Milena (39): Nechci být matkou a nesnáším děti. Jsem divná?

Tenhle článek mne docela zaujal, tak zkusím rovněž něco napsat. Zatím tu byly samé žena, tak budu asi první muž.
Možná za tou frustrací Mileny z okolí mohlo být to, že si připadala sama a neměla kolem sebe někoho, kdo je na tom podobně a mohl jí poskytnout určitou útěchu v tom, že není jediná v tom, že netouží po dětech.
Také nemám potřebu mít děti (nikdy jsem jí neměl), ale nemůžu říct, že bych je nesnášel nebo něco v tom smyslu - třeba kvůli tomu, že se mne na to okolí často ptá, kdy si je pořídím. V tomhle směru jsem naštěstí neměl problém a nebyl kolem mne člověk nebo lidé co by se na mne dívali jako na nějakého mimozemšťana, protože netoužím po dětech. Prostě jsem jim řekl, že jsem nikdy neměl potřebu mít děti - že jsem spíše samotář co má rád svůj klid a i proto jsem se takhle rozhodl. Partnerku žádnou nemám, takže o to je to jednodušší a jsem už ve věku, kdy bych malé děti s přibývajícími roky asi zvládal s potížemi, protože bych se mohl dostat do situace, kdy budu mít kvůli zdravotnímu stavu spíše starosti sám se sebou.
A tohle vysvětlení zabralo, takže jsme diskuzi o tomhle ukončili a bavili se třeba o něčem jiném - klidně i o jejich dětech, nemám s tím problém, pokud je to občas. A hodně lidí nežije pouze dětmi, má svoje koníčky, takže je řada věcí o kterých se dá bavit - sport, filmy, cestování nebo jiné věci...není toho málo.
Programově bezdětní lidé se sdružují do různých spolků, ale zatím jsem neměl potřebu se do něčeho takového zapojovat. Člověk by se asi své odlišnosti neměl tolik bát a pokud to třeba v tomhle cítí jinak, neměl by ze sebe dělat něco jiného než kým je a reakce okolí až tolik neřešit, pokud mu v tomhle třeba nerozumí. Určitě se najdou jiné věci u nichž si lze porozumět se spoustou lidí.

Kdepak, ne každý se hodí k tomu, aby měl rodinu a děti, jsou i lidé, kterým samota vyhovuje. Stejně tak jsou ženy, co děti nechtějí, také nejsou raritou páry či manželství programově bezdětná. Není to úchylka ani co jiného, je to svobodné rozhodnutí.Znám ve svém okolí dost žen, co zvolily jako životní cíl kariéru a nelitovaly. Každý se musíme pro něco v životě rozhodnout, je to náš život a jak si to zařídíme, tak to bude.

Jo jo, všichni lidi to berou úplně normálně ;-)
http://relax.lidovky.cz/novinarka-verejne-priznala-ze-nechce-mit-deti-stala-se-na-twitteru-tercem-1l3-/zajimavosti.aspx?c=A151127_165305_ln-zajimavosti_ele

Herodes , to byl král.............. někdy si ve svých téměř 60 letech a reprodukčním skore 2* syn, si maminka musí říct, než se zblázní. A když jeden syn řekne ,že jsem KRÁVA a ať jdu do pr....., je to jen slabá náplast na matčino srdce, navíc odporující jejímu přesvědčeni maminky. Nedivím se ničemu. Mnohdy být rodičem je samožer- masochismus

V případě Mileny se ale vůbec nedivím, že "měla štěstí na debily" - pravděpodobně jenom lidi reagovali na její vlastní přístup. O kamarádkách se Milena vyjadřuje s despektem - jak naskákaly do chomoutu a pořád mluvily o dupačkách, to ona, která tedy neskočila do chomoutu a nechce mít ty protivné děti, je zřejmě něco víc, něco lepšího, než ony, a tak se s nima přece nebude kamarádit. Stejně tak ti lidi v dopravních prostředcích vůbec nic netušili o tom, kdo Milena je a jestli chce nebo nechce děti. Oni se "provinili" tím, že cestovali s dětmi v její přítomnosti, a to byl důvod je nenávidět - to je podle mě na léčení, tohle. Pravděpodobně se od ní odvraceli známí ne proto, že nechce děti, ale proto, že se chová jako cvok. Ale může za to celý svět. No, tak hlavně že našla ty spřízněné duše...

