Rozejít se s partnerem ve dvaceti a pak se k sobě zase vrátit je celkem běžné. Jaké to ale je, když jste dvacet let manželé a rozvedete se? Milada takový návrat prožila a nelituje.
Jsem čerstvá novomanželka, a i když mi je 48, užívám si to. Sice nejsem bezhlavě zamilovaná, o to víc si vážím našeho klidného štěstí. Vzala jsem si muže, kterého důvěrně znám, takže vím, co mě čeká. I když počkejte, vlastně ne, poté, co jsme po rozvodu začali spolu opět chodit, jsme oba nějací jiní. Jak se to všechno seběhlo?
Samá pozitiva
S Karlem jsme se vzali v mých třiadvaceti po dvouleté známosti a žili jsme úplně normální spokojený život. Přišla dcera, pak syn, první dovolená v Chorvatsku, druhé auto, pak už jen samá pozitiva. Náš život plynul plynule, děti dospívaly, prostě nic mimořádného se nedělo. Po čtyřicítce na mě ale dolehlo stárnutí. Když kamarádky začaly v devětatřiceti řešit věk, nechápala jsem to. Cítila jsem se skvěle, pár kilo navíc mě nijak neomezovalo, vrásky patří k životu. Byla jsem v pohodě.
O tři roky později jsem pochopila, co holky řešily. V práci samé mladé kolegyně a já najednou vnímala, jak mají krásné pevné tělo, to nebylo o tom, že jsou štíhlé a já už ne, ale znáte to, mladé holce to sekne, i když jde životem s faldíky na břiše.
Navíc moje děti odrůstaly a mně najednou došlo, že už toho před sebou moc nemám. Budu babičkou, půjdu do důchodu, třetí chrup, první mrtvice … Přitom jsem v životě chtěla stihnout tolik věcí. Když pak děti odešly z domova na vysokou školu, přišel syndrom opuštěného hnízda a já cítila, jak mi život proklouzává mezi prsty.
Pak už to šlo ráz na ráz. Když jsem se seznámila s o tři roky mladším Pavlem, byla jsem snadným cílem. Ani se nemusel snažit, ale už to, že byl o osm let mladší než Karel, ho dělalo v mých očích zajímavým. K tomu připočtěte jednoduchý fakt, že byl pro mě nový a neokoukaný a na průšvih nebo změnu bylo zaděláno.
Imponovalo mi, že o mé stárnoucí tělo i duši projevil zájem mladší muž, začali jsme se scházet a nakonec jsem o všem řekla Karlovi. Byla jsem rozhodnutá: Kdy jindy, než ne teď. Děti jsou velké, s Karlem už mě nic nečeká a tady je skvělý chlap, který mi dodal ohromnou touhu žít, zkoušet nové věci, nečekat jen na důchod. S Karlem jsme se slušně dohodli na rozvodu a já začala novou kapitolu svého života.
Bylo to skvělé, přesně podle mých představ. Poprvé v životě jsem se potápěla, v zimě začala padat na běžkách, v létě jezdila s partou jeho kamarádů na kolo. Ale i když jsem šlapala do pedálů sebeurputněji, před Karlem jsem neujela.
Dostihlo mě letité pouto s Karlem, netušila jsem, jak moc jsme spolu za tu dobu srostlí. Začalo se mi neskutečně stýskat. Přistihla jsem se, že když sedím nad jezem s Pavlem, představuju si, co asi dělá Karel. Když jsem pro nás chystala večeři, vybavilo se mi, jak Karel miloval moje paprikové lusky. A ty naše sobotní snídaně, on si četl svůj sport, já listovala jedním ze svých časopisů, k tomu konev kafe, navzájem jsme si sdělovali informace, které nás zaujaly.
Pocit touhy po Karlovi ve mně bobtnal a já začala mít vůči Pavlovi špatné svědomí. A brzy nezůstalo jen u pocitu provinění – s Karlem jsme se museli občas na něčem dohodnout kvůli dětem. Jednou Karel navrhl, ať jdeme na jedno pivo a u toho naplánujeme, kdo vyzvedne naši Markétku na letišti.
Z jednoho piva byly tři a já u třetího sebrala odvahu Karlovi říct, že mi moc chybí. Chvíli byl zticha a pak řekl to samé. Zůstali jsme se na sebe koukat, já pak pronesla, že už budu muset jít a s tím jsme se rozloučili. Týden na to mi Karel zavolal, aby se zeptal, kde by mohl být záručák k televizi, a pak se jen tak mimochodem zeptal, jestli nechci ve čtvrtek zajít na skleničku. A já chtěla.
A pak už to šlo rychle. Po skleničce jsme skončili u Karla, tedy u něj, nebo u nás doma? Cítila jsem se provinile, že podvádím Pavla, zároveň to byl hodně zvláštní pocit podvádět někoho s vlastním bývalým manželem. Zároveň jsem se cítila zase jako mladá holka, bylo to nové, i když jsme spolu byli přes dvacet let.
Ideální ženská postava napříč historií:
Když jsem Pavlovi říkala, že se chci rozejít, cítila jsem se vůči němu strašně. Byl skvělý, choval se ke mně krásně, ale já nedokázala Karla ze sebe dostat. Raději jsem mu už neříkala, jak jsem mu vděčná, že jsem si díky němu uvědomila, jak Karla miluju. Určitě nechtěl být pokusným králíkem.
Staronový vztah
Nastěhovala jsem se zpátky do svého domova, ale Karla jsem díky pauze v našem soužití viděla jinýma očima. Ne že bychom se nějak moc hádávali, ale začali jsme být vůči sobě tolerantnější, vážit si toho, že se máme, a mně už nepřišlo, že by mě nic v životě nečekalo. Došlo mi, že záleží na nás, kolik toho ještě prožijeme, nebo jestli to bude jenom cesta do důchodu.
Náš život plný velkých událostí jsme pro jistotu odstartovali ve velkém stylu – rovnou svatbou. Bílé šaty jsem neměla, brali jsme se jenom v úzkém kruhu rodiny a nejbližších kamarádů, o to víc jsem si to užívala.