Matkou na stará kolena. Těhotenství už jsem vůbec neplánovala

| Autor: KK | Rubrika: Láska a vztahy

Jak se vyrovnat s něčím, co do vašeho života přijde naprosto nečekaně, ve chvíli, kdy máte pocit, že je to to poslední, co byste si přáli, a o čem se dá říct všechno možné, jen ne to, že vám to život ulehčí? Jediným způsobem: Přijmout to jako fakt a začít se radovat. Jako nakonec já nad tím, že jsem v třiačtyřiceti letech otěhotněla.

Matkou na stará kolena. Těhotenství už jsem vůbec neplánovala

Za svého muže jsem vdaná už osmnáct let. Byl mojí studentskou láskou a vzali jsme se hned po té, co jsme oba dokončili školu. Ne, že bychom museli, prostě nám to připadalo jako hezký akt stvrzující náš vztah. S dětmi jsme nijak nespěchali, užívali jsme si jeden druhého a dařilo se nám i celkem cestovat.

Antikoncepci jsem vysadila v sedmadvaceti letech. Měla jsem za to, že v takovém věku budu těhotná coby dup, ale nakonec trvalo skoro tři roky, než se to podařilo. Měla jsem tenkrát už docela nahnáno, bála jsem se, že se mnou něco není v pořádku, když se stále nic neděje.

Nakonec jsem ale ke kulatinám dostala ten nejkrásnější dárek – čekala jsem dvojčata. Když se narodili dva kluci jako buci, manžel byl štěstím bez sebe. Já samozřejmě také, i když jsem tajně doufala, že alespoň jedno z dětí bude holčička.

Další děti už mít nebudete

Neměla jsem ale čas nad tím dlouho dumat, protože Jonáš i Matěj byli odmalička velmi živé děti, které mi nedaly ani na minutku vydechnout. Lítala jsem kolem nich od rána do večera, stala jsem se mámou na plný úvazek. Tak jsem se do své nové role položila, že jsem dlouho přehlížela různé varovné příznaky ohledně vlastního zdraví. Všechno jsem přikládala únavě a vyčerpání z péče o děti.

Nakonec jsem se zhroutila v bolestech s akutním zánětem slepého střeva, který byl vyústěním celkového kolapsu. V nemocnici jsem si kvůli komplikacím pobyla několik týdnů. Petr naštěstí zvládl péči o malé děti skvěle. Přehodnotili jsme dosavadní fungování domácnosti. Musela jsem se postupně odnaučit snaze být dokonalou matkou, manželkou a hospodyní, a naučit se fungovat i sama pro sebe.

Když šli kluci do školky, vrátila jsem se do práce. Manželovi se v jeho oboru dařilo, a tak jsem mohla chodit jen na půl úvazku a zbytek času se věnovat dětem a domácnosti. Naučila jsem se pečovat i o sebe, jedno varování mi stačilo. Lékařka mi navíc řekla, že je v podstatě vyloučeno, že bych mohla mít ještě někdy děti, a tak jsem po dohodě s manželem vysadila antikoncepci a snažila se své tělo oprostit od veškeré chemie.

Kdybych tehdy otěhotněla, vůbec by mi to nevadilo, ale protože se nic nestalo, smířila jsem se postupně s tím, že vytoužené holčičky se už opravdu nedočkám, a s veškerou láskou se věnovala svým dvěma nezbedům, kteří postupně přešli do puberty.

Nejste těhotná?

Deset let se nic nedělo a náš život si pokojně plynul stále stejným tempem. Na konci loňského roku okolo Vánoc mi ale začalo být špatně. Přikládala jsem to nejdřív přejídání spojenému se svátky, ale když potíže trvaly už řadu dní v kuse, zašla jsem k doktorovi.

Ten mě zběžně prohlédl a jen tak mezi řečí prohodil: „A nejste náhodou těhotná?“ Zasmála jsem se, i když trochu hořce. „Tak na to už jsem jednak stará a jednak mít děti nemůžu,“ vysvětlila jsem. Jemu to stačilo a víc tuhle možnost nezkoumal, jenže mně najednou nasadil brouka do hlavy. I když jsem v duchu věděla, že je to nesmysl, stejně jsem šla do lékárny a koupila si test.

Doma jsem si ho udělala v naprostém klidu s tím, že jen blbnu. O to větší šok přišel! Na ty dvě čárky jsem naprosto nechápavě zírala snad deset minut, až na mě manžel začal bušit, jestli jsem v koupelně neomdlela. Místo toho jsem vyšla ven a s kamenným výrazem mu ukázala test.

Budoucnost neřeším

„Co to je?“ nechápal nejdřív, docházelo mu to stejně jako mně velmi pomalu. Já se pomalu svezla na zem a stále dokola jsem opakovala, co budeme dělat. Druhý den jsem ani nešla do práce, tak mě to sebralo. Celý den jsem seděla doma, zírala do zdi a přemýšlela, co dělat, jak se s tou situací popasovat. Mísily se ve mně protichůdné pocity – šok, strach, obavy, nevěřícnost, hysterie… a mezitím nesměly probleskovaly i záchvěvy radosti a očekávání.

Manžel nakonec rozhodl jedinou větou. „Snad tě ani nenapadlo, že by sis to nechala vzít!“. Další den jsem zašla ke gynekoložce, která všechno potvrdila. Nevěřícně jsme se na sebe smály. „No vidíte, a pak že se zázraky nedějí,“ radovala se se mnou. A vzápětí na mě vychrlila všechna možná rizika a komplikace, se kterými musím počítat, vyšetření, která mě čekají.

Ještě ten večer jsme radostnou novinu oznámili dvojčatům. Kluci byli nadšení, i když jsem na nich viděla, jak jim v hlavě hlodá, jestli už jejich máma není na miminko trochu stará. Je, a sama to dobře ví! Jenže příroda si to zřejmě nemyslela, a tak čekám dítě. Teď jsem na konci pátého měsíce a za pár dnů už se dozvím, jestli to bude vytoužená holčička, nebo třetí kluk. A je mi to úplně jedno. Hlavní je, aby to bylo zdravé a abych byla zdravá já.

Názory okolí neřeším. A těžkosti, které přijdou, ráda přijmu. Stojí to za to.

Ilona, 43 let

Další články z rubriky

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Dnes | Byli jste už na několika schůzkách a vše spěje k tomu, že brzy dojde k prvnímu sexu. Jste nervózní,…

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

29. 11. | 29 | Pohledný soused Hany se jí už několik týdnů dvoří. Oběma je jasné, že by nešlo o vztah, ale…

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

28. 11. | 29 | Máji přítel má velmi problematického syna. Společně strávené víkendy jsou pro ni očistec a k Májině…

JOVANKA (31): Přítel je rasista. Nesnáším to!

JOVANKA (31): Přítel je rasista. Nesnáším to!

27. 11. | 46 | Přítel Jovanky má dvě tváře. Navenek působí jako uhlazený elegán s galantním chováním vůči rodině i…