MARKÉTA (33): Můj muž chce rodinu, já dávám přednost kariéře

farah.farah: Nechápu jak tedy partnerovi sdělíte, že nějaké jeho jednání je pro nekceptovatelné a že pokud bude zajde za tu hranici tak ..... ? Protože pro něho to je přece nátlak a vyhrůžka ať to řenete jakoukoli formou, A pokud to neřeknete dostatečně jasně a důrazně tak jak má ten druhý pochopit že je to nepřekročitelná hranice ?

j66: za nedospělé považuji jakékoliv vydírání nebo výhrůžky. Je to znak toho že člověk není schopen získat toho, co chce normální cestou atak se uchyluje k manipulaci s druhým člověkem a snaží se ho natlačit tam kde ho chce mít on. Zůstávat s ní jistě nemusí, ale vyhrožovat stylem když nebudeme mít děti tak se rozvedu je prostě dětinské, je to obdoba toho když si děcko lehne v sámošce na zem a začne kopat nožičkama když mu maminka nechce koupit lízátko. Buď s ní chce být nebo ne, na to aby na to přišel jestlu s ní chce být jí opravdu nemusí dávat ultimátum. Jakmile bude opravdu chtít odejít a né jen vyhrožovat, tak to udělá. to že ona se chová nějak je jedna věc, ale to z něj fakt nedělá světce ani pana dokonalého. Tlačit na nedospělého jedince jako ona aby měla děti jen proto že je chce on......je mu jedno že ona bude hrozná matka j mu jedno že dítě s takovu matkou bude trpět, on chce mít tu čárku ty díte v podstatě svým způsobem obdobně sobecký jako ona. Jejih vztah zjevně nefunguje když se nedokáží shodnout na tak zásadní věci a nynucovat si v takovém případě dítě........

AjaF: souhlas

SandraN: Před šedesátkou to už není žádná plná síla.

Ne každý může říct, že to má v práci takové, aby si ho vážili, aby mu to zaplatili a aby ho to bavilo. Markéta má kliku, jakou hodně z pracujících ne. Argument manžela, že jeho kamarádi děti mají a on chce, aby je měli ve stejném věku, mně přijde dětinský a zcestný. Je to stejné, jako kdyby mu Markéta předhazovala, že její kamarádi jsou na vedoucích postech a nutila ho, aby se někde vytáhl na ředitele. Další argument, že by se nemusela dožít maturity dítěte, mně přijde skutečně až sprostý. Děti maturují v 18, v 19 letech. Kdyby Markéta porodila ve čtyřiceti, tak se maturity hravě dočká v plné síle. Je dobře, že by si mohli dovolit chůvu a že mají ochotné rodiče. Navíc jsem toho názoru, že NEZÁLEŽÍ NA TOM, KOLIK ČASU RIDIČ S DÍTĚTEM STRÁVÍ, ALE JAK KVALITNÍ TEN ČAS JE. Tudíž zastávám názor, že matka na MD, kterou to doma s dětmi nebaví a na které leží celá domácnost, může být doma docela nešťastná a když dítě slyší, nemůžeš si hrát sám, já vařím, peru, uklízím, chci sei něco přečíst, na TV se podívat.... a když už s tím děckem ven do parku na průlezky musí, tváří se tam otráveně a bere to za ztracený čas, .....tak to za šťastné dětství tedy vůbec nepovažuji. Naše Markéta, pokud se nechá přemluvit, bude naopak dělat vše pro to, aby neztratila kontakt, pracovala z domova, atd, takže pokud si dítě pořídí v čase, který nechce a nevyhovuje jí, bude to u nich v bleděmodrém. Vidím tady ale jiný problém. A sice ten, že na vztahu dítě a matka se to může podepsat. To dítě to bude vnímat, že ho máma měla ne proto, že ho tolik chtěla, ale proto, že k tomu byla dotlačená. Jaký je to rozdíl, spousta žen dělá všechno možné pro to, aby aspoň jednoho potomka donosila. Přikláním se k tomu, že dneska je skutečně možnost si příchod potomka načasovat a naplánovat a že je to plně v režii matky. Na Markétině místě bych manželovi řekla, že buďto jsem se rozhodla ještě pár let počkat a nebo že po něm chci, aby byl na MD plně on a to se vším všudy. Od praní, vaření, prostě pokud dítě chce, aby mě na MD zastoupil.

