Miluji tě, ale...

| Autor: Barbora Baronová | Rubrika: Láska a vztahy

Jarka se hodně dlouho trápila nezájmem svých nejbližších a obtížně hledala, ke komu vlastně patří. Táta ani máma na ni neměli čas a vše se ještě zhoršilo, když začala dospívat.



S TYRANEM V JEDNÉ POSTELI

„Když mi bylo dvanáct, začal mě otčím, pokaždé když měla máma noční, sexuálně obtěžovat. U nás doma se o sexu, ženských problémech ani dospívání nikdy nemluvilo. Bylo to tabu. Co jsem se nedoslechla od kamarádek ze školy, to jsem nevěděla. Byla jsem pořád ještě dítě a naivně si myslela, že je jeho chování normální. Že prostě musím poslouchat, co mi nařídí. Začalo to vždycky nenápadně, doteky a osaháváním. Utírala jsem v kuchyni nádobí, pak jsem si šla odstěhovala do Prahy. Našla si několik partnerů, ale s žádným z nich nespala. „Nedokázala jsem to. První pražský partner byl hodně sexuálně aktivní a já se s ním chtěla milovat, ale bohužel to nešlo. Rozešla jsem se s ním, protože mi byl třikrát nevěrný.

Dvakrát jsem mu odpustila, bála jsem se, že za to všechno můžu já, ale pak to už nešlo.“ Jarka nakonec spala až se svým čtvrtým přítelem. Bylo jí jedenadvacet a chodili spolu tři měsíce. Na svou ztrátu panenství vzpomíná lakonicky: „Měl narozeniny, tak to dostal jako dárek. Nebylo to nic moc, ale, po pravdě řečeno, byl to náš nejlepší sex za ty tři roky, co jsme pak spolu byli. Naše sexuální frekvence byla dvakrát až třikrát do roka. Nejdřív byla nechuť z jeho strany, ke konci to ale bylo vzájemné. Šli jsme do postele, já ho objala, chtěla jsem mu dát pusu, on řekl, že se tulit nebude, otočil se a spal.“ Pro Jarku bylo chování jejího partnera dalším bolestným zklamáním. Ale protože sama do té doby nepoznala, jak má zdravý vztah vypadat, prožívala každým dnem jen větší a větší peklo, ze kterého nedokázala odejít. „Přítel mě neustále shazoval, ponižoval, pomlouval. Nejdřív jsem si myslela, že si dělá legraci nebo že je to normální.

Pak jsem si zase namlouvala, že i negativní pozornost je lepší než žádná. Strašně jsem toužila po sexu, ale nebylo s kým. Byl ochoten se se mnou vyspat, jen když se mi ho podařilo opít. Teprve pak byl dostatečně přítulný. Ponižoval mě i tím, že si to dělal sám pod peřinou...“ Jarka však jeho chování neustále omlouvala. To je, jak potvrzuje psycholožka Szkanderová, u obětí psychického násilí naprosto běžné: „Ve snaze porozumět a vyrovnat se s páchaným násilím, oběti téměř zákonitě prožívají pocity viny a vlastní zodpovědnosti.“

Z PŘÍTELKYNĚ SLUŽKOU

„K životu potřebuji lásku, ale z jeho strany jsem ji necítila,“ dokáže si dnes Jarka s odstupem přiznat. „Přestože jsem věděla, že to nebude otec mých dětí, moje psychické pouto k němu bylo silnější, než odvaha odejít. Teď zpětně vidím, že jsem měla spíš vztah s jeho maminkou než s ním.“ A pak vypočítává důvody, kvůli kterým vydržela tři roky života s tyranským partnerem: „Handicap zážitků z dětství, nepřipadala jsem si hezká, neměla jsem ideální postavu...“ Zdeňka Szkanderová Jarčino chování vysvětluje: „Vůči psychickému týrání jsou náchylnější ženy, které neznají vlastní hodnotu, jinými slovy mají nízké sebehodnocení, sebevědomí. Mají pocit, že si nezaslouží rovnocenné vztahy a dobré zacházení, proto se spokojí s málem.“ Jarka se snažila nedostatek lásky „dohnat“ tím, že bude dokonalá v praktických věcech: „Navařit, poklidit, o všechno se postarat, posloužit.

