MARTINA (35): Zamlčel mi, že nemůže mít děti. Přitom věděl, že toužím po rodině

Lhar a slaboch :achjo: klasika. Okamzite rozvest, dite si muzete v dnesni dobe poridit klidne od darce a vychovavat sama.

užívala si života, střídala partnery jak fusekle a když jí začla hořet oudel, tak si našla plemenného býčka a ono nic. to je fakt k vzteku. docela jí to přeju. on to mohl klidně zjistit, až když začla hysterčit a otravovat mu život. dovedu si představit, že si to i vymyslel, aby měl pokoj. no a od toho tu máme ty rozvody, že jo - tak se prostě sbalim a jdu, když ho "skoro nenávidím". v čem je problém? ostatně existuje několik způsobů, jak mít dítě i v takovém případě (včetně toho, že si ho může prostě pořídit s někým jiným, když je zdravá, jak tvrdí). sranda bude, až ho vymění a zjistí, že nemůže mít děti ani ona, protože to normální gynekolog často nepozná a ona to nemůže vědět jistě, když nikdy nebyla těhotná a nedonosila dítě. ono totiž získat tu spermii ještě nemusí znamenat, že bude mít dítě... myslím, že on to trefil naprosto přesně, že ta citace plně odpovídá té situaci. jestli to věděl i před svatbou, tak je to manželství neplatné, protože manželé se před svatbou musí ze zákona informovat o svém zdravotním stavu. což nemění nic na tom, že tu pořád máme ty rozvody, že? takže jestli lhal a ona to není ochotná překousnout (což bych pochopila), tak ať si to vyřeší.

Mata69: Jjinak - o tom je vztah. Kde není vztah, tam jsou takové kiksy jakýmsi vysvobozením, důvodem k rozchodu. Kde je silné pouto, tam jsou i vážné věci překonatelné. Přesně jako v životě - co vztah nezabije, to ho posílí. Výjimkou je pouze alkoholizmus, či jiná závislost a domácí násilí.

Mata69: Přesně tak to cítím. Mě dokonce i napadlo, zda po jejím naléhání na dítě, to o své neplodnosti neřekl jenom tak. Aby přestala dělat z ložnice galeje, aby zjistil, zda i její láska není jen podraz a finta jak k dětem přijít. Nebo to tak nějak věděl, ale doufal. Znám to - kolik lidí, nevyléčitelně nemocných stále doufá, že se něco stane a oni se uzdraví. Víc než těch, kteří se jenom bojí, že jim něco vážného hrozí. A přesně tak, jak píšeš, nic se nehodlá řešit, urazím se, naštvu, neodpustím a zdrhnu. Když se rozejde a neodpustí, ponese si tu "zradu" jako zranění do smrti i kdyby našla prima chlapa a měla kupu dětí. Odpuštění je to první, co teď musí udělat. A to sama pro sebe, jinak se z toho nevymotá.
.......................................................................................................................................Já to vidím i tak, že to tady bereme spíše jako rétorická cvičení, než jako snahu poradit, nebo pomoct. I když jde nejspíš o vymyšlené příběhy, naučit se na nich pomáhat je asi jejich cílem. Když za tebou přijde kámoška a řekne ti - "stalo se mi něco hrozného, mám (třeba) rakovinu, jak jí pomůžeš tím, že ji řekneš:"to je šílené, to je hrozné, ta léčba je děs, já bych do toho tedy rozhodně nešla"? A tak nějak tady většina dobrých rad vypadá. Ona tu situaci jako podraz vidí sama a problém s kterým si neví rady spočívá v tom, že má báječného chlapa a bojí se, že už to s ním nebude tak skvělé, jako dosud, protože mu možná nedokáže odpustit. Tak ji tedy všechny musíme potvrdit, jaký že je to hajzlík a že tohleto se tedy neodpouští v žádném případě.