Lidi (místo co by si zametli před vlastním prahem) mají nutkavou potřebu řešit cizí životy a dávat nevyžádané rady. Možná, že dobrovolně bezdětní jsou přecitlivělejší (asi biologické naprogramování "množit se" nejde tak úplně přebít rozumem), ale pokud se člověk rozhodne, nikomu druhému (krom partnera, ten by to měl vědět dřív než se vztah přehoupne do "vážné známosti") do toho nic není. Dovedu si představit militantní matky, jak do dotyčné vrtají, ohání se tím, jak jsou haranti smyslem života, jak je to sobecké apod. No jsou a nejsou. Bezdětný člověk, který se soustředí jenom na nějakou práci může pro lidstvo (svět, přirodu...) udělat daleko víc než ten, kterej se jenom "rozmnožil".

Zebruška: Nemám na to jak reagovat - vše jsem již vypsala. To, že já mám štěstí na tolerantní okolí, neznamená, že to tak mají všichni. Někdo má prostě štěstí na debily. Ono si stačí jen vyhledat nějaké takové články a zpovědi - u spousty z nich jsou nenávistné komentáře jakože cože si to někdo dovoluje nechtít děti ;-)

Mata69: velmi hezky napsáno! Cítim to stejně.

Mě připadá jak kdyby tito popudliví bezdětní nebyli sami nějak srovnáni s tím, že ty děti mít nebudou. Soustředí se na to, co tomu říká okolí a pak mají pocit, že "všichni" to hrozně řeší, "kecají" jim do života a "všude" jsou matky s hroznými spratky. Možná kdyby přestali sami pořád nějak řešit, že jsou "jiní", že se rozhodli nemít děti, nereagovali popuzeně na zmínku o mateřství - možná by zjistili, že to jejich okolí až tak neřeší. A nebo, co je to za kamarádky, které kvůli tomu ztratila? To přeci nebyly žádné kamarádky.
Mám tři kluky, nespočetněkrát jsem si vyslechla (a kupodivu občas i vyslechnu) kdy si pořídíme ještě holčičku...po čtyřicítce jsem každému řekla, že nejsem blázen, abych si po 40 pořizovala další dítě a že po holčičce neprahnu. I to přijde někdy lidem divné, snaží se mi nakecat, že mi "holčička bude chybět". No a tak o tom víc nedebatuju, nerozvádím to a hotovo. Další dítě nebude a tím to hasne. A nepíšu o tom srdceryvný článek na Dámu, jak mě okolí nechápe a kecá mi do života. Nekecá. Nenechám ho.

Mně nějak přijde, že ti dobrovolně bezdětní, kteří popisují, jací jsou chudáci kvůli netolerantnímu okolí, musí být ve skutečnosti nějak strašně popudliví a vztahovační lidi, kterým každá otázka a debata ohledně života připadá jako strašný zásah do osobní svobody a vším se žerou, sami jsou asi tak dost netolerantní (viz příběh paní Mileny, která tak nenáviděla matky s dětmi). Ono totiž každý se setkává s tím, že se ho okolí ptá a debatuje s ním o životě - o čem jiným se taky bavit, že. Takže mě se opakovaně lidi kolem mě zas ptají, proč mám tři děti - v dnešní době, vždyť to je přece hrůza, ne, jenom to uživit a jak to budu dělat v práci a blablabla. No a co! Má se mě to dotýkat a mám si stěžovat, jak na mě ti oškliví lidi útočí a jak jsou drzí! Proč? O čem bychom se asi tak měli pořád bavit, až máme za sebou postěžování na politiky :-) a řeknem si třeba, kdo viděl jakej film nebo kde byl na dovolené, než o tom, jak to máme v životě. S kámoškou, co dělá kariéru, zase probíráme, jestli ji to pořád ještě baví být od rána do večera v práci. Zkrátka tím chci říct, že každý má v životě nějaké téma, které s ním okolí rozebírá, ale podle mě netřeba z toho dělat vědu.