Tím vším jsem si vypěstovala roli ochranitelky, pečovatelky, spasitelky a služky,“ přiznává po letech. Vděku se ale od partnera nedočkala. „Místo pochvaly mě ještě víc shazoval před kamarády, před rodinou. Byla jsem na něm závislá. Protože jsem neměla vlastní úplnou rodinu, připoutala jsem se k němu, k jeho sestře, bratrovi, mamince. Hledala jsem u nich domov.“ Kdyby však někomu řekla, co doma prožívá, nikdo by jí nevěřil. Navenek totiž mnohdy pachatel a oběť působí spokojeně a vyrovnaně. „Psychické násilí je obtížně dokazatelné, neboť na první pohled není zřejmé, zda je osoba skutečně psychicky týraná,“ potvrzuje psycholožka. Pachatel a oběť jsou často blízkými příbuznými nebo partnery. „Oběťmi psychického násilí se stávají ženy, muži i děti. Je řada příběhů, které nikdy nevyjdou na povrch – odehrávají se totiž skrytě, za zdmi domova,“ dodává Szkanderová. A najít pro psychické týrání důkaz? Téměř nemožné. Oběti o něm totiž často odmítají hovořit. Stydí se.

JAK Z BLUDNÉHO KRUHU VEN?

Jarka měla nakonec štěstí v neštěstí (emocionální a psychické násilí se s každým dalším cyklem zhoršuje) – přítel se s ní totiž sám rozešel. „Zavolala jsem mu, co mu mám udělat k večeři, a on mi odpověděl, že nic, že už nepřijde. A to jsme spolu bydleli měsíc v novém bytě. Po čtrnácti dnech mi přinesl klíče a vrátil se k mamince,“ vzpomíná Jarka na partnera, který jí dodnes dluží spoustu peněz. Ovšem nejen ty. Jarku emocionální trýzeň poznamenala i do dalších vztahů. „Když jsem konečně potkala dobrého chlapa a měla v rukou důkaz, že existují muži, kteří mě dokážou milovat, kteří mě nebudou ponižovat a srážet, pokazila jsem to nakonec já sama. Byla jsem příliš uzurpátorská. Měla jsem pocit, že když mi partner třikrát denně nezavolá, nepošle mi pět esemesek, že mě nechce,“ svěřuje se Jarka.

Podle psycholožky Szkanderové by měla Jarka vyhledat odbornou pomoc psychologa nebo psychoterapeuta: „Ti jí pomůžou odhalit a zbavit se traumat a nezpracovaných zážitků, které ji dosud provázely a bránily vést plnohodnotný život. Jinak se bude jenom opakovaně potýkat s obdobnými vztahovými problémy jako tomu bylo dosud.“ A jako příklad toho, že šťastný konec není nemožný, uvádí jeden případ ze své praxe: „Žena byla od svatby dlouhá léta psychicky ponižovaná svým manželem a jeho rodinou. Po úplném fyzickém a psychickém zhroucení se dostala do rukou odborníků a po dvouleté intenzivní terapeutické práci na své osobě se dokázala postavit na vlastní nohy a zpřetrhat ničivé vztahy.“ K happyendu ale oběť nikdy nedojde, pokud si nepřizná, že něco není v pořádku...

Více o tom co se říká a myslí se dočtete zde



„Další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu Juicy„

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

29. 11. | 29 | Pohledný soused Hany se jí už několik týdnů dvoří. Oběma je jasné, že by nešlo o vztah, ale…

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

28. 11. | 29 | Máji přítel má velmi problematického syna. Společně strávené víkendy jsou pro ni očistec a k Májině…

JOVANKA (31): Přítel je rasista. Nesnáším to!

JOVANKA (31): Přítel je rasista. Nesnáším to!

27. 11. | 45 | Přítel Jovanky má dvě tváře. Navenek působí jako uhlazený elegán s galantním chováním vůči rodině i…

8 témat, o kterých se v posteli nikdy nemluví

8 témat, o kterých se v posteli nikdy nemluví

26. 11. | Chcete mít s partnerem perfektní sexuální život? Pak s ním rozhodně mluvte o vašich potřebách a…