A je mi docela líto toho jejího muže, který s něčím podle domluvy počítal, těšil se na rodinu, má to pro něj význam a najednou vidí, že z její strany je všechno jinak a že má počítat s úplně něčím jiným. Taky ho určitě napadá, jestli ona vůbec děti bude někdy chtít, a najednou je před ním vidina, že bude muset svůj život úplně od základu změnit - buď přistoupí na (věčné?) odkládání založení rodiny a bude riskovat, že zestárne bez dětí (o což nestojí), nebo bude muset opustit manželku a začít hledat někoho jiného, tedy začínat partnerský život od nuly - obě varianty pro něj znamenají dost zásadní životní změnu... Já bych to taky asi těžko nesla.

j66: určitě to bude místo, které nebudou mít problém obsadit někým jiným - myslím, že vpodstatě každý je v práci nahraditelný. A asi i proto ona o tom tak uvažuje, že musí skočit po příležitosti, když jí ji teď nabízí, protože jinak má utrum, místo se obsadí jiným zaměstnancem a na ni hodí bobek :-) Ale jak píšete, to si musí zvážit, jestli jí to opravdu stojí za to vzdát se kvůli práci rodiny. Protože musí počítat s tím, že by stačilo, aby měla třeba nějaký zdravotní problém (a nikdo neví, kdy se mu něco stane) a už ji někdo dravější s celodenním nasazením vyšoupne.

Ke všemu se tam mluví o více dětech, minimálně dvou - což je zřejmě přání pana chotě. Jakákoli pozice, nyní vybudovaná a další dva roky s ještě větším nasazením udržovaná, byť i podepřená nějakou dohodou se zaměstnavatelem, o které je zmínka, nevydrží čekat tak dlouho, než paní vychová dvě malé děti aspoň do školkového věku. Chůvu nechce, manžel sice nabízí pomoc, ale ne to, že by to celé převzal na sebe, a to ona ostatně taky nechce, přitom čas už nemá. Ve 33 letech je nejvyšší čas, jestli má být těch dětí více, tak už je to jen tak tak. Bude si muset vybrat. Čistě můj osobní pohled - ve skutečnosti ani děti nechce, ale protože je společensky málo přijatelné to říct na plná ústa, tak mlží. Možná že dřív byla situace jiná, proto nebyla proti dohodě, že za dva roky děti mít budou, mezitím se věci změnily, jí se zalíbila jiná perspektiva... to se může snadno stát. Lidi mění názory. Pána chápu taky, měli dohodu, tu ona teď neplní, je právem roztrpčen. Ale nátlakem nic nezíská. Jen dva nespokojené lidi a následně i nespokojené děti. A nakonec by se to stejně rozpadlo. Pro něj by bylo řešení se rozvést a najít si paní s malýma dětma, což by nemohl být problém, dneska by se samoživitelkami dalo dláždit. Při troše štěstí si najde takovou, co má jedno dítě ve stejném věku, jako jsou ty děti jeho přátel, a další dítko si bude ochotná pořídit s ním. Tím má on vystaráno, a Markéta bude mít klid na kariéru.

Zebruška: Proto se taky ptám , co je to kariéra? Pozic kde se očekává 150% výkon a naprosté odevzdání se pro blaho firmy nebo státu těch zase tolik není. Rozhodně takových pozic není tolik jako žen, co odkládají početí děti kvůli "budování kariéry" Pokud jste lehce nahraditelná, tak obětujete veškerý soukromý život a v 50-ti stejně vyhoříte a mladé dravé kolegyni nebudete stačit. Podle mne je potřeba si vyhodnotit priority a těm "budování kariéry" přizpůsobit. Pokud je ta žena opravdu obtížně nahraditelná , tak jí firma vyjde vstříc a pokud je lehce nahraditelná tak taková "kariéra" mi za život bez dětí nestojí. Ale to samozřejmě mluvím za sebe a každý si to musí vyřešit sám.

