše naopak. A dítěti tím, že to vím, usnadním mnohé. Možná si babička něčeho všimla, chtěla na to snachu upozornit a narazila.
Elynor: také se mi zdá že podsouváš té paní nco co neřekla........jak mohla vědět jaká byla jako máma? Mylsaím že jí to manžel neřekl? Partneři si právě takové věci obvykle říkají jaké měli děctví jaké mají vztahy k rodičům, navíc je tam napsané že manžela chování své matky k vnoučatům štve taky, tak že to zjevně oba vnímají stejně.
Zannie: jo jo já e teda té mé babičky úplně nezbavila ale zhruba okolo mé dospělosti jsem jí začala vikat, byla mi tak cizí že mi to tykání nějak prostě vůbec nešlo. Máma si s tchýní taky nikdy nepotykala tak že když přijela na návštěvu tak jí tykal jen táta......aby bylo jasno nemyslela jsem to nijak zle nebo povášeně ale to "babičko dáte si kafe" mi šlo z pusy líp než "babi dáš si kafe?" a ona na to nic neřela nic nenamítla zjevně jí to taky nevadilo že jsem jí přestala tykat. Z druhé strany jsem babičku nezažila tak že jaké je to mít hodnou fajn babičku co máte rádi to já neznám.:)
Synové a babička ze článku dopadnou stejně jako jsem dopadla já se sestrou a s babičkou. Moje "babička" (proč uvozovky, pochopíte záhy) vzala na vědomí po narození akorát mého staršího bráchu, protože to bylo první vnouče v rodině. nějak extrémně se nestarala, ale prostě ho navštěvovala, zajímala se. O mě a sestru nejevila pak moc zájem. Za naše dětství nás pohlídala snad 2x, ale přinesla občas čokoládu a popovídala si. Jakmile se jí však po letech narodila vnoučata od mladšího syna, v tu chvíli se mohla přetrhnout. Do mladšího syna a vnoučat cpala všechny peníze, koupila jim nový auto, financovala dovolený, výlety, koupila vše, na co si kdo ukázal, byla tam pečená vařená a my pro ni byly vzduch. Akorát od táty, když potřebovala něco opravit nebo přivézt, tak mu volala ale to bylo vše. Na nás se přišla podívat akorát na narozeniny a my tam museli povinně na Vánoce. V pubertě jsme pak návštěvy bábi zarazili definitivně, protože už pro nás začala být prakticky cizí člověk. Dneska jsme všichni dospělí a máme jen jednu opravdovou babičku a dědu (rodiče z máminy strany). Tuto ženštinu jsem neviděla 10 let a prakticky pro mě neexistuje. Vtip je ten, že až teprve nedavno přišla na to, že vnoučata od mladšího syna za ní chodí už jen s nataženou rukou pro prachy i v dospělosti a tak se prý vždy táty ptá "Kde jsou holky? Proč se nepřijdou podívat?". Ano, krev sice není voda, ale nechápu, proč bych měla mít blízký vztah k člověku, pro kterýho jsem byla celej život jen vzduch. Všichni se na ní vybodli už. Takže má jen to, co sama chtěla. Tchýně dotyčné dopadne časem uplně stejně ;)
Tak to se může stát, že babička má k některým vnoučatům blíž a preferuje je. Je to vždycky škoda, ale to se nedá svítit. Nedá se babičce napočítat, kolik času má trávit s tím vnoučetem a kolik s tím, to je její rozhodnutí. Na místě Magdy bych se teď holt smířila s tím, že malé miminko je pro tchýni přednější (může to tak zůstat a taky nemusí a ten zájem babičky se může časem srovnat, možná si teď taky prostě chce jen užít miminka, než vyroste) a vzala to jako normální, že u nich babička teď bude bývat méně. Klukům bych nijak nezdůrazňovala, že k nám chodí míň kvůli miminku (tím jen zakládá na to, že kluci začnou žárlit a nakonec nebudou mít hezký vztah ani k sestřenici), prostě babička nemá tolik času a hotovo. Mrzet ji to může, ale to je tak asi všechno. Ono to kluci přežijí, i když budou vídat babičku jen na narozeniny apod. (má to tak spousta lidí, kteří třeba jen bydlí daleko od prarodičů). Samozřejmě jestli bude tchýně okatě dlouhodobě preferovat vnučku, tak to kluci posléze tak jako tak pochopí a vztah k babičce zřejmě ochladne, ale nemyslím si, že by je to nějak poznamenalo (mám vlastní zkušenost - i já jsem měla babičku, která se jako milující babička chovala jen k strýcovým dětem, a na nás s bráchy si nevzpomněla, natož aby nám dala někdy nějaký dárek, zatímco druhým vnoučatům nakupovala pořád něco. Brala jsem to vždy jako prostý fakt, nikdy jsem nad tím nijak nepřemýšlela, ale je taky pravda, že jsem k ní nikdy nic necítila, znamenala pro mě asi tolik jako sousedka z ulice - prostě někdo, koho čas od času vidím, společensky spolu něco prohodíme a po rozloučení si na něj už ani nevzpomenu. Ji to netrápilo, mě taky ne). A nemá smysl řešit věci, se kterými nejde nic udělat, pokud sama babička nebude chtít.
