1. Za manželem občas chodí zvláštní lidé, on říká, že to jsou VIP klienti
Na první pohled si s mužem a dospívajícím synem žijeme velmi poklidným životem. Bydlíme v domku v satelitní čtvrti na okraji jednoho většího města. Syn je bezproblémové dítě. Je všestranně nadaný gymnazista s velmi vyhraněným koníčkem, kterému věnuje všechen volný čas. V domku má svůj pokoj i dílnu, kde je stále „zalezlý“. Manžel je hodně podobný typ, ale poslední rok, možná dva, kdy začal „dělat na sebe“, je jednoduše řečeno divný.
Několikrát jsem ho v posledních měsících přistihla při úplně zbytečné lži, lhal mi o věcech, které ve většině případů nebyly nijak důležité a které bych mu rozhodně nevyčítala (nejsem ten typ). Také za manželem občas chodí zvláštní lidé, on říká, že to jsou VIP klienti, kterým z nějakého důvodu nestačí komunikace přes internet nebo u nich ve firmě. Manžel má sice pracovnu se zvláštním vchodem, takže přímo u nás v domě se nevyskytují, ale samozřejmě vždy vidím, kdo k nám přijíždí a kdo parkuje před domem.
- Jak se vyvíjel Miladin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Všechny skříně v manželově kanceláři byly zamčené…až na jednu
Poprvé, když jsem manžela nachytala při lži (ano, vím, že to zní hloupě), jsem naprosto nevěděla, co si myslet. Manžel odjel někam kvůli práci a nechal v pracovně rozsvíceno, a tak jsem šla k němu zhasnout.
Když jsem vcházela do dveří, průvan shodil ze stolu papír, byla to faktura na manželovu firmu. Faktura byla na velmi vysokou částku, manžel si koupil dron s kamerou a nějaké technické vybavení, což opravdu ke své práci nepotřebuje. Faktura i datum na přiložené doručence byly tři měsíce staré.
Dron, evidentně používaný, jsem našla ve skříni – neudržela jsem se totiž a nakoukla do skříní a zásuvek, co tam muž má. Všechny skříně kromě jedné, kde byl dron, nějaký fotoaparát a klubka různých kabelů a nabíječek, byly zamčené.
Muže jsem se samozřejmě po návratu ptala; vylíčila mu, že jsem šla zhasnout, průvan shodil fakturu atd. Jen jsem se nezmínila, že jsem si všimla, že jde o 3 měsíce starou koupi, a že jsem dron viděla ve skříni. Manžel se usmál a vyrovnaně mi vysvětloval, že mu zásilka dorazila minulý týden, že má v daném obchodě slevu a dron je údajně pro jednoho jeho zákazníka, kterému akorát dnes vše předal. Pak z tašky vyndal šampaňské a prý že nám ho onen pán posílá. Hlavou mi běželo plno otázek!
Manželovi jsem ale neřekla, že vím, že je faktura čtvrt roku stará, a dron jsem viděla ve skříni, navíc se ten večer stalo ještě něco. Manžel dal totiž igelitku, ze které vytáhl šampaňské a pečivo na druhý den, do zásuvky s taškami, jenže večer nám došly pytle do koše, a tak jsem tam místo pytle dala onu igelitku. Na dně byl účet z hypermarketu: 6 rohlíků a šampaňské. Značka se shodovala s vínem od údajného zákazníka.
Pokračování 3 / 4
3. Nějakou dobu jsem si myslela, že má muž milenku
Podobných podivných lží přišlo ještě mnoho. Z některých se muž vykroutil, výjimečně se rozčílil, že jsem paranoidní, a jindy ze mě udělal „blbce“, kdy jsem se cítila, jako „stíhačka“, která ho sleduje. Nějakou dobu jsem si myslela, že má muž milenku, ale lži byly takového charakteru, že to milence do karet moc nehrálo. Navíc manžel není úplně „milenkový“ typ a dá se říct, že dokonce cítím, že mě má i navzdory podivným lžím a stále častějším neshodám opravdu rád.
Jenže ke lžím se přidali i divní lidé, kteří manžela navštěvují. Když u nás před domem zastaví, většinou se chovají zvláštně; obvykle se divně rozhlíží, pak jdou rychle do domu. Dámy mají často tmavé brýle, jak z nějakého filmu, ale žen-klientek je mnohem méně, než mužů. Někdy mi vše připadá jako laciná detektivka a sama sobě jsem k smíchu; stojím za závěsem a šmíruji, v hlavě si pak vytvářím různé scénáře… Kdyby nebylo těch lží, možná mě ani nenapadne manželovy klienty tak sledovat.
Manžel vytváří, spravuje a prodává účetní software pro menší firmy – jeho zákazníci by měli být spíše drobní živnostníci. Nicméně spektrum lidí, kteří se za ním stavují, je hodně zvláštní. Jednou přijede pán v novém Jaguáru, jindy „zoufalec“ ve starém otlučeném Favoritu.
Pokračování 4 / 4
4. Udeřila jsem na manžela; všechno už ze mě muselo ven!
Nedávno se stalo, že manžel odcestoval na tři dny mimo domov, prý má dvě výhodné zakázky kousek od hranic se Slovenskem, což je od nás víc než 250 km. Týden na to jsem potkala známou, která se mi jen tak mimochodem zmínila, že před týdnem viděla mého muže v jednom lázeňském městě, kde byla na rekreaci. Prý byl oblečený v turistickém, moc mu to slušelo, měl údajně moc hezkou a netypickou červenou bundu… Ano, můj muž má moc pěknou červenou turistickou bundu, rád ji nosí, když jdeme na výlet. Nemohla si ho splést.
Večer jsem udeřila na manžela; všechno už ze mě muselo ven!
Manžel na mě koukal soucitně, ale cítila jsem, že je to hrané. „Miládko, ty jsi přepracovaná! To jsou všechno absolutní nesmysly. Snad by sis nemyslela, že třeba někoho mám! Klidně bych šel na detektor lži, že nemám žádnou jinou.“ dušoval se a vše co jsem mu říkala, vlastně úplně převrátil a neuvěřitelně obratně zahrál do autu. Manžel je prostě divný, vím, že mi něco zamlčuje, a já vůbec netuším co. Mám strach a jsem i naštvaná.
(Milada, 48 let)
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!