Byla jsem kdysi (ve svych 30 letech) v úplně stejné situaci, včetně biologicky tikajiciho manžela. Protože tenkrát bylo zvykem odrodit nejpozději do třicítky, přistoupila jsem na jeho argumenty a hle, problém se vyřešil sám: než se mi podařilo otěhotnět, lítali jsme dva roky po doktorech a mezitím jsem úspěšně "dokarierovala" :-) Takže s chutí do díla - představa, že ve 33 otehotnite na první pokus je trochu zcestná. A i kdyby jo, mimino vám tu křivdu vynahradí :-) ( pokud skutečně chcete mít děti a nemá to být odklad nafurt)

j66: no, děti nejsou v kariéře překážkou, to se sice snadno a často říká, ale realita je jiná. Na spoustě vyšších pozic se opravdu nepočítá s tím, že od tam žena odejde na klasickou mateřskou, jinak je nahrazena někým jiným, kdo se práci věnuje plně. Pokud je to případ práce paní Markéty, tak jí je jasné, že pokud odejde na pár let na mateřskou, tak už jí tak dobré místo nedají. Možná by ho našla jinde, ale zas tu je velké ale - nenajde nic super hned po mateřské, bude se muset zas několik let snažit se vypracovat a to bude znamenat ukázat zaměstnavateli, jak je schopná a oddaná práci pro firmu, takže zas nebude nikdo počítat s tím, že bude třeba každý měsíc doma s nemocným dítětem, když budou mít smůlu na nemoci, nebo že bude lítat na čas do školky atd.atd. Stejně to bude znamenat, že si bude muset dobře zařídit péči o dítě - buď se bude takto převážně starat manžel, nebo bude mít chůvu. Prostě kariéra s klasickou péčí o děti a domácnost na plný úvazek dohromady nejde. Takže bude vždycky postavená před rozhodnutí, jestli radši dítě nemít vůbec, nebo je mít, ale smířit se s tím, že jsem ta matka, co ho uvidí ráno a večer. Jinak to podle mě nepůjde a to se jí za dva roky nezmění.

Ona tam sice píše, že nechce vidět dítě až večer, a tak ho chce mít až za ty dva roky, jenže.... Pokud bude dva roky dřít do úmoru, aby se vyšvihla, aby dokázala zaměstnavateli, jak je schopná a že si to místo zaslouží, vybuduje si pozici, tak co pak? Pak se jí tuplem nebude chtít to zahodit, když do toho investuje tolik času a práce (a rodinných neshod). Takže bude ve stejné, ne-li horší pozici. Podle mě, pokud jí opravdu tak moc záleží na této kariéře a zrovna na tomto místu, tak stejně bude vždycky mít jen dvě varianty - buď nemít děti vůbec, nebo mít, ale nebýt s nimi doma, tudíž otec na mateřské. To by si asi měla sama nejdřív vyhodnotit - co přesně očekává, že pro ni nastane za ty dva roky a jak to bude chtít řešit. Pokud totiž stejně, čili že nebude chtít odejít na mateřskou, aby neztratila pozici, a přesto by s dítětem do života počítat chtěla, tak by se variantě otce na mateřské bránit neměli a radši by měli opravdu se snahou o početí dítěte začít vzhledem k věku co nejdřív.

Mata69: ano, to mě taky napadá - že ani po těch dvou letech nebude ten "správný čas" na to kariéru přerušit...

Pokud má ona dobře placenou práci, nevidím důvod proč by nemohl na rodičovské zůstat on a ona se může vrátit do práce chvíli po porodu. POkud chce dítě on, tak by mu to jistě nevadilo.

Pardon, už jsem jak autoři zdejších článků, pletu jména. Je to samozřejmě Markéta.