helza: myslím, že je to i zmíněno, že se on teď cítí jen jako oplodnitel, že ten vztah před tím, ta láska - to nebylo nic. To byla jen cesta k dítěti. A když dítě nebude, nebude ani láska...Milovala ho jen proto, že s ním chtěla mít dítě.
Je tam toho napsáno fakt málo. Jak on ví, že je neplodný? Proč je neplodný? Znám kluka, který taky tvrdil, že děti mít nemůže, prodělal jako dospělý zarděnky (či co to bylo) a doktoři mu řekli, že děti mít nebude. Má....dva už skoro dospělé kluky, a jeho jsou jistě, jsou jak jeho kopie. Takže třeba to není tak definitivní...co my víme. Nezachoval se dobře. Bezesporu. Ale o tom je silný vztah - že jsou schopni překonávat překážky, kiksy druhého...že na tom oba chtějí pracovat, že kiksy nedělá pořád jen jeden a druhý jen odpouští. Mě přijde, že se všechno řeší - on mě zradil, on mě podvedl, on tohleto...to se nedá, rozvedeme se. Při každém problému, jdou lidi od sebe, hned a radikálně. Jsou situace, kdy je to nutné, ale tady z příběhů mám hodně často pocit, že místo nějakého řešení, hledání cesty, se radši zvolí rozvod. Nu což. Volných chlapů po světě chodí, že?

Ještě jedno, my tady řešíme, jak má ona "pomstít jeho podpásovku". Možná zbytečně. On se teď sice kaje a omlouvá, ale bude-li se cítit tím "hajzlíkem podrazákem" příliš dlouho, pak vědomí, že byl pro ni vpodstatě pouhým oplodnitelem, pocit že láska na celý život vlastně z její strany nebyla úplně tak jistá, obava, že po příchodu dětí by byl možná stejně odmrštěn jako nepotřebný, v něm jeho city časem udusí a odejde on.

lebahu: No právě že na začátmu vztahu ne, až po 1/2 roce.

Já osobně si myslím, že pokud dojde k podobné chybě, je třeba hledat příčinu. Rozebírat, jak závažná a šílená ta chyba je určitě nevede k dobrému cíli, pouze brání nadhledu a rozumnému řešení. A brání odpuštění. Je snad tedy ta příčina v jeho zbabělé povaze a podrazáctví? Jestliže dokázal Martině nakonec říct pravdu, určitě není zbabělec ani podrazák a určitě ji miluje. Já vidím stále jako tu prvotní chybu, která vše spustila Martinino lpění na vlkastní představě a vlastním životním plánu. Ta taky způsobila její předešlé rozchody. Nakolik je reálné, že teď v 35. letech najednou najde muže, který bude jejímu plánu vyhovovat a ochotně se do něj nechá zapojit, když se jí to dosud nezdařilo? Je vůbec reálné, že i kdyby se znovu vdala a porodila krásné a zdravé dítě, že realita živého miminka, noční pláč, pokakané plíny a všechno okolo bude odpovídat její představě vybudované hlídáním cizích dětí a hraním si s panenkami? Mít a milovat dítě totiž není podmíněno tím, že po něm toužím, ale tím, nakolik se dokážu vzdát svých plánů a představ, nakolik umím být flexibilní, obětavá a taky odpouštějící..........................................................................................................................................Píšete, že se o muže po takovéto zradě nemůže opřít. Je tedy nutné, aby zvážila, zda pevnou oporu v muži pro život a mateřství nutně potřebuje. Já osobně to vidím tak, že oporou má být jeden druhému. Jsou situace, v nichž je silnější žena, jindy je to muž. A chci-li někoho opustit a rozvést se, pak si musím být jistá, že jsem schopna žít zcela bez opory.

I já mám podobné pocity jako Mata. Opakovaně jsem si článek pročetla. Martina píše: "Proto jsem ze začátku vůbec neřešila, co bude dál, prostě jsem se naplno zamilovala a on taky. Prvních několik měsíců jsme skoro nevylezli z postele, ještě nikdy jsem si v sexu s nikým nepadla do noty tak dobře.Po půl roce jsem konečně trochu začala vnímat i okolní realitu a poznávali jsme se důkladně i v dalších směrech. A klapalo nám to skvěle. Proto jsem - i když jsem měla strach, abych ho neodradila - zkusmo nadhodila otázku, kam náš vztah bude směřovat dál. „Podívej, řeknu ti to na rovinu. Je mi dvaatřicet a toužím po rodině, už dlouho."......No a v tom vidím první problém. Po 1/2 roce šílené zamilovanosti najednou řekne, že by ráda rodinu. A vlastně ani neřekla to podstatné, totižm že rodinu pro ni představují ty děti, ne ten muž a žena. Později už dítě jasně chtěla, to je pravda, ale on mohl stále věřit tomu, že jej šíleně miluje, tak jako on ji a že nakonec, jak to milující se lidé obvykle dělají, nějaké řešení najdou. Mohl taky doufat, že když tak moc chcou, tak se to podaří. Nikde není psáno a zdá se, že k tomu ani nedošlo, nakolik se nechal vyšetřit a kdy svou neplodnost zjistil. Těch neznámých je tam příliš. Proto si myslím, že jednoznačné odsouzení a doporučení rozvodu je ukvapené. Kdyby to byl skutečně podrazák, nepřiznal by nic, v nejlepším by se šel nechat jako vyšetřit a ... jak to píše Mata a více z vás tady. Ono totiž je možné, že to tak i bylo, že to teprve zjistil, to nevíme.