Nessy: no, nevím, ale přijde mi, jestli to taky moc nedramatizujete. Po pravdě řečeno já mám ve svém bezprostředním okolí dva partnerské páry, kteří nechtějí mít děti - jedním z nich je má nejlepší kamarádka s manželem, druhým můj brácha s partnerkou. Žádná životní dramata kvůli tomu nezažívají. Své kamarádky jsem se na to, zda plánují děti, zeptala jednou - zcela běžná otázka, asi taková, jako když se mně ona zase zeptá, kdy plánuji po mateřské nástup do práce, prostě běžné řeči o životě, žádný nátlak apod. Řekla mi, že nejspíš ne, že jim je dobře takhle a děti si ve vztahu představit neumí, tím to skončilo. Já ani další kamarádky jim do toho určitě nekecáme, její maminka si samo povzdechla, že se tak těšila na vnoučata, ale vztah jim to nijak nenarušilo, prostě žije pohodový život, jaký chtějí. Když dojde k nám, pohraje si s mýma dětma, potulí se s miminkem a netají se tím, že jí to tak stačí. To stejný můj brácha - rodině na otázky, jak to mají s dětma, řekl, že by jeho dítě bylo chudák, protože nemá trpělivost a nechtějí se v životě omezovat tím, co můžou nebo nemůžou s dětmi. Mamka mu taky vykládala, aby mu to jednou nebylo líto, až bude starej, tak jí řekl, že nebude a finito. Víc se to neprobíralo. Kamarády má stejnou partu už od gymplu - že oni jsou všichni ženáči s rodinama nijak neřeší, on s nimi taky žádnej problém nemá.

Elynor: Zjednodušeně řečeno - debilů je víc, než si myslíš ;-) Záleží to na společnosti, ve které žiješ atd. To, že je nepotkáváš, neznamená, že neexistují ;-) Zvlášť, když tohle téma prostě není potřeba řešit, protože ty i on děti chcete.
Nějaký příklad ze života?
Přítel jedné holčiny se málem popral se svým dobrým kamarádem, když se ten kamarád dozvěděl, že nechcou děti. Od té doby už nekamarádí. Další: Holčina měla na návštěvě kamaráda a jeho těhotná přítelkyně jí celou dobu vykládá o tom, jak si má pořídit dítě. Další - moje kolegyně každou chvíli povídá něco o tom "až budu mít děti". Přítel mě varoval, že až se jeho sestra dozví, že nechceme děti, bude z toho strašnej poprask a budeme ti nejhorší. A vzpomněla bych si na víc, ale myslím, že jako příklad to stačí ;-)

Elynor: Řekla bych, že ty děti máš nebo chceš, co? Takže víš s prominutím prd o reakcích okolí na dobrovolně bezdětné. Jsem jednou z nich a věř, že ač mám díkybohu kolem sebe lidi, kteří to spíš tolerují nebo chápou, najde se i spousta lidí, co ti furt cpou do hlavy, že si to rozmyslíš, že jsi ještě mladá, že se o tebe ve stáří nikdo nepostará atd atd... Vzhledem k tomu, že se alespoň netově scházíme vím i o případech, kdy je na dotyčnou vyvíjen nátlak lidmi, kteří do toho vůbec nemají co kecat. A můžeš si stokrát říkat, že ty kecy hodíš za hlavu, ale stejně ti to není úplně jedno, stejně tě to otravuje, stejně stále přemýšlíš nad tím, kde berou tu drzost ti kecat do života.
(A nejlépe pak ti samí, když nějaká podlehne a pak píše o tom, jak to nezvládá a jak děti neměla mít, se utrhují nad tím, že si teda děcka pořizovala.)

Milena pravděpodobně strašně přehání, nebo je nervově labilní. Valné většině lidí je naprosto fuk, jestli ona má/nemá/chce/nechce mít děti. A dost pochybuju, že by skutečně všichni neměli na práci nic lepšího, než se jí na to neustále vyptávat. Možná rodiče, budiž, ti by se zeptat mohli, případně ten partner, ovšem tomu měla říct hned na začátku, že děti neplánuje, aby věděl, co čeho jde. A to je tak všechno. Lidi mají svoje starosti, a nevěřím, že někdo opakovaně otravuje, když už jednou dostal odpověď. Po pravdě ani nevěřím, že se někdo cizí takhle blbě zeptá. Spíš si to sama namlouvala, že je o tolik jiná - není to pravda, je hodně žen, které si nepřejí mít dítě, ale nedělají kolem toho cirkus a nedávají to okázale najevo, aby byly zajímavé. Paní by se měla vrátit nohama na zem a uvědomit si, že problém je jen v její hlavě, zbytku světa je to jedno.

já už si představovala, že si to dítě snad nechám udělat...JEN TO NE! chudák to dítě, jestli jste schopná říct, že všude kolem jsou protivné děti a že je nenávidíte. nevidím nic špatného na tom, když se někdo rozhodne děti nemít, ale vyjadřovat se takhle o dětech těch ostatních je odporné. v tom jste teda fakt JINÁ.