Marcela přišla takřka ze dne na den o všechno! Přiznává sice, že udělala pár chyb, ale zasloužila si až takové jednání?
Naivně jsem si léta myslela, že svého muže znám. Chyba lávky! Nakonec jsem zjistila, že neznám ani sebe samu. Myslela jsem, že jsem silná, suverénní a jen tak mě něco nerozhází, strašně jsem se spletla. Život se mi sesypal jako domeček z karet. Ještě nedávno jsem měla manžela, děti, dům, peníze – nyní nemám skoro nic. Žiji v garsonce a jsem ráda, že mám vůbec kde hlavu složit.
Panička předměstí a spasitel jóga
Byla jsem klasická panička ze satelitu. Ráno jsem odvezla děti do školky, jela nakupovat, cvičit, na kosmetiku, po úřadech, odpoledne jsem taxikařila po kroužkách a věnovala se domácnosti. Manžel velmi slušně vydělával, a tak jsem se po mateřské do práce nevrátila. Manžel úplně nadšený nebyl, ale nakonec souhlasil. Byla jsem žena v domácnosti, stejně jako mnoho sousedek v domech okolo. Žila jsem v přesvědčení, že vše klape, že mám život naprosto pod kontrolou. Nechci si sypat úplně ve všem popel na hlavu, exmanžel se zachoval při rozvodu opravdu hnusně, ale uznávám, že jsem měla v té době možná nos trochu na horu.
Dům koupil muž bez hypotéky, měla jsem svoje auto, paní na úklid, paní na zahradu, konto, kam mi posílal dost peněz na to, abych obstarala domácnost i svoje záliby.
Můj život byl na první pohled perfektní, časem jsem ale cítila stále větší vnitřní prázdnotu. Život v satelitním městečku, s malými dětmi a v okruhu několika kamarádek byl přeci jen trochu „ponorka“. Shodou náhod vtrhla do mého života jóga, skvělá lektorka, jógové víkendy, semináře a další akce. Můj život byl opět barevný! Jóga mi dávala radost a spoustu energie, ostatně stále mě baví a drží nad vodou. Jenže manžel měl opačný názor. Nesnášel východní filosofii, nenáviděl zdravá jídla, nechtěl, aby na jógu chodily děti. Na jednu stranu ho chápu, ale on byl také samý pracovní oběd, večeře, párty, golf apod. To jsem měla každý den jen čekat, až přijde a vítat ho domácí bábovkou? Každý má přeci právo na určitou osobní svobodu, na čas, který stráví tak, jak uzná za vhodné!
Skřípe to, končíme.
V určité fázi svého života jsem začala cítit, že potřebuji nějakou vnitřní změnu. Transformaci, která mě nasměruje dál. Rozhodla jsem se, že odjedu se svou učitelkou jógy na 3 týdny na Bali. Maminka mi slíbila, že se bude starat o děti a vařit. O domácnost – praní, žehlení i úklid – se postará paní, která nám uklízí. Do detailů jsem vše zorganizovala, sepsala denní rozvrhy dětí, každý měl svůj úkol, manžela jsem z toho takřka vynechala. Vše bylo perfektně připraveno! Jen můj muž připraven nebyl. Byl rezolutně proti. Přesto jsem odjela a prožila nejúžasnější dny v mém životě, měla jsem pocit, že můj život úplně změní. Změnil. Ale jinak, než jsem chtěla.
Doma mě čekalo nemilé překvapení. Manžel byl s dětmi na víkend u rodičů a na stole mi nechal od svého právníka sepsaný návrh na rozvod a mnoho dalších papírů týkajících se péče o děti a finančního vypořádání. „Milá jogínko, jistě jsi našla vnitřní klid a nelpíš na majetku a pozemských vztazích, a tak mi jistě podepíšeš pár papírů a ušetříš si energii a čas, kterou bys věnovala boji s mými právníky,“ psalo se ve vzkazu na hromadě lejster. Samozřejmě jsem nic nepodepsala a ihned jela za nedávným rozvodem protřelou kamarádkou.
Vše jsme pročetly, konzultovaly s jejím právníkem, který mi nabídl pomoc. Jenže čím mu zaplatím? Najednou mi došlo, v jaké jsem situaci. Jsem absolutně materiálně závislá na manželovi! Pokud se rozhodne, má dost financí i známých a připraví mě o vše. Přijela jsem domů a udělala obrovskou chybu, spolykala jsem prášky. Nechtěla jsem si doopravdy ublížit, chtěla jsem jen vykřičet svou bezmoc.
Z Bali rovnou na psychiatrii
Bohužel vše dopadlo tak, že jsem strávila několik dní na psychiatrii, kam za mnou přišel manžel i s právníkem. „Vím, že nejsi blázen, ale pokud to bude potřeba, blázna z tebe udělám! Nebude to vůbec těžké. Doporučuji ti, aby si vše podepsala. Odejdeš tak, jak si přišla. Od cesty ti dám novou garsonku. Děti ale zůstanou doma! Chtějí to. Ostatně si je přes měsíc neviděla! “ vmetl mi do obličeje manžel. Byla jsem na tom tak špatně, navíc v šíleném prostředí, že jsem souhlasila se vším. Ještě před měsícem jsem měla všechno. Nyní jsem bez peněz, bez dětí, bez auta – mám jen 4 stěny malinkaté garsonky.
Být sama sebou?
Nikdy bych do svého muže neřekla, že je něčeho takového schopen. Ještě méně bych do něj řekla, že si po třech měsících přivede domů svou obchodní partnerku, ze které jsou holčičky naprosto nadšené. Vyprávějí mi, že je krásná jako princezna, hodná, legrační, skvěle vaří, zpívá, kreslí a také jim prý jednou porodí bratříčka! Jak se mohl exmanžel takhle rychle změnit? Vždyť doma vše docela klapalo. Bylo uklizeno, uvařeno o děti bylo postaráno, o sebe jsem také velmi pečovala, zatímco jemu rostlo břicho! Jediný můj koníček byla jóga, to jsem neměla právo se občas odreagovat? Vždyť jsem mu porodila dvě krásné holky! Dokud jsem byla poslušná hospodyně, bylo vše v pořádku, jakmile jsem začala být sama sebou, bylo vše špatně.
(Marcela J., 38 let)