lebahu: no zmastil to...když už to takhle tutlat, měl to dotáhnout až do konce, jak tu zaznělo dole. Jít na vyšetření a "hrozně se divit", že je chyba u něj...Snažím se vžít do té situace, asi bych to taky nepřekousla.

Mata69: Právě proto je to od něho hrozná podpásovka, protože ona mu to hned na začátku vztahu vyložila, že jí ujíždí vlak a že jestli jde o nezávazný flirt, ať to vybalí na rovinu. Těžko říct, jak by to dopadlo, kdyby tenkrát kváknul, že sice chce vztah, děsně ji miluje, ale je neplodnej. Třeba by teď byli naprosto spokojený pár s miminem ze zkumavky a druhým na cestě. Blbec ji okradl o i to málo času, který jí ještě zbývá.

Tak si vás pročítám a dumám nad tou situací a nevím. No, ve mě se to pere. Určitě je průšvih a nejspíš i podraz, že jí to neřekl na rovinu. To jí taky mohl zamlčet, že má AIDS, nebo cokoliv jiného...tak závažnou věc by o sobě, lidi než se vezmou, měli vědět. Pak ale i chápu, jak hrozně blbě se něco takového říká, notabene ženské, do které se zamiloval a věděl, že to jejich vztah ohrožuje takové přiznání. A čím dál tím víc spolu byli, tím těžší a těžší bylo se k tomu přiznat. Tohle si musí fakt ona sama srovnat v hlavě, jestli mu ještě dál důvěřuje, opravdu se zeptat sama sebe, jestli ho miluje (nebo milovala než se to dozvěděla) a jestli je pro ní akceptovatelné třeba to umělé oplodnění a zůstat s tímto partnerem. Jinak bude muset jít do toho risku, rozejít se s ním a hledat nového partnera. 35 není hrozný věk, ale na to, mít dítě je řekla bych hodina dvanáctá. A víte jak to je, když něco moc chcete...pod tlakem času, tikajících hodin nejspíš volba nebude ideální. Možná i špatná.

Vladstraschna: Nevím, jestli bych stála o to, mít dítě (ať už by přišlo na svět jakkoliv) s někým, kdo se mnou takhle vydrbal. A že to bylo "z lásky" na věci nic nemění. Tohle je tak velkej podraz, že i když jsem ochotná pochopit proč to udělal a snad i odpustit, už bych mu nedokázala věřit. Že v případě nějakého jiného životního průšvihu bude jednat na rovinu, nebude cpát hlavu do písku a lhát. (Protože on to "pouze" nezamlčoval, on jí cíleně lhal a podvedl ji, nechal ji několik měsíců nervovat se, že těhotenství stále nic, nechal ji podstoupit vyšetření, před tím, než se začali snažit o dítě ji nechal zobat zcela zbytečně antikoncepci...) Ona byla hned v počátku vztahu velice upřímná, hledala vážný vztah a chtěla založit rodinu.
A mimochodem umělé oplodnění je poměrně zdlouhavá, pro ženu velmi nepříjemná procedura s nejistým výsledkem, to není jako skočit si do lékárny pro aspirin.
Já bych ho na jejím místě s chutí kopla do koulí, stejně je má jenom na parádu!

Vladstraschna: o existenci umělého oplodnění jistě ví manžel už dlouho a dávno na to měla přijít řeč. Kdoví, jestli on stojí o nějaké( ať už svoje nebo darcovske) dítě a přesto se dal dohromady s ženou, která o dítě stojí enormně a neměla do života plán B (což vidím jako její jedinou chybu).

Nechci někoho soudit ale partnři než se vemou tak takhle zásadní věc by o sobě měly vědět jinak je to podraz a záleží jen a jen na Martině jak se zachová .

