Vdávala jsem se poměrně pozdě, moje biologické hodiny tikají a já toužím po dítěti. Přirozenou cestou to však nejde a umělé oplodnění můj manžel odsuzuje. Mám šanci ho přemluvit?
Mám velmi milujícího, laskavého a obětavého manžela, který umí dát najevo, že mě má rád. Já jej také miluji a vážím si ho. Jediné, co nám ještě chybí, je plod naší lásky – vytoužené dítě. Bohužel, podle vyjádření lékařů k tomu vede jen jediná cesta – umělé oplodnění.
Potíž je v tom, že můj muž věří v Boha a umělé oplodnění považuje za velký hřích. Dobrý křesťan prý ani ve šťastném manželství nemůže připustit něco, co není v souladu s Boží vůlí. „Nebuď netrpělivá a čekej, kdy Bůh rozhodne. Třeba se dočkáme dětí ve vyšším věku“ . Jenže toho se právě obávám. Dobře vím, jaká rizika pro dítě i matku přináší vyšší věk a já už mnoho času nemám. Třicítka na krku. Stihneme pak dítě vychovat, narodí se nám zdravé? A dočkám se někdy vůbec?
Nechci dítě ze zkumavky
Naše rozhovory se kolem dítěte točí dnes a denně. Snažila jsem se jej přesvědčit, aby umělé oplodnění nezavrhoval. Většinou náš rozhovor skončil tichou domácností. Zkusila jsem jinou taktiku a na stůl položila několik knih o metodě umělého oplodnění. Věděla jsem, že se můj muž do knížek začte, a čekala na výsledek.
Asi po týdnu mi řekl: „Ty knihy klidně vyhoď, dobře víš, že nemorální jednání je mi cizí, a nechci, aby technika či někdo jiný zasahoval do našeho manželského života. Nikdo, kromě Boha, na to nemá právo“ . Než jsem se zmohla na obranu, pokračoval ve vysvětlování. “Umělé oplodnění je proti přírodě a zrazuje výlučné právo manželů stát se otcem a matkou pouze jeden prostřednictvím druhého. Zkrátka, buď se dítě narodí z naší lásky, nebo nic“.
Umělé oplodnění je podle katolické církve hřích
Nad slovy manžela jsem se zamyslela a začala hledat podrobné informace, jak umělé oplodnění vlastně probíhá, a dozvěděla se, že při metodě IVF jen několik embryí nakonec přežije. Tedy plánovaná a asistovaná vražda ostatních embryí? Podle víry ano, podle mého rozumu jde o pár buněk, které v přirozeném procesu početí stejně vždy zaniknou. Tento argument jsem pak přednesla manželovi, který se jen na mne zamračil a pronesl: „Nezabiješ “.
Dobře vím, že Bůh je všemocný, najdeme ho v sobě, uvnitř, v našem srdci. Člověk ale má možnost svobodné volby si sám vybral cestu, po jaké se bude jeho život ubírat. Já spojila svůj život s manželem a chci s ním být až do smrti. Také ctím víru, ale v umělém oplodnění nevidím nic špatného. Cílem umělého oplodnění přece není zabíjet embrya - cílem je vytvořit nový život.
Šárka, 29 let