Manžel paní Martiny si našel milenku, a tak rozvedli se. Jenže uběhlo pár let a Martina vzala svého muže zpět. Dokonce si společně zopakovali svatbu. Tentokrát ale jen se svědky, rodina totiž oba zavrhla.
Když jsem se před lety dozvěděla o manželově nevěře, byla jsem v naprostém šoku. Nejsem sice naivka, která by si říkala, že se mi to stát nikdy nemůže, ale rok po narození našeho syna bych to opravdu nečekala. Cítila jsem se šťastná, měla pocit, že jsme konečně úplná rodina a nic nám nechybí.
Jenže to byl bohužel jen můj pohled. Neříkám, že jsem byla dokonalá matka i manželka, ale která z nás je? Po celodenním kolotoči jsem prostě častokrát neměla chuť na sex. Manžel to nedokázal pochopit. Nechtěla jsem dělat dusno, a tak jsem se mnohokrát raději překonala. Manžel mi ale stejně vyčítal, že už nejsem tak vášnivá, už o sebe tak nedbám a všechnu pozornost věnuju jen našemu synovi.
Stokrát jsem se mu snažila vysvětlit, že takto je to u každého páru. Že s narozením dítěte už není nic jako dřív, ale zas to má jiný rozměr. Jenže on se s tím prostě nesmířil. Navíc stále hledal k malému Lukáškovi vztah. Nejdřív byl moc uřvaný, pak moc hyperaktivní. Nakonec mi tedy jen suše oznámil, že mu je to líto, ale prý není na takový styl života ještě připravený. Přitom to byl on, který si jako první moc přál dítě a chtěl, abych vysadila antikoncepci.
Jeho představa o rodinném životě se prostě neshodovala s realitou a vyřešil to tím nejhorším způsobem. Našel si milenku. Krásnou, mladou, stále upravenou a nažhavenou. Jako učitel angličtiny měl mezi svými studentkami velký výběr. A protože chtěl být férový a nepodvádět mě tajně, oznámil mi, že se k ní rovnou stěhuje. Samozřejmě jsem vyváděla. Ale pak se i ponižovala a prosila, ať zůstane, že se budu víc snažit, že syn přeci potřebuje doma tátu... Nedal si říct. Pocit svobody, zábavy a večery plné sexu ho lákaly víc než usedlý život s námi.
U mých rodičů jsem se několikrát úplně zhroutila. A i když si Vaška všichni oblíbili, ve vteřině ho začali nenávidět. Máma mi jasně nakázala, ať už se dál neponižuju, že to nemám zapotřebí. Ať si ten ubožák jde, kam chce. Brzy prý pochopí, o co přišel. Starší ségra to dokonce nevydržela a do telefonu mu řekla hodně ostrých slov. I jí moc mrzelo, že jsem se takto musela spálit.
Do půl roku jsme byli rozvedeni a já si musela zvykat, že každý druhý víkend je Lukášek s tátou a nějakou slepicí. Bylo mi šíleně při představě, že na něj nějaká nezkušená slečinka sahá a snaží se mu za každou cenu zalíbit. Hrozně to bolelo, ale musela jsem si nějak zvyknout. S pomocí našich a ségry, která mi často s hlídáním pomáhala, jsem to nějak zvládala. Ale chlapskou oporu mi to samozřejmě nenahradilo.
Začal prosit o druhou šanci
Uplynul další rok a Vašek se začal chovat najednou úplně jinak. Byl moc milý a snažil se mi vyjít ve všem vstříc. Občas mi dokonce poslal po Lukášovi nějaký dáreček. Záhy jsem pochopila. Lukáš mi řekl, že teta už u táty není. Takže mi to docvaklo. Kočička už ho omrzela, tak se snaží.
Za pár dní mě dokonce pozval na večeři. A tam se přiznal: Všeho moc lituje a chtěl by se vrátit zpátky. Něco podobného jsem čekala, takže jsem mu nejdřív tvrdě řekla, že se úplně zbláznil. Že po tom všem bych musela být úplně zoufalá a blbá, abych se k němu vrátila. Jenže moje druhé já by nejraději vyskočilo radostí a vrhlo se mu nadšeně kolem krku. Nenávist totiž po čase zmizela. Rozum mi sice říkal, že to nejde, ale srdce by hrozně chtělo. Ano, i přestože mi tak ublížil, pořád jsem ho milovala a dokázala mu odpustit...
Nechala jsem tedy Vaška, ať se dál pěkně snaží. Po pár měsících jsem uvěřila, že toho opravdu lituje, a tak jsem se jednoho dne rozhodla, že se může nastěhovat zpátky. Nejvíc nadšený byl Lukáš. Ten mu odpustil ve vteřině.
Zato moji rodiče a ségra mi udělali pěkné dusno. Věděla jsem, že až se to dozví, budou zuřit, a tak jsem to raději tajila. Jenže Lukáš se brzy pochlubil, že má tatínka zpátky doma. A bylo zle. Několik měsíců se se mnou nedokázali vůbec bavit. A když jsem jim pak napsala, že se s Vaškem budeme znova brát, odpověděli jen, že určitě nepřijdou.
Nedokážou prostě dělat, že se nic nestalo, a tak se s ním nechtějí raději vůbec vídat. Ségra je naštvaná ještě víc. Prý dělám hroznou chybu. Jestli mě znova zklame, tak ať za ní s brekem už nechodím. Je mi moc líto, že to muselo takto rozdělit naši rodinu. Snažím se respektovat jejich přístup a doufám, že i oni se jednoho dne smíří s mým rozhodnutím. Všichni přeci někdy v životě uděláme velkou chybu a máme právo dostat druhou šanci.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!
