Mám jediného syna a bojím se o jeho budoucnost, šíleně se zamiloval do mladičké slečny, která je nyní skoro v pátém měsíci těhotenství. Otcem dítěte však není můj syn!
Syn nedávno dokončil vysokou školu, našel si slibnou práci, a tak jsem si vzhledem k problémům, jaké měl ve škole a nějaký čas i v osobním životě, konečně oddychla. „Vše je na dobré cestě! Konečně pobral rozum a bude jen líp,“ myslela jsem si naivně. Jenže to mi asi není přáno. Před několika dny mi totiž Petr představil svou novou „osudovou lásku“. Znají se prý dva měsíce a Petr by si ji chtěl vzít.
Když ji k nám Petr nedávno přivedl, myslela jsem, že omdlím! Drobná ale na první pohled velmi energická zrzka byla těhotná! Musela jsem se strašně překonávat, abych nevybuchla! Kluk má práci sotva čtvrt roku, nemá vlastní bydlení a po krátké známosti plánuje rodinu se slečnou, která nedávno odmaturovala! „No, koukám, že mi asi chcete něco říct…“ na víc (slušného) jsem se v tu chvíli nezmohla.
Vysvětlil mi, že dítě není jeho, ale to prý přeci nevadí…
„Mami, nepřišlo mi až tak důležité ti říkat, že je Šárka těhotná. Důležitější pro nás oba bylo, že jsme se potkali!“ řekl mi můj syn důrazně, a to ještě neřekl všechno. Synova přítelkyně je mladičká a také se tak chová, nejde to moc popsat, ale z celé její osobnosti vyzařuje totální nezralost – chová se jako ztřeštěná puberťačka. Ještě než se posadila ke stolu, oznámila mi, že nekonzumuje žádné „mrtvolky“, tak ať jí určitě nenandávám maso. Dobře, dostala jen knedlík a zelí, kachnu jsem nechala v troubě.
Jenže „osudová láska“ nechtěla ani knedlíky, protože je tam moc sacharidů, takže večeřela jen zelí a zapíjela ho vodou! U večeře stále něco vyprávěla, nepustila mě ani syna ke slovu, stále se hihňala, skákala nám do řeči. V jednom ze svých monologů jaksi jen tak mimochodem zmínila, že otec miminka byl „fakt debil a totální úlet“. „Promiňte, Šárko, já vám vůbec nerozumím, to mluvíte o mém synovi, nebo o kom, proboha?!“ vyhrkla jsem. Načež se mi dostalo odpovědi od mého syna. Slova už si nepamatuji, ale vysvětlil mi, že dítě není jeho, ale to prý přeci nevadí: „To dítě za nic nemůže, mami!“ Samozřejmě nemůže, jen to všechno trochu mění situaci.
Svého syna vůbec nepoznávám!
A co teď?! Neumíte si představit, jak šílené je koukat na syna, jak si ničí život. Kdybych alespoň věděla, že se zamiloval do holky, která to má v hlavě srovnané, ale prostě jen udělala chybu a nepočítala s důsledky! Jenže slečna je nedospělé, nevybouřené a navíc poněkud zmatené a naivní „telátko“. (Abych jí ale nekřivdila, kluk je to samé v bleděmodrém.) Upřímně se hrozím toho, že se nakonec budu o mimino (o cizí mimino!) starat hlavně já. Děti mám moc ráda, sama jsem měla kvůli vážné nemoci jen syna, další děti jsem už mít nemohla – a tak to mám!
Se synem jsem se samozřejmě pokoušela promluvit, ale říkejte zamilovanému, aby byl rozumný. Šárka je nyní za polovinou těhotenství, nepracuje a je na dávkách. Syn pracuje za dva, „maká jako šroub“, protože se přítelkyní přestěhovali do pronájmu a to něco stojí. Syn je od rána do večera v práci, v sobotu a v neděli ráno ještě uklízí nějakou sportovní halu, aby pak nastávající mamince přinesl cestou z úklidu čerstvé pečivo k snídani. Prý se chtějí brát! Když mi to říkal, myslela jsem, že omdlím. Většího troubu si snad madam nemohla najít. Svého syna vůbec nepoznávám!
Měla jsem dvě práce a dělala jsem všechno proto, aby syn dostudoval
Když syn studoval vysokou školu, byla jsem za „troubu“ já (a mohla jsem si za to sama). Protože jsem léta rozvedená a můj příjem není zrovna závratný, měla jsem dvě práce a dělala jsem všechno proto, aby syn dostudoval. Vlastně jsem kolem něj skákala, jako kdyby byl na základní škole. Když se dostal kvůli špatným kamarádům do průšvihu a hrozilo mu, že ho jeden člověk zažaluje, podařilo se mi s vypětím všech sil vše „vyžehlit“. Syn si však musel zopakovat ročník, ale všechno jsme nakonec zvládli. Někdy si říkám, že to mám za všechno své dobro – jak se říká. Doufám, že to mrně bude aspoň zdravé, porod proběhne bez komplikací a dítě mi nakonec nezůstane mi na krku.
(Miluška, 54 let)
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!