No, nefér se chová Martina...bavili se o dětech, shodli se, že děti chtějí oba. Že to nemusí být hned po svatbě, ale že je mít chtějí. A ona najednou couve a nechce. Je jí 33, chce budovat kariéru a "do budoucna" děti chce. Kdy? Ve čtyřiceti? To už bude mít tu kariéru vybudovanou? A když jí vybuduje, tak to je jako co? Že dosáhla na to místo, o které stojí? A pak už nebude muset pracovat? Pak už ta kariéra pojede sama samospádem? Kdy bude vhodná doba tu kariéru přerušit a to dítě mít? Ono se jí nikdy nebude chtít z té rozjeté kariéry odejít, nikdy nebude ten vhodný čas. Měla by si to opravdu poctivě vyhodnotit. Jestli o ty děti v životě opravdu stojí. Každopádně je to nefér k jejímu manželovi. To, že on poukazuje tím, že jejich známí už děti mají, vidím jako to, že jim závidí, že oni už je mají a on by je rád měl taky.

Zebruška: ano,je to sice jedno z řešení,ale já zastávám názor,že dítě potřebuje v prvních letech života matku..Matka má prostě na péči o dítě takový ten cit,který otec nemá ani kdyby se rozkrájel..Ale je to věc názoru. Pravda je ta,že je tohle řešení pořád lepší než rozvod.

farah.farah: Jaké nedospělé vyhrůžky a tlak vidíte ze strany manžela? Že děti chce a když vidí, uhýbání a odládání ze strany ženy, že to chce nakonec vyřešit radikálně? A jak by tedy měl jednat, aby to bylo podle Vás dospělé? Čekat do důchodu? Nemluvit o tom vůbec a rovnou podat žádost o rozvod? Jak byste reagovala na takovou "slibotechnu" Vy v takhle zásadní otázce?

Hezky si zdůvodňuje to, že děti vlastně nechce. Děti si zaslouží mladé rodiče a ne utahané čtyřicátníky. Pro něj vidím pouze dvě možnosti, manželství bez dětí nebo rozvod.

ruzickaa: takhle ono je podle mne naprosté minimum žen které opravdu chtějí první dítě až po 40 spíš se to tak nějak semele že do té doby nenajdou vhodného partnera. Ono se totiž rádo mluví o ženách, co odkládají mateřství ale realita je tkaová že v průměru jsou to víc muži co dětri "ještě" nechtějí a tím nutí své partnerky to odkládat, pak se rozejdou jí je 38 a najednou bublina že budfe mít dítě splaskne.tohle je velice častý model, chlapi po 30tce často děti ještě nechtějí a když se blíží 40 utečou k mladší se kterou si ty děti pořídí. Neříkám, že je tksový každý, ale spíš to že o tomhle se v souvislosti s pozdními těhotenstvími vůbec nemluví....

No...tak nějak mne k tomu napadá že s jejím přístupem je asi vlastně dobře že děti nemá nechce a mít dost možná nebude, pánč matka by asi moc dobrá nebyla. A on otec asi taky ne když vytváří takové tlaky včetně výhrůžek......sorry ale oba mi připadají dost nedospělí oba vyžadují aby se ten druhý 100% přizpůsobil tomu co chci já, není tam zdá se ani z jedné strany kousek snahy o pochopení toho druhého nějaká vzájemnost.......a do toho přivést dítě?

Pořídit si děti je nejlepší vážně zamlada dokud máte dost síly a vaše tělo je mladé a určitě se se vším lépe vypořádá.Nechápu ženy které si chtějí dítě pořídit po 40 nebo dokonce po 50 a je jim jak téhle pani přednější kariéra .Ono to pak už také nemusí jít ,že a pak bude plakat ,že nemůže otěhotnět to bude další příběh pani s kariérou.
A jinak je pravda ,že by mohl být její manžel na mateřské ale to musejí to dítě oba chtít oba ne jenom jeden z nich.A tlačit pani do těhotenství není dobrý nápad jen aby pak hořce nezaplakala až bude konečně chtít dítě a ono to třeba nějak nepůjde.