Proboha, vždyť existuje umělé oplodnění, ne? Než narychlo hledat nějakého oplodnitele, není lepší zůstat s tím, kdo ji miluje? Ano, podvedl ji - ale proč? Asi mu hodně záleželo na tom, aby s ním zůstala. Někdo tady píše, že je spousta jiných chlapů. Ano, je, ale těch kvalitních a milujících je podstatně méně. Teď záleží na ní, jestli ona miluje jeho, jestli jí záleží na kvalitním partnerství a funkční rodině.

No to je ale debil!!! Kdyby jí to rovnou řekl, mohli se dávno dohodnout na umělém oplodnění. Já bych se rozvedla, někomu takovému už bych nemohla věřit.

Ani jsem příběh nedočetl, ani nemíním nikoho soudit, protože jsem si, pomyslně, neobul boty manžela Martiny. Nicméně udělal hned několik podrazů a za ně musí nést odpovědnost. Martina má plné právo na rozchod, zvolí-li cokoliv jiného a vše dokáže useknout bez dalších výčitek a pocitů křivdy, sluší se jen smeknout. Možností, jak si upravit život dál, je vícero, ale vlastně nejsou již pro případ nijak důležité.

helza: Jak může být oporou člověk, který už při vstupu do manželství lže: "snoubenci znají navzájem svůj zdravotní stav" . Takový člověk je sobec, a ten nikdy není a nebude druhému oporou v těžkých časech !!!

mambule: Ano, hledat, nelze tu editovat příspěvky...
Ale křivárna to je. Já jsem občas měl u starších holek - 30 plus, občas právě ten problém, kdy jsem si říkal, že tohle prostě není ono, tak ji nebudu brát čas - protože ona už ho tolik nemá. S mladší jsem to třeba i zkusil (a taky to podle předpokladů moc dlouho nefungovalo).
Ale třeba by to mohli zkusit nějak řešit - že to nejde přirozeně neznamená, že to nejde vůbec. I když - kdo ví co mu je, když to i o sobě ví. Musel něčím projít.

Away28: nevím co je hlafat, hledat? :-) ano, čas ji tlačí, právě proto by mela dát přednost své priorite - diteti. Pak už by pod tlakem času nebyla. Momentálně je její situace vskutku nezavidenihodna - smířit se jednak s bezdetnosti, druhak s tim, že ma manžela křiváka, je na jednoho trochu moc.

Je to docela podpásovka. Zásadní věc a zbaběle selže. Partnerství je přece o důvěře. Volila bych rozchod, nakonec 35 let není ještě tolik. A solidního partnera může ještě najít.

mambule: No nevím, jako bezdětné se ji tedy bude hlafat lépe, než jako mamině s malým dítětem. Málo času, plus zrovna každý chlap netouží po tom dělat náhradníka....

Ještě mě napadlo - když už hrál krutou komedii, proč ji nedotáhl do konce a nešel na vyšetření po nezdarenych pokusech o dítě, mohl se tvářit překvapeně na špatný spermiogram. Je vidět, že je to mamlas :-) vymyslela jsem další řešení kromě tech tří, co jsem popsala dole, ale to se asi líbit nebude: paní by mohla ukecat manžela na umělou inseminaci darcovskym spermatem, je to lepší než sexuchtivy kamarád (možné komplikace v budoucnu) nebo náhodný návštěvník baru (spermobanka je zarukou jakes takes kvality) a také lepší než vlastní manžel mamlas a podrazak, se kterým by tento jednoduchý proces nebyl možný. Pro partnerský pár je inseminace snadno dostupná, pro samotnou ženu nikoliv. Asi tak v druhé půlce těhotenství, až by bylo poměrně jisté, že se dite narodí, by manzelovi dala pac. Podraz za podraz. A pak už by v klidu a bez časové tísně mohla hledat decku slušného tátu a sobě muže pro život. To jsem ale hnusná, ale tento by si zasloužil :-)

