Diana rozhodně nikdy nemohla najít "inspiraci" v naší rodině.
Diana rozhodně nikdy nemohla najít "inspiraci" v naší rodině. My s manželem se máme pořád rádi, jsme si věrní a chováme se k sobě hezky. Ani široko daleko v příbuzenstvu nemáme žádného přelétavého strýčka nebo jiný předobraz toho, co dcera pojala za své.
Kdy přišla o panenství, vlastně ani nevím. Když jsem si s ní v jejích dvanácti chtěla promluvit o menstruaci a dalších ženských věcech, odbyla mě, že to už přece všechno dávno zná. Prý ze školy.
Když se jí blížily patnácté narozeniny, pokusila jsem se o další rozhovor, tentokrát o antikoncepci. Opět mi bylo řečeno, že jdu pozdě, protože ví vše, co potřebuje. Tak jsem ji jen nabádala, aby se nebála za mnou kdykoli přijít, a poptala se, jak to má s kluky. "Neboj, mami, jsem úplně normální," odpověděla mi dost záhadně.
Znám svou dceru dobře, takže jsem rychle poznala, že se něco děje, a ona mi potvrdila, že má kluka a je zamilovaná. Měla jsem radost i starost, ale snažila jsem se nedat to znát, a jen jsem jí nabídla, ať ho někdy přijde představit, abychom věděli, s kým se schází. Protočila oči, ale zasáhl manžel, který byl přísnější a rovnou jí řekl, že je pořád naše dítě a rodiče by snad měli vědět, s kým chodí.
Pokračování 2 / 3
Přece se neuvážu na prvního, kterého potkám, tvrdí
A tak u nás za několik týdnů zazvonil její spolužák. Oddychli jsme si, znali jsme ho a věděli, že to je slušný kluk. Jenže tahle láska vydržela jen dalších pár týdnů. Pak byla Diana nějakou dobu dost zasmušilá. Přikládali jsme to smutku z rozchodu, o kterém mi ale nechtěla nic moc říct. "Zkrátka nám to neklapalo," řekla mi jen a já nechtěla vyzvídat.
No a pak to začalo. Od předloňského jara doteď, tedy za zhruba rok a půl, dcera vystřídala minimálně patnáct kluků - a to počítám jen ty, o kterých víme. A co je horší, je víceméně jisté, že všechno to byli i její sexuální partneři.
Některé kluky nám dcera představila, jiné ne, o některých jsme se doslechli, s jinými jsme ji sami zahlédli. Vůbec to nechápeme! Diana jako by vůbec nestála o nějaký hezký vztah, velkou první lásku. Připadá mi, že je vlastně nešťastná, pořád hledá něco, co nenachází. Když byla za půl roku s asi pátým klukem, rozhodla jsem se jí trochu promluvit do duše."Copak ti předtím byli tak špatní?" ptala jsem se. Prý ano. "A neměla bys jim dát třeba šanci, trochu času? Po pár týdnech druhého moc nepoznáš," zkoušela jsem to. Jen se ušklíbala. "Právě naopak. Velmi rychle poznám, že to není pro mě."
Po pár dalších "vztazích" jsem to zkusila znovu a tentokrát mě šokovala. "Ale mami, je mi šestnáct, jsem v období hledání. Musím vyzkoušet všechno, to není jako za vás, kdy jste někoho potkali a už s ním jste napořád. Já chci poznat spoustu kluků, ne se uvázat na prvního." Než jsem na to stihla něco říct, dodala:"Navíc mě baví sex a chci poznat víc než jen jednoho. To by byla nuda." Úplně mě odrovnala!¨
Pokračování 3 / 3
V nočním stolku má desítky kondomů
Když jsem náš rozhovor převyprávěla manželovi, byl úplně nepříčetný a jeho první reakcí bylo všechno randění jí zakázat. Jenže to by nikam nevedlo a stejně by si cestu našla. Oba pracujeme na směny, i o víkendech, Diana bývá doma často sama i večer. Stejně tak může odejít ona ke svému partnerovi.
Kromě toho vlastně nic neprovedla, za co bychom ji měli trestat. Patnáct jí dávno bylo, v tomhle směru je to bohužel naprosto její volba... Navíc se dcera pořád dobře učí, jinak s ní nejsou žádné problémy, nemáme žádný argument ve smyslu, že by ji kluci kazili. Prostě jen nevěříme svým očím, když vidíme, že její známosti trvají třeba pár dnů, nebo má klidně dva kluky najednou. Ona už jim poslední dobou říká "kamarádi", ale je jasné, jak to je.
Nedávno jsem jí nesla do pokoje vyžehlené oblečení. Nevím, co mě to napadlo, spíš intuitivně jsem otevřela její noční stolek. Má tam desítky krabiček s kondomy, lubrikační gely, plyšová pouta (!) a platíčka antikoncepce. Aspoň že tak! Přesto jsem byla z toho objevu v šoku, zkrátka si takové věci pořád nějak nedokážu spojit s vlastním dítětem.
Nevím, co dělat. Dcera se tváří, že je vše v nejlepším pořádku, ale já se s jejím chováním zkrátka nedokážu smířit. O tom, jakou bude mít pověst, ani nemluvě. Ráda bych, aby se opravdu zamilovala a poznala, co je to mít vztah s někým, koho milujete a on vás, ale to samozřejmě není v mé moci.
Marie, 43 let
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!