Elynor: Přečetla jsem jen první věty a dál nemůžu. Proč by měla mít paní proti tchýni výhrady? Hloupost. Jen popisuje věci.
Ať je to, jak je to, jestli skutečně babička řekla o tom menším chlapečkovi, co řekla, je to nesktutečná "Milka" a pokládám to za neodpustitelnou nehoráznost. Už jen, že si to myslí, je hnusné a že to dokonce vysloví, svědčí o tom, co je to za člověka. Je mi maminky líto, ale ať je v klídku, pámbu to bábrli vrátí.
Jo a ještě něco: vzala jsem si z toho to pro mě lepší. A sice, že já si vždycky nějak musela poradit a poradila. Takže když naši nebo spíš tedy sama babička řekla - jdu hlídat děti, máma jde k zubaři, na rodičák, atd.....tak jsem si jen s údivem řekla...JAK JSEM TO VLASTNĚ DĚLALA JÁ? ODE MĚ NIKDO NESLYŠEL, ŽE POTŘEBUJU HLÍDAT. Je tedy fakt, že když jsem po rozchodu s manželem fakt v prvních dnech nevěděla, kam se vrtnout, než jsem si našla podnájem, a od svojí již ovdovělé matky - žijící dosud v tom velkém bytě - uslyšela tu úžasnou větu....JÁ SE DO TOHO NEBUDU MÍCHAT, TADY ZŮSTAT NEMŮŽEŠ....jsem si vzpomněla na to, jak nechali rok u sebe bydlet ty druhé mladé jako dosud svobodné a uprázdnili jim jeden pokoj....že mě to snad poprvé, a že vydržím opravdu docela dost, hodně zamrzelo. Jinak díky, moji rodiče, protože jen díky vám jsem samostatná a nezávislá. Co jsem si sama od života nezasloužila, to nemám. Já měla zase fajn prarodiče. Dávno jsou pryč, ale o to víc vzpomínám....A doufám, že i já jednou budu tou, o které mé vnouče řekne to, co já o nich.....a sice že na ně nezapomenu.... .
Má vnoučata byla taky u mých rodičů těmi sice nejprve narozenými, ale jinak na posledním místě. Mezi mými dětmi a dětmi mých podotýkám vlastních mladších sourozenců je docela velký věkový rozdíl. Mezi námi deset, mezi vnoučaty dvacet let. Mé vnouče je tak mladší jen o malinko let, než nejmladší vnouče našich. Já se vdávala brzo, oba sourozenci měli mnohem volnější výchovu, tak šli do manželství pěkně pozdě - kam by se spěchalo, že. Samozřejmě v průběhu let, kdy ty děti rostly, docházelo ke kuriozním situacím typu MY K VÁM ALE NEJDEME, MY JDEME JEN KOLEM, MY BYLI DLOUHO U MLADÝCH A CHCEME VIDĚT ZPRÁVY. Nebo když dcera ukázala hezké vysvědčení, dostala odměnou padesátku a nejmladší vnučka, coby batolátko, rovněž se slovy, TUMÁŠ TAKY, TY MALINKÁ, ABY TI TO NEBYLO LÍTO. I zapudila jsem v sobě tu chuť říct té svojí velké školačce HELE ŘEKNI SI TAKY O NOVEJ KOČÁREK, VOZILA SES PO SOUROZENCI A NIKDO SE O TO NEZAJÍMAL...Jo, když mají rodiče na výběr, ať si tedy vyberou. Naši si vybrali. Ale fakt si nejsem jistá, zda jim to ty protěžované děti uměly vrátit. Řekla bych na 99%, že ne. K tomu, jaká bych byla babička více vnoučatům, nemůžu nic říct. Mám jedno - máme se moc rádi. Druzí mladí nemůžou mít, a první po porodu prvního taky ne. Mně tedy to jedno stačí a já jemu stačit musím taky, nikdo jiný není....