zuzkasim a mata: řešení se melo hledat v momentě, kdy se rozhodl si ji "pojistit" svatbou (dost blbý nápad v době, kdy je rozvod bezdětné dvojice záležitostí jednoho kolku a dvaceti minut). V té chvili to totálně pohnojil a pripravil ji tím o x let času. I umělé oplodnění totiž bývá běh na dlouhou trať a daří se mnohem lépe u mladších žen než po 35. Přiznal se až když se tlačil v koutě, nejspíš by gynekolozka už navrhla jeho vyšetření. Nejsem nijak nakloněna na sebe napraskat kdeco pro ulevu vlastního svědomí, ba dokonce bych řekla, že drzet pysk je většinou lepší než toho druhého stresovat tim, že se stalo neco, co se nedá odestat. Ale to co nějak presahuje do budoucnosti (dluhy, nedořešené trestní stíhání apod.) by se mělo říct včas. Není to tak, že by problém nastolil život, ten problém tu byl od počátku a chlap ho zatloukl. To je velký rozdíl. Kdyby se stal behem společného zivota dejme tomu impotentní po nemoci nebo po uraze, je to úplně jina situace a pak by se dalo mluvit o bezohlednosti paní, ale takto ne. Ještě poznamka k prvnímu prispevku Helzy, k té časované bombě ovládané hormony - zajimalo by mě, jaký je hormonální rozdíl mezi zenou ve věku 35 let oproti tomu když jí bylo 20 nebo možná už 15?

Ano, muž udělal podvod. Byla to chyba. Tečka. Jinak mi přijde dost sobecké mluvit o tom, že já jsem v produktivním věku a já to svoje dítě mít můžu... Jednou jste dva a není možné myslet jen na sebe, jste na problém dva. Pokud je muž fajn, je to výhra a zvládnete to spolu. Dají se probrat různé možnost - opakovaný spermiogram, ze kterého se zjistí, jestli není možná ani inseminace, přijmutí dárcovského spermatu, adopce... rozvod bych volila jako to poslední. Mimochodem, udělat dítě umí téměř každý chlap, ale být dobrý partnerem, to spousta z nich vůbec nezvládne. Je potřeba volit to, co je pro život důležitější.

No a tak mne napadá - kdyby jí to řekl hned na začátku vztahu, nebo v té chvíli, kdy mluvila o rodině - rozešla by se s ním? Podle toho, jak píše, tak asi ano. Hledala hlavně otce svých dětí...je jedno, že našla člověka, s kterým si rozumí, s kterým jí to klape. Ona chce hlavně SVOJE děti. A tak ho radši pošle k čertu a bude v 35 horečně hledat nového oplodnitele, a vezme prvního, který bude svolný a schopný. A pak tu bude článek, jak je na dítě sama, jakého má debila.
Ano, nebylo to od něj fér a uznávám, svým způsobem podraz, jestliže dávno věděl, že neplodný je. Ale postrádám jakýkoliv náznak řešení problému - například i IVF cizí spermií (pro ní by dítě bylo JEJÍ), ona jen řeší, že jí podrazil a že chce SVÉ dítě a jestli to stihne, když se s ním rozvede. Skoro to vypadá, že nejvíc na něm milovala to, jak ochotně si jí vzal a nic nenamítal na děti. Společných pár let pěkného života pro ní neznamená nic. Chce prostě jen mít dítě. Něco si vysnila, nalajnovala a ejhle! život to zařídil jinak. A ona to nechce akceptovat. Nic ani náznak toho, že by to spolu prostě řešili a hledali cestu. Rozvod je přeci to úplně poslední!

mambule: To rozhodne. Byl to cisty podraz. Nema proc cekat.

jarýsek: děti neděti, od takového šmejda bych patrně zdrhala z čistého pudu sebezáchovy :-) v hrůze, že podraz podobných rozměrů, zaštítěný vroucí láskou (citové vyděračství taky nesnáším), zopakuje při nejbližší příležitosti.

Pryc od nej! Okamzite! Chlapu je dost. A i hodnych a skvelych v posteli. Chce to jen verit. Ja mam opacny problem, deti nemam a chci malou holcicku, ale nemam zenu se kterou bych dite mel. A v posteli spatny nejsem a se zenou me to bavi. To jsou ty paradoxy. 35 neni jeste tolik, stale je sance.

Elynor: Tak nějak

Adopce tak jednoduché nejsou. Sice se říká, že dětí je spousta, ale na ty malé, zdravé a bílé je dlouhý pořadník...

Sorry, ještě jeden :-) vidim 3 moznosti: 1) pokračovat v manželství s mužem, který totálně ztratil její důvěru a vychovat s ním eventuelně ( jakkoliv získané) děti, 2) rozvést se a shánět partnera, který by s ní chtěl mít děti - patrně by musela hodně slevit ze svých nároků, protože čas běží, 3) smířit se s bezdetnosti, ackoliv po detech mimořádně touží. To je jako buď se utopit, zastřelit nebo vobesit.