Zebruška: To nejspíš nejde: "já nechci být matka, která své dítě uvidí jen na začátku při kojení a později večer spící, když konečně přijde z práce" ..........
Jinak co to je kariéra? Je to uspokojení z práce, finančního ohodnocení, uplatnění svých schopností? Já si myslím, že mateřstvím se nic z toho neztrácí, když něco umím a chci to dělat, a zároveň děti mít chci, tak způsob a cestu najdu. Děti rozhodně nejsou v kariéře překážkou !!!

Tak mě napadá ještě jedno řešení - proč se teda nedomluvit, že na mateřské s dítětem zůstane manžel a ona bude chodit dál do práce? To už dneska taky není nijak výjimečná situace. Znám dva práry, u kterých to takto fungovalo skvěle. Jedni děti chtěli mít, ona ale měla mnohem lepší zaměstnání a rozjetější kariéru než on, bylo jim jasné, že s jejím postavením a platem nebudou mít problém s hypotékou, zatímco jeho plat by jim nestačil, ona taky má svou práci ráda, stojí tam o ni a je v ní dobrá, takže padla domluva dítě ano hned, ale táta na mateřské. Kamarádka si dohodla v práci, že bude doma půl roku, aby mohla dítě plně kojit, po tu dobu jí zaměstnavatel držel její pozici a pak se vrátila a všichni byli spokojení. K tomu si zaplatili paní na úklid, praní a žehlení, aby manžel doma zvládal a mohl mít na starosti jen dítě a ona zas aby si po příchodu z práce mohla užívat dítěte a nemusela začít uklízet a prát. Spokojenost u nich panovala (a panuje) veliká. U druhého páru šlo o to, že on dítě chtěl moc a ona se do toho moc nehrnula, tak nakonec udělali kompromis - dítě mít budou, ale doma s ním zůstane otec. A taky neměli problém, ona byla ráda, že na ní neleží péče o kojence, které se obávala, on byl nadšený, že si může naplno užít vysněného synka. Nevím, proč by na toto nemohl přistoupit partner Markéty, když koneckonců to je hlavně on, kdo chce dítě teď hned. Poradila bych navrhnout tuto možnost.

Rambíša: Pravdu máte v tom , že mít děti po 30 není zase zase nic tak dramatické. Ale musí se oba shodnout, že děti chtějí a kdy. Chodili spolu 4 roky, dva roky jsou manželé, jak dlouho by měl manžel čekat, vždyť jemu bude také cca 33-35 let . Ani ten muž nemá v 50-ti tolik elánu jako za mlada. Já i celkem chápu tu poznámku o tom že jejich přátelé už děti mají. Protože pokud jsou děti +- vrstevníci můžou jezdit spolu na dovolenou , vyměňovat si zkušenosti a pod. Čím větší bude věkový rozdíl, tím je větší pravděpodobnost omezení kontaktu s přáteli. Samozřejmě, že to není žádná tragédie, ale je to další střípek do mozaiky.

Myslím si, že mít děti až po třicítce není nic tak výjimečného.Sama jsem to tak měla v době,kdy vrstevnice měly dítka již od 15,17 a v 19 letech běžně! Podle mne je důležité si založit hnízdo,mít našetřeno,v práci si užít aktivní období a pak ty děti! Strašení s možností neplodnosti je nanic,každá to má jinak,i v minulosti byly ženy,co se dočkaly 1.potomka až po čtyřicítce,a bez těch komedií s umělým oplodněním a pod.,co je dnes tak dobrým byznysem! A pán ať se uklidní,argumentovat tím,že "oni už mají děti a my ne" ne je blbost.Ještě rád bude jednou vzpomínat na klid v domácnosti,kdy si mohl dělat,co chtěl.Jak jsou děti,měli bychom se jim na 100% věnovat,a to pak nikdy!! nekončí,jen naší smrtí.