No nevím... mně to nepřijde jako tragédie. A navíc mám dojem, že paní Magda má obecně vůči tchyni výhrady už od začátku, jinak by si odpustila ty řeči o "ledové královně" a o tom, jaká byla tchyně jako matka málo citlivá. O tom ona jako snacha nemůže nic vědět. Není moc jasné, jak jsou vnuci velcí, ale zato se tam jasně píše, že tchyně ještě pracuje, sice na zkrácený úvazek, ale na směny (odpolední). Takže asi nebude mít nějak závratně moc času na hlídání vnuků, kteří možná už ani nejsou malí a roztomilí, nýbrž to můžou být šídla, která minutu nepostojí, a kterých mají často i rodiče plné zuby (a proto by se jim to hlídání asi hodilo, že áno). No a neteř je čerstvé miminko, ještě k tomu holčička, což kupodivu některé lidi skutečně svádí jaksi k většímu ňuňání, než kdyby to byl chlapeček. Takže mi ten vývoj připadá poměrně logický. Ona se neteř taky časem okouká a jak povyroste a začne být aktivnější, třeba bude všechno jinak. Kromě toho se ti vnuci s prarodiči vídají, ne že ne, je tam vyjmenováno celkem dost příležitostí. Čili není to tak, že by vůbec o kluky nebyl zájem. Možná by bylo zajímavé porovnat, jestli tedy rodiče Magdy věnují vnukům více času než rodiče jejího manžela a o kolik (samozřejmě za předpokladu, že jsou srovnatelné podmínky - nelze srovnávat důchodce a dosud pracovně činné prarodiče, nebo prarodiče zdravé s takovými, co mají nějaké zdravotní omezení plynoucí z věku). Třeba by se zjistilo, že ta odsuzovaná tchyně se jim věnuje stejně jako matka Magdy. Byť mě by to teda naštvalo, kdyby mi někdo chtěl počítat minuty a vyčítat, že se s někým bavím o 5 minut déle než s jiným... shrnuto - myslím si, že Magda má prostě nějak divné měřítko a s tchyní od začátku nijak úžasný vztah, a přenáší to i na svoje děti. A protože každej chce být hezkej, zvláště ve vlastních očích, tak se chytla příležitosti a celé to svádí na nově narozenou neteř, ačkoli ta je v tom naprosto nevinně. Ale je to důvod začít vykládat, jak je ta babička nehodná a nezachovala se.
Radna: jsem v invalidním důchodu, po těžké nehodě pouze o berlích, jsem ráda že se hýbu, čekám na výměnu obou kolenních kloubů, takže ne, nemám pevné zdraví, jen mám ráda děti svých dětí - jak říkávala moje babička - dítě mého dítěte je dvakrát moje dítě - a je to pravda, starší vnuk (6) je atypický autista, nemluví, neví co je za den, sám se nenají, neobleče, mladší (4) je ADHD. Vždy je to jen o tom, jak moc máte svá vnoučata ráda, ne o tom jak moc jsou živí.
farah.farah: ježíš já mám teda normálně dost překlepů ale teď jsem se fakt překonala.:) tak se vám omlouvám to ani nejde číst.:)
Takhle nemlůže samozřejmě očekávat že pro ni tchyně udělá první poslední ale o to myslím té paní nejde, jí prostě jen mrzí to že babička má na vnoučata dvojí metr a přijde jí to vůči jejím dštem nedír, což je. Ale s tím moc nenadělá bohužel. Paní má možná blíž k dceři a nebo k holčičkám obecně zkrátka má nějaký dovůd proč vnouce od dcery výrazn preferuje. A chce nechce nutno přiznat že na takovou volbu má právo, neexistuje pocinnost vnovat se všem vnoučatům stejně. Paradoxně si myslím že horší bylo když dělala rozdíly mezi sourozenci, protože to ti kluci cítili nedejbože pokud ty pitomosti že mladší je hloupý a není hezký říákala před ním........ to, že je babka furt s malou sestřenkou se nemusí vůbec dozvdět a nemusí je to tím pádem trápit. Já to v děctví zažila opačne babi mla 3 syny a za 7 vnoučat jen 2 kluky a strašně je upřednosňovala. S bratránkem jsme byli skoro stejně staří a tak jsme několik let byli na léto oba detašováni k babičce na chatu.....babi naprosto nepokrytě bratránka ve všem preferovala.pokud se cokoliv stalo neptala se co se stalo a rovnou mi dala facku s argumentem že jsem starší (o 4 měsíce) tak že mám mít rozum a můžu za to já............pamatuju si jednu super storku s ní bratránek mne honil uklouzl na mokré trávě a začal brečet přišla babi a profackovala mne co že mu ubližuju. Když se mne bratránek zastal že mu nic nedělám že to on honil mne a upadl sám, dostala jsem další facku, protože mám mít rozum a nemáme se honit když je tráva mokrá od rosy...... Tož tolik k těm milovaným babičkám. Jak říkám lepší se s takovými nestýkat než mít v přímém přenostu to že jste jak je v článku napsáno vnouče druhé kategorie. :D
Amaliana máte samozřejmě pravdu (a zřejmě také dobré zdraví a dost energie). Já jsem kolikrát tak unavená, že bych fyzicky dvě divoké malé děti najednou prostě nedala.