Elynor: pro paní byla priorita založit rodinu, vdat se nebo udržovat vztah s milovanou osobou z tohoto důvodu je naprosto přirozený a nezavadny motiv, vsechno na rovinu sdělila a presto byla podvedena v tom, na cem jí nejvic záleželo. Navíc ve svém věku možná timto odsouzena k bezdetnosti. Omlouvám se za nadprodukci příspěvků, beru to vše zde sice jako vymyšlené či vhodně poupravene příběhy, které však (nebo něco velmi podobného) se mohou stát. A tohle mě docela vytočilo :-)

lebahu: omlouvam se za nepresnost. Dodatečně jsem si uvedomila chybu, ale nechtěla jsem cpát další příspěvek :-) správně melo být ejakulat. Ejakulat bez spermií je raritni výjimka, téměř vzdy se tam dají nějaké najít, odchytit a pouzit :-) ackoliv na přirozené oplodnění takový matroš nestačí.

On má vlastně pravdu - skutečně si ho vzala jen aby ji oplodnil, a když nemůže, tak pryč s ním. Smutné.

mambule: Vy jste někdy pouým okem viděla spermii? Nebo jak by si paní měla všimnout, zda nějaké tvoří?

P.S. ještě. Někde jsem cetla příběh o ženě, která se až po dlouhodobém vztahu nebo dokonce po svatbě dozvedela, ze ten jeji ma kdesi dceru. To bych dokazala odpustit, koneckonců minulost je kazdeho vec a ona se výslovně neptala :-) A spoustu dalších věcí bych dokazala odpustit, jsme jenom lidi. Ale tohleto je fakt tezkej kalibr.

helza: kdyby ji opravdu nesobecky miloval, tak by jí vše včas řekl i za cenu její ztráty. Zbabělost a sobectví, jinak to nevidím.

No to je teda pěknej podraz, už jen kvůli tomu, že brala cca rok zbytečně hormonální antikoncepci. Tedy pokud se o své neplodnosti nedozvěděl až po svatbě během toho marného snažení. Nevím nevím, jestli bych v tom vztahu chtěla pokračovat v případě, že to věděl už předtím. Při kladném rozhodnutí možná by se našla i cesta k jeho dítěti přes oplodnění in vitro. Nějaké spermie snad tvoří ( kdyby ne, toho by si snad paní všimla) a dají se použít i uplni chcipačci tak, že se implantuji přímo do vajíčka.

Navrhnout umělé oplodnění od anonymního dárce spermatu, pokud je svolný s adopcí mohl by tuto variantu překousnout. Každopádně měl tuto informaci sdělit už před svatbou, vždyť při obřadu se praví o znalosti zdravotního stavu a neplodnost do toho určitě spadá. Taky ji to o tom jaký k němu má vztah a jestli nestojí za to udržet manželství i bez dětí.

Na jedné straně vás Martinko chápu, na druhé straně jste prostě zjistila, že život v partnerství není nikdy jenom o tom, jak si jej představujete a plánujete vy sama. A to je dobré poznání. Pokuste se kouknout se na vše očima svého muže, zamilovanýma očima svého muže a představte si, že on po životě s vámi toužil a touží stejně, jako vy po miminku. Navíc přiznat neplodnost je pro muže neskutečně těžké. A z tohoto pohledu je to vše vůči němu velice kruté. Možná by vám všechno řekl už na začátku, kdyby vás tolik nemiloval a nevnímal vaši posedlost dítětem. Možná by vám nedělalo sebemenší problém jej pochopit a o nějaké vině, zradě a následném odpuštění vůbec neuvažovat, kdybyste nebyla časovaná bomba ovládána hormony. Nehádejte se, miluje vás, buďte mu oporou. Ono se vše vždy dá nějak vyřešit. Můžete se pokusit o umělé oplodnění, třeba cizím dárcem. Za mých mladých let se neplodnost muže řešila i tak, že se manželé s dárcem domluvili a on ženu prostě oplodnil přirozenou cestou. Možná, že váš manžel by skousl takovéto řešení. Hlavně se uklidnit a s chladnou hlavou hledat řešení. Je vám 35 let a dobří partneři se neválejí po ulicích.