Další hloupá kariéristka.Já nevím kam ta dnešní doba spěje,pořád argumenty "jsme přece v 21.století,je normální rodit děti ve čtyřiceti".Dodnes vidím v porodnici vedle mě na pokoji 40letou paní,která porodila první dítě.Vypadala jak babička,celkem jsem se jí lekla,pak spustila pláč,že už třikrát potratila a nynější dítě je v těžkém stavu v inkubátoru.Co na to říct?Neměla jsem sílu jí nastínit,že se jinak rodí ve dvaceti a jinak ve čtyřiceti.Bylo mi jí líto.Stejně líto je mi těch hloupých kariérních hus...

Je škoda, že ideální mladé roky někdo prožije s partnerem, který za to nestojí. O dětech se bavili, ujasnili si to, jeden to považoval za vyřešené, druhý to chce teď, po uplynutí dohodnuté doby, měnit. K názoru, že dnes je přece běžné, mít první dítě daleko po třicítce nebo dokonce až po čtyřicítce se ani vyjadřovat nebudu. Stává se to častěji než dřív, z různých důvodů, ale běžné to rozhodně není. Není fér někoho do dítěte tlačit, ale není fér měnit tak zásadní dohody. Budujte úžasnou kariéru, ale s velkou pravděpodobností přijdete o bezva chlapa, kterého jste zklamala a možná to dítě ani už nikdy mít nebudete, protože než najdete kvalitní vztah (navíc v tomto věku, kdy už je přece jen menší výběr) a budete ochotná vzát se kariéry, bude už třeba taky pozdě. Jen tak mimochodem, když člověk chce, dá se toho skloubit hodně. Znám dost lidí, kteří pracují i s dětmi, zdaleka ne na celý úvazek, ale třeba takový 1 den v týdnu se dá kolikrát domluvit i výměna s mužem (popř. babička, chůva). Člověk nevypadne ze svého oboru, má dojem, že dělá i něco jiného než jen papáníčko a plenky a po mateřské snáz naváže tam, kde před dětmi skončil.

No tento příběh je opravdu v dnešní společnosti častý a nechápu proč buduje kariéru, když s narozením dítěte půjde kariéra stranou a stejně bude po mateřské začínat znovu. Mě to spíš připadá, že nechce děti vůbec a jen to oddaluje, aby to pak opravdu nešlo.
Chlape honem nohy na ramena, ta ti děti neporodí.

Přesně, rozvést. Tlačit někoho do těhotenství je pitomost, pravděpodobně by se to pak podepsalo na jejím vztahu k dítěti. A paní držím palce, ať nakonec hořce nezapláče. Ono je totiž dnes běžné, že žena otěhotní dlouho po třicítce, znám několik takových párů - a úplně náhodou všechny z nich už x let lítaly po doktorech a majé za sebou neúspěšné pokusy o umělé oplodnění, či dokonce potraty. Jak bylo řečeno - to je pořád ještě ten lepší případ... Že nějakou ženu trápí možná rizika v pozdním těhotenství a případné postižení miminka, ale ne až natolik, aby se vzdala kariéry, na to už vůbec nemám slov.Nechápu ženy, které nechtějí děti, ale myslím, že je to v pořádku a ať si klidně "dělají kariéru". Stejně tak existují ženy, které zvládají dělat kariéru s dítětem, i když to už chce opravdu speciální podmínky a odhodlání. Ale ženy, které upřednostní kariéru (ať už tím, že riskují rizikové těhotenství, nebo tím, že porodí a pak o dítě od rána do večera pečují jiní a matku ani nevidí), by snad děti opravdu ani mít neměly :-/

j66: souhlas.
Nechápu tu dnešní tendenci odkládat děti na pozdější věk. Nedokážu si představit, že bych teď, lehce po padesátce měla mít doma puberťáka nebo i menší dítě. Kariéra není všechno a je možné se realizovat i s dětma.

Co k tomu říct ? A paní si ještě o sobě myslí jak je vzdělaná a chytrá. Ach jo. . Fakt parádní úvaha, dnes je normální mít děti ve čtyřicítce, tak ještě deset let počkám a možná medicína udělá další pokrok a mít děti na důchod bude tak akorát ..............Já bych se namístě toho muže rozvedla. To manželství nemá slučitelný základ. .