Radna: mám 2 "hodně aktivní" vnuky a dcera čeká ještě holčičku, ale nevím proč bych měla dělat rozdíly, sama z mé zkušenosti vím jaké to je, když babička má raději jedno vnouče a ostatní jsou vzduch, moje matka byla typická nehlídací babička a moje děti byli až na poslední koleji ani ne na té druhé a pouze hlídala a vychovala syna mé nejmladší sestře. Když dědila po mé babičce, tak veškeré peníze nastrkala jim, ostatní (je nás 6) nedostali ani korunu. Takže já rozdíly zásadně nedělám.
Souhlasím se všemi níže uvedenými názory a ještě bych přidala, že už teď před padesátkou vidím rozdíl v hlídání jedné holčičky v kočárku a "divokou klučičí dvojkou" jak je sama maminka nazývá. Natož až mi bude třeba o deset víc.
No, pokud babička vnuky "odstřihla" úplně, je to blbé. Omezit návštěvy jen na svátky a narozeniny, to je na to, že bydlí v jednom městě hodně málo. Oni kluci za pár let o babičku s dědou moc stát nebudou, budou mít jiné zájmy. Aby se pak babička nedivila, že za ní kluci nejdou. Na druhou stranu může být Magda ráda, že ta intenzivní péče je nasměrovaná na dceru a vnučku, myslím, že by se jí nelíbilo, kdyby měla doma tchyni napečenou dopoledne na kafíčko, s kastrůlkama a podobně. To bychom tu četli článek o vlezlé tchyni.
Co by ta Magda nechtěla??? Ona si udělala děti,tak ať se o ně stará! Tchýně si může dělat co chce,nikde není psáno,že by měla být babička poskokem vnoučat! Já nikdy nic takového se svými dětmi nezažila,ani bych nechtěla.Péče prarodičů je něco navíc,nevynutitelného,jen dobrovolného! A závist je fakt hnusná věc....
Omlouvám se, je tam zmínka "když nemohli naši". Takže pomáhají všichni prarodiče, dle svých možností, chuti a uvážení. Co byste chtěla víc? Já jsem v době narození svých dětí již rodiče neměla a tchyně s tchánem se do péče opravdu nijak nehrnuli. Ackoliv bydlíme ve stejném městě, vídali se s dětmi převážně jen u příležitosti svátků, narozenin a Vánoc, v létě na chalupě, jinak je opravdu výjimečně. Například naše děti u nich doma nikdy nepřespaly. Kromě mého manžela měli ještě mladsího syna, který se nikdy neoženil a až do své předčasné smrti žil v naprosto perfektním mamahotelu.
Myslím si, že je to celkem normální - mladší dcera bývá matce blíž než starší syn, a mnohem víc blíž než snacha - proto ta péče o těhotnou dceru. I ta malá holčička evidentně babičce hoví víc než dva odrostlejší kluci, co už s tím. Zvláštní je, že o vaší matce není v článku ani slovo. Existuje vůbec a pokud ano, jak se ona (případně váš otec) podílí na pomoci s vnoučaty?
Co já bych dala za takovou tchýni. Mě se strkala do všeho a už před porodem mě poučovala, kdy mám krmit, jak mám krmit, jak žehlit, jak koupat ... a to jsem měla doma předtím celý rok od mimča moji neteř. Po porodu ještě horší ...
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.